ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.21.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 21/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 27. ledna 2010 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném ve prospěch i v neprospěch obviněného J. M., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2009, č. j. 11 To 319/2009-53, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 2 T 126/2009, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2009, č. j. 11 To 319/2009-53, zrušuje.
Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 21. 5. 2009, č. j. 2 T 126/2009-42, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. e) tr. zák. a podle §171 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozsudku obviněný podal odvolání do výroku o trestu. Krajský soud v Praze přezkoumal podle §254 odst. 2 tr. ř. i výrok o vině a usnesením ze dne 20. 8. 2009, č. j. 11 To 319/2009-53, rozhodl tak, že napadený rozsudek podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil a věc postoupil ke kázeňskému řízení řediteli Věznice Oráčov.
Usnesení odvolacího soudu napadla dovoláním nejvyšší státní zástupkyně. Má za to, že usnesení odvolacího soudu obsahuje neúplný výrok o postoupení věci jinému orgánu podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. Je tudíž podle jejího názoru dán důvod dovolání podle 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Namítá, že ve výrokové části usnesení odvolacího soudu o postoupení věci je uveden pouze odkaz na ustanovení §257 odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého došlo ke zrušení odvoláním napadeného rozsudku nalézacího soudu, s tím, že věc se postupuje ke kázeňskému řízení řediteli Věznice Oráčov; zcela však chybí popis skutku, pro který bylo trestní řízení vedeno a o kterém je takto odvolacím soudem meritorně rozhodováno. Dodala, že rozhodnutí o postoupení věci jinému orgánu učiněné v trestním řízení představuje meritorní vyřízení věci a svým významem se blíží významu rozsudku. Po právní moci se jím definitivně končí trestní stíhání obviněného. Pravomocné rozhodnutí o postoupení věci tvoří překážku věci rozhodnuté ve smyslu §11 odst. 1 písm. h) tr. ř. a pokračovat v trestním stíhání téhož obviněného pro týž skutek je možné jen v případě zrušení rozhodnutí o postoupení věci v řízení o mimořádných opravných prostředcích. Trestní stíhání je přitom vždy vedeno jen pro určitý, přesně popsaný skutek. „Rovněž orgán, kterému byla věc postoupena, je oprávněn zabývat se z hlediska, zda skutek může být posouzen jako přestupek nebo kárné provinění, výlučně skutkem, pro který bylo vedeno trestní stíhání.“ Vzhledem k uvedenému významu usnesení o postoupení věci se nejvyšší státní zástupkyně domnívá, že je nezbytné, aby jeho výrok /§134 odst. 1 písm. c) tr. ř./ byl určitý, jasný a nevzbuzující pochybnosti o vůli orgánu, který je vydal. Má za to, že ve výrokové části musí být zahrnut popis skutku, jehož se postoupení věci týká, aby tento skutek nemohl být zaměněn s jiným. V opačném případě by vznikaly pochybnosti o zachování totožnosti skutku, o dosahu právní moci meritorního rozhodnutí, zejména z hlediska vytvoření překážky rei iudicatae, a též o tom, jaký skutek může být předmětem rozhodování jiného příslušného orgánu. Zdůraznila, že právní moci nabývá jen výrok rozhodnutí, nikoli jeho odůvodnění. Příslušný orgán, jemuž byla věc postoupena, je vázán pouze vymezením skutku ve výrokové části usnesení o postoupení věci; popis skutku jen v jeho odůvodnění nestačí, protože jeho vymezení zde není závazné a neposkytuje spolehlivý podklad pro rozhodnutí příslušného orgánu o tom, zda jde o přestupek nebo kárné provinění (srov. č. 45/1989, č. 44/1996 Sb. rozh. tr.). Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2009, č. j. 11 To 319/2009-53, včetně dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení, jakož i předcházející řízení a shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je důvodné.
Jestliže ve výrokové části usnesení odvolacího soudu o postoupení věci jinému orgánu podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř., že nejde o trestný čin, ale o skutek, který může být jiným orgánem posouzen jako přestupek, chybí popis skutku, jehož se týká postoupení věci, pak je dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť výrok takového rozhodnutí je neúplný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 4 Tz 9/2003, publikovaný v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, ročník 2003, svazek 24, pod T 568).
Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 21. 5. 2009, č. j. 2 T 126/2009-42, uznal obviněného vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že „v přesně nezjištěné době do 16:02 hodin dne 16. 3. 2009 konzumoval ve výkonu trestu odnětí svobody v objektu Věznice Oráčov, okres Rakovník, psychotropní látky zejména amfetamin a metamfetamin, které jsou jako návykové látky ve smyslu §2 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, uvedeny v příloze tohoto zákona, přičemž v době kolem 16:02 hodin dne 16. 3. 2009 mu byl ve zdravotnickém středisku ve Věznici Oráčov, okres Rakovník, proveden kontrolní odběr vzorku moči, jejíž prvotní orientační toxikologické vyšetření bylo pozitivní a následným laboratorním toxikologickým rozborem v Ústavu soudního lékařství a toxikologie, VFN a 1. LF UK, Ke Karlovu 2, Praha 2, byla potvrzena přítomnost výše uvedených návykových látek, ačkoliv odsouzenému J. M. nebyly v předmětnou dobu žádným lékařem ordinovány jakékoli léky obsahující tyto látky, čímž odsouzený, který je ve výkonu trestu za jednání téhož druhu ze dne 13. 11. 2007 již postižen kázeňským trestem a dopouští se takového jednání opakovaně, závažným způsobem porušil ustanovení §28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů“.
Krajský soud v Praze však dospěl k závěru, že jednání obviněného nenaplňuje zákonný znak „závažného jednání“ skutkové podstaty trestného činu podle §171 odst. 1 písm. e) tr. zák., neboť podle jeho názoru jednání obviněného nedosahuje tak výrazné intenzity a soustavnosti, které je třeba k posouzení závažnosti tohoto jednání naplnit. Odvolací soud vyhodnotil konzumaci psychotropní látky ve výkonu trestu odnětí svobody jako ojedinělou. Konstatoval, že k ní došlo po 16 měsících od předchozího kontrolního vyšetření, přičemž při opakovaných kontrolách nebylo požití drogy u obviněného zjištěno. Vzhledem k tomu odvolací soud usoudil, že jednání obviněného nelze kvalifikovat jako závažné jednání ve smyslu §171 odst. 1 písm. e) tr. zák. a shledal, že jde pouze o kázeňské provinění, k jehož projednání je příslušný ředitel věznice, ve které obviněný vykonává trest odnětí svobody. Z tohoto důvodu napadený rozsudek podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil a věc postoupil ke kázeňskému řízení řediteli Věznice Oráčov.
Odvolacímu soudu je však třeba vytknout, že ačkoliv ve věci meritorně rozhodl, neuvedl, jakého skutku se jeho rozhodnutí týká. Jinými slovy řečeno, usnesení o postoupení věci ke kárnému řízení postrádá popis skutku, pro který byla věc obviněného předána kázeňskému řízení. Je nezbytné, aby popis skutku byl ve výroku rozhodnutí o postoupení věci uveden. Rozhodnutí o postoupení věci je meritorním rozhodnutím věci v trestním řízení, jímž po právní moci končí trestní stíhání obviněného. Představuje tudíž překážku věci rozhodnuté (rei iudicatae). Je třeba zdůraznit, že trestní stíhání je vždy vedeno jen pro určitý, přesně popsaný skutek (viz §160 odst. 1 tr. ř.), a i rozhodnutí o postoupení věci se týká vždy jen skutku, a nikoli jeho možného právního posouzení. Přitom je nezbytné, aby popis skutku byl uveden ve výrokové části každého meritorního rozhodnutí, protože jinak by vznikaly pochybnosti o zachování totožnosti skutku, o dosahu právní moci meritorního rozhodnutí a o možnosti použití opravných prostředků proti nim. Nestačí tedy popsat skutek jen v odůvodnění, protože jeho vymezení zde není závazné a neposkytuje spolehlivý podklad pro rozhodnutí příslušného orgánu o tom, zda jde o přestupek nebo kárné provinění. I ve výrokové části rozhodnutí o postoupení věci jinému orgánu podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. proto musí být popis skutku, jehož se postoupení týká, uveden tak, aby tento skutek nemohl být zaměněn s jiným (srov. č. 44/1996 Sb. rozh. tr., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 4 Tz 9/2003 publikovaný v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, ročník 2003, svazek 24, pod T 568, sp. zn. 8 Tdo 63/2009 publikovaný s Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, ročník 2009, svazek 55, pod T 1183).
Usnesení Krajského soudu v Praze obsahuje výrok, že „podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. se napadený rozsudek ruší a věc se postupuje ke kázeňskému řízení řediteli Věznice Oráčov“. Protože ve výroku tohoto usnesení chybí popis skutku, jehož se postoupení týká, výrok v rozhodnutí o postoupení věci je neúplný. Pokud tedy nejvyšší státní zástupkyně opřela dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., shledal Nejvyšší soud toto dovolání důvodným.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2009, č. j. 11 To 319/2009-53, a současně také zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Z uvedeného důvodu se věc vrací do stádia řízení, v němž má být rozhodnuto o odvolání obviněného. Podle §265s odst. 1 tr. ř. orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění svého usnesení, odkazuje na §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann