ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.667.2010.1
sp. zn. 5 Tdo 667/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. července 2010 o dovolání, které podal obviněný J. T. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. 6 To 76/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 9/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. T. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 3 T 9/2007, uznán vinným trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen „tr. zák.“), jehož se měl dopustit v podstatě tím, že dne 7. 6. 2004 v P. jako osoba samostatně výdělečně činná podnikající pod obchodním jménem J. T., s předmětem podnikání reklamní a propagační činnost, a současně jako účastník na podnikání společnosti AMOS Typografické studio, s. r. o., se sídlem Praha 1, Opletalova 55, IČ 49680536, s předmětem podnikání činnost reklamní agentury, polygrafická výroba, pro kterou pracoval na základě mandátní smlouvy ze dne 12. 11. 2001, jež ho zavazovala k realizaci obchodních záležitostí spočívající mimo jiné také ve vyhledávání a vlastním výběru vhodných obchodních partnerů a organizaci přípravy výroby vlastních tiskovin v tiskárnách při kompletním zabezpečení typografických služeb, v rámci činnosti pro společnost AMOS Typografické studio, s. r. o., a za využití jejího zařízení, za svou osobu přijal a realizoval objednávku společnosti BSAA Praha, s. r. o., se sídlem Dieselova 218, Praha 10, IČ 62909461, na výrobu a aplikaci reklamního polepu návěsu společnosti MATADOR, a. s., za smluvní cenu 285.600,- Kč včetně DPH, ačkoli věděl, že tak činí v rozporu s předmětnou mandátní smlouvou a na úkor společnosti AMOS Typografické studio, s. r. o., přičemž celou zakázku společnosti BSAA Praha, s. r. o., vyfakturoval dne 21. 6. 2004 s termínem splatnosti 5. 7. 2004 v celkové částce 285.600,- Kč včetně DPH, přičemž tato částka mu byla následně vyplacena ve dnech 3. 8., 31. 8. a 17. 9. 2004, učinil tak ve svůj prospěch na úkor společnosti AMOS Typografické studio, s. r. o., ve výši minimálně 240.000,- Kč bez DPH. Za tuto trestnou činnost byl obviněný J. T. odsouzen podle §128 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon soud podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků za současného uložení přiměřeného omezení podle §59 odst. 2 tr. zák. spočívajícího v tom, aby obviněný podle svých sil přispěl k úhradě škody, kterou trestným činem způsobil. Zároveň městský soud podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou společnost AMOS Typografické studio, s. r. o., s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Citovaný rozsudek Městského soudu v Praze napadl obviněný J. T. odvoláním, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. 6 To 76/2009, zamítl jako nedůvodné podle §256 tr. ř.
Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze dovolání, které opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Ve svém podání vyslovil obviněný názor, že jednání popsané ve výroku o vině rozsudku městského soudu není trestným činem. Poukázal přitom na to, že skutek obsahuje celý řetězec jednotlivých obchodních případů, v jehož rámci byla zakázka postupně zadávána různým dodavatelům. Na počátku však stál obviněný, kterého jako osobu se živnostenským oprávněním kontaktovala společnost BSAA Praha, s. r. o. Zakázku na výrobu reklamních motivů návěsu Matador pak obviněný zadal Americké obchodní, a. s. Bez jakéhokoli jeho přičinění či vědomí společnost Americká obchodní, a. s., zadala výrobu reklamní plachty společnosti AMOS Typografické studio, s. r. o. Poškozená AMOS Typografické studio, s. r. o., se tedy měla obrátit s požadavkem na zaplacení svých služeb na objednatele, kterou byla Americká obchodní, a. s. Vzhledem k uvedenému sledu objednávek, kdy obviněný se k zakázce dostal jako první, bylo podle něj vyloučeno, aby se dopustil zneužívání informací v obchodním styku. Dovolatel vyslovil jednoznačný názor, že obchodní transakce, k nimž v daném případě došlo při plnění původní objednávky slovenské obchodní společnosti na reklamní plachtu, vykazují zcela běžný standard obchodních vztahů v tržním hospodářství při respektování ustanovení obchodního zákoníku. Současně upozornil na „řadu podivných skutečností“ provázejících jeho trestní stíhání, jež bylo nejprve zahájeno pro podezření z trestného činu podvodu. Následně došlo ke změně právní kvalifikace skutku na trestný čin zneužívání informací v obchodním styku a ve věci podanou obžalobu Městský soud v Praze nejprve vrátil k došetření, následně zastavil trestní stíhání obviněného, a po zrušení tohoto rozhodnutí nadřízeným soudem obviněného zprostil obžaloby. Až na výslovný závazný pokyn Vrchního soudu v Praze rozhodl Městský soud v Praze potřetí tak, že jej uznal vinným právě napadeným rozsudkem. Závěrem svého podání obviněný J. T. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů a sám obviněného zprostil obžaloby anebo přikázal věc k novému projednání, aniž však specifikoval, kterému soudu by měla být věc vrácena.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Pokud jde o dovolací důvody, obviněný J. T. opírá jejich existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení a jeho podstatou je tak podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn zejména tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Naopak otázka dodržení procesních ustanovení, tj. především ustanovení trestního řádu, včetně ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, při tomto posuzování nehraje žádnou roli, protože není kritériem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle zjištění Nejvyššího soudu námitky obviněného, zejména pokud směřovaly proti právní kvalifikaci skutku, naplnily deklarovaný dovolací důvod a měly své opodstatnění. S ohledem na zákaz změny k horšímu však nebylo možné na jejich podkladě zrušit napadená rozhodnutí a učinit rozhodnutí nové.
Trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo jako pracovník, člen orgánu, společník, podnikatel nebo účastník na podnikání dvou nebo více podniků nebo organizací se stejným či podobným předmětem činnosti v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu uzavře nebo dá popud k uzavření smlouvy na úkor jedné nebo více z nich. Citované ustanovení poskytuje ochranu před zneužíváním postavení ve dvou nebo více podnicích či organizacích, zejména v oblasti konkurence v obchodní činnosti. Podstatou trestného jednání je tedy zneužívání postavení ve dvou nebo více ekonomických subjektech, v jehož důsledku pachatel obchoduje, resp. uzavře nebo dá popud k uzavření smlouvy, ve svůj prospěch (či ve prospěch jiného subjektu) a to na úkor subjektu druhého. Taková smlouva musí splňovat podmínku, že je nevýhodná pro jednu (nebo více) z organizací, v nichž pachatel působí. Jinými slovy, naplnění znaku spočívajícího v uzavření smlouvy na úkor jednoho ze subjektů, v nichž pachatel působil, je dáno, pokud v důsledku uzavřené smlouvy jeden z těchto podnikatelských subjektů utrpěl ekonomickou ztrátu - úkor (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 40 T 2/2004, publikované v časopise Trestněprávní revue, sešit č. 6/2005, str. 153, dále např. č. 36/2000 Sb. rozh. tr.).
Podstatou skutku, jak je popsán ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně a interpretován v úvodu tohoto usnesení, je uzavření smlouvy mezi obviněným J. T. jako fyzickou osobou a společností BSAA Praha, s. r. o., jejímž předmětem byla výroba reklamního nápisu na nákladní soupravu pro společnost MATADOR, a. s., za smluvní cenu 285 600,- Kč. Písemnou objednávku obviněný přijal dne 7. 6. 2004 s termínem dodání 18. 6. 2004, přičemž fakturu zaslal dne 21. 6. 2004 a smluvená částka mu byla ve třech splátkách uhrazena do 17. 9. 2009. Byť právní věta ve výroku rozsudku není zcela přesně formulovaná, je evidentní, že soud svá zjištění podřadil alternativě skutkové podstaty §128 odst. 2 tr. zák., odpovídající tomu, že obviněný v úmyslu opatřit sobě prospěch jako účastník na podnikání dvou organizací s podobným předmětem činnosti uzavřel smlouvu na úkor jedné z nich. V tomto směru lze přisvědčit dovolateli v jeho tvrzení, že skutek nevykazuje znaky skutkové podstaty citovaného trestného činu. Úvahy týkající se právního posouzení skutku jsou obsaženy především v napadeném usnesení vrchního soudu (srov. str. 3 a 4), jehož právním názorem ohledně použití ustanovení §128 odst. 2 tr. zák. na v dané věci provedená skutková zjištění byl soud prvního stupně zavázán již v předcházejícím kasačním rozhodnutí odvolacího soudu. Zmíněné zhodnocení jednotlivých důkazů vrchním soudem však trpí vnitřní rozporuplností a neodpovídá ani zásadám obecné logiky. Vychází totiž z teze, že obviněný ještě za trvání mandátní smlouvy uzavřené mezi ním a společností AMOS Typografické studio, s. r. o., sjednal na svou osobu dohodu o provedení zakázky se společností BSAA Praha, s. r. o., kterou nejen „přijal“ ale také „realizoval“, jak vyplývá z výroku o vině odsuzujícího rozsudku. Tato verze průběhu skutku by tudíž vycházela z toho, že obviněný jako mandatář „odlákal“ svému mandantovi zákazníka, jednal tak na jeho úkor a ve svůj prospěch. Pakliže by skutek proběhl v souladu s tímto popisem, bylo by možné souhlasit s právním posouzením takového jednání podle §128 odst. 2 tr. zák. (za splnění dalších zákonných podmínek). Uvedená verze skutkového stavu ale vychází z toho, že obviněný „realizoval“ objednávku sám ze svých prostředků a svého mandanta jakýmkoli způsobem nezapojil do procesu splnění smlouvy o zhotovení samolepicí reklamní folie na návěs. Z těchto úvah se však zcela vytratila z důkazů jednoznačně vyplývající skutečnost, že společnost AMOS Typografické studio, s. r. o., fakticky realizovala zakázku, kterou si objednala společnost BSAA Praha, s. r. o., od obviněného jako podnikatele - fyzické osoby.
Na tomto místě Nejvyšší soud pouze ve stručnosti připomíná, že předpokladem aplikace ustanovení §128 odst. 2 tr. zák. je existence určité oblasti stejného nebo podobného podnikatelského zájmu různých subjektů, v nichž pachatel současně působí, a že v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch nebo výhodu využije svého postavení k uzavření smlouvy nevýhodné pro některý z podnikajících subjektů. Nevýhodnou pak je taková smlouva, která např. zbavuje jednu organizaci majetku sloužícího k podnikání, nebo smlouva, kterou je hrazena nepřiměřeně nízká kupní cena při prodeji majetku, event. kterou je majetek prodáván nesolventnímu kupci nebo akceptuje nízké a dlouhodobé splátky kupní ceny (srov. Právní rozhledy, sešit č. 6, ročník 2000, s. 265). Takovému výkladu vzniku úkoru jakožto znaku skutkové podstaty trestného činu podle §128 odst. 2 tr. zák. však neodpovídá jednání obviněného při uzavírání smlouvy se společností BSAA Praha, s. r. o., a v posuzované věci rovněž chybí další znak skutkové podstaty trestného činu podle §128 ost. 2 tr. zák., a to příčinná souvislost mezi újmou (tedy vznikem úkoru) jednoho subjektu – společnosti AMOS Typografické studio, s. r. o., a smlouvou uzavřenou mezi obviněným – podnikajícím jako fyzická osoba ve shodném předmětu – reklamní činnosti, a společností BSAA Praha, s. r. o.
V tomto smyslu Nejvyšší soud ve shodě s dovolatelem dospěl k závěru, že smluvní ujednání, jak je popsáno ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, nelze samo o sobě označit za úkorné vůči společnosti AMOS Typografické studio, s. r. o., a to zejména vzhledem k tomu, že ve svém důsledku této obchodní společnosti nebyl odlákán zákazník, resp. výroba reklamního potisku byla nakonec provedena společností AMOS Typografické studio, s. r. o., a tudíž jí vzniklo právo na úhradu nákladů s přiměřeným ziskem. Pokud tato obchodní společnost neobdržela dosud za své služby příslušnou odměnu, nestalo se tak v důsledku zmíněné smlouvy uzavřené mezi obviněným a BSAA Praha, s. r. o., ale pro jiné nezákonné počínání obviněného. Jelikož tedy není naplněn jeden z formálních znaků skutkové podstaty podle §128 odst. 2 tr. zák. – vznik úkoru zapříčiněný uzavřením smlouvy mezi obviněným a BSAA Praha, s. r. o. – nemohl být zjištěný skutek právně posouzen jako trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2 tr. zák.
Okolnosti, za nichž obviněný jednal, tj. nejprve jako podnikatel – fyzická osoba uzavřel smlouvu o provedení zakázky na reklamní potisk se společností BSAA Praha, s. r. o., dále sjednal jinou společnost - Americká obchodní, a. s., aby svým jménem zadala objednané dílo k realizaci společnosti AMOS Typografické studio, s. r. o., které nebylo dosud nic uhrazeno, ačkoli obviněný obdržel smluvně dohodnutou cenu od BSAA Praha, s. r. o., nasvědčují podvodnému jednání obviněného J. T. Skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů poskytují dostatečný podklad pro závěr, že dovolatel zamlčel společnosti BSAA Praha, s. r. o., skutečného zhotovitele, jímž od počátku měla být podle představ obviněného právě společnost AMOS Typografické studio, s. r. o. Současně této společnosti, která fakticky provedla výrobu reklamního potisku zatajil, že objednatelem díla je společnost BSAA Praha, s. r. o., resp. on jako podnikatel fyzická osoba. K tomu využil svého známého – svědka M. N., kterého požádal o objednání díla jménem společnosti Americká obchodní a. s., v níž byl svědek členem představenstva. Prostřednictvím této společnosti tak zhotoviteli díla zastřel svůj úmysl nechat vyhotovit zakázku, za niž nebude řádně zaplaceno, a především společnosti BSAA Praha, s. r. o., která fakticky platila za objednané dílo, pak zatajil svůj záměr neuhradit jakoukoli částku zhotoviteli díla. Naopak veškeré plnění ze strany původního objednatele – BSAA Praha, s. r. o., se dostalo výlučně obviněnému, aniž by ten zajistil úhradu za provedení díla společnosti AMOS Typografické studio, s. r. o.
Samozřejmě, pokud obviněný ve svém dovolání poukazuje na běžnou praxi v podnikatelském prostředí, že účastníci jednotlivých obchodních smluv o provedení díla uzavírají za účelem naplnění takové dohody další smlouvy s jiným podnikatelským subjektem, který teprve fakticky provede původně objednané dílo, event. tak učiní prostřednictvím dalšího subjektu, nemá ani Nejvyšší soud výhradu k takovým úvahám o možnostech podnikání. V posuzovaném případě se však nejednalo o takový standardní obchodní případ, jak jej obviněný vylíčil ve svém dovolání. Obviněný totiž v podstatě využil situace, že společnost BSAA Praha, s. r. o., plnila někomu, kdo neprovedl objednanou službu, resp. nehodlal poskytnout plnění společnosti AMOS Typografické studio, s. r. o., za vykonané dílo. Obviněný současně věděl, že jmenovaný zhotovitel díla nebude fakturovat společnosti BSAA Praha, s. r. o., kterou dobře znal ze své předcházející podnikatelské činnosti, a naopak společnost Americká obchodní, a. s., pro ni byla nestandardním zákazníkem, s nímž neměli zaměstnanci zhotovitele (po vypovězení mandátní smlouvy obviněným) jakékoli obchodní styky a zkušenosti. Ve věci provedené důkazy tak vypovídají o tom, že obviněný této akciové společnosti fiktivně zadal zakázku ke zpracování s vědomím toho, že její realizaci si Americká obchodní, a. s., objedná právě u společnosti AMOS Typografické studio, s. r. o. Prostřednictvím Americké obchodní, a. s., tak obviněný zastřel svůj záměr, aby v přímém styku s konečným zhotovitelem díla nefigurovalo jeho jméno. Ve skutečnosti tedy prvotním úmyslem obviněného bylo obohatit se na realizaci zakázky, již měla provést společnost AMOS Typografické studio, s. r. o., které za její práci nehodlal zaplatit a ta zůstala poškozena v důsledku podvodného jednání obviněného jak vůči společnosti BSAA Praha, s. r. o., tak vůči samotnému poškozenému – společnosti AMOS Typografické studio, s. r. o.
Skutek popsaný ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně tak odpovídá podvodnému jednání podle §250 tr. zák., a to v jeho druhém odstavci s ohledem na výši škody, jež v dané věci dosáhla hranice škody nikoli malé ve smyslu §88 odst. 11 tr. zák. Při porovnání trestních sazeb trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2 tr. zák., jež činí až tři roky odnětí svobody, a trestného činu podvodu podle §250 odst. 2 tr. zák., jež je v rozpětí od šesti měsíců do tří roků, je zřejmé, že změna právní kvalifikace skutku by vedla ke změně postavení obviněného k horšímu. To však nedovoluje zákaz reformationis in peius, k němuž Nejvyšší soud musí přihlédnout, protože mimořádný opravný prostředek podal jen obviněný a nikoli také nejvyšší státní zástupkyně v jeho neprospěch (srov. ustanovení §265p odst. 1 tr. ř.).
Pokud se jedná o novou právní úpravu trestního práva hmotného, ani ta není pro obviněného J. T. příznivější. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), stanoví pro trestný čin podvodu podle §209 odst. 3 trestního zákoníku trest odnětí svobody v rozpětí od jednoho do pěti roků. Ve třetím kvalifikovaném odstavci citovaného ustanovení by se obviněný ocitl z toho důvodu, že svým jednáním způsobil tzv. větší škodu ve smyslu §138 odst. 1 trestního zákoníku. Je možné tedy shrnout, že zrušení vadného výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně a právní kvalifikace jednání obviněného J. T. jako trestný čin podvodu, ať už podle právní úpravy účinné v době činu, či pozdější, by zhoršila dovolatelovo procesní postavení, a takovou situaci vylučuje již zmíněná zásada zákazu změny k horšímu.
Pouze nad rámec dovolání Nejvyšší soud podotýká, že na počátku celého trestního řízení byl obviněný trestně stíhán pro podezření ze spáchání právě trestného činu podvodu (viz usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. ze dne 18. 10. 2004, č. l. 35 trestního spisu). S touto variantou posouzení svého jednání tedy byl již dovolatel v předcházející fázi trestního řízení seznámen a nepředstavuje tak, co se týče právního názoru dovolacího soudu o spáchání tohoto trestného činu, žádné novum. Jinak řečeno, rozhodnutí o dovolání obviněného, resp. právní názor vyslovený Nejvyšším soudem ohledně právní kvalifikace zjištěného skutku, nelze označit za nepředvídatelný či překvapivý.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. T. podal dovolání proti rozhodnutí, jímž byl naplněn uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel se posuzovaným skutkem nedopustil trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným Městským soudem v Praze, a to při respektování závazného právního názoru Vrchního soudu v Praze, ale trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. S přihlédnutím k výši škody, jež byla protiprávním jednáním obviněného způsobena, však bylo zjištěno, že při aplikaci ustanovení upravujícího daný trestný čin v trestním zákoně účinném v době jeho spáchání by obviněný byl ohrožen přísnější trestní sazbou. Postavení obviněného v daném trestním řízení by se tak zhoršilo, což je v rozporu s již zmíněnou zásadou zákazu reformationis in peius. Proto nebylo v daném případě ani možné uvažovat o použití nové právní úpravy ve smyslu ustanovení §2 odst. 1, věta za středníkem, zákona č. 49/2009 Sb., trestního zákoníku. Nejvyšší soud tedy neshledal důvodnou tu část dovolacích námitek, jimiž obviněný brojil proti hmotně právnímu posouzení skutku, a odmítl dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. mohl Nejvyšší soud své rozhodnutí učinit v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. července 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka R o u š a l o v á