ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1328.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 1328/2010 - 13
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. října 2010 o dovolání, které podal obviněný J. K . , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 3 To 210/2010, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 210/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2010, sp. zn. 12 T 210/2008, byl obviněnému J.K. (dále jen „obviněný“) podle §340b odst. 1 tr. ř. a §45a odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“) přeměněn nevykonaný zbytek trestu obecně prospěšných prací uloženého mu rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 12 T 210/2008, jenž nabyl právní moci dne 28. 1. 2009, v původní výměře 300 hodin, v rozsahu nevykonaného zbytku 229,5 hodin na trest odnětí svobody v trvání 115 dnů, pro jehož výkon byl obviněný zařazen do věznice s dozorem.
O stížnosti obviněného podané proti tomuto usnesení Městského soudu v Brně rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 3 To 210/2010, tak, že podle §149 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř. napadené usnesení zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a znovu rozhodl tak, že podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s dozorem.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 3 To 210/2010, ve spojení s usnesením Městského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2010, sp. zn. 12 T 210/2008, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, opřené o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že podstata trestného činu (pro který byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 12 T 210/2008) je založena na základech nekalé soutěže a daň byla vyměřena na základě dodatečné hloubkové kontroly „na objednávku“. Dále zdůraznil, že v souvislostech rodinného života je řádným a starostlivým otcem i přes nešťastný fakt, že byl odsouzen za neplnění vyživovací povinnosti vůči svému pátému dítěti. Poukázal rovněž na skutečnost, že alternativní trest výrazně ztížil jeho situaci. Namítl pak ještě, že je na něj zaměřeno optikou, která mu nepřísluší a která je snad aplikovatelná na jedince bez závazků, nikoli však na osobu, která se plně věnuje své početné rodině a práci.
Z těchto důvodů a „vzhledem k tomu, že v napadených rozhodnutích dospěly soudy k nesprávnému právnímu názoru“ , obviněný navrhl, aby dovolací soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 3 To 210/2010, ve spojení s usnesením Městského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2010, sp. zn. 12 T 210/2008, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k uvedenému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda je přípustné ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou pak taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. ř. je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
Předpokladem přípustnosti dovolání tedy je, že proběhlo nalézací řízení před soudem prvního stupně a následně ve věci rozhodl soud druhého stupně, přičemž vydal některé z rozhodnutí taxativně vymezených v ustanovení §265a odst. 2 tr. ř. Zákonná dikce tak z pohledu přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodl jak soud prvního stupně, tak soud druhého stupně, přičemž pokud soud druhého stupně sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí, předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout toliko rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek podaný proti některému z těchto rozhodnutí vydanému soudem prvního stupně [§265a odst. 2 písm. h) tr. ř.].
Dovolatel, který napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, může se svým dovoláním uspět jen za předpokladu, že napadené rozhodnutí tohoto soudu je vydáno ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé se ve smyslu §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. rozumí rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, dále rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn, usnesení o zastavení trestního stíhání, usnesení o postoupení věci jinému orgánu, usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření, usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání, usnesení o schválení narovnání, nebo rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti některému z konkrétně uvedených rozhodnutí. Jak vyplývá ze shora citovaných usnesení, Krajský soud v Brně v případě obviněného přezkoumával jeho stížnost proti usnesení Městského soudu v Brně, který nerozhodoval rozsudkem o vině a trestu [srov. §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], ale usnesením rozhodl o přeměně nevykonaného zbytku trestu obecně prospěšných prací na nepodmíněný trest odnětí svobody.
V posuzovaném případě ani soud prvního stupně ani stížnostní soud nejednal ve věci samé, poněvadž usnesení o přeměně trestu původně uloženého za určitý trestný čin v trest stanovený jako náhradní nemá charakter meritorního rozhodnutí, přičemž vůbec nelze hovořit o tom, že by soud tímto usnesením rozhodoval obdobně či analogicky jako v případě rozhodnutí rozsudkem o vině a trestu. V tomto směru soud, jenž rozhoduje o přeměně daného trestu, vychází z druhu a výměry trestu, který již byl obviněnému uložen v předchozím odsuzujícím rozsudku, na nějž rozhodnutí o přeměně trestu navazuje a se kterým úzce souvisí, což je vyjádřeno i procesně ve formě rozhodnutí (usnesení oproti rozsudku). S ohledem na povahu výčtu rozhodnutí uvedených v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř., proti kterým lze podat dovolání, je nutno (opětovně) zdůraznit, že tento výčet je taxativní, a tudíž dovolání proti jakémukoli jinému rozhodnutí neuvedenému výslovně v tomto ustanovení je nepřípustné. Přitom zde nepřichází v úvahu ani použití analogie, a to vzhledem k taxativní povaze výčtu rozhodnutí, vůči nimž je přípustné dovolání jako mimořádný opravný prostředek. Již z povahy a smyslu mimořádných opravných prostředků, které zasahují do pravomocných rozhodnutí, jakož i požadavku na závaznost a stabilitu pravomocného a vykonatelného rozhodnutí a z toho vyplývající výjimečnosti takového zásahu (navazující na zásady závaznosti a nezměnitelnosti pravomocného rozhodnutí), totiž jednoznačně vyplývá, že uvedený výčet rozhodnutí nelze rozšiřovat nad rámec vymezený zákonodárcem (k dané problematice srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1312/2007, publikované v sešitě č. 41/2008 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 1047).
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., protože není přípustné [pro úplnost lze poznamenat, že ani proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 12 T 210/2008, jímž byla věc pravomocně rozhodnuta, není přípustné dovolání (nebyla splněna základní podmínka přípustnosti, jíž je související rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé)], přičemž v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. října 2010
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý