ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.132.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 132/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 17. února 2010 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněné K. Š. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 2 To 88/2009, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 8/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 7. 2009, sp. zn. 7 T 8/2009, byla obviněná K. Š. uznána vinnou trestnými činy ad 1) pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2, 3 tr. zák., ad 2) znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a ad 1), 2) soulože mezi příbuznými podle §245 tr. zák. a byla odsouzena podle §242 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byla pro výkon trestu zařazena do věznice s dozorem. Podle §72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. jí bylo uloženo ochranné psychiatricko-sexuologické léčení, a to v ústavní formě.
Proti tomuto rozhodnutí podala obviněná odvolání proti výroku o vině i trestu. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 2 To 88/2009, podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou trestnými činy ad 1) pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák., ad 2) znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a ad 1), 2) soulože mezi příbuznými podle §245 tr. zák. Za to ji odsoudil podle §241 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců. Podle §39a odst. 3 tr. zák. ji pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle §72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. jí uložil ochranné ústavní psychiatricko-sexuologické léčení.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podala obviněná řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Má za to, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily její jednání vůči synům v období od ledna 2007 do 25. 11. 2008 jako trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Ze skutkového stavu bylo podle ní možno toliko zjistit, že spáchala trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. a soulože mezi příbuznými podle §245 tr. zák. Neexistuje podle ní žádný důkaz, že by svým jednáním vůči nezletilým synům, zejména F. , naplnila znaky trestného činu znásilnění. Soud podle jejího názoru spáchání tohoto trestného činu vykonstruoval na základě výpovědi nezletilého F. , který však podle obviněné v části své výpovědi lhal. Podle ní tak nebylo prokázáno, že se stal skutek, v němž soud spatřuje trestný čin znásilnění.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněná spatřuje v tom, že jí byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců, což je podle ní trestem nepřípustným, který je v rozporu s účelem trestního zákona stanoveným v §1 a §2 tr. zák. a s účelem trestu stanoveným v §23 tr. zák. V této souvislosti obviněná konstatovala závěry znaleckých posudků vypracovaných na její osobu a poukázala na zjištěnou vadu její osobnosti a na potřebu ústavního psychiatricko-sexuologického léčení. Domnívá se, že v trestním řízení nebyla provedena potřebná podrobná vyšetření za účelem stanovení její lékařské diagnózy, a proto soud postupoval v rozporu s §3 odst. 4 tr. zák., §25 a §32 odst. 1, 2 a §72 tr. zák. Jediným trestem, který podle obviněné přicházel v úvahu, je trest ochranného ústavního psychiatricko-sexuologického léčení a okamžitý nástup tohoto trestu.
Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky obviněné ve vztahu k výroku o vině svou povahou neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když obviněná namítala, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy a dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním. Domáhá se tak podle něj odlišných skutkových zjištění, jež by byla posléze jinak právně posouzena. Podobný závěr lze podle státního zástupce učinit také ohledně uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť námitky obviněné definici tohoto dovolacího důvodu neodpovídají. Uvedl, že trest odnětí svobody, proti němuž obviněná brojí, je zákonem připuštěn u všech tří spáchaných trestných činů a nelze tedy podle něj hovořit o nepřípustném trestu. Státní zástupce navíc podotkl, že ochranné ústavní psychiatricko-sexuologické léčení není trestem, ale ochranným opatřením. Také požadavek obviněné na nahrazení trestu ochranným opatřením je podle něj z hlediska uplatněného dovolacího důvodu naprosto irelevantní.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání obviněné ale vyplývá, že její námitky /týkající se v podstatě toliko jejího jednání popsaného pod bodem ad 2) výroku o vině rozhodnutí soudu II. stupně/ uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu II. stupně. Obviněná svými námitkami, že neexistuje žádný důkaz, že by se vůči svému synovi F. dopustila trestného činu znásilnění, námitkami, že soud spáchání tohoto trestného činu vykonstruoval na základě výpovědi poškozeného F. , který však podle obviněné ve své výpovědi lhal, pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Obviněná brojí proti skutku popsanému pod bodem ad 2) výroku o vině rozhodnutí soudu II. stupně, tento skutek však považuje za neprokázaný. Obviněná tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání, když její námitky jsou v podstatě totožné s námitkami uplatněnými již v řízení před odvolacím soudem, který se jimi zabýval, ale neshledal je důvodnými. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněná.
Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů také vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž Nejvyšší soud mezi nimi neshledal žádný, natož pak extrémní rozpor, který by jediný mohl odůvodnit zásah do skutkového děje v řízení o dovolání. Konečně ani samotná obviněná existenci takovéhoto rozporu nenamítá.
Nejvyšší soud na základě námitek obviněné konstatuje, že sice své dovolání opřela o formální deklaraci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadajícího právní posouzení skutku, ale svými konkrétními námitkami jej nijak nezpochybnila. Domáhala se změny skutkových zjištění učiněných soudy, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle ní dojít i ke změně právního posouzení skutku.
Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.
Obviněná dále uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Obviněná uložený trest odnětí svobody ve výměře 6 let a 6 měsíců považuje za nepřípustný a v rozporu s §1, §2 a §23 tr. zák. a domnívá se, že jí mělo být uloženo toliko ochranné opatření. Je zřejmé, že obviněná touto námitkou v podstatě vyjadřuje, že soudy nesprávně hodnotily všechny okolnosti případu a trest považuje za nepřiměřeně přísný. Obviněné byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců za trestný čin znásilnění podle §241 odst. 3 tr. zák., kde zákon připouští uložení trestu odnětí svobody ve výměře 5 až 12 let. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tak v tomto případě vůbec nepřicházelo v úvahu, neboť obviněné byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby. Pokud jde o námitku obviněné, že jediným trestem, který jí měl být uložen, je ochranné ústavní psychiatricko-sexuologické léčení, je nutno podotknout, že ani tato námitka nenaplňuje uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Jak již správně uvedl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření, není ochranné ústavní psychiatricko-sexuologické léčení trestem, jak se domnívá obviněná, ale ochranným opatřením ukládaným podle hlavy šesté trestního zákona, jde o samostatnou kategorií trestněprávních opatření a mohou být uložena také vedle trestu (jak tomu bylo v tomto případě).
Nejvyšší soud shledal, že obviněná svými námitkami nenaplnila uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., proto dovolání obviněné K. Š. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš