ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1449.2010.2
sp. zn. 7 Tdo 1449/2010-I
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. 12. 2010 dovolání obviněného J. P. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 9 To 42/2010, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 48/2008 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 9 To 42/2010, ve výroku o vině, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §2651 odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2009, sp. zn. 16 T 48/2008, byl obviněný J. P. uznán vinným v bodech 1 – 2 trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a v bodě 3 trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Za tyto trestné činy a dále za trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 5 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 17 T 7/2008, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2008, sp. zn. 6 To 64/2008, byl odsouzen podle §248 odst. 4 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na šest let a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodní společnosti na osm let, přičemž podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o dřívějším trestu uloženém ve věci Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 17 T 7/2008 a další obsahově navazující rozhodnutí. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 9 To 42/2010. Podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), e) tr. ř. byl rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušen. Ohledně skutku uvedeného v bodech 1 – 2 bylo podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.) a odsouzen za tento zločin a dále za zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 17 T 7/2008, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2010, sp. zn. 6 To 64/2008, podle §206 odst. 5 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, a podle §73 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech na osm let, přičemž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o dřívějším trestu uloženém ve věci Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 17 T 7/2008 a další obsahově navazující rozhodnutí. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo nově rozhodnuto také o náhradě škody. Ohledně skutku uvedeného v bodě 3 byla věc podle §259 odst. 1 tr. ř. vrácena Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Jako zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku posoudil Vrchní soud v Praze skutek, který podle jeho zjištění a předtím i podle zjištění Krajského soudu v Českých Budějovicích spočíval v podstatě v tom, že obviněný jako jediný jednatel obchodní společnosti BENEFIT STRAKONICE, s. r. o., jednak podepsal v roce 2002 s Ing. P. Z. jako zástupcem objednatele D. J. smlouvu o dílo na provedení stavby rodinného domu v Ú. a později i dodatek k této smlouvě, na základě toho obdržel od Ing. P. Z. v době od května 2002 do 14. 12. 2004 ve formě patnácti hotovostních záloh postupně částku 1.540.000,- Kč, avšak převzaté finanční prostředky, které měl použít na chod obchodní společnosti, nenechal řádně zaúčtovat do účetnictví obchodní společnosti a úmyslně je použil k jinému, blíže nezjištěnému účelu (bod 1), jednak v období od 1. 1. 2002 do 14. 4. 2006 postupně čerpal finanční prostředky do výše 7.083.480,50 Kč z pěti bankovních účtů obchodní společnosti, u nichž měl výhradní dispoziční právo, tyto prostředky nechal zaúčtovat do účetnictví obchodní společnosti jako hotovostní vklad na pokladnu, aniž by je ve skutečnosti do pokladny vložil, a částku 7.083.480,50 Kč použil k jinému, blíže nezjištěnému účelu (bod 2), takže svým jednáním způsobil obchodní společnosti BENEFIT STRAKONICE, s. r. o., škodu v celkové výši 8.623.480,50 Kč. Ke změně právního posouzení skutku uvedeného v bodech 1 – 2 Vrchní soud v Praze přistoupil s ohledem na zásadu, že trestnost činu se posuzuje podle pozdějšího zákona, jestliže je to pro pachatele příznivější (§2 odst. 1 tr. zákoníku, §16 odst. 1 tr. zák.). Jinak se Vrchní soud v Praze ztotožnil s tím, jak Krajský soud v Českých Budějovicích hodnotil důkazy a jaká učinil skutková zjištění.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze. Tento rozsudek napadl ve výroku o vině zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutek, jímž byl uznán vinným, nenaplňuje znaky uvedeného zločinu. Poukázal na to, že zákonným znakem tohoto zločinu je mimo jiné to, že pachatel „si přisvojí“ cizí věc, která mu byla svěřena, a vytkl, že tento zákonný znak nemohl být naplněn zjištěním, které je uvedeno ve výroku o vině a podle kterého svěřené prostředky „použil k blíže nezjištěnému účelu“. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství označil dovolání za důvodné v tom směru, že ze skutkových zjištění rozvedených v odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích vyplývá možnost, že obviněný nepoužil prostředky v rozporu s účelem, ke kterému mu byly svěřeny, a že šlo spíše jen o to, že jejich použití nebylo odpovídajícím způsobem zachyceno v účetní evidenci a spočívalo v jejich neracionálním a neefektivním vynakládání. Za tohoto stavu státní zástupce vyjádřil názor, že výstižnější právní kvalifikace by spočívala v posouzení skutku jako trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku nebo některého z tzv. úpadkových trestných činů. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Škodou velkého rozsahu se podle §138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující nejméně částky 5.000.000,- Kč.
V poměru mezi napadeným rozsudkem a dovoláním je spornou právní otázkou to, zda zákonný znak spočívající v tom, že pachatel „si přisvojí“ cizí svěřenou věc nebo jinou majetkovou hodnotu, byl naplněn v případě závěru soudů, podle něhož obviněný použil finanční prostředky obchodní společnosti, jejímž byl jediným jednatelem (i jediným společníkem), k „blíže nezjištěnému účelu“.
Závěr soudů, že obviněný použil prostředky obchodní společnosti k „blíže nezjištěnému účelu“, je výrazem takového výsledku dokazování, při kterém na jedné straně bylo zjištěno, že uvedené prostředky se nenacházejí v majetkové sféře obchodní společnosti, jejíž hospodaření skončilo vysokými nesplacenými závazky (ve výši přes 20 milionů Kč) a prohlášením konkursu, avšak na druhé straně se nepodařilo zjistit, jak obviněný ve skutečnosti s těmito prostředky naložil. Podstatou důkazní situace bylo to, že obviněný tvrdil, že peníze obchodní společnosti použil na úhradu jejího provozu, avšak nemohl to doložit odpovídajícími prostředky účetní evidence. V odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích jsou rozvinuty úvahy, které rozhodně nevyznívají tak, že by uvedená obhajoba byla vyvrácena.
Ve vztahu k bodu 1 výroku o vině Krajský soud v Českých Budějovicích na str. 15 – 16 odůvodnění svého rozsudku rozebral situaci týkající se záloh poskytnutých na stavbu rodinného domu pro D. J. v Ú., přičemž s odkazem na výpověď svědka K. S. připustil, že tyto zálohy, resp. alespoň jejich část, mohly být použity na nákup materiálu. Krajský soud v Českých Budějovicích konstatoval, že pokud by byla prokázána skutečnost tvrzená svědkem K. S. a finanční prostředky, byť nezaúčtované, byly použity na chod obchodní společnosti, nemohlo by se jednat o jejich zpronevěru. Na to navazuje úvaha, že z rámce trestného činu lze vyloučit konkrétní částky za předpokladu, že jde o „prokazatelně uhrazené finanční prostředky na zboží či služby“. Tato úvaha v podstatě znamená přenesení důkazního břemene na obviněného, po němž se chce, aby prokázal, jak sporné finanční prostředky použil, a to s tím důsledkem, že jinak se tyto prostředky považují za prostředky, které si obviněný přisvojil. Tento postup se příčí základním zásadám trestního řízení (§2 odst. 2 tr. ř.), z nichž naopak vyplývá, že obhajoba obviněného musí být vyvrácena, že vina obviněného musí být prokázána a že obviněný nemusí prokazovat svou nevinu.
Ve vztahu k bodu 2 výroku o vině Krajský soud v Českých Budějovicích na str. 17 – 18 svého rozsudku zasadil otázku použití sporných finančních prostředků jednak do kontextu neschopnosti obviněného prokázat, jak s nimi naložil, a jednak do kontextu celkového stylu hospodaření obviněného s prostředky obchodní společnosti. V této spojitosti Krajský soud v Českých Budějovicích konstatoval, že obviněný „s finančními prostředky společnosti … dlouhodobě hospodařil způsobem, který neprospíval ekonomickému chodu společnosti“. To Krajský soud v Českých Budějovicích dokumentoval na závratném růstu závazků obchodní společnosti a na tom, že upřednostňovala jen některé věřitele. Nakonec Krajský soud v Českých Budějovicích učinil závěr o „nedostatečném a neefektivním způsobu a formě hospodaření s těmito finančními prostředky na straně obviněného“. S těmito úvahami Krajského soudu v Českých Budějovicích je sotva slučitelné naplnění znaků trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák, resp. zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Uvedené úvahy naznačují spíše možnost spáchání jiného trestného činu.
Za tohoto stavu nelze naplnění zákonných znaků zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zák. opírat o obecné a nejasné konstatování, že obviněný použil finanční prostředky obchodní společnosti k blíže nezjištěnému účelu.
Napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze je v odsuzující části rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Totéž platí i ohledně předcházejícího rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil odsuzující část napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V napadeném rozsudku zůstal nedotčen jednak výrok, jímž byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, a jednak výrok, jímž byla věc ohledně skutku uvedeného v bodě 3 vrácena Krajskému soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. prosince 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec