ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1346.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1346/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. listopadu 2010 o dovolání obviněného Ing. E. D. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 13 To 178/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 89/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. E. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 19. 2. 2010, sp. zn. 6 T 89/2009, byl obviněný Ing. E. D. uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §238 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození L. L. a S. D. odkázáni s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 13 To 178/2010, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. uznal obviněného Ing. E. D. (dále jen „obviněný“) vinným trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a odsoudil jej podle §221 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené L. L. a S. D. s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný podle skutkových zjištění soudu spáchal trestné činy tím, že dne 28. 2. 2009, v době od 15.20 hodin do 15.30 hodin v Č., nám. J. Ž. z T., okres K. H., poté, co intenzivně bouchal na dveře ve 3. patře bytu, který otevřela jeho bývalá manželka S. D. užívající tento byt, bez pozvání a proti její vůli vešel dovnitř, v bytě ji napadl slovně vulgárními výrazy, poté, co se jí zastal L. L., který byl u S. D. na návštěvě, tohoto napadl úderem pěstí do obličeje, čímž mu způsobil zhmoždění obličeje, zlomeninu nosních kostí a podvrtnutí krční páteře s dobou léčení nejméně tři týdny, a posléze při odchodu z bytu na chodbě opětovně napadl S. D. tak, že ji udeřil rukou do obličeje, až upadla na botník a poté ji opakovaně kopl do hýždí, čímž jí způsobil zhmoždění obličeje, zhmoždění hýždí, podvrtnutí krční páteře a naražení pravého boku, přičemž u poškozené nedošlo k podstatnému omezení v běžném způsobu života.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 13 To 178/2010 , podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný je přesvědčen, že nespáchal skutek kvalifikovaný jako trestný čin porušování domovní svobody a svým jednání nenaplnil ani znaky úmyslného trestného činu ublížení na zdraví. Namítl, že soud prvního stupně nezákonně opřel své rozhodnutí mimo jiné o úřední záznam Městské policie v Čáslavi ze dne 28. 2. 2009, když použití úředního záznamu jako důkazu je podle ustanovení §158 odst. 5 tr. ř. nepřípustné. Obviněný dodal, že k provedení důkazu přečtením úředního záznamu nedal souhlas, ani nebyl soudem prvního stupně vyzván k zaujetí stanoviska k tomuto důkazu. Obviněný v této souvislosti poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II 268/03, jakož i na další jeho rozhodnutí. V návaznosti na uvedené námitky je pak obviněný přesvědčen, že odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru, že v hlavním líčení nebyl porušen trestní řád v jeho neprospěch. Obviněný dále namítl, že jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací nevyhověly jeho návrhům, aby byli vyslechnuti svědci V. V. a H. J., kteří by údajně potvrdili jeho obhajobu, že do bytu bývalé manželky vstoupil s jejím konkludentním souhlasem, a že to byl právě on, kdo čelil hrozícímu útoku ze strany L. L. Soudy nižších stupňů tak podle obviněného posoudily skutek na základě neúplného dokazování. I v tomto případě obviněný odkázal na řadu rozhodnutí Ústavního soudu. Obviněný je přesvědčen, že jednal v nutné obraně a že soudy nižších stupňů rozhodovaly na základě selektivně provedených důkazů, z části nezákonných, aniž by provedly důkazy, které by podpořily jeho obhajobu, a dodal, že soudy nerespektovaly zásadu in dubio pro reo.
Obviněný Ing. E. D. proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze, a aby podle §265l tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného nevyjádřila.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek převážně námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti rozsahu dokazování a proti hodnocení důkazů. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Proti rozsahu provedeného dokazování směřuje především námitka, že soudy nižších stupňů nevyhověly návrhu obviněného na provedení výslechů svědků V. V. a H. J. Nejvyšší soud je v rámci řízení o dovolání vázán skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Stejně tak se nelze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zabývat námitkou procesní použitelnosti úředního záznamu městské policie ze dne 28. 2. 2009. Pro úplnost lze dodat, že městská policie není policejním orgánem podle §12 odst. 2 tr. ř., přičemž jen policejní orgán sepisuje podle §158 odst. 5 tr. ř. úřední záznam o obsahu vysvětlení, která nemají povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu. Za právně relevantní námitku z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze považovat ani námitku porušení zásady in dubio pro reo, neboť směřuje proti procesněprávnímu postupu a nikoliv proti hmotně právnímu posouzení. Z hlediska zákonného vymezení důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je povinností Nejvyššího soudu zabývat se otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení za předpokladu, že obviněný v rámci tohoto důvodu dovolání uplatní právní námitky.
Za námitku právního charakteru relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutno považovat námitku, že jednání obviněného mělo být právně posouzeno jako jednání v nutné obraně podle §13 tr. zák.
O nutnou obranu podle §13 tr. zák. jde tehdy, pokud pachatel činu jinak trestného odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem.
V řízení o dovolání je nutno vycházet ze skutkových zjištění tak, jak k nim dospěly soudy nižších stupňů. Z popisu skutku v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný po té, co intenzivně bouchal na dveře bytu bývalé manželky, která posléze otevřela, vešel bez pozvání a proti její vůli dovnitř, v bytě ji napadl slovně vulgárními výrazy, po té napadl úderem pěstí do obličeje poškozeného L. L., který byl v bytě poškozené S. D. na návštěvě a poškozené se zastal a při odchodu z bytu opětovně napadl poškozenou S. D.
Z takto popsaného skutkového stavu věci je zřejmé, že zjevně nejde o jednání v nutné obraně podle §13 tr. zák. Obviněný se sám domáhal razantním boucháním na dveře bytu jejich otevření a následně vstupu do bytu, poškozenou bezprostředně na to napadl slovními vulgárními nadávkami, a po té vyhrotil situaci i fyzickým napadením jak poškozeného L. L., tak i poškozené S. D. Ohrazení poškozeného L. L. proti slovním útokům obviněného vůči poškozené S. D. nelze považovat za přímo hrozící nebo trvající útok ve smyslu §13 tr. zák.
Zároveň nelze přehlédnout, že obviněný opřel svou právní námitku týkající se nutné obrany o argumenty, že skutková zjištění jsou neúplná, neboť soudy nižších stupňů nevyslechly svědky, kteří by podpořili jeho obhajobu, že do bytu bývalé manželky vstoupil s jejím konkludentním souhlasem, a že to byl právě on, kdo čelil hrozícímu útoku ze strany L. L. Z toho však je zjevné, že obviněný opírá důvodnost své právní námitky o skutkové argumenty, jimiž se snaží zvrátit skutkové závěry soudu ve svůj prospěch.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek