ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1405.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1405/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 11. 2010 o dovolání obviněného D. L. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. 11 To 280/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 53/2010 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. 6 T 53/2010, byl obviněný D. L. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle §171 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na devět měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dohledem, a podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na tři roky.
Jako trestný čin posoudil Okresní soud v Hradci Králové skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 23. 11. 2009 řídil osobní motorové vozidlo zn. Peugeot 205 z H. v Č. , okr. Ch. , do N. B. , okr. H. K. , kolem 23.10 hodin byl v N. B. kontrolován hlídkou Policie České republiky a vozidlo řídil přesto, že u něho byl vykonáván trest zákazu řízení motorových vozidel uložený pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 6 T 125/2007. Podle dalších zjištění Okresního soudu v Hradci Králové uvedených ve výroku o vině obviněný řídil po požití alkoholických nápojů s tím, že v jeho krvi bylo 0,89 promile alkoholu.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. 11 To 280/2010, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin, neboť nejednal s úmyslem mařit výkon soudního rozhodnutí, ale v rozrušení a afektu. Další námitky uplatnil proti výroku o trestu, který označil za nepřiměřeně přísný. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Ze skutkových zjištění, která jsou podrobně rozvedena v odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové, je patrno, že obviněný se činu dopustil poté, co se pohádal s družkou, a že se k činu rozhodl proto, že se chtěl setkat se synem. Tato zjištění sice vysvětlují pohnutku posuzovaného činu, ale rozhodně nejsou důvodem k jakýmkoli pochybnostem o tom, že obviněný jednal s vědomím, že mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řídit motorová vozidla. Namítaný stav, v němž se obviněný v době činu nacházel a který sám označil za „afekt“, v žádném případě neměl takovou povahu, aby se dalo uvažovat o duševní poruše a o tom, že by byla jakkoli dotčena schopnost obviněného rozpoznat nebezpečnost svého jednání nebo schopnost ovládat své jednání. Nelze pominout ani to, že obviněný podnikl poměrně dlouhou cestu a že v jejím průběhu evidentně odeznělo rozčilení vyvolané předchozí hádkou. Tomu plně odpovídá zjištění, že v době, kdy byl kontrolován policejní hlídkou, se obviněný projevoval naprosto normálně až na to, že z jeho dechu byl cítit alkohol.
V námitkách, které jsou obsahem dovolání, neměl Nejvyšší soud žádný podklad k tomu, aby do výroku o vině jakkoli zasahoval. Rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Námitky týkající se přiměřenosti uloženého trestu nejsou dovolacím důvodem. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o trestu z hmotně právních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a očividně to ani nepřicházelo v úvahu. Pokud byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, jak se stalo v posuzované věci, nelze cestou dovolání namítat nepřiměřenost trestu, a to ani s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Opačný názor by byl v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku a činil by z dovolání v podstatě jen další odvolání. Otázka přiměřenosti trestu je sice záležitostí týkající se aplikace hmotného práva, zejména ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. o účelu trestu a ustanovení §31 odst. 1 tr. zák. o hlediscích rozhodných pro stanovení druhu trestu a jeho výměry, avšak přesto není možné tuto otázku podřazovat pod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani pokud jde o tu jeho variantu, podle které dovolacím důvodem je „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ (míněno jiné, než je právní posouzení skutku). Vyplývá to ze vzájemného poměru dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Oba dovolací důvody mají hmotně právní povahu, přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je o b e c n ý m hmotně právním dovolacím důvodem a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je z v l á š t n í m hmotně právním dovolacím důvodem stanoveným jen ve vztahu k výroku o uložení trestu. Z toho logicky vyplývá, že samotný výrok o uložení trestu může být napadán pouze s použitím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž ovšem není nepřiměřenost trestu. Připustit námitky ohledně přiměřenosti trestu jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by znamenalo popření smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., které by se stalo nefunkčním, bylo by bezpředmětné a nemělo by žádný smysl, neboť uložení nepřípustného druhu trestu a uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by vždy bylo „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pro úplnost je třeba dodat, že námitky ohledně přiměřenosti trestu nejsou ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V posuzované věci byl tento dovolací důvod uplatnitelný ve variantě spočívající v tom, že „bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k)“. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tu je spojen s jiným dovolacím důvodem, na který je vázán. Z toho vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou oním jiným dovolacím důvodem, v této věci dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nejsou dovolacím důvodem ani podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. listopadu 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec