ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.83.2009.2
sp. zn. 4 Tz 83/2009-I
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 5. ledna 2010 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného D. K., proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 3. 2009 sp. zn. PP 33/2009 a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. 1 To 266/2009, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I. Pravomocným usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 3. 2009 sp. zn. PP 33/2009 a v řízení předcházejícím b y l v neprospěch obviněného D. K. p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř.
II. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. 1 To 266/2009 b y l v neprospěch obviněného D. K. p o r u š e n z á k o n v ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
III. Obě napadená usnesení se zrušují . Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
IV. Okresnímu soudu v Ostravě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Ministryně spravedlnosti podala podle §266 odst. 1 tr. ř. k Nejvyššímu soudu ve prospěch obviněného D. K. stížnost pro porušení zákona, a to jednak proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 3. 2009 sp. zn. PP 33/2009 a jednak proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. 1 To 266/2009.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku stěžovatelka poukázala, že prvně citovaným usnesením Okresního soudu v Ostravě bylo ve veřejném zasedání rozhodnuto tak, že žádost obviněného D. K. o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, uloženého mu rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2002 sp. zn. 32 T 19/1997, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 2006 sp. zn. 1 To 87/2004, se podle §61 odst. 1 tr. zák. a contrario zamítá. Z obsahu spisu vyplývá, že okresní soud si sice vyžádal u Krajského soudu v Ostravě spis sp. zn. 32 T 19/1997, na jehož základě obviněný trest vykonával, ale poté, co mu byly Krajským soudem v Ostravě zaslány toliko rozsudky Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci (sp. zn. 32 T 19/1997, 1 To 87/2004) se s tímto spokojil a poté u veřejného zasedání dne 16. 3. 2009, kde se rozhodovalo o žádosti obviněného o jeho podmíněné propuštění, pouze tyto rozsudky k důkazu přečetl. Soud si neopatřil spisy týkající se předchozích odsouzení obviněného, ale ani spisy, které se týkaly odsouzení následujících a spokojil se toliko s opatřením rozsudku Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 72 T 132/2007 a sp. zn. 72 T 153/2005, které k důkazu u veřejného zasedání rovněž přečetl. Okresní soud rovněž pochybil, pokud si nevyžádal zprávu z místa bydliště obviněného ani zprávu z místa bydliště matky obviněného, která ve svém návrhu, ke kterému se de facto obviněný D. K. připojil, uvedla, že po propuštění z výkonu trestu bude syn bydlet u ní a doufá, že jí poskytne potřebnou pomoc a péči, když je vážně nemocná, trpí potížemi se srdcem, páteří, má vysoký tlak a řadu dalších potíží spojených s věkem.
Podle stěžovatelky pak v důsledku tohoto vadného procesního postupu, kdy okresní soud neprovedl úplná skutková zjištění, o nichž nemohou být důvodné pochybnosti, došlo k pochybení, pokud žádost obviněného byla zamítnuta.
Ministryně spravedlnosti je pak i toho názoru, že pochybil i Krajský soud v Ostravě, který svým usnesením dne 9. 6. 2009 v neveřejném zasedání pod sp. zn. 1 To 266/2009 zamítl stížnost obviněného D. K. směřující proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 3. 2009 sp. zn. PP 33/2009, jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný převzal usnesení okresního soudu o zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění dne 29. 4. 2009 a dne 30. 4. 2009 prostřednictvím svého obhájce JUDr. P. Ch. podal proti předmětnému rozhodnutí stížnost a to u Okresního soudu v Ostravě. Spis byl se stížností doručen na krajský soud dne 25. 5. 2009 a krajský soud o stížnosti rozhodl dne 9. 6. 2009. Toto své rozhodnutí o zamítnutí stížnosti obviněného jako nedůvodné učinil přesto, že dne 28. 5. 2009 podáním, které bylo obviněným prostřednictvím obhájce doručeno přímo k Okresnímu soudu v Ostravě, vzal podanou stížnost zpět. Je pravdou, že zpětvzetí stížnosti bylo krajskému soudu soudem prvního stupně toliko faxováno (viz č. l. 177 spisu), ale přesto krajský soud na toto zpětvzetí stížnosti nebral při svém rozhodnutí dne 9. 6. 2009 zřetel, a pouze ve svém přípise ze dne 30. 7. 2009, když vracel spis okresnímu soudu, uvedl, aby do budoucna byly veškeré faxované písemnosti, týkající se rozhodování Krajského soudu v Ostravě o opravných prostředcích, zasílány neprodleně v originále, když faxová zpráva má toliko informativní charakter. Krajský soud však na faxové sdělení soudu prvního stupně o zpětvzetí stížnosti obviněného nijak nereagoval a ani si je dotazem u tohoto soudu neověřil, nevyžádal si originál tohoto podání a rovněž nekontaktoval obhájce obviněného, popř. samotného obviněného s dotazem, zda skutečně podanou stížnost vzal zpět.
Podle stěžovatelky usnesením Krajského soudu v Ostravě došlo objektivně k porušení zákona v neprospěch obviněného D. K., protože tento soud jako soud druhého stupně rozhodl o zamítnutí stížnosti do rozhodnutí soudu prvního stupně za situace, kdy toto rozhodnutí již bylo pravomocné. Účinek zpětvzetí stížnosti nastává momentem, kdy je takové podání doručeno buď orgánu, o jehož usnesení se jedná, nebo orgánu povolanému o podané stížnosti rozhodnout. To znamená, že již doručením zpětvzetí stížnosti obviněného prostřednictvím jeho obhájce Okresnímu soudu v Ostravě, tedy dne 28. 5. 2009, nabylo usnesení tohoto soudu o zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění právní moci. K porušení zákona v neprospěch obviněného pak došlo tím, že obviněnému byla nezákonně prodloužena lhůta, po jejímž uplynutí může opakovat svoji žádost o podmíněné propuštění.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 3. 2009 sp. zn. PP 33/2009, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §61 odst. 1 písm. a) tr. zák. a v předcházejícím řízení též v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. 1 To 266/2009, byl porušen zákon v ustanoveních §144 odst. 2, §144 odst. 4, §140 odst. 1 písm. b), písm. bb), §331 odst. 1 tr. ř. Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak aby obě napadená rozhodnutí zrušil a současně také všechna další rozhodnutí, na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté, aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §61 odst. 1 písm. a) tr. zák. může soud po výkonu poloviny uloženého trestu odnětí svobody obviněného podmíněně propustit na svobodu, jestliže obviněný ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život.
Na obviněného D. K. se navíc vztahovala povinnost vykonat alespoň dvě třetiny uloženého trestu odnětí svobody, vyplývající z ustanovení §62 odst. 1 tr. zák., jelikož byl pravomocně odsouzen za přípravu trestného činu podvodu podle §7 odst. 1, §250 odst. 1, 4 tr. zák.
V odůvodnění napadeného usnesení, jímž Okresní soud v Ostravě zamítl žádost obviněného o podmíněné propuštění, se v závěru uvádí, že je u něho splněna první ze dvou zákonných podmínek pro možnost podmíněného propuštění, jíž je vzorné chování v průběhu výkonu trestu, které prokazuje polepšení. Ohledně druhé z podmínek se pak konstatuje, že s ohledem na trestní minulost obviněného, závažnost spáchané trestné činnosti, pro kterou je ve výkonu trestu, i aktuálně probíhající trestní stíhání, nelze jednoznačně stanovit, zda od jeho osoby lze očekávat do budoucna vedení řádného života. Okresní soud zdůrazňuje, že obviněný nenastoupil do výkonu trestu sám (musel do něj být dodán policií), přičemž nyní projednávanou trestnou činnost (sp. zn. 72 T 2/2007, zjevně se ale má jednat o sp. zn. 72 T 132/2007) měl páchat až do doby dodání do výkonu trestu. Vzhledem k tomu nelze konstatovat, že by od něho bylo možno očekávat vedení řádného života a protože soudu nebyla poskytnuta záruka za dovršení jeho nápravy, která by mohla být soudem akceptována, byla žádost o podmíněné propuštění zamítnuta.
Z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 16. 3. 2009 lze zjistit, že kromě výslechu obviněného D. K. a svědka – vychovatele L. H., a přečtení listinných materiálů v podobě žádosti o podmíněné propuštění, rozsudkových dat, hodnocení obviněného z výkonu trestu odnětí svobody atd., měl okresní soud k dispozici pouze rozsudky Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 72 T 132/2007, sp. zn. 72 T 153/2005, rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 32 T 19/1997 a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn.1 To 87/2004, které rovněž přečetl. Jiné důkazy ve veřejném zasedání před vydáním meritorního rozhodnutí prováděny nebyly.
Na tomto místě je třeba zdůraznit, že závažnost a povaha trestného činu, pro který byl pachatel odsouzen, mají při rozhodování o podmíněném propuštění význam toliko pro posouzení otázky, zda lze mít skutečně za to, že se obviněný, který se ve výkonu trestu řádně chová a plní veškeré své povinnosti, natolik polepšil, že je důvodná naděje, že povede řádný život. K trestnému činu obviněného rozhodně nelze přihlížet izolovaně. Jak jeho chování před spácháním trestného činu, tak jeho chování projevené spáchaným činem, stejně jako jeho chování ve výkonu trestu, jsou okolnosti, které ve vzájemné souvislosti jsou důležité pro posouzení otázky, zda od obviněného lze v budoucnu očekávat vedení řádného života.
Z odůvodnění napadeného usnesení okresního soudu je zřejmé, že zamítl žádost obviněného o podmíněné propuštění, aniž by odpovědně uvážil všechny okolnosti, k nimž nutno přihlížet při zkoumání její důvodnosti, zejména aniž by zjistil potřebná fakta z trestního spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 32 T 19/1997. Okresní soud zjevně pochybil, pokud rozhodl bez tohoto spisu, pouze na základě rozsudků soudu nalézacího a soudu odvolacího. Bez prostudování trestního spisu totiž není možné zodpovědně posoudit závažnost trestné činnosti obviněného, ani stupeň jeho převýchovy. Bylo proto potřebné, aby okresní soud trval na zapůjčení předmětného trestního spisu, resp. těch jeho částí, které byly nezbytné pro rozhodnutí o žádosti obviněného o podmíněné propuštění, příp. alespoň jejich ověřených kopií.
Zde je zároveň třeba uvést, že v době rozhodování Okresního soudu v Ostravě nebyla jím k důkazu provedená a v meritorním rozhodnutí zmiňovaná soudní rozhodnutí ve věcech sp. zn. 72 T 132/2007 a sp. zn. 72 T 153/2005 pravomocná. Toho si okresní soud byl dobře vědom. Proto i jeho argument vztahující se k době páchání údajné trestné činnosti obviněným ve věci sp. zn. 72 T 132/2007 nebyl případný a v souvislosti se zamítnutím žádosti obviněného o podmíněné propuštění nemělo k jeho užití vůbec dojít.
K řádnému zjištění, zda byla ze strany obviněného splněna zákonná podmínka spočívající v tom, že od něho lze do budoucna očekávat vedení řádného života, pak měly být opatřeny i další důkazy, jako např. zpráva o jeho chování z místa bydliště, ale i zpráva z místa bydliště jeho matky za účelem zjištění potřebných poznatků k její osobě. V úvahu přicházel i svědecký výslech matky obviněného k údajům uváděným v jí zpracovaném podnětu k zahájení řízení o podmíněné propuštění ze 14. 1. 2009. Tato pak měla být i vyzvána k předložení příslušné lékařské zprávy k objektivizaci jí deklarovaných zdravotních problémů a k posouzení nezbytnosti pomoci a péče, které jí měl obviněný – její syn v případě podmíněného propuštění poskytnout. Taktéž měly být blíže konkretizovány případné možnosti ohledně jeho budoucího zaměstnání.
Protože k prověření předmětných skutečností ze strany okresního soudu nedošlo, lze souhlasit s názorem stěžovatelky vyjádřeném ve stížnosti pro porušení zákona, že Okresní soud v Ostravě před tím, než vydal rozhodnutí, jímž zamítl žádost obviněného D. K. o podmíněné propuštění, nepostupoval v souladu s ustanoveními §2 odst. 5, 6 tr. ř., podle nichž orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Důkazy přitom hodnotí podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. V důsledku tohoto závažného procesního pochybení nemůže obstát ani vydané meritorní rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 28. 5. 2009, tedy dnem, kdy projev o zpětvzetí stížnosti obviněného byl doručen Okresnímu soudu v Ostravě (viz č. l. 176 spisu). Proto pokud je na usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 3. 2009 sp. zn. PP 33/2009 vyznačeno datum nabytí právní moci 9. 6. 2009, jde o údaj nesprávný.
Za nesprávné a zákonu odporující je třeba označit i postup a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. 1 To 266/2009, jímž byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost obviněného D. K., kterou původně podal proti již dříve citovanému usnesení Okresního soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho žádost o podmíněné propuštění.
Podle §144 ost. 2 tr. ř. oprávněná osoba může podanou stížnost vzít výslovně zpět, dokud o ní nebylo rozhodnuto.
Podle §144 odst. 4 tr. ř. zpětvzetí stížnosti vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí orgán povolaný k rozhodnutí o stížnosti, a nebyla-li věc dosud tomuto orgánu předložena, orgán, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje; v řízení před soudem činí toto rozhodnutí předseda senátu.
Podle §140 odst. 1 písm. b), písm. bb) tr. ř. usnesení je pravomocné a vykonatelné, jestliže zákon sice proti němu připouští stížnost avšak oprávněné osoby se stížnosti výslovně vzdaly, nebo ji výslovně vzaly zpět.
Z přezkoumávaného spisu lze zjistit, že obviněný D. K. ihned po vyhlášení usnesení, jímž Okresní soud v Ostravě zamítl jeho žádost o podmíněné propuštění, podal proti němu do protokolu o veřejném zasedání stížnost. Po doručení písemného vyhotovení usnesení všem oprávněným osobám byl spis s již odůvodněnou stížností obviněného předložen dne 25. 5. 2009 Krajskému soudu v Ostravě k rozhodnutí. Neveřejné zasedání bylo předsedou senátu tohoto soudu nařízeno na 9. 6. 2009. Dne 28. 5. 2009 bylo Okresnímu soudu v Ostravě doručeno písemné podání obviněného, zastoupeného jím zvoleným obhájcem, že stížnost podanou proti usnesení z 16. 3. 2009 bere zpět. Toto prohlášení bylo následujícího dne, tj. 29. 5. 2009, faxováno Krajskému soudu v Ostravě. Z neznámých důvodů však namísto, aby předseda senátu tohoto soudu postupoval v souladu s výše citovanými ustanoveními §144 odst. 2, 4 tr. ř., v řízení bylo pokračováno a dne 9. 6. 2009 krajský soud vydal usnesení, které bylo rovněž napadeno stížností pro porušení zákona.
Zde je třeba uvést, že pokud měl krajský soud pochyby o věrohodnosti zpětvzetí podané stížnosti, byl každopádně povinen se touto okolností zabývat a zjednat si v této otázce jasno a nikoli bez dalšího v řízení pokračovat a tuto informaci zprostředkovanou okresním soudem zcela ignorovat. Nejvyšší soud je tohoto názoru, že k zpětvzetí podané stížnosti došlo způsobem, který trestní řád připouští a nebylo zde žádného důvodu vést v této věci další řízení, když jediný správný postup měl být takový, že předseda senátu krajského soudu měl vzít svým usnesením toto zpětvzetí stížnosti na vědomí. Takové rozhodnutí má ale pouze deklaratorní povahu, a proto i když předseda senátu stížnostního soudu takové rozhodnutí nevydal, přesto právní moc usnesení soudu prvního stupně nastala okamžikem doručení zpětvzetí tomuto soudu, tedy 28. 5. 2009. Jestliže krajský soud v řízení pokračoval jiným způsobem, který vyústil ve vydání usnesení, jímž podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnost obviněného, nepostupoval v souladu se zákonem
K jednoznačnému porušení zákona v neprospěch obviněného pak došlo tím, že mu předmětným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě byla prodloužena lhůta, po jejímž uplynutí by mohl opakovat svoji žádost o podmíněné propuštění, neboť tato se počítá od právní moci negativního soudního rozhodnutí. Tento závěr vyplývá z ustanovení §331 odst. 1 tr. ř., podle něhož o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody rozhoduje soud na návrh státního zástupce nebo ředitele věznice, v níž se vykonává trest, na žádost obviněného nebo i bez takové žádosti, a to ve veřejném zasedání. Byla-li žádost obviněného o podmíněné propuštění zamítnuta, může jí obviněný opakovat teprve po uplynutí jednoho roku od zamítavého rozhodnutí, ledaže by žádost byla zamítnuta jen proto, že dosud neuplynula lhůta stanovená v zákoně pro podmíněné propuštění.
Vzhledem k výše uvedeným zjištěním a závěrům Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že oběma napadenými usneseními (Okresního soudu v Ostravě a Krajského soudu v Ostravě) byl v neprospěch obviněného D. K. porušen zákon v ustanoveních trestního řádu, jak jsou uvedena ve výroku tohoto rozsudku v bodech I. a II. Podle §269 odst. 2 tr. ř. obě tato napadená usnesení zrušil včetně všech dalších obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu (výrok ad III.). Věc pak výrokem ad IV. podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby ji v intencích tohoto rozsudku Nejvyššího soudu v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To jinými slovy znamená, že si okresní soud opatří veškeré procesní spisy obsahující soudní rozhodnutí, na základě nichž obviněný vykonává, resp. vykonával trest odnětí svobody (nebo jejich ověřené kopie), vyžádá si aktualizovanou zprávu o jeho chování a plnění povinností ve výkonu trestu odnětí svobody, jakož i všechny ostatní zprávy či písemné materiály, o nichž se v tomto rozhodnutí zmínil Nejvyšší soud. Vyslechne matku obviněného v postavení svědkyně k otázkám naznačeným Nejvyšším soudem, případně provede důkazy další, podle vlastního uvážení. Teprve po vyhodnocení takto komplexního důkazního materiálu bude moci objektivně rozhodnout o žádosti obviněného o podmíněné propuštění, přičemž zároveň posoudí, zda obviněný aktuálně ( viz §88 a násl. zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník) a to i s ohledem na ustanovení §77 zák. č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody …, splňuje veškeré zákonné podmínky pro takové rozhodnutí. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud a je povinen provést jím nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec