Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.02.2010, sp. zn. 6 Tdo 209/2010 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.209.2010.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.209.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 209/2010 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. února 2010 o dovolání obviněného J. S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 11. 2009, č. j. 10 To 386/2009-73, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 23/2009, takto: Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá . Odůvodnění: Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 11. 2009, č. j. 10 To 386/2009-73, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 8. 2009, č. j. 1 T 23/2009-53, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a byl odsouzen podle 180d tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, když pro výkon uloženého trestu odnětí svobody byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem (bod I. výroku rozsudku). Pod bodem II. výroku rozsudku byl uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §213 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, když pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem a zároveň byl zrušen výrok o trestu uloženým pod bodem II. z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 1 T 240/2007 ze dne 14. 4. 2009, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na něj navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Proti předmětnému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody vymezené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Ve vztahu k trestnému činu zanedbání povinné výživy obviněný soudu vytýká, že tento nesprávně v jeho věci dovodil, že se jedná o trestný čin, přičemž se již vůbec nemůže jednat o trestný čin spáchaný úmyslně, nesprávně bylo aplikováno ustanovení §31 odst. 1 tr. zák. Soudu vytýká, že neposoudil všechny rozhodné skutečnosti, zejména obhajobu obviněného, který se domníval, že výživné je mu sráženo a uložil mu nepřiměřeně přísný trest. Pokud jde o trestný čin podle §180d tr. zák. poukazuje na to, že soud nesprávně zjistil skutkový stav věci, resp. nezjistil skutkový stav do té míry, aby mohl vynést ve věci odsuzující rozsudek. V uvedené souvislosti s trestnou činností, pro kterou byl odsouzen, poukazuje na skutečnost, že jeho syn byl zraněný, potřeboval lékařskou pomoc a provedeným dokazováním tato skutečnost nebyla vyvrácena, a proto k ní mělo být při rozhodování přihlédnuto. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí krajského soudu i rozsudek jemu předcházející a Okresnímu soudu v Hradci Králové věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který se k dovolání vyjádřil, navrhl, aby dovolání obviněného bylo Nejvyšším soudem odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. jako opožděně podané. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněný jako osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř., prostřednictvím obhájce, tj. v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř. Dále bylo třeba posoudit, zda dovolání bylo obviněným podáno včas. V této souvislosti je třeba připomenout, že podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Dovolání je třeba podat prostřednictvím obhájce. Ve smyslu shora uvedených ustanovení (i dalších náležitostech) byl obviněný poučen v usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. Ze spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 1 T 23/2009 Nejvyšší soud zjistil, že usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 11. 2009, č. j. 10 To 386/2009-73, bylo obviněnému i jeho obhájci doručeno shodně 19. 11. 2009. Obviněný sice zaslal soudu „odvolání na usnesení“, které okresnímu soudu bylo doručeno dne 4. 12. 2009. S ohledem na nejasnost uvedeného podání byl obviněný vyslechnut prostřednictvím dožádaného soudu dne 7. 1. 2010, kdy nejprve uvedl, že mělo jít o odvolání proti usnesení krajského soudu a na poučení soudu, že nemohlo být podáno odvolání proti rozhodnutí soudu druhého stupně, ale mohlo by jít o dovolání, uvedl obviněný, že mělo jít o dovolání. V souvislosti s náležitostmi dovolání byl opětovně poučen v rámci již zmíněného dožádání, kdy poučení vzal na vědomí s tím, že se spojí s obhájcem. Teprve dne 2. 2. 2010 bylo soudu prvního stupně doručeno dovolání podané obviněným prostřednictvím obhájce. Je vhodné zmínit, že šlo o obhájce, kterému bylo doručováno rozhodnutí soudu druhého stupně, a toto mu bylo doručeno dne 19. 11. 2009. Uvedenou skutečnost Nejvyšší soud zmiňuje v souvislosti s možností počítání lhůty i ze strany obhajoby pro případné podání mimořádného opravného prostředku – dovolání. Bylo-li obviněnému i obhájci doručeno rozhodnutí, proti kterému bylo možno podat dovolání dne 19. 11. 2009, bylo možno dovolání podat nejpozději 19. 1. 2010. Bylo-li dovolání podáno až 2. 2. 2010, bylo podáno po lhůtě stanovené zákonem. Ani skutečnost zmíněného podání ze dne 4. 12. 2009, označená jako „odvolání na usnesení“, nemá z hlediska počítání lhůty žádného významu, neboť takové podání jednak trpělo neurčitostí, ale i pokud by mělo náležitosti dovolání, nebylo podáno prostřednictvím obhájce. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako opožděně podané podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 25. února 2010 Předseda senátu : JUDr. Jan Engelmann

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/25/2010
Spisová značka:6 Tdo 209/2010
ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.209.2010.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-09