ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1117.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 1117/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. září 2010 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného V. S . , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 1. 2010, č. j. 7 To 15/2010-103, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 1 T 77/2009, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 1. 2010, č. j. 7 To 15/2010-103, zrušuje .
Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla pokladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 11. 8. 2009, č. j. 1 T 77/2009-90, byl obviněný V. S. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Pro výkon uloženého trestu odnětí svobody byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, a to pouze do výroku o trestu, který se mu zdál nepřiměřeně přísný. Krajský soud v Ústí nad Labem napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a sám rozhodl tak, že věc podle §222 odst. 2 tr. ř. postoupil Statutárnímu městu Most.
Usnesení odvolacího soudu napadla dovoláním nejvyšší státní zástupkyně, která uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Namítá, že ve výrokové části usnesení odvolacího soudu o postoupení věci je uveden pouze odkaz na ustanovení §257 odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého došlo ke zrušení odvoláním napadeného rozsudku nalézacího soudu, s tím, že se věc postupuje Statutárnímu městu Most, neboť jednání by mohlo být posouzeno jako přestupek; zcela však chybí popis skutku. V převážné části dovolání, které je věnováno dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. poukazuje na skutečnost, že odvolací soud, si správně vyložil ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 1 tr. zákoníku, stejně jako znění §247 odst. 1 tr. zák. a §205 odst. 2 tr. zákoníku. Správně podle nejvyšší státní zástupkyně také dovodil, že vzhledem k odsouzení obviněného pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 9. 2007, č. j. 3 T 270/2006-60, nemůže být založena speciální recidiva ve smyslu §205 odst. 2 tr. zákoníku. Krajský soud rovněž dovodil, že recidiva k předmětnému jednání by byla dána v případě odsouzení obviněného rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 7. 2004, č. j. 145/2004-142, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), c), e), odst. 2 tr. zák., když z výkonu trestu odnětí svobody byl obviněný propuštěn 23. 1. 2006. Podle nejvyšší státní zástupkyně však závěr soudu druhého stupně, o nemožnosti použití tohoto odsouzení pro absenci odvolání státního zástupce, s odkazem na porušení zákazu reformationis in peius, nemůže obstát. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. d) tr. ř./, bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. a) tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případě, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení, jakož i předcházející řízení a shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je důvodné.
Jestliže ve výrokové části usnesení odvolacího soudu o postoupení věci jinému orgánu podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. tento soud uvádí, že nejde o trestný čin, ale o skutek, který by mohl být posouzen jako přestupek, chybí zde popis skutku, jehož se týká postoupení věci. V takovém případě je výrok rozhodnutí soudu neúplný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 4 Tz 9/2003, publikovaný v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, ročník 2003, svazek 24, pod T 568, či rozh. č. 44/1996 Sb. rozh. tr.).
Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 11. 8. 2009, č. j. 1 T 77/2009-90, uznal obviněného vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že „dne 29. 12. 2008 v 16.50 hod. v prodejně P. v M., M. u., odcizil 120 ks balení žvýkaček, které uschoval do tašky a poté odešel přes prostor bez zaplacení a způsobil tak poškozenému Plus Discont, s.r.o., škodu ve výši 1. 308,- Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 9. 2007, č.j. 3 T 270/2006-60, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.
Krajský soud v Ústí nad Labem však dospěl k závěru, že jednání obviněného (odvolání bylo podáno pouze do trestu obviněným), je třeba posuzovat v souvislosti s ustanovením §2 odst. 1 tr. zákoníku a dospěl k závěru, že znění skutkové věty napadeného rozsudku znak recidivy dovozuje z předchozího odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 9. 2007, č. j. 3 T 270/2006-60, a to výlučně odsouzení pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Ve světle stávající úpravy přečinu krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku, však uvedené odsouzení zakládající znak recidivy nemůže obstát, a proto odvolací soud dospěl k závěru, že jednání obviněného nenaplňuje znaky skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, ani jiného trestného činu v trestním zákoníku uvedeném, čímž užití nové právní úpravy je pro něho příznivější, neboť vylučuje možnost uznat jej vinným ze spáchání trestného činu. Odvolací soud poukazuje na to, že jednání obviněného by mohlo naplnit skutkovou podstatu přestupku proti majetku podle §50 odst. 1 písm. a) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů.
Odvolacímu soudu je třeba vytknout, že jeho usnesení o postoupení věci postrádá popis skutku, pro který byla věc obviněného postoupena k projednání jako přestupek. Je nezbytné, aby popis skutku byl ve výroku rozhodnutí o postoupení věci uveden. Rozhodnutí o postoupení věci je meritorním rozhodnutím věci v trestním řízení, jímž po právní moci končí trestní stíhání obviněného. Představuje tudíž překážku věci rozhodnuté (rei iudicate). Je třeba zdůraznit, že trestní stíhání je vždy vedeno jen pro určitý, přesně popsaný skutek (viz §160 odst. 1 tr. ř.) a i rozhodnutí o postoupení věci se týká vždy jen skutku, a nikoli jeho možného právního posouzení. Přitom je nezbytné, aby popis skutku byl uveden ve výrokové části každého meritorního rozhodnutí, protože jinak by vznikaly pochybnosti o zachování totožnosti skutku, o obsahu právní moci meritorního rozhodnutí a o možnosti použití opravných prostředků proti nim. Nestačí tedy popsat skutek jen v odůvodnění, protože jeho vymezení zde není závazné a neposkytuje spolehlivý podklad pro rozhodnutí příslušného orgánu o tom, zda jde o přestupek nebo kárné provinění. I ve výrokové části rozhodnutí o postoupení věci jinému orgánu podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. proto musí být popis skutku, jehož se postoupení týká, uveden tak, aby tento skutek nemohl být zaměněn s jiným (srovnej přiměř. rozh. Nejvyššího soudu sp. zn. 8 To 63/2009, publikovaný v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, ročník 2009, svazek 55, pod T 1183).
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem obsahuje výrok, že „podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. se napadený rozsudek v celém rozsahu zrušuje a věc se podle §222 odst. 2 tr. ř. postupuje Statutárnímu městu Most, neboť jednání by mohlo být posouzeno jako přestupek“. Protože ve výroku tohoto usnesení chybí popis skutku, jehož se postoupení týká, výrok o rozhodnutí o postoupení věci je neúplný. Pokud tedy nejvyšší státní zástupkyně opřela dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., shledal Nejvyšší soud toto dovolání důvodným.
Ve vztahu k již zmíněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno uvést následující. Krajský soud v Ústí nad Labem dospěl k závěru, že jednání obviněného (odvolání bylo podáno pouze do trestu obviněným), je třeba posuzovat v souvislosti s ustanovením §2 odst. 1 tr. zákoníku a dospěl k závěru, že znění skutkové věty napadeného rozsudku znak recidivy dovozuje z předchozího odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 9. 2007, č. j. 3 T 270/2006-60, a to výlučně k odsouzení pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Ve světle stávající úpravy přečinu krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku, však uvedené odsouzení zakládající znak recidivy nemůže obstát. Z rozhodnutí odvolacího soudu však také vyplývá, že tento se zabýval i dalším existujícím odsouzením obviněného, a to rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 7. 2004, č. j. 5 T 145/2004-142, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), c), e), odst. 2 tr. zák., když z výkonu uvedeného trestu byl podmíněně propuštěn dne 23. 1. 2006, avšak následně byl obviněnému nařízen i výkon zbylé části trestu, který vykonal dne 20. 8. 2008. Z uvedeného tedy vyplývá, že v okamžiku spáchání předmětného skutku, tj. 29. 12. 2008, lhůta tří roků od předchozího odsouzení, jak vyžaduje §205 odst. 2 tr. zákoníku,ve vztahu k tomuto rozhodnutí, neuplynula. Krajský soud v Ústí nad Labem dospěl však k závěru, že vzhledem k tomu, že nebylo odvolání podáno státním zástupcem v neprospěch obviněného, nemůže nahradit skutkové zjištění ohledně zmíněného odsouzení (použitého v rozsudku) odsouzením jiným, neboť by tím došlo k porušení zásady reformationis in peius.
Uvedený postup odvolacího soudu nelze považovat za správný, neboť v daném případě vedle odsouzení obviněného, rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 9. 2007, č. j. 3 T 270/2006-60, které se stalo součástí popisu skutku, a které nezakládalo podle odvolacího soudu recidivu ve smyslu §205 odst. 2 tr. zákoníku, a proto s ohledem na ustanovení §2 odst. 1 tr. zákoníku muselo být soudem druhého stupně postupováno podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. a §222 odst. 2 tr. ř., však také objektivně existovalo rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 7. 2004, č. j. 5 T 145/2004-142, kterým byl obviněný odsouzen pro trestný čin podle §247 odst. 1 písm. b), c), e), odst. 2 tr. ř., z výkonu trestu v této věci byl obviněný podmíněně propuštěn dne 23. 1. 2006, které již recidivu ve vztahu k §205 odst. 2 tr. zákoníku zakládá. Toto odsouzení bylo objektivní skutečností, která sama o sobě nemá za následek ani přísnější právní kvalifikaci jednání obviněného, ani se nedotýkala rozsahu trestné činnosti obviněného a výše jím způsobené škody, a proto úvahu odvolacího soudu o nemožnosti náhrady skutkové okolnosti jinou skutkovou okolností, která v době jednání obviněného reálně existovala a recidivu trestné činnosti obviněného zakládala, jako porušení zákazu reformationis in peius, je třeba označit za nesprávnou (srov. rozh. Nejvyššího soudu ze 15. 1. 2003, sp. zn. 5 To 1086/2002, publikovaného v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, ročník 2003, svazek 23, pod T 532 či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. 7 To 43/2010, publikovaný v Trestněprávní revue 6/2010).
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Z uvedeného důvodu se věc vrací do stádia řízení, v němž má být rozhodnuto o odvolání obviněného. Podle §265s odst. 1 tr. ř. orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění svého usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. září 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann