ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1356.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1356/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. listopadu 2010 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného A. H. které podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. 6 To 47/2009, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 10/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2009, sp. zn. 45 T 10/2008, byl obviněný A. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zákona, přičemž podle §37 tr. zákona bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu vzhledem k trestu uloženému obviněnému rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 2 To 8/2008. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného společně a nerozdílně s odsouzeným T. S. uhradit poškozené společnosti Benzina s. r. o. škodu ve výši 10.061.579,- Kč.
K odvolání obviněného A. H., a státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. 6 To 47/2009 (výrok ad I.) zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2009, sp. zn. 45 T 10/2008, pouze ve výroku o upuštění od uložení souhrnného trestu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že u A. H. podle §37 tr. zákona upustil od uložení souhrnného trestu k rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 1 T 12/2007.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. 6 To 47/2009, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2009, sp. zn. 45 T 10/2008, napadl obviněný A. H. dovoláním, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
Nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že jej prvoinstanční soud označil za spolupachatele podle §9 odst. 2 tr. zákona, když pro tento závěr podle jeho názoru nesvědčí žádný z provedených důkazů. Osobou, která se dopustila skutku byl odsouzený T. S., byl to on, kdo podepsal příslušné listiny a i jinak se aktivně účastnil jednání, které bylo předmětem trestního řízení. Jednání kterékoli osoby, která by vedle tohoto odsouzeného působila, nemůže být spolupachatelství, ale buď některá z forem účastenství, nebo s ohledem na neexistenci úplného vědomí toho, čím se tento odsouzený zabývá, nemusí jít o jednání odporující trestněprávním předpisům.
Dále uvedl, že odvolací soud konal veřejné zasedání o jeho odvolání v jeho nepřítomnosti, přestože mu do jeho rukou nebylo řádně doručeno předvolání k veřejnému zasedání. Odvolací soud, že dovodil jeho vědomost o termínu jednání ze skutečnosti, že podal žádost o odročení veřejného zasedání ze závažných zdravotních důvodů. Podle názoru obviněného ale věděl o konání veřejného zasedání pouze shodou okolností a ani za této situace nejsou orgány činné v trestním řízení zbaveny povinnosti doručit mu předvolání, když se jej chtěl účastnit.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uvedl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Konkrétně pak namítá, že soud I. stupně nerespektoval ustanovení §264 odst. 1 tr. ř., neboť neprovedl důkaz uvedený v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2007, konkrétně konfrontaci mezi svědky Ř., Ch. a K. Opětovný výslech svědka K. rovněž navrhoval jeho obhájce, a jeho neprovedením tak soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav a také nerespektoval závazný pokyn odvolacího soudu. Odvolací soud v tom sice neshledal pochybení, ale podle obviněného za této situace byly důvody k zrušení rozsudku podle §258 odst. 1 tr. ř., a odvolací soud nemohl vydat rozhodnutí, jímž fakticky jeho odvolání zamítl.
V závěru dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, a soudu I. stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že námitka obviněného ohledně posouzení jeho jednání jako spolupachatelství podle §9 odst. 1 tr. zákona, je zjevně neopodstatněná. Obviněný se podle skutkových zjištění dopustil úmyslného podvodného jednání, jehož důsledkem bylo obohacení jeho i jiných a současně tak způsobil škodu velkého rozsahu. Proto nepřicházelo v úvahu posoudit zjištěný skutek pouze jako některou z forem účastenství na předmětném trestnému činu podle §10 odst. 1 tr. zákona. Soudy reflektovaly podíl obviněného na spáchání skutku, přičemž zjistily, že T. S. byl za finanční úplatu využit obviněným, aby se propůjčil k podvodnému odběru nafty, když využil jeho finanční tísně i jeho postavení ve společnosti Tomas, s. r. o., jejímž prostřednictvím k podvodným odběrům nafty došlo. Obviněný měl u sebe veškeré doklady ohledně podnikání T. S., jeho občanský průkaz k podpisu smlouvy o odběru nafty a společně s ním se staral o faktický podvodný odběr.
K námitkám obviněného v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. státní zástupkyně uvedla, že obviněný nemohl opřít dovolání o tento dovolací důvod v alternativě, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Tato alternativa dovolacího důvodu v daném případě nepřichází v úvahu z důvodů, které dále podrobně uvedla.
K námitkám obviněného o konání veřejného zasedání o jeho odvolání v jeho nepřítomnosti státní zástupkyně uvedla, že tyto jsou v příkrém rozporu s tím, co konstatoval odvolací vrchní soud v odůvodnění rozhodnutí, které podrobně uvedla, zejména, že obviněný byl o konání veřejného zasedání pouze vyrozumíván, zásilka s vyrozuměním mu byla řádně a včas doručena uložením, což v daném případě nebylo vyloučeno. Proto navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno jako spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona, ač jde o některou z forem účastenství, či vzhledem k neexistenci úplného vědomí o jednání T. S., v podstatě o jednání beztrestné.
Podle §9 odst. 2 tr. zákona byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé).
Podle §10 odst. 1 tr. zákona je pak účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu ten, kdo úmyslně
a) spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor),
b) navedl jiného k spáchání trestného činu (návodce),
c) poskytl jinému pomoc k spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí, slibem přispět po trestném činu (pomocník).
Základní rozdíl mezi spolupachatelstvím a účastenstvím je v tom, že činnost účastníka přímo nenaplňuje znaky skutkové podstaty konkrétního trestného činu, ale bezprostředně přispívá k tomu, že došlo k naplnění těchto znaků skutkové podstaty.
Podle skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně ze dne 13. 3. 2009, sp. zn. 45 T 10/2008, se obviněný trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zákona dopustil tím, že dne 24. 10. 1997, v přesně nezjištěné době v ranních hodinách v kanceláři Benzina, a. s. v Hradci Králové, Bieblova 782, po předchozí vzájemné dohodě a na základě pokynů obž. A. H. uzavřel ods. T. S., v té době používající příjmení K., jako jednatel a jediný společník společnosti Tomas s. r. o., se sídlem v Praze 4, Donovalská 1659/32, smlouvu na dodávku zboží – motorovou naftu v objemu 75.000 kg měsíčně v úmyslu několikanásobně překročit stanovený limit odběru a za odebranou naftu nezaplatit, přičemž předložil podnikatelské doklady, které byly ověřeny falzy razítka Místního úřadu Praha 12 a smlouvu o zařízení a vedení běžného účtu u Komerční banky, a. s., ačkoliv věděl, že v době uzavírání shora uvedené smlouvy byla smlouva o zřízení a vedení běžného účtu u Komerční banky a. s. neplatná, neboť banka od ní odstoupila, následně v době od 24. 10. 1997 do 21. 11. 1997 z terminálu Benziny a. s., v Kralupech nad Vltavou odebral obž. A. H. s ods. T. S. 499.633 kg nafty v celkové hodnotě 10.061.579,- Kč, kterou společně rozprodali za nižší cenu a takto získané finanční prostředky, použili pro svojí potřebu, přičemž odebranou naftu do současné doby neuhradili, tímto jednáním způsobil poškozené společnosti Benzina, a. s., se sídlem Praha 7, Dělnická ul. 12, celkovou škodu ve výši 10.061.579,- Kč.
Již z popisu skutku tak vyplývá, že obviněný jednal po předchozí vzájemné dohodě s T. S. (původně společně stíhaným a již odsouzeným). Ten sice na základě pokynu A. H. sám jako jednatel a jediný společník obchodní společnosti Tomas, s. r. o., uzavřel předmětnou smlouvu na dodávku motorové nafty, také předložil falešně ověřené podnikatelské doklady, a zaniklou smlouvu o vedení běžného účtu u banky, ale odběr této nafty již provedl společně s A. H., a společně ji také nejen rozprodali, ale také finanční prostředky společně použili pro svoji potřebu, resp. si je rozdělili. Již z těchto důvodů nelze jednání obviněného posuzovat pouze jako účastenství na trestném činu, i když samo o sobě vykazuje také všechny znaky zejména organizátorství jako nejzávažnější formy účastenství, protože se na spáchání daného trestného činu přímo podílel tím, že společně s T. S. naftu nejen odebral, ale také rozprodal a získané prostředky použil pro svojí potřebu. Sám se tak ve smyslu ustanovení §250 odst. 1 tr. zákona ke škodě cizího majetku obohatil, i když přímo v omyl uvedl poškozenou společnost T. S. Státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání správně v tomto směru zdůraznila, že obviněný měl u sebe veškeré doklady ohledně podnikání T. S., měl u sebe i jeho občanský průkaz k podpisu smlouvy o odběru nafty, přijel s ním a staral se fakticky o podvodný odběr.
O společné jednání a tedy spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona jde i tehdy, kdy každý ze spolupachatelů svým jednáním naplní jen některý za znaků skutkové podstaty daného trestného činu, která je pak naplněna souhrnem těchto jednání, ale také tehdy, je-li jednání každého ze spolupachatelů alespoň článkem řetězu, přičemž tato jednání směřují k přímému vykonání trestného činu, jen ve svém souhrnu tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně. Není proto třeba, aby se spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou, stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli (což rozhodně není případ A. H.), jen když je vedeno stejným úmyslem a je tak objektivně i subjektivně složkou děje tvořícího ve svém celku trestný čin.
Jednání obviněného tak plně odpovídá spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona, námitka obviněného je proto zjevně neopodstatněná a důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není ve věci dán.
Další obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Z uvedeného je zřejmé, že tento dovolací důvod lze uplatnit ve dvou odlišných případech (alternativně). Obviněný namítá existenci tohoto důvodu dovolání s tím, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, když odvolací soud de facto zamítl jeho odvolání, ač vzhledem k porušení ustanovení §264 tr. ř. soudem I. stupně, který neprovedl důkazy nařízené odvolacím soudem, byly dány důvody pro zrušení rozsudku podle §258 odst. 1 tr. ř.
V daném případě ale uplatnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve formě uvedené obviněným vůbec nepřichází v úvahu. Tato alternativa, jak správně také uvedla státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání, se týká pouze případů, kdy bylo odvolání zamítnuto (nebo odmítnuto) z formálních procesních důvodů, tedy proto, že odvolací soud zamítl nebo odmítl odvolání bez meritorního přezkoumání rozsudku podle §254 tr. ř., aniž k tomuto rozhodnutí byly splněny podmínky uvedené v ustanovení §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. Smyslem dovolání v takovýchto případech je napravit pochybení odvolacího soudu, který svým nesprávným postupem odňal obviněnému přístup k druhé instanci. V této trestní věci se ale o takový případ nejedná, když odvolací soud odvolání nezamítl ani neodmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř., ale na jeho základě napadený rozsudek soudu I. stupně meritorně přezkoumal. Že přitom nevyhověl odvolacím námitkám obviněného, není podstatné. Proto námitky obviněného nelze podřadit pod tento důvod dovolání.
Pod žádný z uplatněných důvodů dovolání pak nelze podřadit ani námitky obviněného, že mu předvolání k veřejnému zasedání nebylo doručeno do vlastních rukou a o jeho konání věděl předem jen shodou náhod. Tato námitka nijak nesouvisí s právním posouzením skutku nebo jiným nesprávným hmotně právním posouzením ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze ji podřadit ani pod další uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který navíc v této věci ani nepřipadá v úvahu. Nejvyšší soud přitom podle §265i odst. 4 tr. ř. přezkoumává dovoláním napadené rozhodnutí a předcházející řízení jen „z důvodů uvedených v dovolání“.
Protože jedinou hmotněprávní námitku v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ohledně spolupachatelství shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnou, a ostatní námitky pod uplatněné důvody dovolání nespadaly, bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2010
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš