ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1014.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1014/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 15. září 2010 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. M., které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2010, sp. zn. 8 To 152/2010, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 291/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 3 T 291/2009, byl obviněný P. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zákona a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona. Za to byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený P. T. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku soudu I. stupně podal obviněný P. M. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2010, sp. zn. 8 To 152/2010, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný řádně a včas podaným dovoláním, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. neboť se domnívá, že rozhodnutí Krajského soudu v Brně spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odvolací soud zamítl řádný opravný prostředek, aniž byly splněny procesní podmínky pro zamítnutí a v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pochybení obviněný spatřuje v tom, že soudy obou stupňů se při ukládání trestu nezabývaly ani nevypořádaly s předběžnou otázkou, která má vliv na výši uloženého trestu. Namítá, že uložená výměra trestu nebyla odstupňována dle již vykonané vazby, což znamenalo neuložení nižšího trestu, který správně měl být uložen, když ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 T 14/99 byl ve vazbě od 18. 9. do 11. 12. 2001. Přitom poukázal na ustanovení §38 odst. 1, 3 tr. zákona, podle kterého se vazba buď započítá do uloženého trestu, a není-li to možné, přihlédne soud k této skutečnosti při stanovení druhu trestu, popřípadě jeho výměry.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud ČR zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, popř. zrušil rovněž rozhodnutí soudu I. stupně.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud předně zjistil, že obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na jehož existenci založil další uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný založil své dovolání na námitce, že soudy obou stupňů při ukládání trestu nezohlednily jeho předchozí vazbu. Z obsahu dovolání je ale zřejmé, že obviněný se nedomáhá zohlednění vazby vykonané v tomto řízení, ale zcela jiné vazby vykonané již v roce 2001 ve zcela jiné trestní věci. Navíc nutno uvést, že vazba vykonaná v této trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 291/2009, byla obviněnému do uloženého trestu započtena (viz č. l. 270 tr. sp.). Tento postup je v souladu s obviněným namítaným ustanovením §38 tr. zákona, kde je v odst. 1 výslovně uvedeno, že musí jít o vazbu „v tomto řízení“ a nikoliv tedy ve zcela jiné trestní věci. Tato námitka proto zjevně neodpovídá důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože nesměřuje proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení, ale je zaměřena výhradně proti výši uloženého trestu. Taková námitka však uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňuje. Samotný výrok o trestu lze napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a v daném případě to nepřicházelo ani v úvahu, neboť obviněnému byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby. Obviněný tak neuvádí žádnou námitku, kterou by zpochybňoval hmotně právní posouzení skutku tak, jak byl zjištěn již soudem I. stupně, a jak je uveden ve výroku o vině rozsudku.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. /podle obviněného byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř/. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je tedy vázáno na existenci vad, které lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Vzhledem k tomu, že námitky obviněného uplatněné pod dovolacím důvodem v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadaly pod daný dovolací důvod, který tedy ve věci není dán, nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který byl na jeho existenci založen.
Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., když bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2010
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš