ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.730.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 730/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2010 o dovolání obviněného T. T ., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2009, sp. zn 8 To 102/2009, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 4/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 8 To 102/2009, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2009, č. j. 47 T 4/2009-530, kterým byl T. T. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, odst. 3 tr. zák. a odsouzen podle §222 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti a půl roku, když pro výkon trestu odnětí svobody byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. O povinnosti obviněného k náhradě škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř.
Proti usnesení vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když jeho naplnění spatřuje v tom, že „soudy pochybily, když nesprávně vyhodnotily jednotlivé důkazy, zejména znalecké posudky a nově předložené důkazy“. Tímto pochybením podle názoru obviněného došlo k mylnému určení místa smrti poškozeného. Poukazuje na to, že se soud nevypořádal s celou řadou důkazů (přemístění poškozeného, množství ran vedených malou intenzitou, vpáčenou zlomeninu nezpůsobilo bití hlavou o kovový patník, nýbrž padající kámen ze zřítivší se konstrukce – což soudy nevzaly v úvahu; rozpory ve znaleckých posudcích, nevypořádání se s tím, že dvě zranění mohla vzniknout jedním padajícím kamenem; nikde není stanoveno, jak měl smrtelné zranění poškozenému způsobit apod.). Dále podle obviněného mu nebyl prokázán ani žádný motiv, který by ho vedl k úmyslnému ublížení na zdraví. V závěru konstatuje, že „soudy nevyhodnotily veškeré důkazy řádně a dospěly k mylnému právnímu hodnocení, když nebylo jednoznačně určeno, jakým způsobem došlo ke smrtelnému zranění poškozeného, přičemž soudy nepostupovaly podle §2 odst. 5 tr. ř., kdy se nevypořádaly s důkazy obhajoby, které jeho vinu zpochybňují“. S ohledem na shora uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc soudu vrátil k novému projednání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který se k dovolání obviněného vyjádřil, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť námitky, které obviněný v dovolání uplatnil, dovolací důvod nenaplňují, neboť obviněný soudům vytýká, že nezjistily skutkový stav ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., nevyhodnotily řádně všechny důkazy a dospěly k mylnému právnímu názoru, což však nejsou námitky právní ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu, ale námitky skutkové, neboť naznačená dovolací „argumentace vychází z odlišného tvrzení o průběhu rvačky, resp. posléze útočení obviněného“.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř., prostřednictvím obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda byla dodržena zákonná lhůta k podání dovolání podle §265e tr. ř. a zjistil, že dovolání obviněného bylo podáno opožděně.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 3 tr. ř. lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Platí též, že jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. ř.).
Podle §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Z uvedeného plyne, že obviněnému T.T.bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno dne 15. 12. 2009 a jeho obhájci dne 7. 12. 2009 (č. l. 648, vzhledem k tomu, že se nejednalo o rozhodnutí uvedené ve smyslu §64 odst. 4 tr. ř., toto ustanovení se neuplatnilo). Posledním dnem lhůty k podání dovolání byla tedy středa 17. 2. 2010. Dovolání bylo podáno osobně obhájcem u Městského soudu v Praze dne 8. 3. 2010, byť je sepsáno dne 25. 2. 2010. V této souvislosti se pak jeví zavádějící tvrzení obviněného v žádosti o odložení výkonu rozhodnutí, které bylo podáno dne 19. 5. 2010 (č. l. 676), kde uvádí, že dovolání podal dne 22. 2. 2010, neboť pro uvedené tvrzení není ve spise založen odpovídající doklad. Nejvyšší soud musí však uvést, že i za předpokladu, že by dovolání podal dne 22. 2. 2010, bylo by podáno opožděně. Dovolání tedy obviněný podal opožděně, tj. po uplynutí zákonné lhůty. Podle ustanovení §265e odst. 4 navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné. Zákon tedy žádné výjimky v případech, kdy lhůta k podání dovolání oprávněným osobám marně uplynula, nepřipouští.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného T. T. podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann