ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.1559.2009.1
sp. zn. 5 Tdo 1559/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. února 2010 o dovolání, které podal obviněný K. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 12 To 240/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 13/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 16. 7. 2009, sp. zn. 2 T 13/2005, byl obviněný K. M. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zák.), za který mu byl uložen podle §250 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků (správně na tomto místě měla být uvedena trestná činnost sbíhající se s citovaným trestným činem podvodu), jehož výkon soud podle §58 odst. 1 tr. zák. a §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř roků s dohledem. Podle §60a odst. 3 tr. zák. okresní soud uložil obviněnému přiměřené omezení, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil poškozeným způsobenou škodu. Současně mu byl podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu „výkonu statutárního zástupce právnických osob“ (správně zákaz výkonu funkce statutárního zástupce právnické osoby) na dobu deseti roků. Okresní soud vyslovil současné zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 8. 11. 2007, sp. zn. 2 T 13/2005, jakož i všech dalších rozhodnutí obsahově navazujících na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud uložil obviněnému uhradit škodu pěti poškozeným vyjmenovaným ve výroku o náhradě škody, z nichž dva odkázal se zbytkem jejich nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních podle §229 odst. 2 tr. ř.
Proti citovanému rozsudku podali odvolání obviněný K. M. , a to do všech jeho výroků, a rovněž státní zástupce v neprospěch obviněného v rozsahu výroku o trestu. Z podnětu obou řádných opravných prostředků Krajský soud v Hradci Králové jako soud druhého stupně rozsudkem ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 12 To 240/2008, zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného K. M. uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil v podstatě tím, že jako společník a jediný jednatel společnosti P. O. Z. , s. r. o., vědom si jejího úpadkového stavu tento dále prohluboval, když v období od srpna 1998 do června 1999 dále sjednával závazky s celkem sedmnácti obchodními partnery, jimž zamlčel podstatné skutečnosti o špatné ekonomické situaci společnosti, jejímž jménem jednal, a naopak vystupoval tak, že jím zastupovaná společnost své závazky uhradí, takto od poškozených vylákal zboží a služby či jiné plnění, čímž způsobil ve výroku uvedeným šestnácti poškozeným značnou škodu a v jednom případě jeho jednání bezprostředně směřovalo k poškození obchodního družstva I. Č. K. – O. Za uvedenou trestnou činnost a za sbíhající se trestný čin zvýhodňování věřitele podle §256a odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 8. 11. 2007, sp. zn. 2 T 13/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. 12 To 240/2008, byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon soud podle §58 odst. 1 tr. zák. a §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti roků za současného vyslovení dohledu nad obviněným v rozsahu §26a tr. zák. a §26b tr. zák. Podle §60a odst. 3 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby podle svých sil ve zkušební době nahradil poškozeným škodu, již svým trestným činem způsobil. Dále krajský soud podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložil obviněnému trest zákazu činnosti, a to výkonu statutárního zástupce právnických osob (správně výkonu funkce statutárního orgánu právnické osoby) na dobu deseti roků. Soud podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 8. 11. 2007, sp. zn. 2 T 13/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. 12 To 240/2008, včetně obsahově navazujících rozhodnutí. Zároveň krajský soud podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému, aby na náhradu škody zaplatil poškozeným A. Ž. , a. s., 250.949,- Kč, D. K. 92.585,80 Kč, W. J. – H. D. i H. E. I. 418.231,10 Kč, S. K. 51.034,70 Kč a J. L. 96.869,- Kč a dále soud poškozené W. J. – H. D. i H. E. – I. a A. Ž. , a. s., odkázal podle §229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem jejich nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Rychnově nad Kněžnou napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatel především zdůraznil, že se nedopustil žádného trestného činu, neboť je přesvědčen, že jednání, jež je předmětem tohoto trestního řízení, je nutné považovat za běžný výkon podnikatelské činnosti. Sám připustil, že se společnost P. O. Z. , s. r. o., dostala do krizové situace, z níž se ji hodlal vyvést výrobou tzv. eurohranolů, na tento projekt potom žádal o úvěr různé bankovní instituce i soukromé subjekty, ale bezvýsledně. Popřel, že by své obchodní partnery (poškozené) uváděl v omyl a byl přesvědčen o tom, že při uzavírání obchodních smluv nebyl povinen informovat druhou stranu o ekonomickém stavu společnosti, jejímž jménem jednal. Obviněný poukázal na určitou odpovědnost samotných věřitelů, která našla svůj odraz v nové právní úpravě např. vypuštěním ustanovení o trestnosti podnikatelů, kteří nepodají návrh na prohlášení konkurzu. Uvedl, že věřitelé jednak měli možnost ověřit si dlužníkův vlastnický vztah k nemovitostem ve veřejně dostupném katastru nemovitostí a dále se ani na majetkové poměry společnosti P. O. Z., s. r. o., žádný z nich nedotazoval. Odvolacímu soudu jakož i soudu prvního stupně obviněný vytkl, že se zabývaly svědectvími pouze šesti z celkem sedmnácti poškozených, resp. osob je zastupujících. Soudy tak podle dovolatele nerespektovaly pokyn Nejvyššího soudu vyslovený v jeho zrušujícím rozhodnutí vydaném dříve v této trestní věci, aby posuzovaly naplnění skutkové podstaty trestného činu ve vztahu k jednotlivým poškozeným. Navíc výpovědi soudy zmíněných poškozených či jejich zástupců J. L. , F. K. , Ing. V. B. , S. K. , V. V. a doc. P. R. podle názoru obviněného o jakémkoli podvodném jednání z jeho strany nesvědčí. Závěrem svého dovolání obviněný K. M. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a věc vrátil soudům k dalšímu řízení, aniž by však specifikoval soudu kterého stupně.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], na místě, kde lze podání učinit, včas ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
Z důvodu uvedeném v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je proto námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Uvedený dovolací důvod je naplněn zejména tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu, jak tvrdil obviněný K. M. Tento důvod naopak nemohou naplnit námitky vytýkající nesprávné skutkové zjištění nebo rozsah dokazování a vadný způsob hodnocení provedených důkazů, jak např. učinil obviněný v té části svého podání, v níž nesouhlasil se závěry soudů vyvozenými ze svědeckých výpovědí. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že otázky související s prováděním či hodnocením důkazů jsou upraveny v trestním právu procesním (zejména §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl.), přičemž důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. předpokládá nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávně hmotně právní posouzení. Dovolací soud je tak v podstatě vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, k němuž dospěly soudy nižších stupňů, a v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak může výlučně přezkoumávat postup ve věci rozhodujících soudů při aplikaci norem hmotného práva.
Nejvyšší soud se zabýval napadenými rozsudky soudů nižších stupňů v rozsahu námitek vznesených obviněným K. M. a shledal, že dovolání není opodstatněné.
Na tomto místě Nejvyšší soud v krátkosti připomíná, že se jedná již o druhé dovolací řízení v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 13/2005. Tento soud jako soud prvního stupně původně dne 8. 11. 2007 rozhodl rozsudkem o vině obviněného K. M. trestným činem zvýhodňování věřitele podle §256a odst. 1, 2 tr. zák. a spoluobviněného Ing. P. J. pomocí k tomuto trestnému činu a současně soud obviněného K. M. zprostil obžaloby ze skutku, který je nyní předmětem tohoto dovolacího řízení a v němž obžaloba spatřovala trestný čin podvodu dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu. Odvolání obviněných, poškozeného L. V. Ch. , s. r. o., a také odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného K. M. byla krajským soudem dne 17. 9. 2008 zamítnuta. Z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného K. M. pak Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 5 Tdo 13/2009, zrušil usnesení odvolacího soudu, pokud jím bylo zamítnuto odvolání státního zástupce a rozsudek okresního soudu ve zprošťujícím výroku a výroku o náhradě škody, a Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou přikázal věc v rozsahu skutku kvalifikovaného obžalobou jako trestný čin podvodu znovu projednat a rozhodnout. Po tomto zrušení a vrácení věci tedy probíhalo nové řízení u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou a rovněž řízení před odvolacím soudem a byla vydána rozhodnutí označená v úvodu tohoto usnesení, která jsou napadena dovoláním.
Je vhodné připomenout některé úvahy Nejvyššího soudu z jeho dřívějšího rozhodnutí v této věci (zejména str. 7 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 5 Tdo 13/2009). Již v něm totiž byla konstatována zjevná korelace mezi skutkem, jímž obviněný K. M. naplnil znaky trestného činu zvýhodňování věřitele - konkrétně spoluobviněného Ing. P. J. – podle §256a odst. 1, 2 tr. zák., a jednáním kvalifikovaným obžalobou jako trestný čin podvodu. V trestním řízení předcházejícím zrušujícímu usnesení Nejvyššího soudu totiž soudy dospěly shodně k závěru, že již v době převodu nemovitého a movitého majetku (březen a srpen 1998) společnosti P. O. Z., s. r. o., na společnost spřízněnou s osobou Ing. P. J. K. P. , s. r. o., obviněný K. M. věděl o neutěšené hospodářské situaci společnosti P. O. Z., s. r. o. Právě z tohoto důvodu uskutečnil převod majetku na obchodní společnost, jež nakonec naložila s majetkem ve prospěch přítele obviněného, který si tak zajistil alespoň určitou návratnost svých půjček. (Ing. P. J. pak jako věřitel společnosti P. O. Z. , s. r. o., postoupil svou pohledávku na společnost K., s. r. o., jež pak za nabývaný majetek společnosti P. O. Z. , s. r. o., nezaplatila kupní cenu, ale provedli vzájemný zápočet.) Logicky tedy i po zcizení téměř veškerého majetku společnosti, za což se jí nedostalo žádného plnění, muselo být dovolateli zřejmé, v jak špatném ekonomickém stavu se společnost P. O. Z. , s. r. o., nachází, a to tím spíše, že už nevlastnila ani žádné nemovitosti a vybavení, jež sloužilo k realizaci její podnikatelské činnosti – pilařství. Jakýkoli zvrat krizové situace obviněný nemohl reálně předpokládat už jen vzhledem k tomu, že společnost P. O. Z. , s. r. o., byla od počátku své existence insolventní, což trvalo po celou dobu jejího provozu až do prohlášení konkursu na její majetek v roce 1999 (viz závěry znalce Michala Sodomka z jeho znaleckého posudku založeného na č. l. 4578 a násl. trestního spisu).
V rámci nového hlavního líčení konaného ohledně původně zproštěného skutku postupoval soud prvního stupně v souladu s pokyny dovolacího soudu a respektoval i jeho závazný právní názor poté, co znovu zhodnotil provedené důkazy týkající se podvodného jednání. Nejvyšší soud tak již s ohledem na posouzení tohoto skutku v předcházejícím dovolacím řízení, za situace, kdy v novém hlavním líčení ani veřejném zasedání u odvolacího soudu nedošlo prakticky k žádné změně skutkových zjištění, může setrvat na svém zhodnocení relevantních okolností a sám nemá jakýkoli důvod se od něho odchýlit.
Dovolatel namítl, že se mu rýsoval slibný projekt výroby eurohranolů, na který se pokoušel získat úvěr u několika subjektů. Tvrdil, že společnosti H. , s. r. o., dokonce již poskytl zálohu ve výši 25.000,- Kč na úvěr 3 milionů Kč. S touto půjčkou počítal a nepochyboval o realizaci projektu, z něhož očekával v budoucnu vysoké výnosy. Proto se dovolatel domníval, že se nedopouštěl žádného podvodného jednání vůči svým obchodním partnerům, a scházel rovněž jakýkoli podvodný úmysl.
Obviněný ve svém dovolání v podstatě zopakoval svá stanoviska k obvinění, jež tvořila součást jeho obhajoby v průběhu trestního řízení. Zásadní skutečností, jež podle jeho přesvědčení vylučuje existenci jeho vůle, resp. vědění o tom, že společnost nebude schopna plnit jím uzavírané nové závazky, byl podnikatelský záměr výroby tzv. eurohranolů, na který se pokoušel získat úvěr od několika subjektů. S ohledem na výsledky provedeného dokazování před soudy nižších stupňů a z něj vyplývajících skutkových zjištění neměl Nejvyšší soud již v prvním dovolacím řízení v této věci pochybnosti o objektivní nemožnosti společnosti P. O. Z., s. r. o., vymanit se ze záporných ekonomických ukazatelů, navíc poskytnutí úvěru obchodní společnosti v tak tíživém ekonomickém stavu bylo prakticky vyloučeno. Ani v novém řízení o předmětném skutku, jež následovalo po zrušení výroku o zproštění obžaloby obviněného K. M. a vrácení věci Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou, nevyvstaly žádné nové skutkové okolnosti, jež by ukazovaly na reálnost oživení ekonomického stavu společnosti P. O. Z. , s. r. o. Ve věci byly pouze zopakovány důkazy z předcházejících stadií trestního řízení, které jednoznačně potvrzují srozumění obviněného s tím, že nebude moci být plněno z nově uzavíraných smluv, jež jsou popsány ve výroku o vině.
Podle §4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, pokud obviněný chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [tzv. úmysl přímý, viz §4 písm. a) tr. zák.], nebo pokud ve smyslu §4 písm. b) tr. zák. věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (tzv. úmysl nepřímý). Podle soudů obou stupňů spáchal dovolatel trestný čin podvodu v úmyslu nepřímém. Podle názoru Nejvyššího soudu nelze soudům nižších stupňů ve vztahu k naplnění subjektivní stránky trestného činu ničeho vytknout, a to zejména s ohledem na níže uvedené skutečnosti, jež jsou v podstatě stručným zopakováním jak závěrů soudů obou stupňů, tak úvah soudu dovolacího z jeho zrušujícího usnesení sp. zn. 5 Tdo 13/2009.
Zlomový okamžik z hlediska posouzení zavinění obviněného představovalo vyvedení majetku ze společnosti. Po této transakci již nebylo možno objektivně očekávat, že běžnou podnikatelskou činností dokáže společnost P. O. Z. , s. r. o., ukončit své ztrátové období a začít profitovat. Ani vidina určitého výnosného projektu na tomto nemohla nic změnit, neboť na výrobu eurohranolů společnost evidentně neměla potřebné prostředky. I pokud by dosáhla na přislíbený úvěr ve výši tří milionů Kč, jak tvrdil obviněný, stále neměla z čeho hradit své splatné závazky, jež převyšovaly částku očekávaného úvěru (který však ve skutečnosti společnosti nikdy poskytnut nebyl). Vůči ostatním osmdesáti znevýhodněným věřitelům převyšovaly závazky v srpnu 1998 deset milionů Kč, např. jen Česká správa sociálního zabezpečení evidovala pohledávku za společností P. O. Z. , s. r. o., ve výši přes 8 a půl milionu Kč. Navíc i ohledně údajného „jistého úvěru“ existují značné pochybnosti. Bankovní instituce opakovaně žádosti obviněného o poskytnutí úvěru zamítaly, dokonce se s Ing. P. J. dohodli, že tento bude žádat o úvěr svým jménem s tím, že získané peníze předá dovolateli, aby měl prostředky na podnikání (srov. výpověď Ing. P. J. , č. l. 4507 – 4508). V neposlední řadě pak obviněný K. M. sám připustil, že společnost neměla nemovitosti ani movitý majetek, za jejich nájem Ing. P. J. ani mzdy zaměstnancům neměl z čeho hradit (viz č. l. 4495 – 4496). Také vzhledem k těmto okolnostem si musel obviněný uvědomovat vážnost situace a neodvratně se blížící povinnosti podat návrh na prohlášení konkursu na majetek společnosti. Namísto toho však dovolatel sjednával další obchody a ačkoli výslovně nechtěl svým dodavatelům způsobit žádnou újmu, zjevně byl s tímto škodlivým účinkem srozuměn. Ustálená judikatura se staví k otázce zavinění ve formě úmyslu nepřímého v souladu se závěry Nejvyššího soudu a soudů nižších stupňů. V rozhodnutí č. 3/2006 Sb. rozh. tr. bylo judikováno, že byť primárně se obviněný snažil dosáhnout jiného, pro trestní právo bezvýznamného, výsledku (v posuzované věci obviněný K. M. chtěl doslova vzkřísit společnost P. O. Z. , s. r. o.), případný následek předvídaný trestním zákonem mu byl třeba i nepříjemný, jednal v úmyslu nepřímém. Podmínkou je, aby pachateli byla známa rizika jeho jednání, na jejichž eliminaci nemohl s určitostí spoléhat.
Pokud se obviněný K. M. ohradil proti způsobu, jakým se soudy vypořádaly s pokyny dovolacího soudu, Nejvyšší soud dospěl k opačnému zjištění. Dovolatel brojil především proti tomu, že soudy se výslovně zabývaly svědectvím pouze pěti poškozených (ad body 1., 6., 9., 10. a 13. výroku o vině napadeného rozsudku), přičemž však sám v dovolání jmenoval šest z nich, a dále nesouhlasil ani se závěry vyvozenými z těchto výpovědí, a to, že by poškození byli obviněným uvedeni v omyl.
Je pravdou, že úkolem soudů bylo zkoumat naplnění formálních znaků i subjektivní stránky u jednotlivých poškozených, jak zdůraznil dovolatel, a dále rovněž komplexně s přihlédnutím ke skutečnostem zjištěným u skutku, jímž obviněný naplnil znaky trestného činu zvýhodňování věřitele. Dovolací soud má za to, že tomuto soudy nižších stupňů, zejména však odvolací soud, dostály.
Ačkoli se ani jeden ze soudů nižších stupňů podrobně nezabýval svědectvím každého z poškozených, zcela dostatečným způsobem shrnul obsah jednotlivých výpovědí okresní soud a zhodnotil je s výpovědí dovolatele i původně spoluobviněného Ing. P. J. , jak správně uvedl již krajský soud na str. 16 svého rozsudku. Ostatně si toho musel být vědom i obviněný, s jehož souhlasem byl dne 16. 7. 2009 v hlavním líčení konaném před okresním soudem podle §219 odst. 3 tr. ř. čten obsah protokolů z hlavních líčení konaných ve věci v předcházejících fázích trestního řízení (srov. str. 4 rozsudku soudu prvního stupně nebo protokol o hlavním líčení na č. l. 4746). Tímto postupem tedy byly opakovány důkazy provedené výpověďmi všech poškozených či jejich zástupců, přičemž obhajoba ani obžaloba nevznesly další návrhy na doplnění dokazování. Co se týče tvrzení poškozených, resp. jejich zástupců, jež výslovně zmínil krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí, jednalo se o ty, kteří jsou uvedeni v bodech 1. (František Kalousek za poškozenou společnost A. Ž. , a. s.), 9. (Václav Vopařil za poškozenou obec S. ), 10. (Ing. Vladimír Beneš za O. I. , jež se obviněný K. M. pokusil uvést v omyl), 13. (doc. Ing. Pavel Rohon za poškozenou společnost S. , s. r. o.), 14. (S. K. ) a 16. (J. L. ) výroku o vině rozsudku krajského soudu. V případě poškozeného S. K. se jeho výpověď vztahovala i k bodu 3. dotčeného výroku, protože vyřizoval obchodní záležitosti s obviněným za svou manželku D. K. , jež je uvedena jako poškozená pod bodem 3. Odvolací soud tedy demonstrativně vyzdvihl vyjádření pouze některých poškozených či osob je zastupujících, čímž chtěl poukázat na způsob, jakým obviněný K. M. vystupoval při obchodních jednáních s poškozenými v době, kdy věděl o kritickém stavu společnosti P. O. Z. , s. r. o. Ze všech uvedených výpovědí je patrno, že dovolatel poškozeným zamlčoval finanční problémy společnosti, některé i po neuhrazení splatných závazků navíc utvrzoval v tom, že brzy zaplatí, byť na to se nemohl důvodně spoléhat.
Konkrétně Františku Kalouskovi ze společnosti A. Ž. , a. s., prezentoval obviněný společnost P. O. Z. , s. r. o., jako silný podnikatelský subjekt, jímž se při jednáních dokonce zaručoval (srov. výpověď svědka u hlavního líčení, č. l. 4519 verte a násl.). Za poškozenou obec Semily byli v hlavním líčení slyšeni starosta František Novotný a dále Václav Vopařil, na něhož působil dovolatel opět solidním dojmem a o odprodeji objektu pily nevěděl. První dodávku kulatiny společnost P. O. Z. , s. r. o., zaplatila, další dvě však již ne, dovolatel osobně předal část úhrady se slibem, že zbytek doplatí později (srov. č. l. 4535 verte a násl.). Obchodní družstvo „I. “ se sídlem Č. K. – O. (od července 2007 změněn název na Obchodní družstvo I. ), k jehož poškození však nedošlo, odmítlo vstupovat do nových závazkových vztahů s obviněným poté, co mu přestal hradit stávající závazky. Jak uvedl svědek Ing. V. B., obviněný K. M. jej přesvědčoval o životaschopnosti a možnostech společnosti P. O. Z. , s. r. o., vše v budoucnu splatit (srov. č. l. 4521 verte a násl.). Rovněž doc. Ing. Pavla Rohona ze společnosti S. , s. r. o., dovolatel ujišťoval o tom, že v blízké době neuhrazené dodávky dřeva zaplatí (viz č. l. 4537 verte a násl.). Poškozený S. K. , který jednal s dovolatelem i jménem své ženy, poškozené D. K. , měl z vystupování obviněného dojem, že společnost P. O. Z. , s. r. o., je naprosto zdravá firma, přesvědčoval jej, že „vše dobře dopadne“ (srov. č. l. 4533 verte a násl.). Zcela evidentně pak obviněný uvedl v omyl poškozeného J. L. , u něhož si nechal vyzvednout dřevo, slíbil za něj zaplatit, avšak namísto úhrady dovolatel poškozenému sdělil, že si může podat přihlášku do konkursního řízení prohlášeného na majetek společnosti P. O. Z., s. r. o. (viz č. l. 4524 verte a násl.).
Ohledně dalších poškozených, u nichž však se opakovaly obdobné okolnosti týkající se podvodného jednání obviněného K. M. , zjistil Nejvyšší soud následující. Za poškozenou společnost A. H., s. r. o., uvedenou pod bodem 2. výroku o vině vypovídal její ředitel Ing. Tomáš Lecnar, který uvedl, že první faktury byly společností P. O. Z , s. r. o., zaplaceny, nešlo o vysoké částky, a proto dodávali dále, i když další faktury nebyly proplaceny. Obviněný K. M. slíbil vytvořit splátkový kalendář, avšak žádný nikdy neposlal (viz protokol o výslechu svědka na č. l. 668 a násl.). Ing. David Černý z poškozené společnosti E. Č. L. , s. r. o., (bod 4. výroku o vině) potvrdil, že společnost P. O. Z. , s. r. o., řádně hradila své závazky v roce 1998, avšak v roce 1999 již platby přestaly chodit, urgovali je proto telefonicky, na což se jim dostalo nesplněného slibu, že pohledávka bude uhrazena do určitého data (srov. č. l. 4523 verte a násl.). V bodě 5. výroku o vině je zařazen poškozený W. J. , který do protokolu na č. l. 1338 a násl. uvedl, že dodával obviněnému K. M. dřevní kulatinu, ten sliboval zaplatit, na což poškozený reagoval dalšími dodávkami, až po 14. 3. 1999 se rozhodl pokračovat v obchodování s dovolatelem až poté, co mu zaplatí. Poškozený J. K. – L. měl pohledávky za společností P. O. Z. , s. r. o., z roku 1998, jež požadoval po obviněném uhradit. Ten poškozenému slíbil zaplatit, zavázal se k tomu písemně na faktuře, neučinil tak však (viz č. l. 4520 a násl.). U skutku v bodě 7. výroku o vině byla jednáním obviněného poškozena společnost K. V. , s. r. o., od níž společnost P. O. Z. , s. r. o., odebírala vázací pásky. V roce 1998 uhradila faktury po dvou upomínkách ze strany dodavatele, fakturu za rok 1999 však již nezaplatila ani po telefonátu, dvou písemných urgencích a pokusu o smír (viz protokol o výslechu svědka J. H. z oddělení vymáhání pohledávek společnosti K. V. , s. r. o., č. l. 1732 a násl.). Ke skutku v bodě 8. výroku o vině vypověděl Ing. M. S. , obchodní ředitel společnosti C. R. V&CH, že společnost P. O. Z. , s. r. o., od nich odebírala zboží od roku 1996, zpočátku za odebraný sortiment platila, avšak fakturu znějící na částku 10.131,- Kč z října 1998 neuhradila ani poté, co obdržela písemnou upomínku založenou na č. l. 2092 trestního spisu. Jednatelka poškozené společnosti O., s. r. o., J. C. (skutek 11.) v hlavním líčení odkázala na svou výpověď z přípravného řízení, z níž je patrno, že je obviněný K. M. koncem roku 1998 kontaktoval, aby mu dodávali hřebíky. Předchozí obchodní styky s dovolatelem probíhaly bez problémů, nyní však neplatil. Po urgencích ji ujišťoval, že zaplatí, což se nestalo (viz protokol o výslechu svědka, č. l. 2554 a násl.). Od poškozeného uvedeného pod bodem 12. výroku o vině – P. M. podnikajícího pod firmou P. M. – M. si dovolatel objednal pilové kotouče, za jejichž dodávky opakovaně nezaplatil. Poškozenému tvrdil, že určitě dluh splatí, protože sám brzy nějaké finanční prostředky získá, aniž by však konkrétně uvedl z jakých zdrojů (srov. protokol o výslechu svědka, č. l. 2573 a násl.). Odběratelem a nikoli dodavatelem společnosti P. O. Z. , s. r. o., byl poškozený Ing. L. K. – H. (bod 15. výroku o vině), který platil vyšší zálohy nežli byla hodnota odebíraného dřeva. Přeplatky zpět nedostal, dovolatel při jeho osobních návštěvách pily mluvil sice o tom, že společnost má jisté problémy, ale že se z nich dostane (viz č. l. 4538 a násl.).
Dovolací soud tedy shrnul vyjádření jednotlivých poškozených, jež potvrzují správnost závěrů soudů obou stupňů ohledně naplnění zákonného znaku uvedení v omyl. Soudy hodnotily svědecké výpovědi souhrnně a pouze na některých z nich demonstrovaly konkrétní způsob, jakým dovolatel uváděl poškozené v omyl. Jednotliví poškození či jejich představitelé potvrdili, že dovolatel je ujišťoval o brzkém splacení dluhů, ačkoli v té době společnost P. O. Z., s. r. o., prostředky na plnění svých závazků neměla, a ani neexistovaly žádné konkrétní předpoklady, že by tento špatný ekonomický stav mohl být zvrácen. Obviněný svědky utvrzoval v představě o dobré platební schopnosti společnosti P. O. Z. , s. r. o., ačkoli si byl zejména po zcizení nemovitého i movitého majetku společnosti vědom, že běžnou podnikatelskou činností již rozhodně nemůže tento stav zvrátit. Výjimkou v tomto ohledu byly výpovědi osob za poškozené společnosti K. V. , s. r. o., a C. R. V&CH pod body 7. a 8. výroku o vině. J. H. i Ing. M. S. totiž neuvedli, že by je obviněný K. M. výslovně přesvědčoval, že platby budou uskutečněny. Oba svědci působili ve společnostech, jež dodávaly zboží většině zákazníků v daleko větším objemu než společnosti P. O. Z. , s. r. o., neplatičů bylo rovněž vícero, a proto si konkrétní reakce právě tohoto, z jejich pohledu drobného, dlužníka na jejich urgence ani nevybavili. To však nesnižuje nijak míru trestní odpovědnosti obviněného K. M. v rozsahu uvedených bodů 7. a 8. výroku o vině. Podstatné je, že zboží od poškozených odebíral tehdy, kdy mu již musela být objektivně zřejmá finanční situace společnosti P. O. Z. , s. r. o., a že na úhradu zboží nebude mít k dispozici dostatek peněz. Na závadu není, pokud okolnosti charakterizující subjektivní stránku trestného činu podvodu nejsou uvedeny v popisu skutku u každého bodu výroku o vině, ale v úvodu skutkové věty, jež se vztahuje k bodům 1. až 17. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu. Naopak s ohledem na to, že v posuzované věci byly u všech bodů výroku o vině okolnosti charakterizující subjektivní stránku společným, jednotícím prvkem, bylo by opakování příslušných skutečností u každého z nich nadbytečné. Skutek popsaný Krajským soudem v Hradci Králové tedy ve svém souhrnu obsahuje všechny znaky trestného činu podvodu.
Pokud obviněný K. M. ve svém dovolání poukázal na odpovědnost samotných věřitelů, kteří si mohou vlastními silami zjistit majetkové poměry svých smluvních partnerů, není jeho argument v předmětné věci přiléhavý. Není sice vyloučeno, aby v určitých případech byla u věřitelů požadována vyšší míra opatrnosti a jí odpovídající míra vlastní odpovědnosti za případný škodlivý důsledek smluvního vztahu, avšak v trestní věci obviněného byl tento požadavek na chování dodavatelů zcela účelový. Jednak je možné poukázat na hodnotu většiny zakázek, která se pohybovala do jednoho sta tisíc korun, pouze v několika z nich byla řádově vyšší. Není tudíž běžnou povinností podnikatelských subjektů prověřování druhé smluvní strany v rámci obchodní transakce, která nepředstavuje výjimečnou finanční hodnotu. K takovému prověřování však přirozeně dochází tehdy, vyvstane-li určité podezření o případné solventnosti, případně serióznosti, či se dokonce vyskytnou signály naznačující krizi obchodního partnera. Jiný přístup v tomto směru musí mít zákonitě např. bankovní domy, jež ale mezi poškozenými nefigurují. (V rámci souvisejícího skutku kvalifikovaného jako trestný čin poškozování věřitele bylo zjištěno, že naopak banky, u nichž žádal dovolatel o úvěr, mu po zhodnocení ekonomických výsledků společnosti P. O. Z. , s. r. o., vstříc nevyšly.) Žádný z poškozených nezaznamenal jakékoli náznaky finančních potíží společnosti P. O. Z. , s. r. o., některé z nich obviněný ještě ujišťoval, že jim bude v budoucnu zaplaceno (srov. např. výpověď svědka J. L. , č. l. 4524 verte, protokol o výslechu statutární zástupkyně poškozené společnosti O. Jaroslavy Cardové na č. l. 2554 verte nebo výpověď S. K. , č. l. 4534). Jiní byli doposud spokojeni se spoluprací se společností zastupovanou dovolatelem, neměli důvod o její solventnosti pochybovat a když jim nebylo plněno ani po urgencích (srov. např. výpověď statutární zástupkyně poškozené společnosti O. Jaroslavy Cardové, č. l. 4534 verte an.), bylo již na zamezení vzniklých škod pozdě, nanejvýše mohli nepokračovat v obchodování se svým dlužníkem, aby jim nevznikla újma ještě vyšší, což také učinily.
Dovolání obviněného tedy částečně obsahovalo námitky, které nemohly naplnit uplatněný dovolací důvod, a Nejvyšší soud se jimi nemohl zabývat. Pokud obviněný argumentoval porušením hmotně právního posouzení skutku, posoudil Nejvyšší soud tuto část dovolání jako zjevně neopodstatněnou a rozhodl tak, že mimořádný opravný prostředek odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak mohl učinit v neveřejném zasedání, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. února 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová