ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1523.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 1523/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. ledna 2010 o dovolání, které podal obviněný J. Ř., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. 9 To 59/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 14/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 4. 2009, sp. zn. 9 T 14/2008, byl obviněný J. Ř. (dále jen „obviněný“) uznán vinným [v bodě 1)] trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“). Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. a pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, 2 tr. zák., pro které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 10 T 183/2005, byl podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 10 T 183/2005, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Citovaným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové byl obviněný uznán vinným ještě dalším trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. [v bodě 2)]. Za tento trestný čin mu byl podle §250 odst. 2 tr. zák. uložen samostatný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozenému M. K. částku 32.949,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J. K. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze. Rozsudkem ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. 9 To 59/2009, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výrocích o souhrnném a samostatném trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině dvěma trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. odsoudil podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem.
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku ke skutku uvedenému pod bodem 1) rozsudku nalézacího soudu uvedl, že mu nebyl prokázán podvodný úmysl v okamžiku převzetí finančních prostředků od J. K. a že jeho (obviněného) úkony, popř. listiny, které J. K. předal (jmenovitě zmínil směnky a souhlas se zástavou podepsané J.), nebyly způsobilé uvést J. K. v omyl. V této souvislosti podrobně zhodnotil provedené důkazy a přednesl svá skutková tvrzení. Prohlásil také, že při podepisování směnek uváděl pravdu a nikoho v omyl neuvedl (J. informoval, že nemá peníze na úhradu celé kupní ceny a musí finance sehnat jinak), resp. že byl potom několik měsíců zapojen do pracovního procesu a měl vystavené živnostenské listy (rozhodnutí o tom, že má živnosti pozastaveny, mu nebylo nikdy doručeno), a tedy podle jeho slov byl schopen výdělku a splácení úvěru. V neposlední řadě rovněž odmítl, že by J. k přenechání bytu k zajištění jeho úvěru přiměl, s tím, že to byla jejich nesporná vůle. Pokud jde o skutek popsaný v bodě 2) rozsudku soudu prvního stupně, připustil, že zde skutečně došlo k omylu, ale zdůraznil, že tento omyl nevyvolal a nezpůsobil. Poznamenal, že se zmýlil skladník Z. Své tvrzení blíže rozvedl.
Uzavřel, že ze strany soudu došlo k chybnému posouzení skutků, a navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené rozsudky a vrátil věc krajskému soudu.
Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k uvedenému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a seznal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř.
Dále bylo třeba posoudit, zda obviněný podal předmětné dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je na místě připomenout, že podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. V souladu s ustanovením §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
K běhu dovolací lhůty je třeba ještě připomenout, že podle ustanovení §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Přitom podle odst. 3 citovaného zákonného ustanovení platí, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
Nejvyšším soudem bylo z předloženého trestního spisu zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl obviněnému a jeho obhájkyni JUDr. S. N. doručen shodně dne 30. 9. 2009 (viz doručenky na č. l. 522 spisu). Poslední den lhůty k podání dovolání obviněného tak se zřetelem k výše citovaným ustanovením §265e odst. 1, 2 tr. ř. a §60 odst. 2, 3 tr. ř. připadl na den 30. 11. 2009 (jednalo se o pracovní den). Dovolání obviněného však bylo podáno prostřednictvím obhájkyně JUDr. S. N. faxem zaslaným Krajskému soudu v Hradci Králové až dne 2. 12. 2009 (viz dovolání na č. l. 550 až 556 spisu).
Nejvyšší soud tedy uzavírá, že dovolání obviněného bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. a že tato lhůta nebyla zachována ani podle ustanovení §265e odst. 3 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného jako opožděně podané odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně 21. ledna 2010
Předseda senátu: JUDr. Vladimír Veselý