ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.1301.2010.1
sp. zn. 5 Tdo 1301/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. listopadu 2010 o dovolání, které podal obviněný L. S. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2010, sp. zn. 3 To 200/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 92 T 192/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2010, sp. zn. 92 T 192/2009, byl obviněný L. S. uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 2 alinea první zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), který spáchal ve stručnosti tak, že od října 2008 do 14. 1. 2009 opatřil padělané listiny potřebné pro zápis S. T. a S. Š. do obchodního rejstříku společnosti Solution Style, a. s., IČ 26420007, se sídlem v Brně, Moravské náměstí 13, konkrétně opatřil listiny: „Zápis z jednání dozorčí rady“ jmenované akciové společnosti ze dne 11. 12. 2008, na němž byly padělané podpisy S. T. a S. Š. a padělané notářské ověření těchto podpisů, a „Čestná prohlášení a podpisové vzory S. T. a S. Š.“ ze dne 12. 12. 2008, na nichž se nacházely jejich padělané podpisy a padělaná notářská ověření těchto podpisů, uvedené listiny obviněný předal členovi představenstva Solution Style, a. s., M. S., který na jejich podkladě podal dne 14. 1. 2009 návrh na zápis změn zapsaných údajů do obchodního rejstříku, v důsledku čehož byly S. T. a S. Š. neoprávněně a bez jejich vědomí zapsány do obchodního rejstříku Krajského soudu v Brně a to S. T. jako předsedkyně dozorčí rady, S. Š. jako členka dozorčí rady společnosti Solution Style, a. s. Za to byl obviněný L. S. odsouzen podle §254 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 5. 2010, sp. zn. 3 To 200/2010, zamítl odvolání obviněného L. S. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný L. S. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy proto, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatel namítl, že „skutková věta“ výroku rozsudku soudu prvního stupně nemá oporu v provedeném dokazování. Popřel veškeré jednání, jež je mu kladeno za vinu, a totiž že by opatřil padělané listiny či je vyhotovil anebo na nich padělal podpisy. Skutkové závěry soudů tedy obviněný označil za nesprávné a shodně se vyjádřil k právnímu posouzení skutku. Vyslovil přesvědčení, že soudy hodnotily důkazy svévolně, účelově v jeho neprospěch a některé důkazy dokonce opominuly. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a zprostil obviněného obžaloby, eventuelně navrhl, aby Nejvyšší soud po zrušení napadeného rozhodnutí postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř., tj. věc vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Obviněný L. S. uplatnil dovolací důvod uvedený pod písmenem g) odst. 1 §265b tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze namítat nedostatky v učiněných skutkových závěrech, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů (viz zejména §2 odst. 5, 6 tr. ř., §89 a násl. tr. ř., §207 a násl. tr. ř. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Podobně nelze s odkazem na dotčený důvod dovolání namítat ani procesní vady spočívající v nesprávném způsobu hodnocení důkazů, nedostatečném rozsahu dokazování apod. Tento dovolací důvod může být naplněn pouze právní a nikoli skutkovou vadou, a to pouze tou, která má hmotně právní charakter. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. V tomto smyslu však obviněný své dovolací argumenty neformuloval. V podstatě totiž zpochybnil skutková zjištění soudů a označil je za nesprávná. Tvrdil, že v trestním řízení jeho protiprávní jednání „prokázáno nebylo“. Jestliže svědkyně S. T. a S. Š. tvrdily, že proti jejich vůli zajistil falzifikáty listin a označil je jejich nepravými podpisy a padělanými notářskými ověřeními těchto podpisů, neuváděly podle obviněného pravdu. Dále pak vytýkal soudům způsob hodnocení provedených důkazů, který považoval za „libovolný“, mimo „formální logiku“ a tendenční v neprospěch obviněného.
Námitky, jež dovolatel uplatnil ve svém mimořádném opravném prostředku a z nichž dovozoval důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy byly zjevně skutkového charakteru, což citovaný dovolací důvod nepřipouští. Naprosto veškerými svými tvrzeními se obviněný ocitl mimo rámec zákonem definovaných dovolacích důvodů a na jejich podkladě nebylo možné napadené rozhodnutí ani jemu předcházející řízení přezkoumat. Setrval totiž na své dosud uplatňované obhajobě, kterou však soudy posoudily jako nepravdivou a především vyvrácenou ve věci provedenými důkazy. Nejvyšší soud proto shledal, že dovolání obviněného L. S. bylo podáno z jiného než zákonného důvodu.
Nad rámec dovolání Nejvyšší soud může jen konstatovat, že soudy provedené dokazování dává dostatečný podklad pro jimi učiněná skutková zjištění. Zejména svědecké výpovědi jak S. T. a S. Š., jež byly na základě trestného jednání obviněného L. S. neoprávněně zapsány do obchodního rejstříku jako předsedkyně a členka dozorčí rady společnosti Solution Style, a. s., tak výpověď jediného vlastníka akcií této společnosti a předsedy představenstva M. S. spolu s provedenými listinnými důkazy a vyjádřením notářky JUDr. Alice Sedlákové nemohou vést k jiným skutkovým závěrům, než k jakým dospěl soud prvního stupně a s nimiž se ztotožnil i soud odvolací. Výsledky důkazního řízení jsou dokonce natolik jednoznačné, že nebylo pochyb o naplnění subjektivní stránky předmětného trestného činu v úmyslu přímém ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku [Městský soud v Brně nesprávně citoval ustanovení §4 písm. a) tr. zák.; viz str. 5 rozsudku soudu prvního stupně, zřejmě vycházel z označení tohoto druhu zavinění v trestním zákoně č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009]. Svědkyně S. T. i S. Š. prokazatelně sdělily dovolateli svůj výslovný nesouhlas se svým případným členstvím v dozorčí radě obchodní společnosti Solution Style, a. s., (srov. jejich výpovědi v hlavním líčení, č. l. 77, resp. 79), který obviněný nerespektoval a podal návrh na změny zapsaných údajů do obchodního rejstříku, k němuž přiložil zápis z jednání dozorčí rady ze dne 11. 12. 2008, čestná prohlášení a podpisové vzory S. T. a S. Š. S ohledem na odmítavý postoj jmenovaných svědkyň však musel beze sporu vědět, že se u přiložených listin jedná o podvrhy, což bylo v trestním řízení potvrzeno i vyjádřením notářky JUDr. Alice Sedlákové (viz č. l. 22 - 23). Nejvyšší soud tudíž nemůže souhlasit s názorem obviněného, že by skutek popsaný ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku neměl oporu v důkazech nebo byl s nimi dokonce v rozporu.
Pokud se dovolatel ohradil proti hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, jež podle jeho přesvědčení posuzovaly důkazy svévolně (libovolně), neuvedl blíže, v čem měla libovůle soudů spočívat ani nespecifikoval důkazní prostředek či prostředky, z nichž měly soudy vyvodit nesprávné závěry. Stejně tak blíže nevysvětlil, v jakém směru a ve vztahu k jakému důkazu soudy nerespektovaly zásady formální logiky. V rozsahu takto obecně formulovaných námitek proto Nejvyšší soud ani nemohl zkoumat jejich oprávněnost a případně tak reagovat na konkrétní výtky obviněného. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že v dovolání nestačí pouhé označení dovolacího důvodu v jeho paragrafovém vyjádření, ale pro možnost posoudit jeho důvodnost, je nutné současně uvést konkrétní vady, jimiž má být uplatňovaný důvod naplněn. V ostatních případech nelze podání přiznat naplnění zákonných předpokladů pro tento mimořádný opravný prostředek tak, jak jsou vymezeny v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí, již dovolací soud nepředstavuje. Z podnětu dovolání, jež je podáno s odkazem na důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy nižších stupňů. Nemůže tedy přihlížet k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním vyplývajícím z dosavadního průběhu trestního řízení.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že neshledal ani žádné pochybení v právním hodnocení skutku soudem prvního stupně, s nímž se ztotožnil i soud odvolací. Soudy na trestné jednání aplikovaly ustanovení trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, ačkoliv stíhaný skutek byl dokonán ještě za účinnosti předchozí právní úpravy, zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, který byl účinný do 31. 12. 2009. V souladu s ustanovením o časové působnosti zákona upravené v §2 trestního zákoníku (dříve §16 trestního zákona) je třeba trestnost činu posuzovat podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, jestliže to je však pro pachatele příznivější, posuzuje se podle zákona pozdějšího. O tom, že trestní zákoník, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2010, tedy pozdější zákon, je pro obviněného v této trestní věci příznivější, není jakýchkoli pochyb. Jak konstatoval již odvolací soud, nová právní úprava umožňuje uložit pachateli za přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea první trest odnětí svobody nanejvýše v trvání dvou roků, zatímco podle trestního zákona byl pachatel ohrožen trestní sazbou od šesti měsíců až do tří let (§125 odst. 1). Ani z hlediska právní kvalifikace skutku nebylo soudům nižších stupňů co vytknout, až na shora zmíněnou nesprávnou citaci §4 písm. a) trestního zákona při hodnocení úmyslného zavinění. Nejednalo se však o závažnou hmotně právní vadu, která by jakkoli ovlivnila samotnou právní kvalifikaci skutku a výrok o vině. Jedná se o zjevný omyl, když městský soud se jednoznačně rozhodl použít trestní zákoník a evidentně tak měl na mysli příslušné ustanovení trestního zákoníku [§15 odst. 1 písm. a)], přičemž zřejmě tzv. „ze zvyku“ při hodnocení subjektivní stránky činu odkázal na ustanovení o úmyslu, jak byl označen v předcházejícím trestním zákoně.
Závěrem lze proto uvést, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku dovozoval nesprávnost právního posouzení skutku z vadného hodnocení důkazů a učiněných skutkových závěrech soudů, přitom svá tvrzení neopřel o jedinou konkrétní výtku k aplikaci ustanovení hmotného práva, jak vyžaduje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného L. S. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu věcně přezkoumal napadená rozhodnutí a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3, 4, 5 tr. ř. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v neveřejném zasedání za splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. listopadu 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová