ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1351.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1351/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 11. 2010 o dovolání obviněného J. V. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. 7 To 52/2010, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře pod sp. zn. 9 T 1/2010 takto:
Podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. 9 T 1/2010, byl obviněný J. V. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. l tr. zák., §219 odst. l tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a trestným činem krádeže podle §247 odst. l písm. a) tr. zák. a odsouzen podle §219 odst. l tr. zák., §35 odst. l tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na deset a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. l tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině pokusem trestného činu vraždy a proti výroku o trestu, bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. 7 To 52/2010, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítl, že nejednal v úmyslu usmrtit poškozeného. Jinak uvedl, že soudy neměly v důkazech dostatečný podklad pro to, aby se mohly vypořádat s otázkou, jakou úlohu v posuzovaném činu sehrál vliv marihuany a pervitinu na jeho jednání. Sám v tomto ohledu vyjádřil názor, že nebyl schopen ovládat své jednání a že to v hlavním líčení připustily i znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Vytkl, že soudy nevyhověly jeho návrhu na přibrání znalce z oboru problematiky omamných a psychotropních látek. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu vraždy podle §219 odst. l tr. zák. se dopustil ten, kdo jiného úmyslně usmrtil. Pokusem trestného činu bylo podle §8 odst. l tr. zák. jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Jako pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. l tr. zák., §219 odst. l tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil Vrchní soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný J. V. dne 23. 11. 2009 kolem 10,30 hodin v bytě v H. , okr. P. , napadl kuchyňským nožem o délce čepele 110 mm poškozeného V. H. v úmyslu ho usmrtit, a to tak, že když poškozený seděl zády k němu u počítače, opakovaně ho bodl do hlavy a krku a tím mu způsobil bodnořeznou ránu za levým ušním boltcem, jejíž bodný kanál probíhal směrem dolů šíjovým svalstvem k trnovým výběžkům krčních obratlů, bodnou ránu na přechodu temeno – týlní krajiny hlavy vlevo, jejíž bodný kanál pronikl kostí klenby lební do dutiny lební a končil v koře levého temenního laloku mozku, kde zůstala část odlomené čepele nože, bodnou ránu uprostřed krku vzadu ve střední čáře, jejíž bodný kanál pronikl podkožím do krčního svalstva směrem doleva bez porušení hlubších struktur, a bodnou ránu na krku vzadu vpravo dole, jejíž bodný kanál probíhal krčním svalstvem směrem dolů, protínal oblouk prvního hrudního obratle vpravo, pronikl do páteřního kanálu, porušil tvrdou plenu míšní (durální vak) a přeťal míšní kořen v úrovni prvního hrudního obratle, kde zůstala odlomená část čepele nože, a poté, co se poškozený počal útoku bránit, mu nožem způsobil ještě další řezná poranění na rukou. Podle zjištění uvedených ve výroku o vině byl poškozený bez včasné specializované lékařské péče bezprostředně ohrožen na životě z důvodu vzniklého zhmoždění mozku a porušení páteřního kanálu, a pokud by byl zasažen nervově – cévní svazek na krku, vedlo by to ke smrti poškozeného i v případě včasné specializované lékařské pomoci.
Právní závěr o úmyslném zavinění obviněného ve vztahu k hrozícímu smrtelnému následku soudy přesvědčivě a logicky vyvodily ze zjištění týkajících se způsobu provedení činu, z razance a rozsahu útoku, z četnosti a zaměření jednotlivých ran, z povahy zasažených tělesných orgánů co do jejich významu pro život poškozeného, z charakteru a velikosti nástroje použitého k útoku atd. V souhrnu je z těchto okolností jasné, že smrt poškozeného, pokud by k ní došlo, byla zcela adekvátním a i z hlediska obviněného snadno předvídatelným následkem provedeného útoku. Ze strany obviněného nešlo o nějakou ojedinělou, náhodně či mimovolně vedenou a necílenou ránu, jejíž zásah do konkrétního místa na těle poškozeného byl ovlivněn např. pohybem nebo jinou reakcí samotného poškozeného. Podstatou útoku naopak bylo více ran soustředěně vedených proti hlavě a krku poškozeného, a pokud byl poškozený zraněn na rukou, souviselo to s tím, že se rukama snažil odvrátit rány směřující právě na jeho hlavu a krk. Obviněný útoku nezanechal ani poté, co se poškozený začal bránit, a poškozený se nakonec zachránil tím, že se mu podařilo dostat se z bytu. Vzhledem k uvedeným okolnostem, které soudy podrobně rozvedly v odůvodnění svých rozhodnutí, lze závěr o úmyslném zavinění obviněného plně akceptovat.
Namítaná okolnost, že obviněný spáchal čin po předchozí aplikaci drog, byla od počátku trestního stíhání známa a byla potvrzena znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, který vypracovala Mgr. Andrea Brzobohatá. Proto bylo na objasnění duševního stavu obviněného v době činu zaměřeno prováděné dokazování, konkrétně byly přibrány znalkyně MUDr. Zuzana Švehláková a PhDr. Blanka Špíšková. Tyto znalkyně vyšetřily duševní stav obviněného a vypracovaly znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, se specializací na klinickou psychologii. Znalkyně se zabývaly i tím, jak byl duševní stav obviněného v době činu ovlivněn drogami, které obviněný požil v průběhu doby předcházející spáchání činu. Obě znalkyně byly vyslechnuty v hlavním líčení. Jak jejich písemný znalecký posudek, tak jejich výpovědi v hlavním líčení jasně a výslovně vyzněly tak, že obviněný byl schopen rozpoznat nebezpečnost svého jednání a že jeho schopnost ovládat své jednání byla nepodstatně snížena. Znalkyně přesvědčivě vysvětlily, jakým postupem došly k tomuto závěru, o jehož správnosti nevyvstávají žádné důvodné pochybnosti. Proto není potřeba doplňovat zjištění týkající se duševního stavu obviněného v době činu a opatřovat nějaký další důkaz, zejména ne další znalecký posudek navrhovaný obviněným. Soudy hodnotily znalecký posudek a výpovědi znalkyň MUDr. Zuzany Švehlákové a PhDr. Blanky Špíškové v souladu s jejich obsahem a nedopustily se při tom žádné deformace ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Pokud soudy na tomto podkladě konstatovaly, že v osobě obviněného jde o trestně odpovědného pachatele, a vyloučily jeho nepříčetnost, nelze tomuto úsudku nic vytknout. Naopak námitka obviněného, že znalkyně v souladu s jeho obhajobou připustily, že v době činu nebyl schopen ovládat své jednání, je v evidentním rozporu se skutečným obsahem písemně podaného znaleckého posudku a výpověďmi znalkyň v hlavním líčení. Znalkyně ve skutečnosti jen připustily, že nešlo o předem připravený, naplánovaný a promyšlený útok a že obviněný jednal z náhlého a zdánlivě nepříliš významného popudu, který vyplýval z celkově napjatého vzájemného osobního vztahu s poškozeným. Z toho ovšem nelze nikterak vyvozovat, že obviněný nebyl schopen ovládat své jednání. Okolnost, že obviněný nejednal s předem pojatým záměrem usmrtit poškozeného, také není důvodem, pro který by byla vyloučena přítomnost úmyslného zavinění ve vztahu k hrozícímu smrtelnému následku v době, kdy obviněný přikročil k činu z nějakého náhlého popudu.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. listopadu 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec