ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1095.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1095/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 20. října 2010 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. C. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 3 To 116/2009, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 18/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 12. 8. 2009, sp. zn. 61 T 18/2008, byl obviněný uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 2, 5 tr. zákona a podle tohoto ustanovení byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zákona mu byl také uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu jakékoliv funkce ve statutárních orgánech organizací zabývajících se sportovní činností na dobu 6 let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný a státní zástupce odvolání. Z podnětu odvolání státního zástupce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 3 To 116/2009, podle §258 odst. 1 písm. b), písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3, odst. 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §250b odst. 5 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Podle 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zákona mu byl také uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech v občanských sdruženích, v družstvech a obchodních společnostech na dobu 6 let. Dále byl obviněnému podle §53 odst. 2 písm. a), §54 odst. 1 tr. zákona uložen peněžitý trest ve výši 200.000,- Kč. Pro případ nevykonání peněžitého trestu ve stanovené lhůtě byl podle §54 odst. 3 tr. zákona stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného zamítnuto.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v tom, že zjištěný skutek nevykazuje znaky trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 2, 5 tr. zákona, když peněžní prostředky získané z dotace nebyly použity na jiný než určený účel. Obviněný nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že si byl dobře vědom, že společnosti ALTA PLUS,s.r.o. a HIMAREX spol. s r.o. se žádným způsobem na akci sportovní haly nepodílely. Smlouvy s uvedenými firmami byly uzavřeny ke stejnému účelu, na který zněla dotace. Uvádí, že společnost HIMAREX spol. s r.o. materiál dodala a to, že ALTA PLUS,s.r.o. svůj závazek ze smlouvy nesplní, zjistil až dodatečně. Obviněný dále v dovolání hodnotí výpovědi svědků, navrhuje nové důkazy a namítá neprovedení jim navrhovaných důkazů soudy nižších stupňů. Opakovaně uvádí, že dotace nebyla v žádném případě použita na jiný účel, jednoznačně byla použita na dostavbu sportovní haly, kdy stavba byla uskutečněna, je provozována a plní svůj účel. Zdůraznil, že stavba sportovní haly byla rozdělena na 2 etapy, výběrové řízení na dodavatele proběhlo před první etapou v roce 2005 a první etapu provedlo PSJ Slovácko. Oznámení limitu výdajů státního rozpočtu, i rozhodnutí o registraci akce v informačním systému ISPROFIN jsou ze dne 21. 6. 2006, přičemž přílohou k rozhodnutí o registraci jsou Podmínky registrace a čerpání, ve kterých je uvedeno, že prostředky lze použít k úhradě nákladů stavební a technologické části stavby dle uzavřených smluv se zhotoviteli. Se společností PSJ Slovácko, s. r. o. byl dodatek ke smlouvě o dílo uzavřen až následně, přičemž smlouvy se společnostmi HIMAREX spol. s r.o. a ALTA PLUS,s.r.o. byly uzavřeny ke stejnému účelu, na což zněla dotace. Soudům obou stupňů proto vytýká pochybení spočívající v tom, že se nevypořádaly se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, ve věci shledává pochybnosti a správnosti skutkových zjištění a zda soud I. stupně postupoval v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. Za nepřiměřeně tvrdý považuje i uložený trest a také poukazuje na §12 odst. 2 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, že trestní odpovědnost lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný sice zpochybnil právní posouzení daného skutkového děje, nicméně tuto námitku primárně opřel o tvrzení, že se nedopustil takového jednání, které je mu kladeno za vinu, popřípadě o tvrzení napadající správnost a úplnost dokazování. Podle státního zástupce se tak popsané námitky zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem, i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými. Proto navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z citovaných námitek obviněného ale vyplývá, že existenci uplatněného důvodu dovolání nespatřuje v nesprávném právním posouzení skutku jak je uveden ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, ale naopak tento skutek považuje za nesprávný a neprokázaný provedenými důkazy. Zejména pak popírá správnost zjištění soudu I. stupně, že si byl dobře vědom, že společnosti ALTA PLUS,s.r.o. a HIMAREX spol. s r.o. se žádným způsobem na stavbě sportovní haly nepodílely. Obviněný svým vlastním hodnocením důkazů, a také s poukazem na jím navržené, ale soudem neprovedené důkazy, prosazuje svoji verzi průběhu celé události. Takovéto námitky ale neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání.
I když obviněný obecně uvádí námitku, kterou je možno podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to, že nebyly naplněny znaky trestného činu úvěrového podvodu, tuto námitku pak zakládá na jiném skutkovém zjištění, které je v rozporu se zjištěními soudu I. stupně. Tvrzení, že dotace byla použita na účel dostavby sportovní haly a také, že společnosti ALTA PLUS,s.r.o. a HIMAREX spol. s r.o., na které obviněný převedl peněžní prostředky z dotace, se na stavbě podílely, je v přímém nesouladu s učiněnými zjištěními soudů nižších stupňů. Právě za účelem zjištění, zda byly peněžní prostředky použity na stanovený účel, tedy zda se výše uvedené společnosti podílely na výstavbě sportovní haly, byla věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu projednání. Ze skutkových zjištění, které soud prvního stupně podrobně rozebírá na str. 16 rozsudku bezpochyby vyplynulo, že společnosti ALTA PLUS,s.r.o. a HIMAREX spol. s r.o. se na dostavbě sportovní haly nikdy nepodílely a ani neměly v úmyslu se na ní podílet. Tato skutečnost je patrná z výpovědi L. M., jednatele společnosti PSJ Slovácko, s. r. o., která byla jediná oprávněna stavbu provádět, jako vítěz výběrového řízení, který jednoznačně popřel účast uvedených společností na dostavbě sportovní haly. Neúčast společnosti HIMAREX spol. s r.o. byla potvrzena též výpovědí svědka M. M., jednatele společnosti, který popřel jakoukoliv účast na dostavbě. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že také společnost ALTA PLUS,s.r.o. se nikdy na dostavbě haly nepodílela a její účast je zcela fiktivní. Tento závěr podpořil mimo jiné i fakt, že obviněný své výpovědi několikrát účelově měnil ve světle nových důkazů, jak to odvolací soud podrobně popsal na str. 11 napadeného rozsudku, když tato námitka byla uplatněna rovněž v odvolacím řízení a soud II. stupně se s ní dostatečně a přesvědčivě vypořádal. Z uvedeného vyplývá, že se tímto dovolatel domáhá změny skutkových zjištění, až na základě kterých by mělo dojít k jinému právnímu posouzení skutku, čímž opět vybočil z mezí uplatněného dovolacího důvodu. Obviněný tak obecnou námitku o nenaplnění znaků daného trestného činu uplatnil pouze formálně, což vyplývá z obsahu dovolání, kde vzhledem ke svým námitkám shledává pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a soudu I. stupně vytýká neúplné dokazování a nesprávné hodnocení důkazů v rozporu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Jediným důvodem mimořádného zásahu Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů může být pouze tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy, a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními, v důsledku kterého by pak bylo nesprávné i právní posouzení skutku. V daném případě ale Nejvyšší soud takovýto rozpor neshledal, protože skutek uvedený ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně vyplývá z provedených důkazů bez důvodných pochybností. Obviněný sice v dovolání tvrdí, že dotace nebyla použita na jiný účel, když dostavba sportovní haly byla uskutečněna, je provozována a plní svůj účel, ale jak vyplynulo z provedeného dokazování, dostavbu sportovní haly uskutečnila společnost PSJ Slovácko, s. r. o., která halu dostavěla z vlastních prostředků, přičemž k úhradě těchto nákladů došlo až na základě dražby předmětné sportovní haly, nikoliv ze strany obviněného.
Rovněž opakované tvrzení obviněného, že dotace byla použita na určený účel, a také to, že se společnosti ALTA PLUS,s.r.o. a HIMAREX spol. s r.o. podílely na dostavbě sportovní haly, bylo soudem I. stupně spolehlivě vyvráceno, což také ve svém rozhodnutí potvrdil i odvolací soud. Vyplynulo to z listinných důkazů, z výpovědí jednatelů uvedených společností a také z výpovědi jednatele společnosti PSJ Slovácko, s. r. o., který absolutně vyloučil účast těchto společností na výstavbě. Bylo prokázáno, že účast společnosti ALTA PLUS,s.r.o. byla reálně nemožná a uzavření dodatku č. 1 s PSJ Slovácko, s. r. o. za existence smlouvy s ALTA PLUS,s.r.o. je nejen nelogické, ale také by znamenalo porušení podmínek dotačního řízení a výrazné navýšení finančních prostředků na výstavbu. Poukazuje-li tedy obviněný v dovolání na to, že dokumenty Ministerstva financí (oznámení limitu výdajů …, rozhodnutí o registraci akce …) jsou ze dne 21. 6. 2006, přičemž podle podmínek registrace bylo možné použít prostředky k úhradě nákladů stavební a technologické části stavby dle uzavřených smluv se zhotoviteli, když se společností PSJ Slovácko, s. r. o. byl dodatek k smlouvě uzavřen až následně, tj. po uzavření smluv se společnostmi ALTA PLUS,s.r.o. a HIMAREX spol. s r.o., které byly uzavřeny ke stejnému účelu, přesto nelze přisvědčit jeho námitce, že nepoužil úvěr na jiný než určený účel. Vedle zjištěné nereálnosti účasti uvedených dvou obchodních společností obviněný totiž pomíjí, že již dne 23. 11. 2005 uzavřel za objednatele smlouvu o dílo s PSJ Slovácko, s. r. o. jako zhotovitelem, přičemž předmětem této smlouvy byla rekonstrukce a dostavba sportovní haly, a již v této smlouvě bylo opakovaně uvedeno, že stavba bude členěna na dvě etapy s ohledem na výši poskytované dotace v roce 2005, a s realizací druhé etapy, která je součástí smluvní ceny, nebude započato dříve než bude poskytnuta dotace na druhou část. Podle této smlouvy (čl. 7.5) byl také zhotovitel oprávněn provést jednotlivé části díla prostřednictvím nebo s pomocí třetích osob i bez souhlasu objednatele. Obviněný tak jednal s dalšími dvěma obchodními společnostmi v situaci, kdy PSJ Slovácko, s. r. o., již byla jednoznačným zhotovitelem celého díla. Dokumentace zadání veřejné zakázky přitom byla jedním z dokumentů na základě jejichž posouzení bylo vydáno rozhodnutí o účasti státního rozpočtu na financování díla [viz §7 odst. 4 písm. a) tehdy účinné vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 40/2001 Sb., ze dne 19. 1. 2001, o účasti státního rozpočtu na financování programů reprodukce majetku], a podle podmínek čerpání prostředků státního rozpočtu (příloha k rozhodnutí o registraci akce v ISPROFIN – Informační systém programového financování) byly investiční prostředky ze státního rozpočtu jednak účelově vázány na danou akci a bylo je také možné použít pouze k úhradě nákladů stavby „dle uzavřených smluv se zhotoviteli zakázky“ (body č. 2 a 3 podmínek čerpání), kterým byla výhradně společnost PSJ Slovácko, s. r. o. Tato skutečnost byla obviněnému známa, přičemž také již v příloze k žádosti o poskytnutí dotace (vyhotovené dne 24. 5. 2006 a doručené MF ČR dne 31. 5. 2006) na dostavbu sportovní haly uvedl PSJ Slovácko, s. r. o. jako zhotovitele díla, a to právě s odkazem na smlouvu o dílo ze dne 23. 11. 2005 a její dodatek č. 1 ze dne 18. 5. 2006. Přes tyto skutečnosti ale obviněný v následujícím období (26. – 29. 6. 2006) dal pokyn k převodu finančních prostředků na účty společností ALTA PLUS,s.r.o. a HIMAREX spol. s r.o., s kterými společnost PSJ Slovácko na výstavbě nespolupracovala a účast společnosti ALTA PLUS,s.r.o. byla podle zjištění soudů pouze fiktivní.
Proto se Nejvyšší soud zcela ztotožnil se závěry soudů nižších stupňů, které považují výpověď obžalovaného za účelovou, čemu také nasvědčuje fakt, že jeho obhajoba byla několikrát změněna ve světle nových skutečností zjištěných provedeným dokazováním.
Připomínku obviněného, kterou odkazuje na §12 odst. 2 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, Nejvyšší soud nepřezkoumával, nakolik oba soudy rozhodovaly v době, kdy uvedený zákon ještě nenabyl účinnosti (nastala teprve dne 1. 1. 2010), a proto nebylo možné posuzovat daný případ podle tohoto zákona.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. [podle obviněného byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je tedy vázáno na existenci vad, které lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Vzhledem k tomu, že námitky obviněného (včetně námitky o nepřiměřenosti uloženého trestu) uplatněné pod dovolacím důvodem v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadaly pod daný dovolací důvod, který tedy ve věci není dán, nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který byl na jeho existenci založen.
Na základě uvedených důvodů, když námitky obviněného neodpovídaly uplatněnému důvodu dovolání, a ve věci Nejvyšší soud neshledal ani extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. října 2010
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš