ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.108.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 108/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. února 2010 o dovolání, které podala obviněná S. A. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 8 To 242/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 60/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. 4. 2009, sp. zn. 16 T 60/2008, byla obviněná S. A. uznána vinnou pokračujícím trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., které spáchala ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byla odsouzena podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byla pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněné uložen trest vyhoštění na dobu pěti let.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání proti výrokům o vině a trestu. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 8 To 242/2009, podle §258 odst. 1, písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 3 písm. b), c) tr. zák. a trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., které spáchala ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., znovu rozhodl tak, že podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsoudil obviněnou S. A. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. ji zařadil pro výkon trestu do věznice s dozorem.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 8 To 242/2009, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání proti výrokům o vině a trestu opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Obviněná namítla, že v trestním řízení neměla obhájce při výslechu poškozené C. N., který byl uskutečněn policejním orgánem dne 21. 5. 2008. Je přesvědčena, že neúčastí svého obhájce na tomto úkonu byla zkrácena na svém zákonném právu na obhajobu. Obviněná uvedla, že se jednalo o případ nutné obhajoby podle §36 tr. ř. a dne 20. 5. 2008 jí byl opatřením Obvodního soudu pro Prahu 6 ustanoven obhájce Mgr. Libor Nerad. Dne 21. 5. 2008 se konal na Policii České republiky výslech poškozené C. N. Obviněná spatřuje pochybení soudu prvního stupně v tom, že nevyrozuměl jejího obhájce o termínu konání výslechu, čímž podle ní zmařil jeho účast na tomto úkonu. Je proto přesvědčena, že neměla možnost se účinně hájit a že soud prvního stupně nepostupoval v souladu se zákonem. Výpověď poškozené C. N. je proto nutno považovat za neplatný úkon.
Obviněná z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že obviněná měla po celou dobu trestního řízení obhájce, takže předmětem přezkoumání je pouze otázka jeho účasti u jednoho procesního úkonu, a to výslechu svědkyně C. N. Obviněné bylo známo, že svědkyně C. N. musí v nejkratší době opustit území České republiky. Dovolatelka vypověděla, že když svědkyni C. N. odebrala cestovní pas, viděla v něm vyhošťovací vízum, podle něhož měla bulharská státní příslušnice C. N. do 18. 5. 2008 opustit republiku. Vzhledem k této situaci spadal její výslech v trestním řízení do kategorie neopakovatelných úkonů (§160 odst. 4 tr. ř.), neboť se dalo usuzovat na to, že s největší pravděpodobností nebude možno jej před soudem opakovat. Proto byl také tento výslech již v přípravném řízení proveden formou specifikovanou v §97 a násl. tr. ř. Podle nejvyšší státní zástupkyně nelze pominout skutečnost, na niž upozornily oba soudy nižších stupňů, že žádný z obhájců obviněných neoznámil policejnímu orgánu, že chce být vyrozumíván o úkonech trestního řízení. Poukázala na obsah trestního spisu, z něhož je patrno, že obhájci obviněných, včetně obhájce obviněné Mgr. Libora Nerada, byli upozorněni na skutečnost, že výslech svědkyně C. N. se bude konat dne 21. 5. 2008, bylo tudíž i na obhájcích, aby projevili potřebnou aktivitu a sami se snažili o zajištění své účasti při tomto úkonu, k čemuž jim policejní orgán vytvořil dostatečnou možnost. O realizaci procesního práva totiž musí především aktivně usilovat ten, jemuž toto právo svědčí, neboť zákon ukládá orgánům činným v trestním řízení pouze povinnosti směřující k umožnění realizace práv účastníků řízení, nikoli povinnost nutit účastníky k tomu, aby svých práv využili. Protože se v daném případě navíc jednalo o úkon neopakovatelný, byly možnosti policejního orgánu v tomto směru značně omezené. Nejvyšší státní zástupkyně je přesvědčena, že na straně obhajoby obviněné nelze zjistit žádnou zásadní aktivitu v tom směru, aby svou účast u tohoto úkonu zajistila, není tedy ani možno hovořit o tom, že by orgán činný v trestním řízení zkrátil obviněnou na jejích obhajovacích právech.
Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněné S. A. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání konaném za podmínek stanovených v §265r odst. 1 tr. ř. Souhlas s jednání v neveřejném zasedání vyjádřila i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde především o případy, kdy došlo k porušení ustanovení o nutné obhajobě podle §36 tr. ř. Tento dovolací důvod nenaplní jakékoliv porušení práva na obhajobu, nýbrž pouze takové, které je ve svých důsledcích skutečně relevantní z hlediska meritorního rozhodnutí. Jestliže např. obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (viz. rozhodnutí č. 48/2003 Sb. rozh. tr.). Předně je nutno uvést, že v případě obviněné S. A. byly splněny podmínky nutné obhajoby podle §36 tr. ř., přičemž v průběhu trestního řízení měla obviněná obhájce ustanoveného dne 20. 5. 2008 Obvodním soudem pro Prahu 6 (viz. č. l. 24 spisu).
Obviněná je přesvědčena, že byla zkrácena na svých obhajovacích právech tím, že její ustanovený obhájce nebyl přítomen u výslechu poškozené C. N. Podle §165 odst. 2 tr. ř. je obhájce již od zahájení trestního stíhání oprávněn být přítomen při vyšetřovacích úkonech, jejichž výsledek může být použit jako důkaz v řízení před soudem, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění o něm zajistit. V §165 odst. 3 tr. ř. je dále stanoveno, že oznámí-li obhájce policejnímu orgánu, že se chce účastnit vyšetřovacího úkonu uvedeného v §165 odst. 2 tr. ř., nebo spočívá-li úkon ve výslechu svědka, který má právo odepřít výpověď, je policejní orgán povinen včas obhájci sdělit, o jaký druh úkonu se jedná, dobu a místo jeho konání, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění obhájce nelze zajistit. Podle §165 odst. 3 tr. ř. povinnost sdělit dobu a místo konání vyšetřovacího úkonu obhájci je policejnímu orgánu uložena pouze v případech, kdy mu obhájce oznámí, že se chce vyšetřovacích úkonů účastnit. Ze zásady oficiality zakotvené v ustanovení §2 odst. 4 tr. ř. nelze vyvodit povinnost orgánů činných v trestním řízení kompenzovat při každé příležitosti pasivitu profesionálního obhájce a nahrazovat ji vlastní aktivitou ve prospěch obviněného (srov. rozh. usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 3. 3. 2004. sp. zn. II. ÚS 626/02). Je porušením práva obviněného na obhajobu (§2 odst. 13, §165 odst. 1 tr. ř.), pokud je v přípravném řízení doplňováno vyšetřování výslechem svědka, aniž byl obhájce předem uvědoměn o době a místu konání výslechu, ačkoliv požádal vyšetřovatele o účast na vyšetřovacích úkonech. Taková vada je důvodem pro postup podle §188 odst. 1 písm. f) tr. ř., jestliže jsou jí postiženy úkony, které jsou pro rozhodnutí soudu významné, a obviněný (popř. i obhájce v případech uvedených v §41 odst. 4 tr. ř.) trvá na jejich opakování za účasti obhájce (srov. rozh. č. 43/1989 Sb. rozh. tr.).
V posuzovaném případě však nejde o případ porušení práva na obhajobu. Z trestního spisu na č. l. 177 je zjevné, že obhájce Mgr. Libor Nerad spolu s obhájci dalších obviněných v předmětné trestní věci byli vyrozuměni telefonicky dne 20. 5. 2008, že dne 21. 5. 2008 v 10:00 hod. se koná výslech poškozené C. N., včetně místa konání výslechu. Výslechu se však nikdo z vyrozuměných obhájců nezúčastnil. Z trestního spisu nevyplývá, že by obhájce obviněné Mgr. Libor Nerad oznámil policejnímu orgánu, že se chce účastnit vyšetřovacích úkonů. Z toho důvodu ani nevznikla povinnost policejnímu orgánu vyrozumívat obhájce o konání výslechu poškozené. Nejvyšší soud připomíná, že účast obhájce na vyšetřovacích úkonech podle §165 tr. ř. není povinností obhájce, nýbrž jeho právem, které je policejní orgán povinen respektovat, nemůže ho však nutit k účasti na úkonech přípravného řízení, ani mu nemůže za případnou neúčast ukládat jakékoli sankce. Obhájce obviněné S. A. Mgr. Libor Nerad byl vyrozuměn o konání výslechu poškozené, a bylo výhradně věcí obhájce, zda a jakým způsobem zajistí svou účast na procesním úkonu. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitka obviněné je zjevně neopodstatněná.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. února 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek