ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1030.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1030/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 15. září 2010 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Z. H. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 7 To 58/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 T 164/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 4 T 164/2009, byl obviněný uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zákona a podle tohoto ustanovení byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 20 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému také uložena povinnost k náhradě způsobené škody.
Uvedeného trestného činu se obviněný dopustil tím, že dne 25. 4. 2009 kolem 21.00 hodin v obci H., okres F.-M., na terase u rodinného domu ….. úmyslně fyzicky napadl M. V. tak, že ho pěstmi udeřil do obličeje, v důsledku toho poškozený upadl a když ležel na zemi na zádech, opakovaně ho bil pěstmi do obličeje, čímž způsobil M. V. zranění spočívající v rozsáhlém zhmoždění v obličejové části hlavy s krevními výrony v celém rozsahu obou očnic, nad jařmovým obloukem vlevo, v úrovni dolní čelisti vlevo, zhmoždění levé oční koule se zakrvácením do měkkých tkání, zlomeninu nosních kůstek, zlomeninu spodiny levé očnice s uskřinutím měkkých tkání, zhmoždění měkkých tkání krku vlevo s podvrtnutím krční páteře, které si vyžádalo lékařské ošetření s hospitalizací od 6. 5. 2009 do 14. 5. 2009 a dobu léčení v trvání 5 týdnů.
Odvolání obviněného proti citovanému rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 7 To 58/2010, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný rozsáhlé dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v tom, že toto neodpovídá dosud zjištěnému skutkovému stavu, když výrok o vině je založen pouze na nepřímých důkazech, výpověď poškozeného je naprosto nevěrohodná a nebyly provedeny veškeré důkazy, které navrhoval k prokázání své neviny. Setrvává na tom, že se nedopustil jednání kladeného mu za vinu a je toho názoru, že byl odsouzen neprávem.
V podrobnostech pak popisuje výpovědi poškozeného a svědků, poukazuje na rozpory v těchto výpovědích ohledně časového určení skutku, a v souvislosti s tím formuluje dvě možné verze skutkového děje, když podle svědka S. K. se poškozený na oslavě zdržel asi až do 23.30 hod., ale podle poškozeného měl být obviněným napaden kolem 21.00 hod. V této době ale měl odcházet z oslavy svědek J. H., podle kterého měl už být poškozený pryč. Obviněný považuje za logicky nevysvětlitelné, že by si takovéto dlouhé minuty trvajícího útoku nikdo nevšiml, přičemž poukazuje také na dvě stopy krve nalezené cca 19 – 20 m od terasy, kde mělo k činu dojít, přičemž naopak na terase se nacházela krev pouze na opěradle plastové židle. Pokud by se tedy útok měl spáchat na terase, všude by se tam musela nacházet krev, a také na jeho oblečení, kde však žádnou krev neměl a možností zjištění stop krve na jeho oblečení se policie ani nezabývala. K znaleckému posudku (soudní lékařství), podle kterého je méně pravděpodobné, že by si poškozený způsobil zranění sám opakovanými pády, a za pravděpodobné považuje jejich způsobení tupým násilím (např. údery pěstí) obviněný namítá, že z něj nevyplývá, že by to byl on, kdo poškozeného ztloukl pěstí. Mohl si je způsobit v silné podnapilosti opakovanými pády, když je osobou holdující alkoholu, ale také se cestou domů mohl s někým pobít. Obviněný poukázal také na možné souvislosti s jeho trestním stíháním za jednání dne 7. 7. 2009, kdy byl svým sousedem J. O. nepravdivě obviněn z útoku kameny, a shledává souvislosti tohoto obvinění s obviněním poškozeným M. V. v této věci, když mu bylo J. O. vyhrožováno, že také na něj podá trestní oznámení, a když jich bude víc, tak jim budou věřit a dostanou je do kriminálu.
S odkazem na nálezy Ústavního soudu ČR obviněný proto namítá, že ve věci existuje extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a přijatými právními závěry a navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a v plném rozsahu jej zprostil obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že se obviněný soustředil výlučně na zpochybnění procesu hodnocení důkazů podle §2 odst. 5, 6 tr. ř., ale takovéto námitky nelze akceptovat v rámci žádného důvodu dovolání. Proto navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z uvedeného je zřejmé, že veškeré námitky obviněného nedopovídají uvedenému důvodu dovolání, protože jsou zaměřeny nikoliv proti právnímu posouzení skutku uvedenému ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, ale výhradně proti způsobu hodnocení důkazů, na základě kterého soud k těmto skutkovým zjištěním dospěl a také proti úplnosti dokazování. Obviněný svým vlastním hodnocením důkazů, a také s poukazem na jím navržené, ale soudem neprovedené důkazy, prosazuje svoji verzi průběhu celé události s tím, že poškozeného fyzicky nenapadl a nezpůsobil mu předmětná zranění. Toho si je ostatně obviněný vědom a právě proto s odkazem na judikaturu Ústavního soudu namítá ve věci existenci tzv. extrémního rozporu.
Je skutečností, že existence extrémního rozporu mezi provedenými důkazy, a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními, může být důvodem výjimečného zásahu Nejvyššího soudu do skutkových zjištění. Mezi případy takového rozporu patří i obviněným zmíněná situace tzv. deformace důkazů, kdy soud učiní skutkové zjištění, které v žádném smyslu z provedených důkazů nevyplývá. Nejvyšší soud se proto věcí z hlediska namítané existence tohoto extrémního rozporu zabýval, ale ve věci jej neshledal. Jak vyplývá z obsahu dovolání, obviněný se v podstatě staví do role oběti bezdůvodného křivého obvinění ze strany poškozeného M. V., nebo dokonce, jak na to rovněž poukazuje, i ze strany dalších osob. V dané věci je důkazní situace poněkud komplikovaná zcela odlišnými výpověďmi obviněného a poškozeného, přičemž klíčový svědek S. K., který byl přítomen po celou dobu na místě, vypovídal k podstatě jednání vyhýbavě. Zejména u hlavního líčení se vyjadřoval k různým možným jiným mechanizmům zranění poškozeného. Přesto ale soudy správně dospěly k závěru o vině Z. H. i na základě výpovědi svědka S. K.
Především je nutno zdůraznit, že poškozený utrpěl zranění, která byla důkazně jednoznačně prokázána a za osobu, která mu tato zranění způsobila, označil jednoznačně obviněného. To vyplývá i z výpovědi manželky poškozeného M. V., které měl poškozený sdělit, že jej obviněný napadl.
I když svědek S. K., který měl být podle poškozeného přítomen jeho fyzického napadení obviněným, tuto skutečnost nepotvrdil, podstatné je, že jak v přípravném řízení, tak i v hlavním líčení potvrdil existenci slovní rozepře mezi nimi. Rovněž uvedl, že obviněný měl druhý den ráno obavy o zdravotní stav poškozeného. V souladu s výpovědí manželky poškozeného M. V. pak v přípravném řízení uvedl, že v 6 hodin ráno (následujícího dne) obviněný odešel, ale pak se vrátil s tím, že poškozený podle sdělení manželky není doma. Ta ve své výpovědi uvedla, že obviněný u nich v 6 hodin ráno zvonil, manžel s ním ale nechtěl mluvit, a tak mu řekla, že není doma.
Pokud obviněný popírá jakýkoliv konflikt s poškozeným, je tato jeho obhajoba v přímém rozporu nejen s výpovědí poškozeného, ale právě s tímto jeho následným jednáním v 6 hodin ráno, ke kterému by neměl žádný důvod v případě, že by poškozeného nenapadl. Naopak toto jeho jednání jen podporuje pravdivost výpovědi poškozeného o hrubém fyzickém napadení obviněným, který si v ranních hodinách po vystřízlivění uvědomil možné následky svého jednání. Pravdivost výpovědi poškozeného pak potvrzuje také znalecký posudek (obor zdravotnictví, odvětví soudní lékařství), podle kterého předmětná zranění byla nejpravděpodobněji způsobená tupým násilím, tj. rukou sevřenou v pěst, což odpovídá výpovědi poškozeného, že jej obviněný najednou udeřil pěstí do obličeje a pak do něj „bušil“. Znalec současně za velmi nepravděpodobné označil jiné možné mechanizmy zranění poškozeného, jak je uváděl obviněný nebo svědek S. K.
Z uvedených důkazů tak vyplývá spolehlivý závěr o vině obviněného bez důvodných pochybností. Rozpory mezi jednotlivými výpověďmi, na které obviněný poukazuje v dovolání, se pak týkají okolností případu, které nemůžou zpochybnit správnost závěru o tom, že obviněný se skutečně předmětného jednání dopustil. Zejména se to týká výpovědí ohledně odchodu jednotlivých účastníků oslavy, kde především doba odchodu samotného poškozeného je u každého svědka různá. Podstatné ale je, že jak poškozený, tak i svědek S. K. shodně uvedli, že v závěru oslavy zůstali namístě již jen oni dva a obviněný. Odehrálo-li se pak samotné fyzické napadení v této situaci, je přesná doba konfliktu věcí, která nemůže zpochybnit závěr o vině. Ostatně i soud I. stupně ji ve výroku o vině uvádí pouze neurčitě „kolem 21.00 hod.“.
Na základě uvedených důvodů, když námitky obviněného neodpovídaly uplatněnému důvodu dovolání, a ve věci Nejvyšší soud neshledal ani namítaný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2010
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikáš