ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.145.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 145/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 7. dubna 2010 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněných Ing. E. Š. a Ing. R. Š. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 6 To 272/2009, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp.zn.2 T 42/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obou obviněných o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 3. 2009, sp. zn.2 T 42/2005, byli obvinění Ing. E. Š. a Ing. R. Š. uznáni vinnými trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona, ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona a byli odsouzeni podle §250 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona byl oběma obviněným výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 16 měsíců. Podle §59 odst. 2 tr. zákona byla obviněným stanovena zvláštní podmínka osvědčení spočívající v povinnosti obviněných ve zkušební době podle svých sil uhradit škodu způsobenou trestným činem. Podle §228 odst.1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku poškozené na náhradu škody.
Proti tomuto rozhodnutí podali obvinění odvolání. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 6 To 272/2009, podle §258 odst. 1 písm.b),d), f) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl a uznal obviněné vinnými ze spáchání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zákona. Podle §250 odst. 1 tr. zákona za použití §53 odst. 1, 3 tr. zákona obviněné odsoudil k samostatnému peněžitému trestu ve výměře 5.000,- Kč každému z nich. Podle §54 odst. 3 tr. zákona pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, odvolací soud stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho týdne. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku poškozené na náhradu škody.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podali obvinění řádně a včas dovolání, která jsou obsahově shodná, opírající se o dovolací důvod podle §265b odst.1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívají, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily skutek, který byl předmětem obžaloby. Namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu ve skutkové větě, neobsahuje popis jednání, kterým měli trestný čin spáchat. Soud nerozhodl o formě spáchaní trestného činu (tedy o tom, že by byl spáchán ve formě spolupachatelství či jiného účastenství) a není možné ani formu účastenství dovodit z výrokové části napadeného rozhodnutí. V popisu údajného skutku soud nerozlišuje jednání obviněných a není tak zřejmé, jakým konkrétním jednáním se měli podílet na páchání trestné činnosti. Dále uvádějí, že z napadeného rozhodnutí není možné dovodit, kdo spáchal trestnou činnost. Podle popisu jednání ani Městský soud v Praze sám neví, co který z obviněných činil a konal. Neuvádí, zda se vytrhávání listů dopouštěl jenom jeden z obviněných nebo oba dva. Není tedy ani zřejmé, jak se podíleli na tomto vytrhávání a ani to, zda měli vůbec povědomí o tom, že došlo k pozměnění daných časopisů. Toto podle obviněných znemožňuje rozhodnout vůbec o tom, zda se jedná o trestný čin. Podle nich pak z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by naplnili skutkovou podstatu trestného činu podvodu a ani jakéhokoli jiného trestného činu. Absence popisu konkrétního jednání, je podle obviněných dovolacím důvodem a také důvodem pro zrušení napadených rozsudků (odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 870/2007).
Dále namítají, že soudy obou stupňů rozhodovaly zcela v rozporu s principy trestního řízení na základě důkazů, které nebyly provedeny nejen v řízení před soudy, ale nebyly ani provedeny v trestním řízení. Tímto důkazem je pak váhový rozdíl mezi vzorovými výtisky a výtisky předanými k přepravě. Není zjistitelné, kde a jak byly zajištěny údajné vzorové výtisky časopisů. Ve spise jsou založeny dvě tabulky, a to jakási tabulka dokládající objem podaných zásilek společností EUROPROFI Publ. s.r.o. na č. l. 260, a není možné zjistit, kdy byla daná tabulka sestavována, ale ani to, jaké výtisky, tedy odkud, byly váženy resp. použity jako referenční vzorek. Z úředního záznamu je zjistitelné, že se časopisy nevážily. Je zřejmé z uváděné škody ve výši 118.637,80 Kč a z tabulky o údajném převážení na č. l. 260 spisu, že nebyly váženy všechny zde uvedené výtisky, ale dokonce byly váženy i vzorky, které Národní knihovna neposkytla.Je proto otázkou, kde se objevily údajné převažované vzorky (pošta je k dispozici neměla), zda byl vůbec spáchán trestný čin a zda vůbec vznikla jakákoli škoda. Z důkazů není možné dovodit, jaké výtisky byly kontrolně váženy, kdy a kdo toto vážení prováděl a ani co bylo váženo. Dopisem ze dne 27. 6. 2003 podává Česká pošta, s.p. trestní oznámení, kdy již zcela jednoznačně specifikuje vzniklou škodu ve výši 118.637,80 Kč. V tomto přípise se pak jakkoli nezmiňuje o tom,jak k výši škody dospěla a ani o tom, že by přílohou byly jakékoli vzorové časopisy. V dopise ze dne 29. 1. 2004 pak Česká pošta, s.p. dále konstatuje, že již nemá žádné vzorky podávaných časopisů a že váhový rozdíl zásilek byl zjištěn za pomoci inspektora B., který (opět neznámo kde) zajistil originály zásilek. Jak je tedy zřejmé z vyčíslení škody v době podání trestního oznámení, bylo převážení zásilek a zajištění „vzorových“ výtisků provedeno před sdělením obvinění a takovýto důkaz není možné připustit pro účely trestního řízení.
Podle obviněných je tedy zřejmé, že oba soudy přihlížely k důkazům, které nebyly prováděny v souladu s trestním řádem. O tom, že i odvolací soud měl o údajích obsažených v tabulkách pochybnosti svědčí i to, že odročil jednání o podaném odvolání za účelem obstarání výtisků. Ač výtisky neobdržel, sám rozhodl tak, že je uznal vinnými ze spáchaného trestného činu. Jediný důkaz (jediné vážení) svědčící o údajně rozdílné hmotnosti časopisů nebyl proveden kontradiktorně, tedy nebyl proveden v souladu s trestním řádem, ale ani v souladu s právem na spravedlivý proces. Z rozhodnutí sp. zn. 7 Tdo 289/2007 vyplývá, že skutková zjištění založena na důkazech, které nebyly provedeny kontradiktorně, zásadně nejsou způsobilá k tomu, aby na ně bylo aplikováno hmotné právo. Městský soud v Praze také konstatuje, že Policie ČR provedla zjišťování skutku způsobem, který neumožňoval obhajobě obviněných se ke zjištění váhového rozdílu vyjádřit, tedy pokud převážení těchto časopisů probíhalo bez přítomnosti obviněných či jejich obhájců. Toto pochybení se sice Městský soud v Praze snažil napravit, avšak když se mu nepodařilo tento nedostatek zhojit, stavěl se k němu tak že jej vyložil v neprospěch obviněných a důkaz neprovedený v souladu s principy tr. řízení přijal jako správný.
Obvinění proto navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, a také rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8, a sám rozhodl o zproštění obžaloby.
Obvinění také navrhli, aby Nejvyšší soud ve smyslu ustanovení §265o tr. ř. odložil výkon napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání nevyjádřila.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu, a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Jak vyplývá z obsahu výše citovaných dovolání obviněných, nesprávné právní posouzení skutku spatřují předně v tom, že jeho popis neobsahuje konkrétní jednání každého z nich, nebylo rozhodnuto o formě spáchání trestného činu (spolupachatelství či jiné účastenství) a formu účastenství není možné dovodit ani z výrokové části napadeného rozhodnutí.
I když v teorii trestního práva hmotného zahrnuje účastenství v tzv. širším smyslu i spolupachatelství, upravuje trestní zákon (účinný do 31. 12.2009) samostatně spolupachatelství v ustanovení §9 odst. 2 a samostatně účastenství v ustanovení §10. Zásadně platí, že účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu může být jen ten, kdo není jeho pachatelem nebo spolupachatelem. Z rozsudku odvolacího soudu je zřejmé, že oba obvinění byli uznáni vinnými jako spolupachatelé, což odvolací soud vyjádřil také v tzv. právní větě, kde uvedl, že obvinění se daného trestného činu dopustili „společným jednáním“. Tím je už z povahy věci vyloučena úvaha obviněných o možném účastenství, které podle §10 odst. 1 tr. zák. zahrnuje organizátorství, návod nebo pomoc. Navíc podle §10 odst. 2 tr. zák. je z hlediska trestnosti účastníka a pachatele (spolupachatele) nerozhodné, jaká byla forma jeho účasti na spáchání trestného činu.
Ve věci tak nevznikají žádné pochybnosti o tom, že oba obvinění byli uznáni vinnými jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák. U spolupachatelů je trestný čin spáchán společným jednáním u kterého postačí, jestliže je jednání každého z nich alespoň článkem řetězu, jejich jednotlivé současné činnosti směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém souhrnu tvoří jeho skutkovou podstatu. K naplnění spolupachatelství není ani nutné, aby se oba(všichni) spolupachatelé podíleli na trestné činnosti stejnou měrou, stačí i částečné přispění, které musí ale být vedeno stejným úmyslem jako činnost dalšího pachatele. Jednání pachatele, které se takto stává objektivně i subjektivně složkou jednání dalšího pachatele, je spolupachatelstvím.
Podle rozsudku odvolacího soudu se oba obvinění trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. dopustili tím, že v době od 3. 7. 2001 do 5. 12. 2001 jako majitelé společnosti EUROPROFI Publ. s.r.o., v Praze 8, Sokolovská 143, u České pošty, s.p., obvod Praha–sever, podávali za tuto společnost vzory poštovních zásilek (reklamní časopisy) nižší váhové kategorie, než poštovní zásilky (reklamní časopisy) podané k odeslání a to tak, že z těchto vzorových časopisů byly vytrhávány listy, v důsledku čehož byly nepozměněné časopisy připravené k odeslání zařazeny do kategorie s nižším poštovným a ze strany poškozené společnosti tak bylo účtováno u všech kusů odesílaných časopisů (nejméně časopisů Drogerie & Parfumerie č. 4 až 7, Papírnický Journal č. 5 až 8, ročník 2001) nižší poštovné, čímž České poště, s.p. se sídlem Praha 3, Olšanská 9, způsobili škodu ve výši nejméně 34.562,- Kč.
Podstatné z hlediska spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. je, že oba obvinění „podávali … vzory poštovních zásilek (reklamní časopisy) nižší váhové kategorie, než poštovní zásilky podané k odeslání, a to tak, že z těchto vzorových časopisů byly vytrhávány listy“. Z těchto skutkových zjištění vyplývá závěr, že se jednání dopouštěli oba obvinění, a s ohledem na nižší váhu vzorů je rovněž zřejmé, že takto jednali v podvodném úmyslu s cílem dosáhnout obohacení ke škodě cizího majetku. Přesto, že oba obvinění trestnou činnost popírají, a nebylo prokázáno kdo z nich v jednotlivých případech konkrétně listy za vzorů časopisů vytrhával, je z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů zřejmé, že o této činnosti se podle výpovědí řady svědků (zaměstnanců) běžně mluvilo, že to dělají oba obvinění, nebo „někdo z majitelů“ a svědkyně L. V. také „párkrát“ viděla Ing. E. Š. vytrhávat listy z časopisu, byť nikoli v rozhodném období. Svědek R. Ž. také potvrdil, že v jednom případě byl na žádost tohoto obviněného převážit dva totožné časopisy, a byl ve váze zjištěn nepatrný rozdíl, který Ing. E. Š. vzal na vědomí. S těmito svědeckými výpověďmi koresponduje nejen předmětná tabulka váhových rozdílů, ale také ve výroku o vině uvedené vzory časopisů, které mají vytrhané listy a které byly prokazatelně předloženy Českou poštou, a.s. na žádost Policie ČR (viz čl. 91 tr. spisu). Tyto svědecké výpovědi, ve spojení s listinnými důkazy uvedenými na str. 6 rozsudku soudu I. stupně (soupiska, potvrzení o zaplacení, tabulka, …), potvrzují vědomou účast obou obviněných na trestné činnosti. Z hlediska spolupachatelství není přitom nutnou podmínkou zjištění, zda se vytrhávání stránek přímo dopouštěl jen jeden z obviněných nebo oba. Podstatné je, že oba o této činnosti věděli, věděli i o váhových rozdílech, které z této činnosti také logicky vyplynuly a vědomě takto upravené vzory časopisů předkládali České poště, s.p.
Námitku obviněných ohledně absence spolupachatelství v popisu skutku, která jako hmotně právní spadá pod uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., shledal proto Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnou, stejně jako obecnou námitku, že skutek nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu podvodu.
Další obsáhlé námitky obviněných však již pod tento důvod dovolání podřadit nelze, protože se týkají nikoli právního posouzení skutku, ale primárně jsou zaměřeny zejména proti původu a tedy důkazní síle listinného důkazů (tabulky), tedy i proti hodnocení důkazů soudem a v konečném důsledku proti správnosti skutkových zjištění samotných. Oba obvinění zpochybňují zejména původ a závěry tabulky váhových rozdílů, jakož i původ vzorových výtisků časopisů, z nichž soudy při zjišťování skutkového stavu vycházely, a poukazují v této souvislosti na výpovědí pracovníků České pošty, s.p. a Policie ČR. Obdobné námitky byly již předmětem odvolání obviněných, odvolací soud se jimi zabýval a právě z jejich podnětu vypustil z celkového počtu časopisů ty, které nebyly předloženy Českou poštou, s. p. a nebyly ani součástí spisu (podrobně viz str. 7 rozsudku). Pokud obvinění tyto námitky opět uplatňují i v dovolání, nelze k nim přihlížet. Dovolání není dalším odvoláním, ale mimořádným opravným prostředkem, který lze úspěšně podat jen z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Mezi důvody dovolání, ale není nesprávně zjištěný skutkový stav, a nesprávné hodnocení důkazů, jak obvinění namítají. Tím v podstatě staví Nejvyšší soud do role další odvolací instance, které mu ale nepřísluší.
V souvislosti s námitkou obviněných o neprovedení zjištění o váhových rozdílech časopisů konktradiktorně, v čemž je spatřováno porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, (dále jen Úmluva), je nutno uvést následující.
Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy je pro tuto věc podstatné, že má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, … který rozhodne o oprávněnosti jakékoli trestního obvinění proti němu. Je tedy zřejmé, že toto ustanovení Úmluvy se požadavku kontradiktornosti netýká. Ta vyplývá až z čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy, podle kterého každý kdo je obviněn z trestného činu má právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě. Je tedy zřejmé, že požadavek kontradiktornosti řízení podle čl. 6 Úmluvy se týká výslechu svědka a nikoli listinných důkazů, jakým je i zjištění váhových rozdílů časopisů, jak je namítáno v dovoláních. S požadavkem kontradiktornosti přitom souvisí zásada bezprostřednosti a ústnosti řízení před soudem (§2 odst. 11 a 12 tr. ř.), kdy kontradiktorní povaha řízení před soudem je zajištěna součinností stran v průběhu dokazování (§215 tr. ř.) a kdy obviněný má právo vyjádřit se ke každému provedenému důkazů (§214 tr. ř.). Tak tomu bylo i v tomto případě, kdy soud I. stupně podle §213 odst. 1 tr. ř. přečetl jako listinný důkaz seznam poštou poskytnutých vzorů podaných zásilek, tak i předmětnou tabulku obsahující zjištěné váhové rozdíly, přičemž obvinění ani jejich obhájci neměli k těmto listinných důkazům žádné připomínky, resp. vyjádření. Navíc tato listina není jediným důkazem o vině obviněných, ale dotýká se především otázky výše způsobené škody, kterou odvolací soud v konečném důsledku výrazně snížil ve prospěch obviněných.
Protože jedinou hmotně právní námitku obviněných, týkající se popisu skutku z hlediska naplnění znaku spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.,shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnou, a ostatní námitky procesní povahy neodpovídaly uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,byla dovolání obou obviněných jako zjevně neopodstatněná odmítnuta podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
O odkladu výkonu napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud nerozhodoval, protože pro to neshledal důvody.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. dubna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš