ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1488.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 1488/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. ledna 2010 o dovolání, které podala obviněná M. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2009, č. j. 9 To 48/2009-158, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 79/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 3 T 79/2007, byla obviněná M. P. (dále jen „obviněná“) uznána vinnou trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“) ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustila společně s obviněným V. P. tím, že „dne 28. 2. 2007 v době mezi 12.30 hod. až 14.20 hod. v P., L., po vzájemné dohodě a v součinnosti, obžalovaná M. P. po zazvonění u bytu nájemkyně A. F. A. G. a následném vpuštění, bezdůvodně - zastavením přívodu plynu - vyřadila plynový kotel k vytápění bytu z provozu, obžalovaný V. P. současně vysadil vstupní dveře nájemního bytu a odnesl je do svého bytu, zastavil přívod vody do vody a takto konali s cílem znemožnit oprávněné nájemkyni řádné užívání bytu a obžalovaná M. P. poté, co jí byl předán mobilní telefon nájemkyně s tím, že s ní chce mluvit její bývalý manžel, tento jí z ruky vytrhla a praštila s ním o zem, přičemž jeho poškozením majitelce způsobila škodu ve výši 2.000,- Kč“. Za tento trestný čin byla obviněná odsouzena podle §249a odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců.
Citovaným rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu obviněného V. P.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 2. 2009, č. j. 9 To 48/2009-158, jímž toto odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané zamítl.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podala obviněná dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítla, že rozhodnutí o zamítnutí jejího odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo vydáno, aniž byly pro takové rozhodnutí splněny procesní podmínky stanovené zákonem. Uvedla, že z provedených důkazů bylo nesporně zjištěno, že je manželkou spoluobviněného V. P., jenž je osobou oprávněnou podat v osmidenní lhůtě odvolání proti rozsudku nalézacího soudu nejen za sebe, ale i za svojí manželku (obviněnou). Zdůraznila přitom, že V. P. podal ihned po vyhlášení odsuzujícího rozsudku odvolání nejen za svoji osobu, ale i za ní (obviněnou), že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 byl jmenovanému doručen dne 20. 1. 2009 a že (bez ohledu na odvolání podané do protokolu ihned po vyhlášení rozsudku) zaslal příslušnému soudu v zákonné osmidenní odvolací lhůtě jím a jí (obviněnou) podepsané podání označené jako odvolání, resp. odůvodnění odvolání. Uzavřela, že napadeným rozhodnutím byla zkrácena na svém právu na obhajobu, resp. na právu na spravedlivý proces, zejména pak na právu, aby se Městský soud v Praze zabýval meritem věci.
S ohledem na výše uvedené navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené rozhodnutí podle §265k odst. 1 tr. ř. v celém rozsahu zrušil.
K tomuto dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státní zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že návrh obviněné na rozhodnutí dovolacího soudu není úplný, neboť neobsahuje konkrétní návrh na další postup soudu podle §265l - §265m tr. ř. po zrušení napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že nejde o úplnou absenci některé z náležitostí obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), a vzhledem k tomu, že návrh dovolatele nemá žádný dopad na rozsah přezkumné povinnosti dovolacího soudu, nejde o takovou vadu, která by opravňovala k odmítnutí dovolání pro nesplňování náležitostí obsahu dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.
Následně státní zástupce konstatoval, že uplatněné námitky sice odpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu, nejsou však důvodné. Shledal, že obviněná dostatečně nerozlišuje mezi odvoláním podaným obviněným a odvoláním podaným v jeho prospěch osobami uvedenými v §247 odst. 2 tr. ř. Přitom upozornil, že obviněný V. P. byl jako manžel obviněné oprávněn podat odvolání i za obviněnou, mohl tak však bez ohledu na běh své vlastní lhůty pro podání odvolání učinit pouze ve stejné lhůtě jako obviněná (§248 odst. 3 tr. ř.). Prohlásil, že podle spisových materiálů, které má Nejvyšší státní zastupitelství k dispozici, podal obviněný V. P. po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně ústně do protokolu odvolání pouze sám za sebe. Skutečnost, že obviněné byl opis rozsudku doručen již dne 19. 1. 2009, tato nezpochybňuje. Lhůta pro podání odvolání jí proto končila dne 27. 1. 2009. Pokud by tedy obviněný V. P. podal za obviněnou odvolání písemným podáním dne 28. 1. 2009, bylo by takové dovolání podáno opožděně. Vyjádřil přesvědčení, že bylo-li odvolání podané dne 28. 1. 2009 podepsáno obviněnou, bylo takovéto odvolání nutno posuzovat jako odvolání podané samotnou obviněnou bez ohledu na to, který z obviněných je fakticky vypracoval. Proto šlo evidentně o odvolání podané opožděně, byť pouze o jediný den. Státní zástupce tak dospěl k závěru, že procesní podmínky pro zamítnutí odvolání obviněné pro opožděnost byly splněny.
Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2009, č. j. 9 To 48/2009-158, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání [viz ustanovení §148 odst. 1 písm. a) a b) u stížnosti a §253 tr. ř. u odvolání] a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (první alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (alternativa druhá).
K tomu lze dále stručně uvést, že podal-li odvolatel odvolání až po uplynutí odvolací lhůty (§248 tr. ř.) a v důsledku toho nemohl odvolací soud přezkoumávat rozsudek soudu prvního stupně, ale odvolání zamítl jako podané opožděně (§253 odst. 1 tr. ř.), není proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání [§265i odst. 1 písm. a) tr. ř.], ledaže by dovolatel v dovolání namítal, že odvolání nebylo podáno opožděně a že je tudíž naplněn dovolací důvod spočívající v zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí [§265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1135/2003, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 2/2004, č. 655).
S ohledem na skutečnosti shora uvedené lze dovolací argumentaci obviněné formálně podřadit pod první alternativu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud ovšem shledal, že jde o argumentaci zjevně neopodstatněnou.
Podle §246 tr. ř. může rozsudek odvoláním napadnout mj. obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká.
Přitom ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může tak učinit i proti vůli obžalovaného. Je-li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obžalovaného za něho v jeho prospěch odvolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce (§247 odst. 2 tr. ř.).
Odvolání se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku (§248 odst. 1 tr. ř.). Jestliže se rozsudek doručuje jak obžalovanému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§248 odst. 2 tr. ř.). Jiným osobám uvedeným v §247 odst. 2 tr. ř., s výjimkou státního zástupce, končí lhůta týmž dnem jako obžalovanému (§248 odst. 3 tr. ř.).
K běhu odvolací lhůty je třeba ještě připomenout, že podle §60 odst. 1 tr. ř. se do lhůty určené podle dní nezapočítává den, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den (§60 odst. 3 tr. ř.).
Nejvyšší soud z předloženého trestního spisu zjistil, že ihned po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, v návaznosti na vysvětlení významu rozsudku a poučení o opravných prostředcích, podal obviněný V. P. ústně do protokolu proti tomuto rozhodnutí odvolání. V této souvislosti je třeba konstatovat, že obviněný tak učinil výhradně za svoji osobu, neboť z obsahu protokolu o hlavním líčení konaném dne 12. 11. 2008 a zvukového záznamu o průběhu tohoto hlavního líčení se nepodává, že by projevil vůli podat tento řádný opravný prostředek i ve prospěch své manželky (viz protokol o hlavním líčení na č. l. 124 až 128 spisu a příslušný zvukový záznam). Opis předmětného rozhodnutí nalézacího soudu byl obviněné doručen do vlastních rukou dne 19. 1. 2009 a obviněnému V. P. dne 20. 1. 2009 (viz dodejky na č. l. 137 spisu). Z obsahu spisového materiálu dále vyplývá, že obviněná v řízení před soudem prvního i druhého stupně neměla obhájce. Poslední den lhůty k podání odvolání obviněné tak se zřetelem k výše citovaným ustanovením §248 odst. 1, 2 tr. ř. a §60 odst. 1, 3 tr. ř. připadl na den 27. 1. 2009 (jednalo se o pracovní den). S poukazem na dikci §248 odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud dodává, že stejného dne, tj. 27. 1. 2009, uplynula lhůta k podání odvolání ve prospěch obviněné i jejímu manželovi, obviněnému V. P. Odvolání obviněné ze dne 28. 1. 2009, učiněné v rámci společného podání s jejím manželem (za situace, kdy je obviněná podepsala, nešlo o odvolání podané v její prospěch jejím manželem V. P., nýbrž o odvolání podané přímo samotnou obviněnou; to však nemělo žádný vliv na způsob, jakým o něm bylo rozhodnuto) však bylo podáno osobně u Obvodního soudu pro Prahu 6 až dne 28. 1. 2009 (viz odvolání na č. l. 138 až 140 spisu). Vhodné je doplnit, že v daném případě odvolací soud nerozhodoval (neměl důvod rozhodovat) o povolení navrácení lhůty ve smyslu §61 odst. 1 tr. ř.
V návaznosti na shora uvedené dospěl Nejvyšší soud k závěru, že soudu druhé instance nelze vytýkat, jestliže shledal, že obviněná podala odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně až po marném uplynutí celé odvolací lhůty. V posuzované trestní věci byly procesní podmínky pro zamítnutí odvolání obviněné pro opožděnost podle §253 odst. 1 tr. ř. splněny.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněné odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. ledna 2010
Předseda senátu : JUDr. Vladimír Veselý