ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1130.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1130/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 20. října 2010 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. H. , které podal proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 5. 2010, sp. zn. 10 To 138/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 51/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. 5 T 51/2009, byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zákona a odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle §39a odst. 3 tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem.
Rozsudek soudu I. stupně napadl obviněný odvoláním podaným výhradě proti výroku o trestu, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 5. 2010, sp. zn. 10 To 138/2010, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Existenci tohoto dovolacího důvodu spatřuje v tom, že oba soudy nesprávně posoudily zákonná hlediska pro ukládání trestu, a to zejména ustanovení §31 a §33 tr. zákona upravující hlediska pro stanovení druhu a výměry trestu, a také polehčující okolnosti. Odvolacímu soudu zejména vytýká, že nezohlednil společenskou nebezpečnost činu, když v době jeho spáchání byl nezaměstnaný a bez nároku na podporu v nezaměstnanosti, motivem jeho jednání byly sociální důvody, fakticky nezpůsobil žádnou škodu, když odcizené zboží bylo neporušené vráceno poškozené společnosti Tesco Stores, a. s., a výše škody (687,- Kč) se ani nepřibližuje hranici škody nikoli nepatrné podle §89 odst. 11 tr. zákona, která je 5.000,- Kč. Z polehčujících okolností pak nebylo řádně přihlédnuto k jeho doznání, že se nesnažil z místa činu utéci, spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení a skutek spáchal pod vlivem tíživých sociálních poměrů. Soudům rovněž vytýká porušení zásady dvojího přičítání podle §31 odst. 3 tr. zákona, když speciální recidiva je znakem skutkové podstaty podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zákona, ale zároveň byla u něj posouzena jako přitěžující okolnost. Nesprávné hmotně právní posouzení pak obviněný spatřuje také v tom, že u něj nebyly shledány podmínky pro upuštění od potrestání podle §24 nebo §26 tr. zákona, ani pro podmíněné odložení výkonu trestu podle §58 odst. 1 tr. zákona, či jeho zařazení do nejmírnějšího typu věznice k výkonu trestu odnětí svobody podle §39a tr. zákona. Uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody považuje obviněný za nepřiměřený trest, když podle jeho názoru bylo namístě zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 2 písm. a), c) tr. ř. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí, a odvolacímu soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně do dne rozhodnutí o dovolání k němu nevyjádřila.
Z obsahu dovolání Nejvyšší soud zjistil, že jeho podstatou je zejména nesouhlas obviněného s uloženým nepodmíněným trestem odnětí svobody, který považuje za nepřiměřeně přísný. Proti výroku o trestu lze zásadně podat dovolání jen z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to pouze tehdy, byl-li obviněného uložen takový druh trestu, který zákona nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný tento důvod dovolání sice neuplatnil, a úspěšně by tak ani učinit nemohl, když z citovaného ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vyplývá, že samotná nepřiměřenost uloženého trestu vůbec nemůže být důvodem dovolání. Dovolání totiž není jistým druhem dalšího odvolání, ale mimořádným opravným prostředkem sloužícím pouze k nápravě závažných hmotně právních nebo procesních vad, které jsou taxativně uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., kde ale nepřiměřenost uloženého trestu uvedena není.
V rámci obviněným uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze toliko namítat nesprávné hmotně právní posouzení ve vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu, nebo úhrnného a společného trestu za pokračování v trestném činu. O tyto případy ale v této věci nejde.
V případě upuštění od potrestání podle §24 (ale také podle §26) tr. zákona lze v dovolání namítat nesprávnost rozsudku toliko v případě pozitivního rozhodnutí o upuštění od potrestání a nikoliv, že toto rozhodnutí soud neučinil. Pouze v takovém případě totiž může být porušen zákon. Vyplývá to ze znění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. a toto ustanovení nelze obcházet použitím důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V případě upuštění od potrestání jde o postup záležející na úvaze soudu, zda k němu přistoupí či nikoliv (§24 odst. 1 tr. zákona – „lze upustit …“, §26 odst. 1 tr. zákona – „může soud podmíněně upustit …“), a to i v případě, že by podle obviněného byly podmínky pro použití tohoto institutu trestního zákona splněny. Soud ale není povinen zvolit tento postup a na jeho uplatnění není nárok, protože jde o rozhodnutí fakultativní.
Totéž platí i ohledně námitky o zastavení trestního stíhání pro neúčelnost podle §172 odst. 2 písm. a), c) tr. ř., když i v tomto případě tak soud I. stupně „může“ učinit (§188 odst. 2, §223 odst. 2 tr. ř.) a odvolací soud pro takový postup ani neshledal v tomto případě splnění zákonných podmínek. Rovněž v případě zastavení trestního stíhání lze přitom v dovolání namítat toliko nesprávnost pozitivního rozhodnutí /§265b odst. 1 písm. f) tr. ř./ a nikoliv, že toto rozhodnutí nebylo učiněno, protože pouze v takovém případě může dojít k porušení zákona.
Námitky obviněného ohledně upuštění od potrestání a zastavení trestního stíhání nespadají proto pod uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když se jedná zčásti o ustanovení procesní, a zčásti sice o ustanovení hmotně právní, ale nikoliv podřaditelné pod tzv. jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Námitky ohledně společenské nebezpečnosti, a porušení ustanovení §31 odst. 3 tr. zákona pak souvisí s otázkou výměry trestu, a tedy jeho přiměřenosti, a další námitky o možném podmíněném odkladu uloženého trestu odnětí svobody podle §58 tr. zákona, resp. zařazení k jeho výkonu do příslušného typu věznice podle §39a tr. zákona, souvisí zase s účelem trestu podle §23 odst. 1 tr. zákona. Rovněž tyto námitky pak pod uplatněný důvod dovolání nespadají.
Protože žádná z námitek uplatněných v dovolání nebyla podřaditelná pod uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., když bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. října 2010
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš