ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.139.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 139/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. února 2010 o dovolání obviněného K. Č., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9. 2009, č. j. 50 To 424/2009-84, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 1 T 17/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9. 2009, č. j. 50 To 424/2009-84, byl k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 20. 5. 2009, č. j. 1 T 17/2009-54, ve výroku o trestu a nově bylo podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto tak, že obviněný K. Č. byl odsouzen podle §171 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, když pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou a dále mu byl podle §49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let.
Proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jehož naplnění spatřuje v tom, že „krajský soud rozhodl o uložení úhrnného nepodmíněného trestu za trestný čin podle §171 odst. 1 tr. zák. a tím porušil shora uvedené ustanovení, jelikož není podle rozhodovací praxe soudů možné ukládat úhrnný trest za pokračující trestný čin, jelikož ten je považován za jeden trestný čin“. Dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., jehož naplnění je podle jeho mínění dáno tím, že krajský soud ve výroku o vině svého rozsudku neuvedl všechny trestné činy, pro které uznal obviněného vinným („nerozhodl o skutku řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění jako o trestném činu, čímž by potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, ani výrok o vině nezrušil a o daném skutku mlčí, není tak zřejmé, za co je odvolatel trestán“). Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil v části výroku o vině a trestu v plném rozsahu z důvodů §265b odst. 1 písm. h), k) tr. ř. a zároveň zrušil vadné rozhodnutí soudu prvého stupně.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případě, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán v případě, že některý výrok chybí nebo je neúplný.
V souvislosti s argumentací obviněného, že byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. /obviněný v dovolání uvádí pouze „§265 odst. 1 písm. k)“/ je potřebné uvést, že obviněný jeho naplnění spatřuje v tom, že soud odvolací ve výroku o vině a trestu neuvedl všechny trestné činy, pro které je dovolatel odsouzen „jelikož není trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, který soud zmiňuje i v odůvodnění a který byl zřejmě důvodem uložení úhrnného trestu, obsažen ve výroku o trestu a tudíž je výrok neúplný“. Nejvyšší soud musí konstatovat, že Krajský soud v Plzni svým rozsudkem zrušil rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever ve výroku o trestu, nikoli tedy celý rozsudek soudu prvního stupně, tím zůstal výrok o vině nedotčen, a proto nebylo důvodu, ale ani zákonného podkladu, pro který by měl výrok rozsudku krajského soudu obsahovat opětovné konstatování výroku o vině a zopakování právní kvalifikace trestných činů, kterými byl uznán vinným. Vzhledem k tomu, že byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu, bylo nutno, aby odvolací soud rozhodl pouze o tomto výroku, přičemž takový výrok krajským soudem vysloven byl a rozsudek jej obsahuje.
Z rozsudku Krajského soudu v Plzni dále vyplývá, že obviněný byl uznán vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., který obviněný spáchal v jednočinném souběhu s trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Obviněnému byl ukládán úhrnný trest. K úhrnnému trestu podle §35 odst. 1 tr. zák. tento uvádí, že úhrnný trest soud uloží, odsuzuje-li pachatele za dva nebo více trestných činů, přičemž trest se ukládá podle nejpřísněji uloženého trestného činu. Pro obviněného je třeba uvést, že za trestný čin podle §171 odst. 1 tr. zák. mu bylo možno uložit trest odnětí svobody až na dvě léta, podle §180d tr. zák. mu bylo možno uložit trest odnětí svobody v trvání až jednoho roku. Vycházel-li soud ze shora uvedených zákonných ustanovení, bylo nutno obviněnému uložit trest podle §171 odst. 1 tr. zák., a to za použití §35 odst. 1 tr. zák., tedy jako trest úhrnný (čímž je vyjádřeno, že se trest ukládá i za další trestný čin, kterým byl obviněný uznán vinným, což v konkrétním případě znamenalo i za trestný čin podle §180d tr. zák., když výrok o vině z rozsudku soudu prvního stupně zůstal nedotčen – tedy byl uznán vinným trestným činem podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a §180d tr. zák./. Tolik považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést k námitce obviněného k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., když z pohledu shora uvedeného je třeba zmíněné námitky označit za zjevně neopodstatněné.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se již Nejvyšší soud částečně vyjádřil shora (viz výklad uvedeného dovolacího důvodu). Za situace, kdy obviněnému bylo možno uložit trest odnětí svobody v trvání až dvou let (za nejpřísněji uložený trestný čin, kterým byl uznán vinným podle §171 odst. 1 tr. zák.) a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, nelze než konstatovat, že v tomto případě uplatněného dovolacího důvodu se jedná o právně irelevantní námitky uplatněný dovolací důvod nenaplňující, neboť trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců je takovým druhem trestu, který zákon připouští (jak v případě trestného činu podle §171 odst. 1 tr. zák. – až dva roky odnětí svobody, tak i v případě trestného činu podle §180d tr. zák. - až jeden rok odnětí svobody, bylo možno tento druh trestu uložit), přičemž tento druh trestu byl uložen v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem, kdy Nejvyšší soud dovolání obviněného podané s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a dovolání podané s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., bylo nutno dovolání jako celek odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann