ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1048.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1048/2010-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. prosince 2010 o dovolání obviněného Ing. L. Z. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2010, sp. zn. 8 To 23/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 6 T 388/2007, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2010, sp. zn. 8 To 23/2010, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 6 T 388/2007.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 2 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 6 T 388/2007, byl obviněný Ing. L. Z. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že ve druhé polovině roku 2001 jako jednatel společnosti Remonta Nova, s.r.o., se sídlem Praha 10, Oblouková 647/34, na základě písemně nespecifikované objednávky JUDr. J. B. zajišťoval stavební úpravy v bytě v P., M., a sice výměnu karmy umístěné v koupelně za kombinovaný závěsný plynový kotel zn. Protherm Panther, přičemž při realizaci výměny objednal osazení plynového kotle u společnosti J. K. – instalatérství, se sídlem R., K., napojení plynového kotle do stávajícího vícevrstvého komínového průduchu u společnosti T. K. – kominictví a vložkování komínů, se sídlem P., K., zprovoznění plynového kotle u společnosti J. V. – Tomi-servis, se sídlem R., K ř., a dne 20. 11. 2001 předal dílo jako hotové odběratelce JUDr. J. B. přesto, že: a) věděl, že nebylo provedeno zkoušení komína v rozporu s ustanovením §3 a §4 vyhlášky č. 111/1981 Sb. v tehdy platném znění, b) nezajistil provedení výchozí revize v rozporu s ustanovením §6 vyhlášky č. 85/1978 Sb. v tehdy platném znění, čímž umožnil napojení plynového kotle na nevyhovující kouřovou cestu, v rozporu s předpisem ČSN 734201 s neodborně zhotovenou komínovou vložkou a s nedostatečnou výškou ústí komína nad hřebenem střechy, což mělo za následek únik oxidu uhelnatého ze spalinové cesty a jeho návrat do koupelny zmíněného bytu, v němž dne 7. 9. 2006 na otravu oxidem uhelnatým zemřela A. D.
Za tento trestný čin byl odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozeným A. I., trvale bytem A., S., Makedonie, částku 240.000,- Kč, H. Š., trvale bytem S., P., částku 258.461,- Kč a T. Š., trvale bytem S., P., částku 175.000,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená H. Š., trvale bytem S., P., odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2010, sp. zn. 8 To 23/2010, podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které má obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku obviněný spatřuje v tom, že svým jednáním nenaplnil po subjektivní ani objektivní stránce znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. Soudům obou stupňů vytkl, že se nedostatečně vypořádaly s mírou účasti jednotlivých osob na vzniklém následku, zejména pokud dospěly k závěru, že jeho pochybení mělo být zásadní pro tento následek. Zásadní pochybení obviněný spatřuje ve způsobu, kterým soudy obou stupňů posoudily vztah příčinné souvislosti mezi vzniklým následkem a jeho podílem na porušení právních předpisů vyjmenovaných v rozsudku. Především odmítá právní názor odvolacího soudu vyjádřený v odsuzujícím rozsudku, že opomenutím zajištění výchozí revize podle vyhlášky č. 85/1978 Sb. zapříčinil smrt poškozené, protože tato povinnost jemu ani společnosti Remonta Nova, s.r.o., vůbec nenáležela a neshledává ani příčinnou souvislost mezi tím, že nebyla provedena výchozí revize a smrtí poškozené. Zdůrazňuje zejména to, že nedisponoval potřebným oprávněním k instalaci závěsného plynového kotle podle vyhlášky č. 85/1978 Sb., ale byl pouze jednatelem společnosti, která si na jednotlivé práce najala pracovníky odborně způsobilých společností.
Obviněný také namítl nesprávnost názoru odvolacího soudu, že je zcela bez významu skutečnost, že byl vystaven protokol o spuštění kotle autorizovaným technikem společnosti Protherm J. V., tedy technikem dodavatelské společnosti, protože protokol o spuštění kotle je podmínkou pro předání kotle do běžného užívání a jde o listinu garantující dodržení určitých parametrů potřebných pro užívání kotle, která se svým charakterem blíží tomu, co míní vyhláška dokladem o výchozí revizi. Obviněný důvodně předpokládal, že pokud odborný pracovník na plynová zařízení vystavil majitelce bytu a předmětného plynového kotle protokol opatřený razítkem autorizovaného technika, že údaje obsažené v protokolu jsou pravdivé a že kotel připojený na komín lze bez problémů užívat. Označil také za mylný a zavádějící názor odvolacího soudu, že pokud by po řemeslnících požadoval revizní zprávy, že by při zapojování kotle postupovali jinak.
Obviněný projevil nesouhlas také se závěrem soudů o tom, že nechal připojit kotel na vadný komín, ačkoliv věděl, že nebylo provedeno zkoušení komína podle §3 a §4 vyhlášky č. 111/1981 Sb., o čištění komínů, ve znění pozdějších předpisů, neboť takový závěr je v hrubém rozporu se skutkovým zjištěním, protože kominík T. K. byl krátce před spuštěním kotle objednán společností Remonta Nova, s.r.o., prostřednictvím obviněného kvůli připojení kouřovodu kotle ke komínu. Součástí objednané práce byla i prohlídka komína, zkouška jeho tahu a výslovné konstatování vůči dovolateli, že komín je způsobilý k připojení kotle. Přesto ani neexistující revizní zpráva kominíka T. K. nezabránila autorizovanému technikovi společnosti Protherm J. V. – Tomi-servis, s.r.o., aby vystavil protokol o spuštění kotle, v němž J. V. jako autorizovaný technik výrobce kotle osvědčil dodržení všech postupů a předpisů při spuštění kotle.
Obviněný současně zpochybňuje správnost výroku o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř., protože smrt poškozené nenastala v příčinné souvislosti s jeho pochybením. Obviněný považuje výrok o náhradě škody za vadný i proto, že soud ve svém rozhodnutí připustil, že značnou roli v předmětné věci sehrálo i zanedbání řemeslníků, kteří se podíleli na instalaci závěsného plynového kotle, konkrétně kominíka T. K., instalatéra J. K. a servisního technika J. V.
Vzhledem k okolnostem případu obviněný projevil zásadní nesouhlas s tím, že byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že by porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání nebo funkce, nebo uloženou mu podle zákona.
Obviněný z těchto podstatných důvodů uvedených v dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2010, sp. zn. 8 To 23/2010, a zrušil také rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 6 T 388/2007, a dále aby podle §265l odst. 1, 3 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v jiném složení senátu.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že rozhodnutí v trestní věci obviněného zásadním způsobem ovlivnil právní názor odvolacího soudu, který základní pochybení obviněného spatřuje v tom, že nezajistil výchozí revizi plynového zařízení včetně výchozí revizní zprávy podle §6 vyhlášky č. 85/1978 Sb., přičemž odvolací soud považoval společnost Remonta Nova, s.r.o., za dodavatelskou společnost a v návaznosti na to usoudil, že to byl právě obviněný, který obstaral předmětný plynový kotel a zajistil jeho výměnu, instalaci a jeho zprovoznění prostřednictvím subdodavatelů. Podle názoru odvolacího soudu, pokud by došlo k zajištění výchozí revize, nemohl by být předmětný kotel dán do provozu na delší dobu, a proto špatně odvedené práce a nesprávný postup subdodavatelů, kteří se podíleli na instalaci závěsného plynového kotle nemůže být v příčinné souvislosti se způsobeným následkem, neboť pokud by byla provedena výchozí revize, ke škodlivému následku by nedošlo. Poukázala dále na znění §1 odst. 1, 2 písm. g) tr. ř. a §1 odst. 3 vyhlášky č. 85/1978 Sb., o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení, ve znění pozdějších předpisů, a dovodila z nich, že tato vyhláška se nevztahovala na předmětný plynový spotřebič, neboť ve smyslu ustanovení §1 odst. 3 této vyhlášky se jednalo o zařízení v osobním užívání uživatele bytu. V podrobnostech odkázala na posouzení této skutečnosti ve zprošťujícím rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 6 T 388/2007, v němž soud podle jejího závěru správně dovodil, že z předmětu činnosti společnosti Remonta Nova, s.r.o., která prováděla rekonstrukci bytu, nelze dovodit žádný vztah k možnosti montovat či se jinak podílet na montáži a zprovoznění plynových zařízení, neboť to odporuje koncepci dozoru nad bezpečností práce u plynových zařízení, podle níž pouze držitel speciálního oprávnění podle §6a odst. 1 písm. c) zák. č. 174/1968 Sb., o státním dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů, může montovat, opravovat, provádět revize a zkoušky technických zařízení. Přitom společnost Remonta Nova, s. r. o., nesplňovala znaky organizace ve smyslu §1 vyhlášky č. 85/1978 Sb., o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení, ve znění pozdějších předpisů, a nebyla ani dodavatelskou organizací ve smyslu ustanovení §6 citované vyhlášky. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že obviněný neměl povinnost zajistit provedení výchozí revize podle §6 zmíněné vyhlášky.
Nejvyšší státní zástupkyně dále uvedla, že obviněnému je kladeno k tíži, že nezajistil vyhotovení předběžné revizní zprávy ohledně možnosti instalace konkrétního plynového spotřebiče a následnou revizi spalinové cesty, tedy dopojení spotřebiče na komín po této revizi, jak ukládá ustanovení §3 a §4 vyhlášky č. 111/1981 Sb., o čištění komínů, ve znění pozdějších předpisů. Tato vyhláška se vztahuje na vlastníky, správce a uživatele budov a jiných objektů, včetně rekreačních, uživatele spotřebičů, paliv a na organizace zajišťující kominické práce. Podle nejvyšší státní zástupkyně obviněný není odpovědný za to, že při kontrole komína kominík T. K. nezjistil, že plynový kotel je napojen na nevyhovující kouřovou cestu, že v komíně byla neodborně zhotovena komínová vložka a že byla nedostatečná výška ústí komína nad hřebenem střechy. Poukázala na to, že vadně postupoval i svědek J. V., který vykonal kontrolu řádného připojení kotle, provedl ověřovací zkoušky a plynový kotel zprovoznil, o čemž vystavil protokol, aniž měl revizní zprávu kominíka, neboť bez této revizní zprávy neměl být kotel uveden do provozu.
V závěru vyjádření nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že ze skutkových zjištění učiněných soudy, nelze dospět k závěru, že by obviněný porušil jakoukoliv důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, neboť taková povinnost mu nevyplývala z žádného zákonného předpisu a nevyplývala ani z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce. Obviněný proto není odpovědný za otravu oxidem uhelnatým, kterou utrpěla dne 7. 9. 2006 v předmětném bytě poškozená A. D., neboť v rámci svého postavení učinil vše proto, aby byla provedena bezvadná výměna karmy za závěsný plynový kotel.
Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2010, sp. zn. 8 To 23/2010, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 6 T 388/2007, a aby poté Obvodnímu soudu pro Prahu 2 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhla, aby dovolací soud učinil své rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen: Nejvyšší soud) neodmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo podáno dovolání, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání obviněného Ing. L. Z. je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt a tento čin spáchá proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.
Podle §5 písm. a), b) tr. zák. platí, že trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel
a) věděl, že může způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo
b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.
Objektem trestného činu podle §224 tr. zák. je lidské zdraví, tj. normální funkce lidského těla včetně řádné funkce všech orgánů, které jsou potřebné k náležité činnosti. Jde o trestný čin poruchový (je předpokládána těžká újma na zdraví nebo smrt), a proto pouhé ohrožení zdraví jiného z nedbalosti, byť by těžká újma na zdraví nebo smrt hrozila, není tímto trestným činem.
Za porušení důležité povinnosti lze považovat jen porušení takové povinnosti, jež má za dané situace zpravidla za následek nebezpečí pro lidský život nebo zdraví, kde tedy jejím porušením může snadno dojít k takovému následku (srov. rozhodnutí č. 11/1964 Sb. rozh. tr.).
Nutno připomenout, že příčinný vztah je obligatorním znakem objektivní stránky trestného činu a spojuje jednání pachatele s následkem. Určitá osoba může být proto trestná jen tehdy, jestliže svým jednáním následek skutečně způsobila. Základním předpokladem trestní odpovědnosti je bezpečné zjištění příčinného působení jednání obviněné osoby na společenské vztahy chráněné trestním zákonem a toho, zda toto jednání nese znaky zavinění ve smyslu trestního zákona (srov. rozhodnutí č. 46/1963 Sb. rozh. tr.).
Na podkladě zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů, byly vydány podzákonné předpisy. Český úřad bezpečnosti práce vydal vyhlášku č. 85/1978 Sb., o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení, ve znění pozdějších právních předpisů. Dále Český úřad bezpečnosti práce a Český báňský úřad vydaly vyhlášku č. 21/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti.
Z ustanovení §1 vyhlášky č. 21/1979 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že vyhláška je závazná pro organizace, na které se vztahuje působnost orgánů státního odborného dozoru nad bezpečností práce, pro organizace, které provádějí činnost podléhající dozoru orgánů státní báňské správy a pro právnické a fyzické osoby, které vykonávají podnikatelskou činnost podle zvláštních předpisů (dále jen „organizace“).
Podle §3 odst. 1 vyhlášky č. 21/1979 Sb., v tehdy účinném znění, platilo, že organizace mohou montovat, opravovat zařízení, provádět na něm dodavatelským způsobem revize a zkoušky a plnit tlakové nádoby na plyny jen na základě oprávnění. Podle §3 odst. 2 téže vyhlášky platilo, že oprávnění vydává inspektorát bezpečnosti práce, popřípadě obvodní báňský úřad, v jehož obvodu má organizace sídlo popřípadě trvalý pobyt, a to na základě písemné žádosti organizace.
Ustanovení §1 odst. 1 vyhlášky č. 85/1978 Sb., o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „vyhláška“), zakotvuje, že vyhláška se vztahuje na organizace, které vyrábějí, montují, provozují, opravují, udržují plynová zařízení (dále jen „zařízení“) nebo provádějí jejich revize.
Podle §1 odst. 2 písm. g) vyhlášky platí, že za zařízení se pro účely této vyhlášky považují zařízení podléhající státnímu odbornému dozoru nad bezpečností práce, vykonávanému Českým úřadem bezpečnosti práce a Inspektoráty bezpečnosti práce, a to zařízení pro spotřebu plynů spalováním (tj. i plynové ohřívače vody).
Z ustanovení §1 odst. 3 vyhlášky vyplývá, že za zařízení uvedená v odstavci 2 se nepovažují zařízení, která jsou v osobním užívání uživatelů bytů a místností nesloužících k bydlení.
Podle Nejvyššího soudu je třeba souhlasit s názorem obviněného, že vyhláška č. 85/1978 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů, se na předmětný plynový spotřebič nevztahovala, neboť ve smyslu ustanovení §1 odst. 3 této vyhlášky se jednalo o zařízení v osobním užívání uživatele bytu. Z popisu skutku nevyplývá příčinná souvislost mezi jednáním obviněného ve smyslu trestního práva a následkem, kterým je porušení zájmu chráněného trestním zákonem, včetně účinku, a to smrti poškozené. Napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, neboť mezi jeho jednáním uvedeným ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku a vzniklým následkem, smrtí poškozené v důsledku otravy oxidem uhelnatým, není dána příčinná souvislost.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný neporušil §6 vyhlášky č. 85/1978 Sb., o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení, ve znění pozdějších předpisů, neboť podle §1 této vyhlášky se vyhláška vztahuje na organizace, které vyrábějí, montují, provozují, opravují, udržují plynová zařízení (dále jen „zařízení“) nebo provádějí jejich revize. Organizací ve smyslu této vyhlášky nebyla společnost Remonta Nova, s.r.o., jejímž jednatelem byl obviněný. Nelze přehlédnout ani ustanovení §1 odst. 2 citované vyhlášky, podle níž se za zařízení pro účely této vyhlášky považují zařízení podléhající státnímu odbornému dozoru nad bezpečností práce, vykonávanému Český úřadem bezpečnosti práce a Inspektoráty bezpečnosti práce, a to zařízení pro a) výrobu a úpravu plynu, b) skladování a přepravu plynu, c) plnění nádob plyny, včetně tlakových stanic, d) zkapalňování a odpařování plynů, e) zvyšování a snižování tlaku plynů, f) rozvod plynů, a g) spotřebu plynů spalováním. Podle §3 citované vyhlášky se za zařízení uvedená v odst. 2 nepovažují zařízení, která jsou v osobním užívání uživatelů bytů a místností nesloužících k bydlení. Pokud jde o výchozí revizi, platí ustanovení §6 odst. 1 této vyhlášky, podle níž na každém zařízení zajistí dodavatelská organizace před uvedením zařízení do provozu výchozí revizi a vyhotovení zprávy o revizi, která je součástí dodávky zařízení. Podle §6 odst. 3 písm. c) citované vyhlášky se při výchozí revizi prověří zejména, zda zařízení odpovídá předpisům a požadavkům bezpečnosti práce a technických zařízení a požární ochrany.
Podstatné je také ustanovení §6a odst. 1 písm. c) zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož organizace státního odborného dozoru ve stanovených případech prověřují odbornou způsobilost organizací a podnikajících fyzických osob k výrobě, montáži, opravám, revizím, zkouškám vyhrazených technických zařízení a k plnění nádob plyny a vydávají jim k tomu oprávnění. Takové oprávnění měl pracovník společnosti Tomi-servis, s. r. o., J. V., a nikoliv společnost, jejímž jednatelem byl obviněný. Je naprosto zřejmé, že z ustanovení těchto právních předpisů vyplývá, že plynová zařízení nemůže instalovat a uvádět do provozu fyzická nebo právnická osoba, která k tomu nemá oprávnění podle výše uvedeného zákona.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal dovolání obviněného důvodným, a proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2010, sp. zn. 8 To 23/2010, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 6 T 388/2007. Podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. poté přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Při novém projednání a rozhodnutí věci je soud prvního stupně vázán právním názorem vysloveným v tomto usnesení Nejvyššího soudu. Protože napadené rozhodnutí bylo zrušeno v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§265s odst. 1, 2 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustná.
V Brně dne 9. prosince 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek