ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.727.2010.1
sp. zn. 5 Tdo 727/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. července 2010 o dovolání, které podal obviněný JUDr. P. L., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 7. 2009, sp. zn. 6 To 28/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 17/2007, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se částečně zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 7. 2009, sp. zn. 6 To 28/2009, v odsuzujícím výroku, kterým byl obviněný JUDr. P. L. uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., a ve výroku o trestu.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný JUDr. P. L. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. 41 T 17/2007, uznán vinným jednak pokračujícím trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), a to skutky popsanými pod body I. a II. výroku o vině, a dále trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 alinea druhá tr. zák. (bod II. výroku o vině). Za to byl obviněnému uložen úhrnný trest odnětí svobody podle §255 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. na dobu čtyř roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Obviněnému byl dále podle §49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce likvidátora podle §70 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, na dobu 10 roků. Podle §229 odst. 1 tr. ř. soud odkázal poškozený Obvodní podnik bytového hospodářství Praha 2, státní podnik v likvidaci, se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. č. 7, s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Na podkladě odvolání obviněného rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 7. 2009, sp. zn. 6 To 28/2009, jímž podle §258 odst. 1 písm. b), d), tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu. Odvolací soud podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 alinea druhá tr. zák. a podle téhož ustanovení mu uložil trest odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Stejně jako soud prvního stupně pak vrchní soud uložil obviněnému podle §49 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce likvidátora podle §70 a násl. zákona č. 512/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a to na dobu čtyř roků. Současně Vrchní soud v Praze podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze z 20. 11. 2007, č. j. KZV 117/2006-211, pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák. Podle §229 odst. 3 tr. ř. soud odkázal Obvodní podnik bytového hospodářství Praha 2, státní podnik v likvidaci, se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. č. 7, s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný JUDr. P. L. podal prostřednictvím svého obhájce proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze dovolání, které opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný podal dovolání v rozsahu odsuzujícího výroku o vině a výroku o trestu.
Nesprávné právní posouzení spatřoval obviněný v tom, že skutek, jak byl soudy zjištěn a popsán ve výroku o vině napadeného rozsudku, neobsahuje veškeré znaky skutkové podstaty trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným. Zdůraznil přitom, že jak soud prvního stupně, tak ani soud odvolací nezjistily žádnou okolnost, která by odpovídala znakům „a ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně“. V napadeném rozsudku se vrchní soud v části týkající se svého odsuzujícího výroku o vině totiž omezil na pouhý odkaz na odpovídající část odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, aniž by sám jakýmkoli způsobem hodnotil naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podle §125 odst. 1 tr. zák. Obviněný však poukázal na to, že ani soud prvního stupně v podstatě vůbec neřešil otázku naplnění skutkové podstaty v její zákonem vymezené definici, přičemž alespoň jeden ze dvou uvedených alternativních znaků je podmínkou trestnosti činu. Ani jeden ze soudů se tak vůbec nezabýval tím, jaká majetková práva měl obviněný svým jednáním ohrozit, případně zda a jak ohrozil včasné a řádné vyměření daně poškozeného subjektu. Nalézací soud podle názoru dovolatele řešil pouze otázku způsobení škody rovnající se výši úroků, jež by se poškozenému dostaly, pakliže by předmětná finanční částka zůstala na účtech poškozeného v peněžních ústavech, a to v souvislosti s právním posouzením skutku podle §255 tr. zák. Vzhledem k tomu, že v této části byl obviněný napadeným rozsudkem zproštěn obžaloby, není podle jeho přesvědčení možné stejnou okolnost subsumovat pod znak skutkové podstaty jiného trestného činu. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v odsuzující části výroku o vině, a aby sám ve věci rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby z důvodu §226 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Učinila tak prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, který označil dovolání za důvodné. Obviněnému přisvědčil v námitce o chybějícím znaku skutkové podstaty trestného činu podle §125 odst. 1 tr. zák., tedy zda jednáním obviněného došlo k ohrožení majetkových práv jiného nebo k ohrožení včasného a řádného vyměření daně. Za současného stavu skutkových okolností a jejich právního posouzení neumožňují podle názoru státního zástupce rozhodnutí obou soudů učinit závěr o spáchání trestného činu. Proto státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství Nejvyššímu soudu navrhl, aby zrušil rozsudek odvolacího soudu v napadené části pod bodem A., a aby věc vrátil podle §265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný JUDr. P. L. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), v zákonné lhůtě a na správném místě (§265e tr. ř.), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, a podané dovolání obsahuje všechny náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze úspěšně uplatnit v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Napadenému rozhodnutí tak musí být z tohoto důvodu vytýkáno porušení ustanovení hmotného práva, typicky trestního zákona. O takový případ se jednalo i v předmětné trestní věci, pokud dovolatel namítl chybějící skutkové okolnosti, jež by odpovídaly všem znakům objektivní stránky trestného činu podle §125 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud proto na podkladě této části dovolání obviněného přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku odvolacího soudu a předcházejícího řízení, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání a zjistil, že dovolání odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu a je opodstatněné.
Trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo nevede účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, ač je k tomu podle zákona povinen, nebo kdo v takových účetních knihách, zápisech nebo jiných dokladech uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslující údaje, nebo kdo takové účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými nebo zatají a ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně.
Podkladem odsuzující části výroku o vině rozsudku Vrchního soudu v Praze se stalo skutkové zjištění, podle něhož obviněný v rozporu s §7 a §8 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, poté, co jako likvidátor Obvodního podniku bytového hospodářství Praha 2, státního podniku v likvidaci, přijal dne 10. 6. 2003 z pokladny částku 10.000.000,- Kč a dne 31. 7. 2003 částku 1.000.000,- Kč, výše uvedené výběry hotovostí zastřel nepravdivými výdajovými pokladními doklady jednak č. 72 a jednak č. 96, a dále výběry zastíral tak, že dne 15. 12. 2003 byla na základě jeho pokynu a písemného příkazu datovaného až dne 14. 1. 2004 celá částka ve výši 11.000.000,- Kč odúčtována z účtu 0... na účet 3..., což dokladoval příjmovým pokladním dokladem č. 165 o vrácení zálohy a výdajovým pokladním dokladem č. 166 o výplatě půjčky, které vystavil a podepsal, přičemž tato půjčka byla fiktivní, a přestože při inventarizaci k 31. 12. 2003 odsouhlasil zůstatek účtu 3... ve výši 11.000.000,- Kč, takže v účetní závěrce za rok 2003 je o tuto částku navýšen účet 2.... (Tím je popis skutku v napadeném rozsudku vyčerpán, ačkoli jeho závěrečná část postrádá logické dokončení započaté formulace.)
Z tzv. právní věty obsažené ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že obviněný měl naplnit ty znaky skutkové podstaty trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., které jsou vyjádřeny formulací „v zápisech uvede nepravdivé údaje“. Tato právní věta, byť ne zcela přesně, vyjadřuje znak odpovídající ustanovení §125 odst. 1 alinea druhá tr. zák., avšak zůstala neúplná. Zcela v ní chybí další znak objektivní stránky uvedeného trestného činu spočívající ve způsobení následku v podobě ohrožení majetkových práv jiného, event. včasné a řádné vyměření daně, který se vztahuje jak k první, tak i druhé a třetí alinei prvního odstavce §125 tr. zák. Již tato vada svědčí o nesprávném postupu vrchního soudu, který zjevně opomněl nutnost naplnění alespoň jednoho z obou citovaných následků činu a to ve vztahu ke všem způsobům jednání uvedeným v §125 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud ve své judikatuře zaujal jednoznačný výklad ohledně tzv. dovětku „ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně“. V rozhodnutí publikovaném pod č. 54/2006 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud vyslovil povinnost prokazovat uvedené znaky skutkové podstaty odst. 1 ustanovení §125 tr. zák., s tím, že ve skutkové i právní větě je nutné vyjádřit okolnosti, které charakterizují jejich naplnění. V případech, v nichž není dokazování zaměřeno k objasnění otázky způsobení alespoň jednoho z obou možných následků formulovaných v tzv. dovětku, nemůže být splněna jedna z obligatorních podmínek trestní odpovědnosti pachatele za předmětný trestný čin.
V trestní věci obviněného JUDr. P. L. došlo v podstatě ke shodnému pochybení, jehož se týkalo i publikované rozhodnutí. Jak již bylo uvedeno, právní věta výroku o vině napadeného rozsudku neobsahuje ani jednu z obou možných alternativ zmíněného dovětku, rovněž tak skutková zjištění ohledně těchto znaků zůstala neúplná. Popis skutku ve výroku o vině postrádá jakékoli okolnosti, z nichž by naplnění těchto znaků skutkové podstaty bylo možné dovodit. Dovolatel svými námitkami vystihl tento nesprávný postup odvolacího soudu včetně citace příslušné pasáže odůvodnění napadeného rozsudku. Na jeho straně 10 věnoval Vrchní soud v Praze skutku, jímž sám nově uznal obviněného vinným, přičemž se částečně odchýlil od skutkového zjištění soudu prvního stupně, pouze stručný odstavec, v němž v podstatě jen odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a jeho správné nejen skutkové ale i právní závěry ohledně trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. S dovolatelem je nutné souhlasit i v tom, že vrchní soud nesprávně interpretoval příslušné části jeho odvolání, neboť obviněný skutečně i ve svém řádném opravném prostředku (viz č. l. 3942 trestního spisu) výslovně upozornil na neúplné objasnění otázky porušení, resp. ohrožení majetkových práv v souvislosti s jeho jednáním. Ačkoli se tedy obviněný již ve svém odvolání domáhal nápravy popsaného pochybení, nebylo na tuto jeho námitku odvolacím soudem nijak reagováno, naopak chybný postup soudu prvního stupně byl v podstatě opakován. Odkaz na údajně správné skutkové i právní závěry vyjádřené v rozsudku Městského soudu v Praze přitom vrchní soud učinil i přesto, že tento rozsudek v celém rozsahu zrušil.
Konkrétní fyzická a především účetní manipulace obviněného s částkou 11.000.000,- Kč z majetku Obvodního podniku bytového hospodářství Praha 2, státního podniku v likvidaci, byla v průběhu trestního řízení objasňována a posuzována z pohledu možné zpronevěry a nakonec i skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku. Znakem obou těchto trestných činů je způsobení škody, za kterou byla nakonec soudem prvního stupně považována výše úroků, jež by byly připsány ve prospěch poškozeného podniku v případě, kdyby obviněný ponechal předmětnou částku na příslušných účtech u bankovních ústavů. Za situace, kdy Vrchní soud v Praze zprostil obviněného obžaloby ze skutku kvalifikovaného jako trestný čin podle §255 odst. 1, 3 tr. zák., ztratil tak podklad pro možný závěr o ohrožení majetkových práv poškozeného podniku ve výši odpovídající těmto ušlým úrokům. Jak již bylo zdůrazněno, ačkoli odvolací soud v napadeném rozsudku nově vymezil i skutek, který právně posoudil jako trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 alinea druhá tr. zák., vůbec se nezabýval těmi znaky objektivní stránky citovaného trestného činu, které vyjadřují následek a jsou vyjádřeny tzv. dovětkem „a ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně“. Uvedené pochybení se týká jak skutkových zjištění, resp. tzv. skutkové věty, tak i věty právní, jak bylo rozvedeno výše.
Nejvyšší soud z těchto důvodů zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. část rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 7. 2009, sp. zn. 6 To 28/2009, a to v odsuzujícím výroku o vině, jímž odvolací soud uznal obviněného vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 alinea druhá tr. zák., a dále zrušil i výrok o uloženém trestu. Současně Nejvyšší soud zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
V novém řízení bude třeba zaměřit pozornost na objasnění otázky naplnění znaku ohrožení majetkových práv jiného, když druhá z možných alternativ následku (ohrožení včasného a řádného vyměření daně) zjevně nebude v daném případě přicházet v úvahu. Vrchní soud tak zváží, zda odstranění částky 11.000.000,- Kč z bankovních účtů Obvodního podniku bytového hospodářství Praha 2, státního podniku v likvidaci, a následná manipulace obviněného s těmito finančními prostředky, mohly ohrozit majetková práva tohoto podniku, případně jiných subjektů, např. tím, že nedošlo k přírůstku na majetku podniku. V případě nutnosti soud může za tímto účelem doplnit dokazování v rozsahu nezbytném pro objasnění skutku. Jestliže poté vrchní soud dojde k jednoznačnému závěru o naplnění dosud chybějícího znaku skutkové podstaty trestného činu, musí jej vyjádřit jak v popisu skutku ve výroku o vině a v příslušné části odůvodnění svého rozhodnutí, tak ve větě právní. V této souvislosti ještě Nejvyšší soud připomíná, že ohrožení majetkových práv jiného se musí týkat konkrétních práv určitých osob, které je rovněž třeba uvést v popisu skutku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. 5 Tdo 845/2008, publikované pod č. T 1135, sv. 50/2008, Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu). Teprve po případném doplnění dokazování, případně po důkladném zvážení všech dosud zjištěných skutečností bude možné posoudit, zda je skutek trestným činem, zvážit jeho právní kvalifikaci podle ustanovení §125 odst. 1 alinea druhá tr. zák. a to nejen z hlediska objektivní, ale i subjektivní stránky tohoto činu.
Pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že Vrchní soud v Praze bude muset uvážit, zda bude v novém odvolacím řízení aplikovat ustanovení trestního zákona č. 141/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, který je ovládán zásadou formálního pojetí trestného činu. Pouhé srovnání trestních sazeb však napovídá o tom, že nová právní úprava (srov. ustanovení §254 odst. 1 trestního zákoníku) je pro obviněného příznivější.
Podle §265s odst. 1 tr. ř. je soud nižšího stupně v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu, který vyslovil v tomto dovolacím rozhodnutí a podle §265s odst. 2 tr. ř. je také povinen respektovat zákaz reformationis in peius.
O podaném dovolání mohl Nejvyšší soud rozhodnout v neveřejném zasedání, neboť byly splněny zákonné podmínky uvedené v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. července 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka R o u š a l o v á