ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1369.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1369/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 11. 2010 o dovolání obviněného J. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. 10 To 202/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 2 T 21/2010 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. Š. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. 10 To 202/2010, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 2 T 21/2010. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl nesprávnost skutkových zjištění, která se stala podkladem výroku o vině, projevil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy, a namítl neúplnost provedeného dokazování. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů, které jsou stanoveny v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že jde o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nikoli jak ho prezentuje dovolatel. V mezích uvedeného dovolacího důvodu lze namítat vadnou aplikaci hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže opírat o námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Jako mimořádný opravný prostředek je dovolání určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný byl odsouzen pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Semilech, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Hradci Králové, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 14. 1. 2010 kolem 22.30 hodin v T., okr. S., řídil osobní automobil zn. Nissan, ačkoli mu byl pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 2 T 274/2008, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel a výkon tohoto trestu v době činu trval.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění neodpovídala zákonným znakům přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podstatou výhrad, které obviněný uplatnil proti výroku o vině, bylo tvrzení, že vozidlo neřídil a že řídila jeho přítelkyně J. K. Obviněný se tím snažil zpochybnit správnost zjištění, že byl osobou totožnou s řidičem vozidla. Jde o ryze skutkovou námitku, která stojí mimo rámec dovolacího důvodu. Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jinak uplatnil námitky, které mu obsahově neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Semilech, z kterých v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Hradci Králové, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Zjištění, že řidičem vozidla byl obviněný, má jasné obsahové zakotvení ve svědeckých výpovědích Petra Čičkána a Martina Vlka, policistů, kteří v rámci výkonu služby při projíždění kruhového objezdu přišli s vozidlem zn. Nissan do bezprostředního kontaktu, neboť toto vozidlo jim nedalo přednost, těsně před nimi vjelo na kruhový objezd a přinutilo je intenzivně brzdit. Tito svědci s jistotou potvrdili, že řidičem vozidla zn. Nissan byl obviněný, jehož svědek Martin Vlk v tu dobu již znal z jiné služební činnosti. Oba svědci vypověděli, že kruhový objezd byl osvětlený, že v průběhu kolize se jejich vozidlo ocitlo na vzdálenost jednoho až dvou metrů přímo proti levému boku vozidla zn. Nissan a svými světly ho osvítilo, že v průběhu kolize se řidič vozidla zn. Nissan otočil obličejem k nim a že ho dobře viděli. Zároveň oba svědci vyloučili, že by ve vozidle zn. Nissan byla nějaká žena a uvedli, že na místě spolujezdce byl muž, v němž byl později zjištěn M. Č. Policisté ve svých svědeckých výpovědích podrobně popsali, že se rozhodli blokově postihnout řidiče vozidla zn. Nissan pro přestupek spočívající v nedání přednosti v jízdě, že se snažili vozidlo zn. Nissan zastavit, avšak marně, neboť řidič tohoto vozidla nedbal výzvy k zastavení a zvýšenou rychlostí ujížděl. Policisté proto podle svých výpovědí vozidlo pronásledovali, přičemž rychlost jízdy obou vozidel dosáhla více než 150 km/h, takže z důvodu nebezpečnosti od dalšího pronásledování nakonec upustili s tím, že asi po 40 minutách při další silniční kontrole zjistili, že obviněný J. Š. a M. Č. se nacházejí ve vozidle zn. Audi, které řídil T. P. (příbuzný M.Č.). Oba policisté jako svědci uvedli, že v tomto stadiu nijak ve vztahu k obviněnému pro jeho předcházející přestupek nezakročili, protože byl značně opilý a protože se rozhodli řešit věc jeho předvoláním, zvláště když v tu dobu jim ještě nebylo známo, že u obviněného je vykonáván trest zákazu činnosti. Opilost obviněného a M. Č. potvrdil také T. P. Soudy zaznamenaly, že svědkyně J. K. svou výpovědí podpořila verzi obviněného, avšak hodnotily její výpověď jako nevěrohodnou. I když vozidlo zn. Nissan bylo v době činu ve vlastnictví svědkyně, která ho předtím získala od obviněného darem, resp. koupí za symbolickou cenu 1 Kč, obviněný měl k vozidlu nadále přístup z toho důvodu, že se svědkyní jako svou přítelkyní žil. Tvrzení svědkyně, že vozidlo řídila a že obviněný seděl na zadním sedadle, je v naprostém rozporu se svědectvím policistů, kteří jednoznačně vyloučili její přítomnost ve vozidle a viděli na místě řidiče právě obviněného. Svědkyně v evidentním rozporu se svědectvím policistů tvrdila, že při vjíždění na kruhový objezd nedošlo k žádné kolizi s policejním vozidlem a že policejní vozidlo uviděla, až když vyjížděla z kruhového objezdu, přičemž viděla zadní část policejního vozidla. Soudy považovaly výpověď svědkyně za nevěrohodnou již proto, že její tvrzení není s to přijatelně vysvětlit důvod, pro který se policisté snažili zastavit a posléze pronásledovat vozidlo zn. Nissan. Vysvětlení svědkyně, že výzvu policistů k zastavení nerespektovala, ujela jim a jela při tom až rychlostí přesahující 150 km/h, neboť neměla tzv. zelenou kartu, tj. doklad o pojištění, soudy neakceptovaly a poukázaly na očividnou diskrepanci mezi malou závažností důvodu, o kterém svědkyně tvrdila, že ji přiměl ujet, na straně jedné a značnou závažností jednání spočívajícího v popsaném způsobu ujetí na straně druhé. V protikladu s tím obviněný jako řidič měl za daných okolností mnohem naléhavější důvod ujet, a to i za cenu mimořádně nebezpečné a riskantní jízdy neobvykle vysokou rychlostí. Soudy hodnotily důkazy logickým a náležitě vysvětleným způsobem, při němž se nedopustily žádné deformace důkazů ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Odpovídajícím způsobem soudy zdůvodnily také to, proč nevyhověly návrhům obviněného na provedení dalších důkazů, jimiž měl být jednak výslech M. Č. jako svědka a jednak důkazy směřující k ověření svědeckých výpovědí policistů z toho hlediska, zda bylo reálné, aby viděli do vozidla zn. Nissan a mohli rozeznat osobu řidiče. Odmítavé stanovisko k důkazním návrhům obviněného soudy vysvětlily jednoznačností a přesvědčivostí svědeckých výpovědí policistů a zjevnou nevěrohodností obhajoby obviněného a výpovědi svědkyně J. K. V posuzované věci se tedy nejednalo o to, že by soudy hodnotily důkazy v rozporu s jejich skutečným obsahem, že by hodnocení některého z provedených důkazů zcela pominuly nebo že by bez vysvětlení přešly důkazní návrhy obviněného. Tím si řízení jako celek udrželo charakter spravedlivého procesu. Pokud obviněný nesouhlasí se skutkovými závěry soudů, které z takto provedeného procesu vzešly, není to dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. listopadu 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec