ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1492.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1492/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. ledna 2010 o dovolání obviněného D. V., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 68 To 167/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 170/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. 4 T 170/2008, byl obviněný D. V. uznán vinným trestným činem týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a byl odsouzen podle §215 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 tr. zák., §60a odst. 1, 2 tr. zák. mu byl trest podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let a zároveň byl nad obviněným vysloven dohled. Podle §60a odst. 3 tr. zák. byla dále obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době vedl řádný život, slušně se choval k N. B. a D. B. a zároveň se podrobil vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy, a dále vhodným programům psychologického poradenství.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný D. V. odvolání proti výroku o vině. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 68 To 167/2009, zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 68 To 167/2009, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Podle názoru obviněného se soud prvního stupně nezabýval dostatečně posouzením chování obou poškozených dětí N. B. a D. B. vůči jeho osobě, neboť se nevypořádal s jejich zaujatostí a podjatostí. Popírá, že by jeho jednání naplňovalo znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným a tvrdí, že jeho chování k poškozeným nevlastním dětem nijak nevybočovalo z mezí výchovy. Pokud jde o samotné útoky na obě děti, je obviněný přesvědčen, že toto jednání nebylo prokázáno věrohodným způsobem a dodal, že u obou dětí nebyly zjištěny žádné negativní důsledky. Skutková zjištění soudů obou stupňů jsou podle obviněného v rozporu se znaleckými posudky z oboru psychologie a psychiatrie. Soudům obou stupňů vytkl, že neakceptovaly závěry těchto znaleckých posudků. S odkazem na okolnosti chodu domácnosti, když v třípokojovém bytě bydlelo dohromady 6 lidí, byla podle obviněného některá jeho opatření zcela v souladu se zájmy celé rodiny. Je přesvědčen, že jeho jednání z hlediska intenzity a společenské nebezpečnosti nemůže být považováno za trestný čin týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.
Obviněný v dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 68 To 167/2009, rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. 4 T 170/2008, jakož i další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby rozhodl podle §265m tr. ř. rozsudkem a obviněného D. V. podle §226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby v celém rozsahu, protože nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl stíhán.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný při formulaci svých námitek ignoroval skutková zjištění soudů nižších stupňů a vycházel pouze ze svého pohledu na proběhlé události, které se snaží bagatelizovat a vinu připisuje provokačnímu chování obou poškozených dětí. Takto koncipovanými námitkami ve skutečnosti brojí proti skutkovým zjištěním, která ve věci učinily soudy nižších stupňů a nesprávnost právní kvalifikace vyvozuje z odlišných skutkových závěrů. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně obviněný těmito námitkami nenaplnil uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť v dovolání nevytkl nesprávné právní posouzení skutku, nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, nýbrž napadl skutkové závěry soudů nižších stupňů, jimiž je Nejvyšší soud vázán v řízení o dovolání. Nejvyšší státní zástupkyně dodala, že obviněný v zásadě jen opakuje námitky, které uplatnil již v řízení před soudem prvního stupně a zejména před soudem odvolacím. Nejvyšší státní zástupkyně je toho názoru, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný důvod dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., a proto nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, kterou uplatnil obviněný.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Současně souhlasila s tím, aby bylo o dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyjádřila i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují zejména proti hodnocení důkazů. Za námitku skutkového charakteru je nutno považovat námitku, že se soud prvního stupně nezabýval dostatečně posouzením chování obou poškozených dětí N. B. a D. B. vůči jeho osobě, že jeho trestné jednání nebylo dostatečně prokázáno, jakož i námitku, že skutková zjištění soudů obou stupňů jsou v rozporu se znaleckými posudky z oborů psychologie a psychiatrie. Takové námitky nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný se dovoláním domáhá toho, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Nejvyšší soud je však v rámci řízení o dovolání vázán skutkovými zjištěními, který ve věci učinily soudy nižších stupňů. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Z hlediska zákonného vymezení důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je povinností Nejvyššího soudu zabývat se otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení za předpokladu, že obviněný v rámci tohoto důvodu dovolání uplatní právní námitky. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a které pod tento dovolací důvod nelze podřadit.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho je zřejmé, že tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je tedy skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Nejvyšší soud však neshledal v rámci řízení před soudem prvního stupně žádnou vadu, která by naplnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., a proto není dán ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je tedy vázáno na existenci vad podřaditelných pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. již v řízení u soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného D. V. nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. ledna 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek v. r.