ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.13.2010.1
sp. zn. 5 Tdo 13/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. ledna 2010 o dovolání, které podal obviněný G. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 31. 8. 2009, sp. zn. 2 To 230/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 2 T 207/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný G. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 2 T 207/2002, uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen ve zkratce „tr. zák.“), kterého se dopustil skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za tento trestný čin byl obviněný G. H. odsouzen podle §125 odst. 1 tr. zák. za použití §53 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 10 000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému uložen pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 měsíce. Týmž rozsudkem byl spoluobviněný V. N. zproštěn obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Jeseníku ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. Zt 1012/2001.
Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Jeseníku podal obviněný G. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 16. 11. 2007, sp. zn. 2 To 118/2007, tak, že ho podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný G. H. dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) usnesením ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. 5 Tdo 845/2008, tak, že z podnětu dovolání obviněného podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 16. 11. 2007, sp. zn. 2 To 118/2007, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 2 T 207/2002. Podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil rovněž všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud jejich zrušením pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Jeseníku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na podkladě citovaného rozhodnutí dovolacího soudu se Okresní soud v Jeseníku znovu zabýval touto věcí a rozsudkem ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 2 T 207/2002, uznal obviněného G. H. vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že jako jednatel obchodní společnosti C., s. r. o., se sídlem v J., nejméně od jara roku 2000 do konce roku 2001 nezajistil, aby účetnictví jmenované obchodní společnosti bylo vedeno úplně, správně a průkazným způsobem, neboť nezajistil provedení inventarizace jejího majetku. Popsaným jednáním obviněný porušil ustanovení §29 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, přičemž znemožnil zjištění skutečného stavu hospodaření a současně ohrozil majetková práva věřitelů zmíněné obchodní společnosti, kteří jsou podrobně uvedeni i s výší svých pohledávek ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, neboť tito věřitelé nebyli schopni ověřit skutečný stav majetku jmenované obchodní společnosti a zjistit reálnost uspokojení svých pohledávek.
Za tento trestný čin byl obviněný G. H. odsouzen podle §125 odst. 1 tr. zák. za použití §53 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. k samostatnému peněžitému trestu ve výměře 10 000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému uložen pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 měsíce.
Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Jeseníku podal obviněný G. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 31. 8. 2009, sp. zn. 2 To 230/2009, tak, že ho podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Obviněný G. H. podal dne 3. 11. 2009 proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu. Obviněný bez výslovného odkazu na konkrétní dovolací důvody, které uplatnil ve svém dovolání, uvádí, že posuzovaným skutkem nenaplnil objektivní ani subjektivní stránku skutkové podstaty trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., pro který byl stíhán a odsouzen. Podle názoru obviněného soud prvního stupně „podstatně zúžil časový a obsahový rozsah skutkové věty“ uvedené ve výroku o vině ve svém rozsudku. Další výhrady obviněný zaměřil rovněž proti závěrům znaleckého posudku, přičemž znalec údajně nebyl schopen určit rozsah ohrožení majetkových práv jednotlivých věřitelů. Obviněný popírá, že by se obohatil na cizí úkor, a podle jeho přesvědčení důkazní situace a nepřesný obsah skutkové věty zpochybňují naplnění zákonných znaků zmíněného trestného činu. Obviněný se navíc domnívá, že soudy nižších stupňů nepostupovaly v souladu s pokyny, které vyslovil Nejvyšší soud ve svém dřívějším kasačním usnesení ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. 5 Tdo 845/2008. Obviněný dále namítl podjatost státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě JUDr. Karla Studeného, aniž by však i tuto námitku podřadil pod konkrétní dovolací důvod. Podle obviněného totiž tento státní zástupce působil též u Okresního státního zastupitelství v Jeseníku, a mohl tedy udělovat pokyny i v trestních věcech, které se týkají obviněného.
Závěrem svého dovolání obviněný G. H. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 31. 8. 2009, sp. zn. 2 To 230/2009, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 2 T 207/2002, a aby ho sám podle §226 písm. a) nebo písm. b) tr. řádu zprostil obžaloby, anebo aby Nejvyšší soud podle §265l odst. 1, 3 tr. řádu přikázal věc jinému soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Současně obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku soudu prvního stupně, neboť podle názoru obviněného takový postup odůvodňuje jeho dosavadní bezúhonnost a poměrně dlouhá doba, která uplynula od spáchání posuzovaného činu.
Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného G. H. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru odpovídá skutkový stav, ke kterému dospěly soudy nižších stupňů, zákonným znakům trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. Státní zástupkyně je přesvědčena, že obviněný vědomě neplnil povinnosti jednatele obchodní společnosti, ke kterým patří i inventarizace majetku a závazků. V této souvislosti státní zástupkyně poukázala na ustanovení §135 odst. 1 obchodního zákoníku a §18 a §29 zákona o účetnictví. Podle přesvědčení státní zástupkyně se obviněný dopustil svého jednání v nepřímém úmyslu ve smyslu §4 písm. b) tr. zák. Námitka podjatosti, kterou obviněný vznesl ve svém dovolání vůči příslušnému státnímu zástupci, podle názoru státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství nenaplňuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť ji obviněný neuplatnil již v odvolacím řízení. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, obviněný ho neopřel o žádné konkrétní argumenty. Státní zástupkyně proto závěrem svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný G. H. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvody, obviněný G. H. opírá jejich existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že v rozhodnutí chybí některý výrok nebo je neúplný.
Nejvyšší soud především považuje za nutné zdůraznit, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný G. H. ve svém dovolání, je naplněn tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, jestliže byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Uvedený dovolací důvod však nemohou naplnit ty námitky obviněného G. H., jimiž zpochybňuje správnost a úplnost provedeného dokazování ve vztahu k subjektivní a objektivní stránce trestného činu podle §125 odst. 1 tr. zák., zejména pokud jde o hodnocení důkazu v podobě dodatku znaleckého posudku. Jde totiž o procesní námitky, které neodpovídají hmotněprávní povaze dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, protože vytýkané vady nespočívají v nesprávném právním posouzení skutku ani v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, ale souvisí s procesem provádění a hodnocení důkazů, který je upraven normami trestního práva procesního, zejména pak v posuzovaných souvislostech ustanoveními §2 odst. 5, 6, §89 a násl. a §207 a násl. tr. řádu. Zmíněné výhrady obviněného tedy nemohou být předmětem přezkoumávání v dovolacím řízení, jak ostatně bylo podrobně vyloženo již v dřívějším kasačním usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. 5 Tdo 845/2008.
Soud prvního stupně přitom v trestní věci obviněného G. H. dospěl ke skutkovým a právním závěrům poté, co doplnil dokazování ve smyslu již citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. 5 Tdo 845/2008, kterým byla zrušena předchozí rozhodnutí soudů nižších stupňů vydaných v této věci. Při formulaci uvedených závěrů totiž soudy vycházely z dodatku znaleckého posudku Petra Pospíšila, znalce z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, jakož i z konkursního spisu vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 K 59/2002, a z exekučních spisů zařazených na č. l. 995 trestního spisu. Z těchto důkazů přitom jednoznačně vyplývá, práva kterých věřitelů obchodní společnosti C., s. r. o., obviněný ohrozil, a v čem toto ohrožení spočívalo (tedy v tom, že řádně nevedl účetnictví jmenované obchodní společnosti). Stejně tak je z nich dostatečně zřejmé, jakého rozsahu dosáhlo uvedené ohrožení, tj. v jaké výši byly ohrožené pohledávky. S těmito závěry se ztotožnil i soud odvolací (viz str. 8 jeho usnesení napadeného dovoláním).
Jak dále vyplývá z popsaných skutkových zjištění, obviněný G. H. nepochybně věděl o nedostatcích ve vedení účetnictví obchodní společnosti C., s. r. o., jakož i o tom, že tato obchodní společnost má závazky vůči konkrétním věřitelům, kteří uplatňují své nároky. Jestliže tedy obviněný za uvedeného stavu v podstatě zneprůhlednil účetnictví jmenované obchodní společnosti, musel být alespoň srozuměn [§4 písm. b) tr. zák.] s následkem spočívajícím v ohrožení konkrétních majetkových práv jiného (tj. věřitelů zmíněné obchodní společnosti), jak správně konstatovaly soudy nižších stupňů.
Nejvyšší soud proto shledal, že napadené usnesení odvolacího soudu ani jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně nevykazují vady namítané obviněným G. H., nehledě již na procesní povahu uplatněných námitek, které neodpovídají hmotněprávnímu charakteru dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Navíc soud prvního stupně při formulaci skutkových závěrů a jejich právní kvalifikaci v novém rozsudku vydaném po dřívějším kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu zcela odstranil všechny vady zjištěné v předchozím dovolacím řízení a vyhověl všem požadavkům Nejvyššího soudu na opětovné rozhodnutí ve věci. Proto ani kdyby obviněný uplatnil hmotněprávní námitky, nemohl by být naplněn citovaný dovolací důvod, jelikož právní posouzení skutku spáchaného obviněným je správné a odpovídá zákonu.
Obviněný G. H. dále uplatnil ve svém dovolání důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, přičemž poukázal na skutečnost, že výrok o vině uvedený v rozsudku soudu prvního stupně obsahuje v podstatě nepřesné označení času a rozsahu spáchání posuzovaného trestného činu. Totožnou námitku však obviněný uvedl již ve svém předchozím dovolání ze dne 27. 12. 2007, takže Nejvyšší soud na ni odpovídajícím způsobem reagoval ve svém dřívějším dovolacím rozhodnutí (usnesení ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. 5 Tdo 845/2008), ale neshledal ji důvodnou. Proto lze odkázat na toto rozhodnutí a Nejvyšší soud nemá důvodu na něm cokoli měnit. V napadeném usnesení odvolacího soudu ani v jemu předcházejícím rozsudku soudu prvního stupně totiž žádný výrok nechybí ani není neúplný. Jestliže zde odkazem na citované ustanovení mínil obviněný uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v té jeho alternativě, podle níž bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, ačkoli v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pak ani v tomto směru by nemohlo být dovolání obviněného důvodné. Jak již Nejvyšší soud zdůraznil výše, obviněný fakticky neuplatnil žádné hmotněprávní námitky odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a i kdyby tak učinil, nemohla by být zjištěna žádná nesprávnost v právním posouzení stíhaného skutku, protože jeho právní kvalifikace odpovídá zákonu. Vzhledem k tomu nepřichází v úvahu ani naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu (ve zmíněné alternativě), o který ovšem obviněný stejně neopřel své dovolání.
Bez výslovného odkazu na některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu vznesl obviněný G. H. i námitku ohledně údajné podjatosti státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě JUDr. Karla Studeného. Takovou námitku však Nejvyšší soud nemohl podřadit pod žádný z uplatněných dovolacích důvodů, protože nemá jakýkoli vztah k právnímu posouzení skutku či k jinému hmotně právnímu posouzení [§265b odst. 1 písm. g) tr. řádu] ani k tomu, zda v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný [§265b odst. 1 písm. k) tr. řádu]. Navíc obviněný opřel své tvrzení o takové argumenty, které neodpovídají ani žádnému dalšímu dovolacímu důvodu uvedenému v §265b tr. řádu, a to ani důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu. V posuzované věci totiž nerozhodl žádný vyloučený orgán, přičemž námitky obviněného se týkají státního zástupce JUDr. Karla Studeného, který se nijak nepodílel – a jako státní zástupce ani nemohl podílet – na rozhodnutí soudu prvního stupně ani odvolacího soudu. Nejvyšší soud se proto nemohl zabývat uvedenou námitkou, neboť je v dovolacím řízení vázán rozsahem a důvody obsaženými v dovolání (viz §265i odst. 3 tr. řádu).
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný G. H. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Pokud jde o podnět obviněného G. H., aby předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl o odložení výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním, je třeba zdůraznit, že předseda senátu soudu prvního stupně neučinil návrh ve smyslu §265h odst. 3 tr. řádu, přičemž vzhledem ke způsobu rozhodnutí o podaném dovolání ani předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle §265o odst. 1 tr. řádu. Navíc obviněný neopřel tento svůj návrh o takové důvody, které by u něj byly neslučitelné s výkonem uloženého peněžitého trestu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný žádný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 20. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y