ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.92.2009.1
sp. zn. 4 Tz 92/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. června 2010 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Z. K. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2007, sp. zn. 11 To 85/2007, ve věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 3/2007, a podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl takto:
Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 7 T 3/2007, byl obviněný Z. K. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době dne 18. 8. 2006 v době přibližně od 17.00 hod. do 21.06 hod. v katastru obce P., okres S., v prostoru za rozvodnou, v křoví, po společné domluvě s poškozeným P. K., vyrobili z usušeného extraktu makových hlavic, který měl k dispozici obžalovaný, neoprávněně opium – omamnou látku, která je podle zákona č. 167/1998 Sb. zařazena do seznamu č. I. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, a to tím způsobem, že usušený extrakt nasypali na lžičku, zalili vodou, převařili, nasáli do injekční stříkačky a tuto obžalovaný poskytl poškozenému P. K., který buď sám či za pomoci obžalovaného si látku nitrožilně aplikoval, a následně v důsledku aplikace opiátu společně s konzumovaným alkoholem, o jehož konzumaci obžalovaný věděl, došlo u poškozeného v důsledku intoxikace morfinem a alkoholem k selhání srdeční činnosti a následné smrti, ke které došlo v následné přesně nezjištěné době dne 18. 8. 2006.
Za tento trestný čin byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání jedenácti roků a šesti měsíců, přičemž pro výkon tohoto trestu byl obviněný zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále bylo obviněnému uloženo ochranné protitoxikomanické léčení v ústavní formě. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody pro poškozeného Z. K., Z. K. a G. N. i pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky.
Z podnětu odvolání obviněného proti tomuto rozsudku ve věci jednal Vrchní soud v Praze, který rozsudkem ze dne 26. 10. 2007, sp. zn. 11 To 85/2007, podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozeným Z. K., Z. K. a G. N. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud při nezměněném výroku o vině, výroku o ochranném léčení a výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání deseti let se zařazením do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. a §265 tr. ř. pak byli jmenovaní poškození odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 6 Tdo 204/2008, odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Konkrétně obviněný v dovolání zpochybnil své zavinění ve vztahu ke způsobenému následku, a to smrti poškozeného. Dovolací soud ovšem shledal, že obviněným uplatněná dovolací námitka není opodstatněná a konstatoval, že obviněný za způsobený následek – smrt poškozeného, odpovídá na základě zavinění ve formě vědomé nedbalosti ve smyslu ustanovení §5 písm. a) tr. zák.
Podle ustanovení §266 odst. 1 tr. ř. podala ministryně spravedlnosti k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Z. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2007, sp. zn. 11 To 85/2007. Napadeným rozhodnutím byl podle názoru stěžovatelky porušen zákon v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §187 odst. 4 písm. a) tr. zák. v neprospěch obviněného, když soudy se ve svém rozhodování těmito zákonnými ustanoveními důsledně neřídily
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona stěžovatelka poukázala, že obviněný se k jednání, které je mu kladeno za vinu, nedoznal. Podle jeho tvrzení na makovém poli trhali on i poškozený makovice každý sám pro sebe a každý sám pro sebe opium připravil. Obviněný poškozenému pouze zapůjčil věci potřebné k přípravě opia pro injekční aplikaci. Poškozený si opium připravil sám a pak si jej do ruky aplikoval do žíly na ruce. Poté si poškozený lehl do trávy a zapálil cigaretu. Nakonec ještě trhali makovice a stočili kapky do nádobek. Vrátili se do P. a rozešli se okolo 17.30 hod., když poškozený slíbil obviněnému, že mu večer vrátí věci potřebné k nitrožilní aplikaci a čištění opia. Na místo, kde ležel poškozený mrtev, přišel obviněný až dne 20. 8. 2006 kolem 21. 00 hod. s tím, že do té doby nevěděl, že se poškozený pohřešuje.
Stěžovatelka zdůraznila, že soudy obou stupňů odůvodnily svá rozhodnutí o vině obviněného na podkladě nepřímých důkazů, přičemž provedla jejich výčet. Dále pak poukázala na skutečnosti, které vzal na základě provedených důkazů za prokázané nalézací soud. Ten zaujal názor, že bylo důkazně potvrzeno, že obviněný poskytl poškozenému opium, po jehož požití poškozený ztratil vědomí. Ze strany obviněného šlo o úmyslné jednání, které vykazuje znaky trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák. Pokud jde o smrtelný následek podle odst. 4 písm. a) téhož zákonného ustanovení, zde soud přičetl obviněnému podle §6 písm. a) tr. zák. zavinění z vědomé nedbalosti podle §5 písm. a) tr. zák., protože poskytl poškozenému silnou dávku drogy a věděl, že dávkování takové drogy je složité a individuální. Poté, co poškozený zkolaboval, o čemž obviněný věděl, ponechal poškozeného bez pomoci a z místa odešel. Příčinný vztah mezi podáním omamné látky – opia a nastalým následkem byl podle soudu předvídatelný a obviněný se nemohl spoléhat na žádné okolnosti, které by mohly následku zabránit. Proto měl soud za prokázané, že obviněný poskytl poškozenému opium a ten po jeho aplikaci zemřel a právní kvalifikace činu podle §187 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zák. tak byla zcela na místě.
Odvolací soud se s použitou právní kvalifikací rovněž ztotožnil, když zdůraznil, že k odsouzení podle shora uvedeného ustanovení trestního zákona postačuje, že pachatel jinému drogu opatří, či přímo předá a ten jí užije až později, a to bez přítomnosti pachatele a v důsledku toho zemře. Trestní odpovědnost obviněného za smrtelný následek pokládal za nepochybnou a svým rozhodnutím pouze korigoval výroky o trestu a náhradě škody.
Stěžovatelka poukázala na právní větu rozsudku soudu prvního stupně, ve které je uvedeno, že obviněný neoprávněně vyrobil a jinak jinému opatřil omamnou látku a způsobil tak smrt. Ve skutkové větě se pak uvádí, že obviněný s poškozeným vyrobili z usušeného extraktu z makovic, který měl obviněný k dispozici, opium tak, že extrakt rozpustili ve vodě, převařili a poté natáhli do stříkačky, kterou obviněný poskytl poškozenému, jenž si buď sám, či za pomoci obviněného látku aplikoval a v důsledku tohoto v kombinaci s alkoholem v krvi zemřel na selhání srdce. Soud tedy dovodil, že obviněný i poškozený vyrobili opium shora uvedeným způsobem.
Z uvedeného je podle stěžovatelky zřejmé, že jednáním obviněného byl naplněn pouze pojem výroby omamné látky a nikoliv skutečnost, že by ji jinak jinému opatřil, přičemž pod tento pojem nelze subsumovat ani to, že by obviněný poškozenému opium injekčně aplikoval. Výkladem ustanovení §187 odst. 1 tr. zák. lze podle stěžovatelky dospět k závěru, že zákonná dikce pojmu „jinak jinému opatří“ se vztahuje toliko k bezprostředně předcházejícímu výrazu „prodá“ a nevztahuje se tedy k „výrobě“, byť ta může také sloužit k opatřování omamné látky.
Jestliže obviněný společně s poškozeným připravovali opium k nitrožilní aplikaci, oba se podíleli na neoprávněné výrobě omamné látky, a to jako spolupachatelé. Tuto drogu si pak poškozený sám nebo za asistence obviněného následně aplikoval. Pokud si spolupachatelé společně provedenou výrobou opatří drogu a naplní tak znaky trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák., je podle stěžovatelky v této právní kvalifikaci zahrnuta i okolnost, že si vyrobenou drogu vzájemně aplikují. Osoba, která sama požívá návykové látky, se nedopouští trestného činu, a proto nemůže jít u obviněného ani o účastenství na jinak beztrestné aplikaci drog. Jestliže si poškozený nechal od obviněného aplikovat jimi společně vyrobené a k aplikaci upravené opium, není možné obviněnému klást za vinu smrtelný následek spočívající v náhlém úmrtí poškozeného ve smyslu odst. 4 písm. a) §187 tr. zák. Uvedený závěr však podle stěžovatelky nevylučuje trestní odpovědnost obviněného za neposkytnutí pomoci.
Krajský soud v Hradci Králové proto pochybil, pokud na jedné straně dospěl ke skutkovým závěrům o tom, že obviněný s poškozeným vyrobili opium z usušeného extraktu makových hlavic, ale na straně druhé učinil odlišné skutkové zjištění, že nešlo o výrobu opia, pokud nebylo prokázáno, že obviněný s poškozeným stáčeli šťávu z makovic, neboť proces před aplikací opia, tedy jeho převedení do vodní fáze, aktivizaci morfinu ohřevem vody a filtraci, již za výrobu omamné látky nepovažoval a pokud v rozsudku nevyloučil, že by si poškozený opium aplikoval sám, což rovněž v odůvodnění popírá.
Výrobu opia naplňuje podle stěžovatelky již jednání popsané v rozsudečném výroku, neboť výrobou je třeba chápat jakýkoli proces, jenž umožňuje získat omamnou a psychotropní látku, včetně jejího čištění a aktivizace některých látek obsažených v omamných nebo psychotropních látkách, přičemž její převedení do vodní fáze, ohřev a filtraci, které se bezpochyby účastnil i poškozený, je třeba za výrobu považovat. To vyplývá i z výpovědí svědků K. F. a E. H., kteří předmětného dne potkali obviněného Z. K. společně s poškozeným P. K. a tito jim říkali, že jdou společně vařit opium. Vyloučena pak podle stěžovatelky není ani verze, že obviněný s poškozeným před aplikací sbírali šťávu z makovic na makovém poli, neboť podle svědka J. B. právě mák na poli dozrával a svědkyně J. D. měla informaci, že toho dne obviněný s poškozeným sbírali šťávu z makovic.
Podle stěžovatelky nelze též přehlédnout, že soud rekonstruoval skutkový stav pouze na základě nepřímých důkazů a jeho závěr o tom, že obviněný byl tím, kdo poškozenému aplikoval nitrožilně opium, stojí na důkazech, které nevylučují možnost jiného závěru. Nepřímé důkazy vedou sice k důvodnému podezření, že obviněný poškozenému opium nitrožilně aplikoval, avšak nevylučují reálnou možnost, že si opium poškozený aplikoval sám.
Svědkyně D. C., přítelkyně poškozeného, vypověděla, že od poškozeného věděla, jak se opium připravuje. Svědek R. M. věděl, že poškozený je uživatelem drog včetně opia, které si připravoval sám. Totéž potvrdili svědci P. R. a L. H., který s poškozeným dokonce i drogy bral. Svědek M. B. výslovně uvedl, že poškozený bral nitrožilně drogy. Opium užíval poškozený v létě, kdy rostly makovice, a jinak užíval pervitin. Tento svědek viděl poškozeného, jak si sám připravuje opium včetně toho, že ve dvou případech tak činil poškozený s obviněným. Podle tohoto svědka poškozený bral drogu během jednoho dne i opakovaně v intervalu asi dvou hodin, a to v množství až 7 dávek denně.
Z výše uvedeného lze podle stěžovatelky dospět k závěru, že poškozený byl zkušeným uživatelem drog, přičemž to bylo o něm v komunitě jeho kamarádů známo. Drogy užíval poškozený i nitrožilně, a to jak opium tak pervitin několikrát denně. Pokud měl poškozený s injekční aplikací opakované a dlouhodobé zkušenosti, není ničím podložen závěr, že si inkriminovaného dne nemohl opium nitrožilně aplikovat sám.
Proto se podle stěžovatelky nelze ztotožnit s kvalifikací jednání obviněného Z. K., jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zák. Smrtelný následek podle stěžovatelky nelze obviněnému přičíst k tíži za situace, kdy poškozený sám participoval na výrobě omamné a psychotropní látky, kterou si buď sám nebo za pomoci obviněného aplikoval. Lze tak uzavřít, že v trestní věci obviněného nebyly správně hodnoceny důkazy a jednání obviněného nebylo z tohoto důvodu správně právně kvalifikováno, zejména pokud jde o nastalý následek. V daném případě by ve vztahu k zavinění obviněného bylo možné konstatovat pouze neposkytnutí pomoci, jehož důsledkem byla smrt poškozeného.
Stěžovatelka rovněž poukázala, že dovolací senát Nejvyššího soudu dovolání obviněného odmítl v situaci, kdy neměl k dispozici vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství, které, jak je z časových souvislostí zřejmé, bylo dovolacímu soudu doručeno až po jeho rozhodnutí. Úvahy státního zástupce, které jsou v zásadě shodné s obsahem stížnosti pro porušení zákona, tudíž nemohly být v rozhodnutí Nejvyššího soudu reflektovány.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2007, sp. zn. 11 To 85/2007, byl v neprospěch obviněného Z. K. porušen zákon v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §187 odst. 4 písm. a) tr. zák. Poté aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek vrchního soudu zrušil a aby zrušil i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 7 T 3/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu. Poté pak, aby Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Ke stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v tom smyslu, že se s ní plně ztotožňuje.
Obviněný ani jeho ustanovený obhájce se do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu k podané stížnosti pro porušení zákona nevyjádřili.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Předně je třeba zdůraznit to, na co ve svém podání upozornila sama stěžovatelka, a to je skutečnost, že věcí se na základě dovolání obviněného již Nejvyšší soud zabýval a podané dovolání svým usnesením ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 6 Tdo 204/2008, odmítl, jako zjevně neopodstatněné. Vyjádřený názor Nejvyššího soudu, jenž se týká zavinění obviněného ve vztahu ke způsobnému následku, smrti poškozeného, ve smyslu ustanovení §187 odst. 4 písm. a) tr. zák., je závazný a konečný, jelikož proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.). Na tomto konstatování nemůže nic změnit ani okolnost, že dovolací senát o dovolání obviněného rozhodl, aniž měl k dispozici vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství. Vyjádření k dovolání podaného jinou stranou řízení je podle §265h odst. 2 tr. ř. právem, nikoli povinností a dovolací senát není povinen zjišťovat, zda takové vyjádření bude podáno, či dokonce své rozhodnutí vázat na okamžik jeho případného podání. Proto se Nejvyšší soud v řízení o stížnosti pro porušení zákona nemohl zabývat a nezabýval těmi námitkami stížnosti pro porušení zákona, které výslovně směřovaly do problematiky zavinění smrti poškozeného obviněným (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 15 Tdo 44/2004).
V řízení o stížnosti pro porušení zákona se Nejvyšší soud naopak mohl zabývat námitkami, které stěžovatelka zaměřila proti skutkovým a důkazním otázkám a na ně navazujícímu právnímu hodnocení ve vztahu k ustanovení §187 odst. 1 tr. zák. Konkrétně se jedná o námitky týkající se společné „výroby opia“ obviněným a poškozeným a na to se vážící ostatní uplatněné námitky včetně problematiky následné aplikace opia poškozeným.
Zde je třeba poznamenat, že je výsostným právem soudu prvního stupně hodnotit před ním provedené důkazy, přičemž do tohoto hodnocení smí odvolací soud zasáhnout v rámci přezkumné činnosti pouze v případě nelogičnosti a nesrovnalostí v jejich hodnocení. Odvolací soud je též instancí, která v konečném důsledku přezkoumává správnost a úplnost skutkových zjištění učiněných nalézacím soudem a v případě pochybení soudu prvního stupně musí učinit opatření k jejich nápravě. V konkrétním případě lze podle Nejvyššího soudu konstatovat, že odvolací soud své zákonné revizní povinnosti v zásadě dostál a v jeho rozhodnutí a ani v rozsudku nalézacího soudu Nejvyšší soud neshledal zásadních pochybení, která by měla vliv na věcnou správnost meritorního rozhodnutí napadeného stížností pro porušení zákona.
Pokud jde o skutková zjištění, z obsahu spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že bezprostřední příčinou smrti poškozeného bylo selhání srdce při kombinované intoxikaci etylalkoholem a opiáty, což bylo stanoveno na základě pitvy a toxikologického rozboru těla poškozeného. Na těle poškozeného bylo nalezeno šest vpichů, s největší pravděpodobností po injekční stříkačce. Nejmladší dva vpichy vzniklé ještě za života poškozeného se nacházely na pravé paži, ostatní vpichy byly starší, ale jen o několik hodin. V těle poškozeného pak byl nalezen morfin, kodein a suspektně i thebain.
Z obsahu znaleckého posudku z oboru zdravotnictví – odvětví toxikologie obsaženého ve spise a z výslechu znalce u hlavního líčení vyplývá, že opium je sušená šťáva získaná z nezralých makovic z rostlin rodu papaver (mák). Jedná se o směs opiátových a dalších alkaloidů, jenž při zneužívání toxikomany vyvolává celkovou závislost. Podstatnou součástí opia je především morfin, dále opium obsahuje i další látky jako kodein, thebain, meconin. Podle znalce se opium získává z makovic tak, že se makovice nařízne, nebo rozdrtí a vymačkává se z ní mléčná šťáva, která na vzduchu houstne, tmavne a tvoří pevnou hmotu, která po usušení ztvrdne a kterou lze drtit na hnědý prášek. K intravenóznímu užití opia je třeba rozpustit opiový prášek ve vodě. Zahříváním se opiový prášek ve vodě lépe rozpustí. Vzniklý roztok je pak třeba přefiltrovat, což toxikomané činí přes chomáč vaty, aby se z roztoku odstranily nerozpuštěné zbytky pevných částic, jenž by poškodily cévní systém uživatele. Množství opia k aplikaci je odvislé od osobní zkušenosti uživatele. Nutno rovněž zdůraznit, že množství morfinu v opiu, který je hlavní „účinnou látkou“ opia, je závislé na konkrétním kultivaru rostliny z rodu papaver (mák). Pokud jde o dávkování, nutno si uvědomit, že pravidelnou aplikací opia si na něj uživatel vytváří toleranci, a proto je třeba k vyvolání požadovaných účinků dávky neustále zvyšovat. Pokud však uživatel začne abstinovat, vzniklá tolerance na tyto látky rychle zaniká a při opětovném užití stejné dávky jako dříve po předchozí abstinenci často dochází k úmrtí toxikomana, jak se tomu stalo v projednávaném případě (viz č. l. 464 - 467 spisu). Pokud byl v těle poškozeného nalezen morfin společně s kodeinem a suspektní stopou thebainu, svědčí to podle znalce – toxikologa o tom, že poškozenému byl aplikován makovicový opiový roztok.
Pokud jde o právní úpravu regulující nakládání s omamnými látkami, je třeba poukázat na některá ustanovení platných právních předpisů. Česká republika je především stranou Jednotné Úmluvy OSN o omamných látkách, vyhlášené pod č. 47/1965 Sb., ve znění sdělení č. 458/1991 Sb. a taktéž stranou Úmluvy OSN o psychotropních látkách, vyhlášené pod č. 62/1989 Sb. Ve vnitrostátním právu České republiky pak nakládání s omamnými a psychotropními látkami upravuje zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
Podle ustanovení čl. 1 odst. 1 písm. j) Jednotné úmluvy OSN o omamných látkách ( dále jen úmluva ) výraz „omamná látka“ označuje každou látku seznamu I a II, bez ohledu na to je-li přírodní nebo syntetická.
Podle ustanovení čl. 1 odst. 1 písm. p) úmluvy výraz „opium“ označuje sražený výtažek opiového máku.
Podle ustanovení čl. 1 odst. 1 písm. n) úmluvy výraz „výroba“ označuje všechny procesy, kromě produkce, jež umožňují získání omamných látek a zahrnuje rovněž čištění a přeměnu těchto látek v jiné drogy.
Podle ustanovení čl. 1 odst. 1 písm. t) úmluvy výraz „produkce“ znamená proces, který spočívá v získávání opia, listů koka, konopí a konopné pryskyřice z rostlin, které tyto plody obsahují.
Podle ustanovení §2 písm. a) zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, se rozumí návykovými látkami omamné látky a psychotropní látky uvedené v přílohách č. 1 až 7 tohoto zákona.
Podle přílohy č. 1 zák. č. 167/1998 Sb., která odkazuje na SEZNAM I podle Jednotné úmluvy OSN o omamných látkách, je ve skupině látek zde uvedených zařazeno rovněž opium.
Trestní právo pak postihuje nakládání s omamnými a psychotropními látkami mimo jiné v ustanovení §187 odst. 1 tr. zák. č. 140/1961 Sb., podle něhož kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let. Podle odst. 4 písm. a) téhož zákonného ustanovení odnětím svobody na deset až patnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví více osob nebo smrt.
Z právní věty rozsudku soudu prvního stupně lze zjistit, že obviněný neoprávněně vyrobil a jinak jinému opatřil omamnou látku a způsobil uvedeným činem smrt. Skutková věta rozsudku nalézacího soudu pak konkrétně mimo jiné uvádí, že obviněný s poškozeným společně vyrobili omamnou látku - opium tím, že usušený extrakt z makových hlavic nasypali na lžičku, zalili vodou a převařili. Uvedený proces rozpuštění opiového prášku ve vodě pak stěžovatelka ve stížnosti pro porušení zákona rovněž označila za výrobu opia.
S tímto závěrem se ale Nejvyšší soud ztotožnit nemohl. Ačkoli tato pojmová nepřesnost nezpůsobila, z níže uvedených důvodů, nesprávnost napadených a přezkoumávaných rozhodnutí jako celku, Nejvyšší soud pokládá z judikatorních důvodů za nezbytné vyložit, proč v případě získání přírodního opia nepřichází zákonný znak „výroby“ ve smyslu ustanovení §187 odst. 1 tr. zák. do úvahy, a tím ani pro jeho aplikaci na jednání obviněného.
Podle shora citované Jednotné úmluvy OSN o omamných látkách se opiem rozumí sražený výtažek opiového máku. Ten se mechanicky získává z rostlin tuto látku obsahujících, přičemž tento proces považuje citovaná mezinárodní úmluva za „produkci“ omamné látky. Pojmem „výroba“ omamné látky pak tato mezinárodní smlouva rozumí všechny procesy, kromě produkce, jež umožňují získání omamných látek, zahrnující rovněž čištění a přeměnu těchto látek v jiné drogy. Proto přírodní opium nelze po terminologické stránce vyrobit, ale lze ho pouze získat z rostlin jej obsahujících, a tedy produkovat.
Na základě závěrů znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie bylo zjištěno, že poškozený měl v těle látky svědčící o užití přírodního opia z makovic. Toto opium ale již před tím objektivně existovalo jako přírodní látka samo o sobě ( původně jako součást makovic ), a jestliže bylo následně získáno sběrem a usušením šťávy z těchto makovic, lze takové jednání hodnotit jako produkci opia - omamné látky - ve smyslu shora citované mezinárodní úmluvy, jenž je z hlediska ustanovení §187 odst. 1 tr. zák. č. 140/1961 Sb. podřaditelné pod pojem „jinak opatří“ omamnou látku.
Jestliže obviněný s poškozeným rozpouštěli opium rozdrcené na prášek ve vodě pomocí zahřívání, fakticky pouze měnili jeho skupenství z pevného na skupenství kapalné, čímž již existující opium pouze upravovali k intravenóznímu způsobu užití na injekční roztok. Jmenovaní tudíž vyrobili (ale nikoli v právním slova smyslu), přesněji tedy vytvořili opiátový roztok, ale nikoliv opium, jak se nesprávně uvádí v rozhodnutí soudů nižších stupňů i ve stížnosti pro porušení zákona. Jinak řečeno, obviněný s poškozeným opium, jako přírodní látku, ani vyrábět nemohli, protože ta je biologicky obsažena v rostlině rodu papaver, a to konkrétně ve šťávě makovic, a tudíž existuje bez lidského přičinění. Prášek z usušené makovicové šťávy - opium - je tedy přírodním produktem z vypěstovaných rostlin máku, který lze v sypké formě fakticky uchovávat k dalšímu použití, např. injekčnímu po jeho rozpuštění ve vodě. Proto nebylo a není opodstatněné označovat takové jednání za výrobu opia (omamné látky) a z tohoto mylného předpokladu pak i odvozovat jakékoli další závěry pro trestní odpovědnost obviněného.
Podle Nejvyššího soudu je v projednávaném případě pro stanovení trestní odpovědnosti obviněného Z. K. za trestný čin podle §187 odst. 1 tr. zák. naprosto stěžejní skutková otázka, a to zda poškozený opiový prášek (opium) obdržel od obviněného, nebo jestli jej získal zcela sám, bez přispění obviněného. Odpověď na ni vyplývá ze soudem prvního stupně provedených a zhodnocených důkazů, přičemž Nejvyšší soud pokládá rozsah provedeného dokazování za dostatečný a hodnocení důkazů za logické co do jednotlivostí, tak i jejich souhrnu. Právě dokazování provedené soudem prvního stupně vyústilo ve zjištění, že to byl obviněný, kdo poškozenému opium fakticky poskytl, (což skutková věta rozsudku vyjadřuje slovy: „ …..vyrobili z usušeného extraktu makových hlavic, který měl k dispozici obžalovaný , neoprávněně opium….“ ). Tento závěr lze opřít o následující důkazy.
Podle protokolu o vydání / odnětí věcí (č. l. 158 spisu) byly zajištěny věci obviněného, a to mimo jiné 4 ks injekční plastové stříkačky se zbytky usazeniny, plastový obal s nápisem Sony s obsahem žiletek a náplastí, 13 plastových inzulínových stříkaček, 4 ks filmovek s obsahem neznámé látky, 1 kovová naběračka, 1 manikúrní nůžky, skleněná miska se zbytky vatiček, 1 jídelní kovová lžíce se zbytky vatičky, na nichž byly zjištěny znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie stopy omamných látek, a to morfinu, kodeinu a thebainu i meconinu, jenž se vyskytují v rostlinách máku ( č. l. 97 - 101 spisu ).
Z protokolu o ohledání místa činu včetně fotodokumentace na č. l. 312 – 322 spisu vyplývá, že poškozený měl v pravé paži v době nálezu zabodnutou injekční stříkačku, která byla zajištěna jako stopa č. 1 chemická. Poškozenému byl z pod nehtů pravé a levé ruky učiněn výškrab s tím, že tyto stopy byly označeny jako stopy chemické č. 6 a č. 7. Dále byl na místě zajištěn igelitový sáček označený jako chemická stopa č. 5. Z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická chemická expertíza na č. l. 176 a násl. spisu bylo zjištěno, že ve stopách č. 5, 6, 7 (sáček a vzorky z pod nehtů) zajištěných u poškozeného nebyly identifikovány opiáty, jako např. opium, morfin, kodein, heroin, metadon, braun a ani jiné látky řadící se mezi omamné a psychotropní látky ve smyslu příslušných předpisů. Pokud jde o nalezenou injekční stříkačku, označenou jako stopa č. 1, ta byla podrobena fyzikálně – chemické expertíze, na základě které bylo zjištěno, že opium touto nalezenou injekční stříkačkou poškozenému aplikováno nebylo ( č. l. 169 spisu ). K chemickému zkoumání byly rovněž předloženy věci a oděv poškozeného P. K. s tím, že bylo zjištěno, že tyto věci ani oděv neobsahovaly omamné a psychotropní látky podle příslušných předpisů (č. l. 172 spisu ).
Pokud tedy ve stěrech – výškrabech z pod nehtů poškozeného a v jeho věcech a oděvu nebyla zjištěna přítomnost morfinu, kodeinu ani thebainu, jako stěžejních látek opia, svědčí to podle Nejvyššího soudu o tom, že poškozený se v inkriminovaný den na poli, na kterém rostly makovice, nepohyboval, rukama se makovic nedotýkal a tudíž je ani nesbíral a opium si z nich nestáčel, protože v opačném případě by na jeho rukou, věcech a oděvu musely ulpět stopy shora uvedených látek. Naproti tomu ve věcech, které vydal obviněný, přítomnost těchto látek zjištěna byla. Tyto skutečnosti ve vzájemné souvislosti s ostatními důkazy svědčí o tom, že to byl obviněný, kdo poškozenému opium poskytl, a zároveň je vyvrácena obhajoba obviněného, že poškozený si nasbíral makovice sám a poté si z nich stočil opium.
Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani výpověď svědkyně D., jak na ni poukazuje stěžovatelka ve stížnosti pro porušení zákona. Tato svědkyně u hlavního líčení pro časový odstup v podrobnostech odkazovala na svou výpověď z přípravného řízení, kde uváděla, že jí její bratr se svědkyní F. říkali, že poškozený K. sbíral dne 18. 8. 2006 makovice poprvé ve svém životě. Jedná se však o svědectví z doslechu, přičemž předmětný údaj byl vyloučen zejména shora uvedenými toxikologickými rozbory vzorků z věcí a povrchu těla poškozeného, a současně zpochybněn výpověďmi svědka B. a svědkyně C., kteří zmínili, že poškozený věděl, jak se opium z makovic stáčí, a již tak v minulosti jako toxikoman činil .
V přezkoumávaném řízení tudíž bylo spolehlivě a bez důvodných pochybností zjištěno, že to byl obviněný, kdo poškozenému poskytl opium, tedy po právní stránce neoprávněně jinak jinému opatřil omamnou látku. Pokud se ve stížnosti pro porušení zákona tvrdí, že znak „jinak jinému opatří“ se váže pouze k předchozímu znaku „prodá“, jde o výklad poněkud zavádějící. Jedná se totiž o samostatný zákonný znak, postihující, kromě výslovně vyjmenovaných, všechny ostatní případné způsoby, jimiž pachatel poskytne, zajistí (např. darováním, výměnou apod.) jiné osobě omamnou látku, … atd. ( viz §187 odst. 1 tr. zák.). Samotný akt aplikace omamné látky jinou osobou není ve znaku jinak jinému opatří, ale ani v jiném zákonném znaku základní skutkové podstaty tohoto trestného činu (např. vyrobí) obsažen a tudíž právní kvalifikace podle uvedeného zákonného ustanovení není uskutečněním aplikace omamné látky jinou osobou podmíněna. Proto i závěry obsažené ve stížnosti pro porušení zákona na její str. 5, týkající se údajného nezavinění smrtelného následku ze strany obviněného, vycházející mj. i z konstrukce, že v právní kvalifikaci podle §187 odst. 1 tr. zák. je zahrnuta kromě společné výroby drogy i její pozdější vzájemná aplikace, jsou naprosto mylné a nelze k nim přihlížet.
Vlastní okolnost, že soudy nižších stupňů nesprávně označily jednání obviněného i za výrobu omamné látky, nemůže ale na ostatních, jinak správných skutkových i právních závěrech ve vztahu k právní kvalifikaci podle §187 odst. 1 tr. zák., cokoli podstatného změnit. Jelikož bylo zároveň i prokázáno, že v důsledku následné aplikace obviněným poskytnutého opia poškozený zemřel, a to za okolností zjištěných z provedených důkazů soudem prvního stupně, je i za tento následek odpovědný obviněný a to ve smyslu odst. 4 písm. a) §187 tr. zák., jak to již v rámci dovolacího řízení konstatoval a odůvodnil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 6 Tdo 204/2008, na něž lze v této souvislosti v plném rozsahu odkázat.
Protože v případě obviněného Z. K. nebyly shledány stěžovatelkou tvrzené vady, jenž by odůvodňovaly zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, případně rozhodnutí soudu nalézacího, Nejvyšší soud podanou stížnost pro porušení zákona podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou, a to v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §274 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. června 2010
Předseda senátu :
JUDr. František Hrabec