ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.505.2010.1
sp. zn. 5 Tdo 505/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2010 o dovolání, které podal obviněný Ing. P. K. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 4 To 48/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 3/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2008, sp. zn. 40 T 3/2008, byl obviněný Ing. P. K. uznán vinným trestnými činy pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §128a odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen ve zkratce „tr. zák.“), a zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterých se dopustil tím, že v postavení náčelníka Vojenské ubytovací a stavební správy Praha v hodnosti plukovníka, v němž byl podle rozkazu ministra obrany č. 36/2001 účinného od 21. 12. 2001 odpovědný za zadávání, organizování a vypořádávání veřejných zakázek v souladu s právními a vnitřními předpisy a podle směrnice č. 50221/14/2001-ES ze dne 21. 12. 2001 za komplexní realizaci veřejných zakázek a plnil funkci zadavatele veřejné zakázky ve formě zjednodušeného zadávání podle §49a zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění účinném do 30. 4. 2004, na výstavbu technických prostředků zabezpečení objektu vily v ulici N. M. v P. , která je ve vlastnictví České republiky a ve správě Ministerstva obrany České republiky, tedy v rámci akce „VUSS Praha – Technická bezpečnost, III. etapa, dílčí akce (útvar) 7103 – vila M. , dne 19. 5. 2003 určil tři členy výběrové komise ve složení Ing. J. B. , Ing. P. K. a T. Š. a tři obchodní společnosti k obeslání výzvy k podání nabídky, jimiž byly Trade FIDES, a. s., TECHNICOM, s. r. o., a GiTy, a. s., a tyto obchodní společnosti také vyzval k účasti na výběrovém řízení na uvedenou zakázku. Následně obviněný na návrh výběrové komise ze dne 13. 6. 2003, s nímž vyjádřil písemný souhlas, jako nejvhodnější vybral nabídku obchodní společnosti Trade FIDES, a. s., která nabídla ve výběrovém řízení nejnižší nabídkovou cenu ve výši 5 206 959,- Kč. S posledně jmenovanou obchodní společností pak obviněný uzavřel dne 17. 6. 2003 smlouvu o dílo, přestože jí fakticky umožnil provedení značné části prací na instalaci technických prostředků již v průběhu stavební rekonstrukce objektu vily v ulici N. M. , kterou realizovala obchodní společnost VESTAP Pardubice, s. r. o., v období od 10. 3. 2003 do 29. 5. 2003. Současně bylo obviněnému známo, že tyto práce byly prováděny a ze značné části dokončeny ještě před výzvou k účasti na zmíněném výběrovém řízení. Popsaným způsobem obviněný porušil zákon o zadávání veřejných zakázek a při srozumění s tím, že zisk z realizace dané zakázky provedené v rozporu se zákonem o zadávání veřejných zakázek připadne obchodní společnosti Trade FIDES, a. s., vyhlásil uvedenou veřejnou soutěž za situace, kdy posledně jmenovaná obchodní společnost byla zvýhodněna před dalšími účastníky výběrového řízení tím, že jí bylo umožněno provedení části prací bez vědomí ostatních účastníků tohoto řízení před jeho zahájením.
Pokud jde o trest, rozhodl soud prvního stupně tak, že podle §24 odst. 1 tr. zák. upustil od potrestání obviněného Ing. P. K.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2008, sp. zn. 40 T 3/2008, podali odvolání jednak obviněný Ing. P. K. a jednak v jeho neprospěch státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze. O odvolání státní zástupkyně rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 4 To 48/2009, tak, že z jeho podnětu podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o upuštění od potrestání. Podle §259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud znovu rozhodl tak, že podle §128a odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložil obviněnému úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Týmž rozsudkem pak odvolací soud podle §256 tr. řádu zamítl odvolání obviněného, neboť ho neshledal důvodným.
Citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze (třebaže ho v dovolání označil nesprávně jako usnesení) napadl obviněný Ing. P. K. dne 30. 11. 2009 prostřednictvím své obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného v řízení nebyly prokázány znaky skutkové podstaty trestného činu pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě ve smyslu §128a odst. 1 tr. zák. a s poukazem na odůvodnění rozsudků soudů prvního a druhého stupně obviněný vytýká nedostatečný rozsah dokazování, a to zejména ve vztahu k jeho úmyslu způsobit jinému škodu či opatřit sobě nebo jinému prospěch, resp. zvýhodnit některého soutěžitele. Obviněný je přesvědčen, že podepsání smlouvy bez dalšího neznamená naplnění subjektivní stránky zmíněného trestného činu a že soudy obou stupňů nesprávně posoudily i jeho znak spočívající ve „zjednání výhodnějších podmínek“. Obviněný zpochybnil i naplnění subjektivní stránky trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., jímž byl rovněž uznán vinným. V této souvislosti obviněný namítl, že soudy nižších stupňů mu neprokázaly úmysl způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Jak dále obviněný zdůraznil, dosud zjištěný skutkový stav zakládá pochybnosti o zavinění obviněného ve vztahu k uvedenému trestnému činu.
Závěrem svého dovolání obviněný Ing. P. K. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 4 To 48/2009, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2008, sp. zn. 40 T 3/2008, a aby posledně jmenovanému soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného Ing. P. K. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státní zastupitelství. Podle jeho názoru obviněný jednal v souvislosti s veřejnou soutěží a za této situace si byl vědom toho, že svým jednáním zvýhodní obchodní společnost Trade FIDES, a. s., oproti ostatním soutěžitelům. Pokud obviněný umožnil jmenované obchodní společnosti provádět zadávané dílo, znemožnil tím podle státního zástupce vybrat jiného soutěžitele jako vítěze soutěže. Obviněný tedy zjednal této obchodní společnosti výhodnější podmínky, takže státní zástupce je přesvědčen, že obviněný jednal tímto způsobem přinejmenším v nepřímém úmyslu ve smyslu §4 písm. b) tr. zák.
Jak dále státní zástupce zdůraznil, vzhledem k popsaným okolnostem obviněný jednal též v úmyslu opatřit prospěch obchodní společnosti Trade FIDES, a. s., neboť věděl o probíhající realizaci díla, které mělo být údajně teprve v budoucnu provedeno subjektem vybraným ve veřejné soutěži na základě jejích výsledků. Pokud za této situace obviněný vyhlásil zmíněnou soutěž, jednal podle státního zástupce již s cílem zjednat obchodní společnosti Trade FIDES, a. s., výhodu, a to v podobě předem rozhodnutého výběrového řízení. V dosaženém prospěchu pro jmenovanou obchodní společnost státní zástupce spatřuje rovněž zamýšlený následek jednání obviněného. Obdobně je podle přesvědčení státního zástupce možné posoudit spáchaný skutek i jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., byť i zde obviněný napadl právní závěry ohledně zavinění. Státní zástupce zdůraznil, že rovněž v případě tohoto trestného činu obviněný jednal v úmyslu opatřit jinému neoprávněný prospěch.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť ho považuje za zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný Ing. P. K. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím své obhájkyně (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný Ing. P. K. opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K jeho výkladu Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle citovaného ustanovení je naplněn jen tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Obviněný Ing. P. K. však především nesouhlasí s učiněnými skutkovými (nikoli právními) závěry, když podle jeho názoru soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily důkazy provedené v této trestní věci. Existenci dovolacího důvodu tak obviněný podle názoru Nejvyššího soudu částečně shledává v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů spočívajícím v nesprávném hodnocení důkazů a v nedostatečném rozsahu provedeného dokazování, přičemž z toho obviněný vyvozuje i nesprávnost skutkových zjištění, z nichž soudy vycházely. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tedy obviněný dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro obviněného příznivějších) skutečností, než jaké soudy obou stupňů vzaly v úvahu.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné (odlišné, neúplné) skutkové zjištění, neboť takový důvod zde není zahrnut. Dovolání nelze považovat za další odvolání, ale jde o mimořádný opravný prostředek určený k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možno podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud tedy není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech vytýkaných vad. Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost, aby podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám prováděl či opakoval tyto důkazy, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu. Bez opětovného provedení důkazů je ovšem dovolací soud nemůže hodnotit odlišně, než jak učinily soudy nižších stupňů.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný Ing. P. K. , přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval částečně jen z námitek proti hodnocení provedených důkazů a z nedostatečného rozsahu dokazování, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které ovšem rovněž nespočívají v namítaných vadách při provádění nebo hodnocení důkazů.
Proto při posuzování otázky, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů. V trestní věci obviněného Ing. P. K. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsaný ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Kdyby měl Nejvyšší soud učinit odlišné právní posouzení popsaného skutku, jak se toho ve svém dovolání obviněný domáhá, musel by modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o spáchání trestných činů pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §128a odst. 1 tr. zák. a zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., jak správně uzavřely soudy nižších stupňů. Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Obdobný závěr platí rovněž pro tu dovolací námitku obviněného Ing. P. K. , jejímž prostřednictvím vytýká porušení pravidla „in dubio pro reo“. I v tomto případě jde o institut trestního práva procesního vyplývající ze zásady presumpce neviny ve smyslu §2 odst. 2 tr. řádu, takže ani případné porušení uvedeného pravidla není způsobilé založit existenci hmotně právního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, o nějž obviněný opírá své dovolání.
Ostatní námitky obviněného Ing. P. K. sice již odpovídají tomuto uplatněnému dovolacímu důvodu, avšak Nejvyšší soud je nepovažuje za důvodné. Takovou je především námitka obviněného, kterou zpochybnil naplnění znaku objektivní stránky trestného činu pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §128a odst. 1 tr. zák. spočívajícího ve zjednání výhodnějších podmínek.
Nejvyšší soud k této námitce především připomíná, že uvedeného trestného činu se dopustil ten, kdo v souvislosti s veřejnou soutěží nebo veřejnou dražbou v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch zjednal některému soutěžiteli nebo účastníku dražby přednost nebo výhodnější podmínky na úkor jiných soutěžitelů. Objektivní stránku trestného činu zde tedy naplnil pachatel, který zjednal konkrétní osobě vystupující jako soutěžitel ve veřejné soutěži nebo jako účastník veřejné dražby určitou výhodu (nejen finanční, ale i jinou majetkovou), jež byla na úkor jiných soutěžitelů, přičemž se nevyžaduje nějaká konkrétní výše této výhody. Z hlediska subjektivní stránky byl nutný úmysl pachatele, který navíc směřoval k tomu, aby pachatel způsobil jinému škodu nebo opatřil sobě nebo jinému prospěch. K naplnění tohoto záměru pachatele v podobě způsobení škody či získání prospěchu ovšem nemuselo dojít, protože pokud se tak stalo a pachatel způsobil značnou škodu, resp. dosáhl značného prospěchu, byly naplněny znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §128a odst. 2 písm. b) tr. zák.
Jak vyplývá v posuzované věci z tzv. právní věty rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2008, sp. zn. 40 T 3/2008, jednání obviněného Ing. P. K. spočívalo v tom, že zjednal výhodnější podmínky některému soutěžiteli na úkor jiného soutěžitele. Za výhodnější podmínky u veřejné soutěže lze považovat takové podmínky, které zvýhodňují některého či některé soutěžitele před ostatními. V konkrétní rovině se může jednat též o zadání a provedení určitých prací ještě před vyhlášením veřejné soutěže na dodávku takových prací, jak tomu bylo právě v trestní věci obviněného. Z popisu rozhodných skutkových zjištění je totiž zcela zřejmé, že v důsledku jednání obviněného došlo k porušení tehdy platného zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění účinném v době spáchání činu. Vítězem veřejné soutěže vyhlášené obviněným se totiž stal soutěžitel, který již předtím z větší části provedl na předmětné nemovitosti práce, jichž se týkala veřejná soutěž, a učinil tak ještě před výzvou k účasti na výběrovém řízení (viz zejména ustanovení §4 odst. 2 a §11 odst. 1 cit. zákona).
Obviněný Ing. P. K. tedy v postavení osoby jednající za zadavatele veřejné zakázky v podstatě obešel zákon o zadávání veřejných zakázek a umožnil obchodní společnosti Trade FIDES, a. s., jako soutěžiteli uskutečnit veřejnou zakázku ještě před ukončením veřejné soutěže. Popsaným jednáním získala jmenovaná obchodní společnost výhodnější podmínky na úkor dalších dvou soutěžitelů – obchodních společností TECHNICOM, s. r. o., a GiTy, a. s., neboť ty byly prakticky vyloučeny z případného provedení veřejné zakázky, která již byla uskutečněna jiným soutěžitelem. Na tomto závěru přitom nemůže nic změnit ani skutečnost, že obchodní společnost Trade FIDES, a. s., nakonec zvítězila ve veřejné soutěži, neboť podala jejímu zadavateli nejnižší nabídkovou cenu. Zjednaná výhoda zde totiž spočívá právě ve shora popsaném neregulérním průběhu veřejné soutěže. Nejvyšší soud proto nemá žádné pochybnosti o tom, že obviněný zjednal v souvislosti s veřejnou soutěží ve smyslu §128a odst. 1 tr. zák. jinému soutěžiteli (tedy obchodní společnosti Trade FIDES, a. s.) výhodnější podmínky. Námitka založená na opačném tvrzení obviněného je tudíž nedůvodná.
Pokud jde o námitky obviněného Ing. P. K. , jimiž zpochybnil naplnění subjektivní stránky trestného činu pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §128a odst. 1 tr. zák., Nejvyšší soud je rovněž nepovažuje za opodstatněné. Jak již bylo výše uvedeno, ke spáchání tohoto trestného činu se vyžaduje úmyslné zavinění, přičemž úmysl pachatele navíc směřuje nad rámec objektivní stránky k tomu, aby způsobil jinému škodu nebo opatřil sobě nebo jinému prospěch. Z rozhodných skutkových zjištění učiněných v posuzované věci je pak zřejmé, že u obviněného byly splněny tyto předpoklady. Obviněný totiž věděl o tom, že ještě před ukončením veřejné soutěže (tedy před výzvou k účasti na výběrovém řízení) provedla podstatnou část prací, kterých se týkala veřejná zakázka, obchodní společnost Trade FIDES, a. s., jež se později stala formálním „vítězem“ veřejné soutěže. Obviněný tedy musel již před vyhlášením veřejné soutěže předpokládat, že jmenovaná obchodní společnost získá odměnu za provedení prací, které byly předmětem veřejné zakázky. Zároveň tím obviněný zcela vědomě znemožnil provést tytéž práce ostatním zájemcům o veřejnou zakázku (tj. obchodním společnostem TECHNICOM, s. r. o., a GiTy, a. s.), kteří se stali jen formálními účastníky veřejné soutěže, protože za popsané situace již nebylo co zhotovit.
Závěr o naplnění subjektivní stránky trestného činu pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §128a odst. 1 tr. zák. zde vyplývá nejen z charakteru a způsobu jednání obviněného Ing. P. K. popsaného ve skutkové větě ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale i z ostatních rozhodných okolností, zejména pak ze záměru obviněného a z neodvratnosti následku v podobě výhodnějších podmínek, které měl určitý soutěžitel, jemuž obviněný opatřil prospěch, a to na úkor jiných soutěžitelů. S takovým následkem musel obviněný počítat jako s následkem, který může snadno nastat a také nastal.
Pro posouzení subjektivní stránky trestného činu pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §128a odst. 1 tr. zák. má dále význam rovněž postavení obviněného Ing. P. K. , od kterého se odvíjí i zvláštní povinnosti, jejichž porušení odůvodňuje závěr o jeho úmyslném zavinění. Obviněný totiž vystupoval ve funkci náčelníka Vojenské ubytovací a stavební správy v Praze v hodnosti plukovníka a byl to právě on, kdo byl odpovědný za zadávání, organizování a vypořádávání veřejných zakázek. V tomto postavení byl tedy obviněný povinen dodržovat jednak zákonné normy, jednak interní normy, které byly pro něj závazné (zejména rozkaz ministra obrany ze dne 21. 12. 2001, č. 36/2001, a směrnici ministra obrany z téhož dne č. 50221/14/2001-ES pro zadávání veřejných zakázek). Proto Nejvyšší soud neakceptoval ani tvrzení obviněného, že jeho jednání spočívající v potvrzení výběru soutěžitele a v podepsání příslušné smlouvy o dílo nezakládá úmysl zvýhodnit obchodní společnost Trade FIDES, a. s., na úkor jiných soutěžitelů. Obviněný zde zneužil své postavení osoby jednající za zadavatele veřejné zakázky k tomu, aby opatřil výhodu jmenované obchodní společnosti, jak o tom jednoznačně svědčí i zmíněné úkony spočívající v potvrzení výběru vítěze výběrového řízení a podepsání smlouvy s ním. Teprve na základě těchto úkonů jednak obviněný uskutečnil svůj úmysl předpokládaný v ustanovení §128a odst. 1 tr. zák. a jednak dovršil naplnění ostatních znaků citované skutkové podstaty spočívajících zejména ve zjednání výhodnějších podmínek pro jednoho soutěžitele na úkor ostatních soutěžitelů.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší soud považuje námitku obviněného Ing. P. K. , jejímž prostřednictvím zpochybnil naplnění subjektivní stránky trestného činu pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §128a odst. 1 tr. zák., pro který byl stíhán a odsouzen, za neopodstatněnou.
Dále se Nejvyšší soud zabýval těmi námitkami obviněného, kterými vytýká nesprávné posouzení objektivní a subjektivní stránky trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., jímž byl rovněž uznán vinným. Ani tyto námitky nejsou důvodné.
K posledně zmíněnému trestnému činu Nejvyšší soud především připomíná, že se ho dopustí veřejný činitel (§89 odst. 9 tr. zák.), který v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu [jde o alternativu podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák.]. Objektivní stránka zde tedy spočívá v porušení zákona při výkonu pravomoci veřejného činitele, a to ve formě výkonu určité pravomoci pachatele takovým způsobem, který je v rozporu s určitým zákonem. Tímto zákonem přitom mohl být např. i zákon č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, který v posuzované věci porušil právě obviněný Ing. P. K. Jestliže totiž obviněný jednal způsobem podrobně popsaným v tzv. skutkové větě ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, nelze mít podle názoru Nejvyššího soudu žádné pochybnosti o naplnění objektivní stránky trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Obviněný byl jako příslušník ozbrojených sil a náčelník Vojenské ubytovací a stavební správy v Praze nepochybně veřejným činitelem ve smyslu §89 odst. 9 tr. zák., protože se podílel na plnění úkolů společnosti a státu a používal přitom pravomoci, která mu byla v rámci odpovědnosti za plnění těchto úkolů svěřena. Součástí úkolů společnosti a státu, k jejichž splnění měl obviněný potřebnou pravomoc, bylo i zadávání, organizování a vypořádávání veřejných zakázek na stanoveném úseku v rezortu Ministerstva obrany. Obviněný však vykonával tuto pravomoc způsobem odporujícím zákonu, protože porušil zejména ustanovení §4 odst. 2 a §11 odst. 1 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, když v souvislosti s veřejnou zakázkou na dodávku určitých prací nezajistil všem účastníkům vyhlášené veřejné soutěže rovné podmínky a zvýhodnil jednoho soutěžitele na úkor ostatních. Námitky obviněného založené na opačném tvrzení jsou proto nedůvodné.
Totéž platí o námitkách obviněného Ing. P. K. zpochybňujících naplnění subjektivní stránky trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Zde lze zcela odkázat na závěry, které Nejvyšší soud učinil ohledně stejně formulované subjektivní stránky trestného činu pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §128a odst. 1 tr. zák. I v případě zneužití pravomoci veřejného činitele byl totiž obviněný veden záměrem zvýhodnit obchodní společnost Trade FIDES, a. s., na úkor jiných účastníků veřejné soutěže a opatřit jí neoprávněný prospěch v podobě získání veřejné zakázky na provedení stanovených prací. Toho pak obviněný dosáhl v rámci své rozhodovací pravomoci, která se týkala průběhu a vyhodnocení výsledků veřejné soutěže. Navíc obviněný založil své námitky proti tomu, jak bylo posouzeno jeho úmyslné zavinění u obou trestných činů, částečně na argumentaci, kterou zpochybnil výsledky provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů. Takové námitky však nejsou způsobilé naplnit jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jak již bylo podrobně vysvětleno.
Nejvyšší soud na podkladě všech uvedených skutečností dospěl k závěru, že obviněný Ing. P. K. podal proti napadenému rozsudku Vrchního soudu v Praze dovolání, které se opírá o námitky, jež sice částečně odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale tyto námitky nebyly shledány opodstatněnými. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Nejvyšší soud mohl rozhodnout tímto způsobem o podaném dovolání v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 23. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. František Púry