ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1018.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1018/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. září 2010 o dovolání obviněného J. H. proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. 6 To 133/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 3 T 171/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. 3 T 171/2009, byl obviněný J. H. uznán vinným pod bodem ad 1) rozsudku přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), c), d) tr. zákoníku jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku a pod bodem 2) rozsudku přečinem neoprávněného držení platební karty podle §234 odst. 1 tr. zákoníku jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku a byl za tyto trestné činy odsouzen podle §205 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému J. H. a spoluobviněným L. Z. a J. Z. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené V. H. částku 450,- Kč na náhradu škody. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená V. H. odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný J. H. (dále jen „obviněný“) podal proti tomuto rozsudku odvolání proti výroku o trestu. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. 6 To 133/2010, zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. 6 To 133/2010, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání proti výrokům o vině a trestu opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. Obviněný uvedl, že přestože směřoval své odvolání proti výroku o trestu, odvolací soud byl podle něj povinen přezkoumat i výrok o vině, a to v návaznosti na jeho odvolací námitku ohledně nátlaku spoluobviněného L. Z. na jeho osobu, a z této skutečnosti obviněný dovozuje oprávněnost dovolání proti výroku o vině. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že se skutku nechtěl dopustit, ale protože hrozilo způsobení vážné újmy na zdraví poškozené, pokud by předmětný batoh poškozené vzal spoluobviněný L. Z., byl těmito okolnostmi přinucen, aby se batohu zmocnil sám. Je proto přesvědčen, že šlo o skutkový omyl podle §18 odst. 4 tr. zákoníku, popřípadě o krajní nouzi podle §28 tr. zákoníku, a v důsledku toho jeho jednání nelze považovat za trestný čin. Dodal, že jeho tvrzení je podporováno i výpovědí spoluobviněného J. Z. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak obviněný podřadil námitku, že soud prvního stupně nepostupoval správně při ukládání trestu, když nevyčkal nabytí právní moci dřívějšího rozsudku v jiné jeho trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 2 T 39/2009. Obviněný současně považuje výrok o trestu za nepřiměřeně přísný s odůvodněním, že soud prvního stupně nezohlednil polehčující okolnosti ve smyslu §41 písm. d), l), n) tr. zákoníku a je přesvědčen, že z těchto důvodů jde o nepřípustný druh trestu. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. neodůvodnil.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. 6 To 133/2010, i rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. 3 T 171/2009, a aby přikázal Okresnímu soudu v Kroměříži, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. Uvedla, že rozhodnutí soudu druhého stupně lze napadat dovoláním pouze v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně. Pokud státní zástupce nepodal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání a odvolání obviněného směřovalo jen proti výroku o trestu, byla přezkumná povinnost soudu odvolacího omezena pouze na výrok o trestu. Obviněný je oprávněn podat dovolání pouze proti výroku o trestu, případně proti řízení, které mu předcházelo. Podal-li dovolání též proti výroku o vině, jde o dovolání nepřípustné. Námitka, podle které měl odvolací soud přezkoumat i výrok o vině, se obsahově vymyká ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i všem ostatním dovolacím důvodům.
Další uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případě, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vznášet námitky směřující proti přísnosti uloženého trestu, jestliže se jinak jedná o trest přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby. Námitky, podle kterých odvolací soud nepřihlédl k polehčujícím okolnostem uvedeným v ustanovení §41 písm. d), l), n) tr. zákoníku, proto obsahově neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu. S otázkou přípustnosti trestu a dodržení zákonné trestní sazby nijak nesouvisí ani námitka týkající se odsouzení dovolatele ve věci Okresního soudu v Přerově, sp. zn. 2 T 39/2009. Tato námitka je navíc podle nejvyšší státní zástupkyně poněkud nejasná až zmatečná. Rozsudek Okresního soudu v Přerově ve věci sp. zn. 2 T 39/2009, byl vyhlášen dne 15. 6. 2009 a skutek, za který byl obviněný odsouzen ve věci, v níž podal dovolání, byl spáchán až dne 2. 9. 2009, tj. téměř tři měsíce po vyhlášení zmíněného rozsudku. Aplikace ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku o ukládání souhrnného trestu tedy nepřicházela v úvahu. Dodala, že na obdobnou námitku obsaženou v podání obviněného J. H. odvolací soud výslovně nereagoval, tato okolnost však nezakládá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně je proto přesvědčena, že námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proti výroku o vině jsou nepřípustné a námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. proti výroku o trestu pak deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se nejvyšší státní zástupkyně nevyjádřila.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Současně navrhla, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání konaném podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasila i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Nejvyšší soud v posuzované věci zjistil, že obviněný odvoláním proti rozsudku soudu prvního stupně napadl pouze výrok o trestu. Dovoláním lze napadnout rozhodnutí soudu druhého stupně pouze v tom rozsahu, v jakém tento soud přezkoumal a rozhodl o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení (§254 odst. 2, 3, tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Námitky obviněného směřující proti výroku o vině jsou z těchto důvodů nepřípustné. Další námitka obviněného, že odvolací soud byl povinen bez ohledu na odvolací námitky přezkoumat i výrok o vině, neodpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud jde o rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu, platí, že odvolací soud je vázán odvoláním a vytýkanými vadami, tedy přezkoumává pouze oddělitelné výroky, a to jen z hlediska vytýkaných vad. Proto v části, v níž obviněný podal dovolání proti výroku o vině, je dovolání nepřípustné vzhledem k tomu, že obviněný nepodal odvolání proti výroku o vině.
Dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podat, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek, buď že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (nyní §39 až 42 v nového trestního zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Pokud tedy obviněný namítl, že mu byl uložen nepřípustný druh trestu z důvodu, že soud prvního stupně nezohlednil polehčující okolnosti ve smyslu §41 písm. d), l), n) tr. zákoníku, nejde o námitku relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Z hlediska tohoto dovolacího důvodu je podstatné, že obviněný byl odsouzen k trestu odnětí svobody, což je přípustný druh trestu podle §51 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, což je výměra trestu v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoníku na trestné činy, jimiž byl obviněný uznán vinným.
Z hlediska naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nezáleží ani na tom, zda byl nepřípustný druh trestu nebo trest mimo trestní sazbu uložen jako trest samostatný, úhrnný, souhrnný, další nebo společný za pokračování v trestném činu. Z těchto důvodů obviněný nenaplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani námitkou proti údajně nesprávnému postupu soudu prvního stupně při ukládání trestu, když nevyčkal nabytí právní moci dřívějšího rozsudku v jiné jeho trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 2 T 39/2009.
Nejvyšší soud pro úplnost uvádí, že mezníkem pro souběh dvou trestných činů je vyhlášení rozsudku v jiné trestní věci a nikoli nabytí právní moci rozsudku. V posuzovaném případě navíc nejde o konkurenci trestné činnosti, neboť rozsudek, na který obviněný odkazuje, byl vyhlášen dříve (dne 15. 6. 2009), než obviněný spáchal skutek posuzovaný v této trestní věci Okresním soudem v Kroměříži pod sp. zn. 3 T 171/2009. Soud může v souladu s ustanovením §43 odst. 2 tr. zákoníku uložit souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1 uvedeného ustanovení, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Uložení souhrnného trestu proto v této věci nepřichází v úvahu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho je zřejmé, že tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je tedy skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud nemohl přezkoumat dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., protože obviněný tento důvod nijak neodůvodnil.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je nepřípustné v části, v níž se opírá o dovolací důvod podle §265b dost. 1 písm. g) tr. ř., a pokud jde o námitky proti výroku o trestu, tyto obsahově neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a byly podány z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný neodůvodnil. Proto dovolání obviněného J. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek