ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1113.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1113/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 9. 2010 o dovolání obviněného V. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 4 To 520/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 T 195/2006 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. H. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný V. H. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 4 To 520/2009, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání a o odvoláních dalších obviněných proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 2 T 195/2006. Napadl jeho se týkající část rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, a to s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy nedostatečně hodnotily provedené důkazy. Zvláště pak vytkl, že výrok o jeho vině založily na výpovědi spoluobviněného R. Š. Obviněný V. H. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci nebo ho zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný V. H. podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že případně nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný V. H. byl odsouzen pro trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., které spáchal jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák.
Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Písku, z nichž v napadeném rozsudku až na drobnou změnu v bodě 15 výroku o vině týkající se množství odcizených věcí vycházel také Krajský soud v Českých Budějovicích, spočíval v podstatě v tom, že obviněný V. H. společně s obviněným R. Š. v době od 3. 9. 2005 do 1. 6. 2006 na různých místech v okresech P. , T. , S. a Č. B. provedli ve více případech specifikovaných v bodech 1 - 17 výroku o vině vloupání do obytných domů, rekreačních chat, chalup, garáží a dalších objektů, v nichž odcizili věci v celkové hodnotě 798 665,50 Kč, přičemž na zařízení vyloupených objektů způsobili škodu v celkové výši 58 770 Kč.
Obviněný V. H. v dovolání neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedenými skutkovými zjištěními nebyly naplněny zákonné znaky trestných činů, kterými byl uznán vinným. Pouze takto koncipované dovolání by odpovídalo dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Polemika obviněného V. H. s tím, jak soudy hodnotily důkazy, a že pokud jde o jeho spolupachatelství, vycházely z výpovědi obviněného R. Š. , dovolacímu důvodu neodpovídá a je zcela mimo jeho rámec.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzované věci se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Písku, která v napadeném rozsudku s výjimkou drobné korekce v bodě 15 výroku o vině akceptoval i Krajský soud v Českých Budějovicích, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Zjištění týkající se toho, že obviněný V. H. byl spolupachatelem útoků uvedených v bodech 1-17 výroku o vině, má odpovídající podklad v usvědčující výpovědi obviněného R. Š. Soudy si byly vědomy toho, že obviněný V. H. spáchání uvedených útoků popíral, a již proto přistupovaly k hodnocení výpovědi obviněného R. Š. s potřebnou mírou opatrnosti a obezřetnosti. Tuto výpověď soudy nepřevzaly jen nějak mechanicky, ale hodnotily ji z toho hlediska, nakolik je konkrétní, přesvědčivá a v souladu s dalšími důkazy a objektivně zjištěnými okolnostmi. Své hodnotící úvahy, které je vedly k závěru o věrohodnosti výpovědi obviněného R. Š. , soudy logicky vysvětlily v odůvodnění obou rozsudků, aniž se při tom dopustily jakékoli deformace důkazů nebo jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný V. H. nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy a zejména výpověď obviněného R. Š. , a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.
Obviněný V. H. sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem jinak uplatnil námitky, které mu svým obsahem neodpovídaly a nebyly pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného V. H. jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Nad rámec rozhodnutí o dovolání pokládá Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se k délce dovolacího řízení. Obviněný V. H. podal dovolání u Okresního soudu v Písku dne 21. 10. 2009, avšak věc byla ve stavu umožňujícím rozhodnout o dovolání předložena Nejvyššímu soudu až dne 6. 9. 2010. K průtahům tedy nedošlo v řízení před Nejvyšším soudem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec