ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1004.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1004/2010-61
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. listopadu 2010 o dovoláních obviněného J. T., dříve O., a obviněného P. Č. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. 67 To 151/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 1 T 6/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. T., dříve O., odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. T., dříve O., byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 1 T 6/2008, uznán vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250a odst. 1, 3 tr. zák. a byl odsouzen podle §250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. 67 To 151/2009, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Obviněný P. Č. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 1 T 6/2008, uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. a byl za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák. z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 6. 2008, sp. zn. 7 T 117/2008, který nabyl právní moci dne 25. 6. 2008, odsouzen podle §250a odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 15.000,- Kč, a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl podle §53 odst. 4 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání dvanácti měsíců. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 6. 2008, sp. zn. 7 T 117/2008, jakož i všechny další výroky na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. 67 To 151/2009, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. 67 To 151/2009, podali oba obvinění včas dovolání prostřednictvím svých obhájců.
Obviněný J. T., dříve O., opřel své dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl soudu prvního stupně, že své rozhodnutí postavil především na závěrech znaleckého posudku znalce Ing. Petra Šlosara, jehož závěry podle něj nejsou správné. Uvedl, že znalec měl k dispozici pouze fotografie pořízené v době dopravní nehody a fotografie pořízené pojišťovnou, v posudku se nezabýval otázkou stáří vozidla ani námitkami obviněného, které uváděl při prvním výslechu. Obviněný je přesvědčen, že pojišťovna si nechávala dělat znalecké posudky na zakázku. Navíc dodal, že v době, kdy byl u soudu prováděn důkaz znaleckým posudkem, již nebyl Ing. Petr Šlosar zapsán v seznamu znalců. Obviněný tvrdí, že k poškození vozidel došlo v důsledku dopravní nehody. Na podporu svého tvrzení nechal vypracovat revizní znalecký posudek, podle něhož je znalecký posudek Ing. Petra Šlosara účelový, zmatečný a nepodložený. Namítl, že odvolací soud se nesprávně opírá pouze o znalecký posudek Ing. Petra Šlosara, aniž by vzal v úvahu závěry revizního znaleckého posudku vypracovaného Ing. Janem Tylem. Další pochybení odvolacího soudu spatřuje v tom, že se soud nevypořádal s klíčovými důkazy navrženými obhajobou. Je rovněž přesvědčen, že v řízení nebyl dostatečně objasněn jeho vztah s bývalým prap. Policie České republiky Stanislavem Brodinou, který údajně vyhotovil nepravdivý záznam o malé dopravní nehodě. V řízení bylo proto podle obviněného porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze a aby věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný P. Č. uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že skutkový stav věci zjištěný soudy nižších stupňů neodpovídá provedeným důkazům, a že na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně vyvodil nesprávné právní závěry. Obviněný je přesvědčen, že pokud se nesprávnost skutkových zjištění projeví v nesprávném právním posouzení věci, měl by se dovolací soud zabývat i skutkovými zjištěními. Obviněný trvá na tom, že trestný čin nespáchal. Namítl, že soud prvního stupně dospěl k závěru o jeho vině na základě jediného důkazu, a to znaleckého posudku znalce Ing. Jindřicha Zoula, jehož závěry zpochybňuje, neboť podle něj vycházejí z nedostatečných podkladů. Obviněný také namítl, že žádné přímé důkazy nebyly předloženy a ani nepřímé důkazy netvoří ve svém souhrnu ucelený logický řetězec. Je proto přesvědčen, že v řízení nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že se skutek stal, a že soudy nižších stupňů svým postupem nerespektovaly zásadu in dubio pro reo. Obviněný proto nechal vypracovat nový znalecký posudek, ze kterého vyplývá, že jak závěry znaleckých posudků znalce Ing. Jindřicha Zoula, tak i posudku z přípravného řízení vypracovaného na žádost pojišťovny Ing. Pavlem Winklerem, vykazují nepřesnosti a nedostatky. Namítl, že odvolací soud se tímto revizním znaleckým posudkem nezabýval. Obviněný je přesvědčen, že jeho vinu nelze dovodit ze skutečnosti, že druhý účastník nehody byl odsouzen trestním příkazem, proti němuž nepodal odpor.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak obviněný podřadil námitku, že mu byl uložen nepřiměřeně tvrdý trest nezohledňující spravedlivě všechny okolnosti rozhodné z hlediska ukládání trestu. Především namítl nesprávnost uloženého souhrnného trestu, což odůvodnil tím, že již uhradil peněžitý trest, byl vykonán i trest zákazu činnosti, uhradil i náklady předcházejícího trestního řízení, a to vše ještě před rozhodnutím soudu v této věci. Soud podle něj nepostupoval správně, pokud znovu rozhodl o těchto trestech. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud posoudil věc i z těch dovolacích důvodů, které výslovně neuvedl, ale které lze uplatnit v dovolání.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný nijak neodůvodnil.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil příslušnou část rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 67 To 151/2009, ohledně zamítnutí jeho odvolání, a aby zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovoláním obviněných nevyjádřila.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. T., dříve O., bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. V případě dovolání obviněného P. Č. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný J. T., dříve O., neuplatnil žádnou námitku v tom směru, že by skutkový stav věci zjištěný soudy nižších stupňů nenaplňoval znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Naopak obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti hodnocení důkazů. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný sice formálně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou pod tento dovolací důvod podřaditelné. Obviněný napadl skutková zjištění soudů nižších stupňů zejména námitkou nesprávnosti znaleckého posudku Ing. Petr Šlosara, jakož i námitkou, že soudy nižších stupňů se nevypořádaly s důkazy navrženými obhajobou. Jeho námitky nevycházejí ze skutkových zjištění vyjádřených v tzv. skutkové větě, ale obviněný se snaží svými námitkami zvrátit skutková zjištění, která ve věci učinily soudy nižších stupňů. Dovolací soud je však vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Dovolání obviněného P. Č. bylo podáno s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný P. Č. rovněž podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. převážně skutkové námitky, když uvedl, že skutkový stav věci zjištěný soudy nižších stupňů neodpovídá provedeným důkazům, že závěry znaleckého posudku znalce Ing. Jindřicha Zouly jsou zpochybnitelné, že nebyl předložen dostatek přímých důkazů, nepřímé důkazy netvoří logický celek, a že soudy nižších stupňů svým postupem nerespektovaly zásadu in dubio pro reo. Tyto námitky nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.
Obviněný současně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pod který podřadil námitku, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest. Dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podat, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek, buď že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Obviněný dále namítl, že soud prvního stupně postupoval nesprávně, když mu uložil souhrnný trest, neboť peněžitý trest i trest zákazu činnosti, které mu byly uloženy předcházejícím soudním rozhodnutím, již vykonal a uhradil i náklady předcházejícího trestního řízení.
Z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se nelze zabývat otázkou, zda nepřípustný druh trestu nebo trest mimo trestní sazbu byl uložen jako trest samostatný, úhrnný, souhrnný, další nebo společný za pokračování v trestném činu. Námitku obviněného ohledně nesprávnosti uloženého souhrnného trestu však lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jehož rámci se lze zabývat jiným hmotně právním posouzením. Za „jiné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud shledal, že jde o námitku zjevně neopodstatněnou.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Podmínky pro uložení souhrnného trestu v posuzovaném případě byly splněny. Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, když uložil souhrnný trest.
Tento postup přitom nijak nezávisí na tom, zda tresty uložené původním rozsudkem již byly vykonány či nikoliv. Obviněný se zřejmě mylně domnívá, že mu vzniká povinnost opětovně vykonat tresty uložené na základě rozhodnutí soudu, který zruší výrok o trestu z dřívějšího rozhodnutí, a rozhodne o uložení souhrnného trestu podle ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. Obviněnému byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 6. 2008, sp. zn. 7 T 117/2008, uložen peněžitý trest ve výměře 15.000,- Kč a trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvanácti měsíců, přičemž obviněný oba tyto tresty vykonal. Jestliže obviněný skutečně vykonal tresty uložené dřívějším rozhodnutím, započítá se vykonaný trest do trestu uloženého soudem v novém rozhodnutí o odsouzení pro týž skutek, pokud je započítání možné vzhledem k druhu uloženého trestu (§38 odst. 2 tr. zák.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho je zřejmé, že tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je tedy skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Obviněný v dovolání neuvedl, kterou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatňuje. Nejvyšší soud shledal, že Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodoval o opravném prostředku po věcné stránce v rozsahu ustanovení §254 odst. 1, 3 tr. ř., navíc v řízení před soudem prvního stupně nebyla shledána žádná vada, která by naplnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. Z těchto důvodů není dán ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného J. T., dříve O., nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Obviněný P. Č. uplatnil kromě skutkových námitek částečně právní námitky, které však Nejvyšší soud shledal neopodstatněnými, a proto dovolání obviněného jako celek odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovoláních rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek