ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1511.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1511/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. ledna 2010 o dovolání obviněného V. S. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2007, sp. zn. 11 To 88/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 6/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. C. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 50 T 6/2004, byl obviněný V. C. uznán vinným pod bodem 1) rozsudku trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a pod bodem 2) rozsudku trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §35 odst. 1 tr. zák. a §187 odst. 4 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti roků a šesti měsíců. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to mobilního telefonního přístroje Nokia 3210 se sim kartou T-mobile a mobilního telefonního přístroje Ericsson R 310s se sim kartou Oskar.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti výrokům o vině a trestu. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 12. 2007, sp. zn. 11 To 88/2007, zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 11 To 88/2007, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání proti výrokům o vině a trestu opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), g), l) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný uvedl, že vypověděl plnou moc původnímu obhájci JUDr. J. C., o čemž byl Vrchní soud v Praze informován dne 27. 11. 2007. Vzhledem k tomu, že šlo o tzv. nutnou obhajobu podle §36 odst. 3 tr. ř., byl obviněný Vrchním soudem v Praze vyzván, aby si ve lhůtě do 7. 12. 2007 zvolil obhájce, jinak mu bude obhájce ustanoven soudem. Dne 7. 12. 2007 převzal obhajobu obviněného obhájce T. H., který požádal Vrchní soud v Praze o odročení veřejného zasedání. Obviněný spatřuje pochybení odvolacího soudu v tom, že nevyhověl žádosti jeho obhájce, který tak neměl dostatek času k tomu, aby se seznámil se spisem. Doba deseti dnů podle obviněného není dostatečná k přípravě obhajoby. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 11 Tdo 636/2002, je obviněný přesvědčen, že při veřejném zasedání konaném o jeho odvolání ve skutečnosti neměl obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uplatnil v jeho druhé alternativě, neboť v předcházejícím řízení byl údajně dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 2) chybí popis okolností, které by naplňovaly znak spáchání trestného činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, a to konkrétně popis provedení dělby úkolů mezi takto sdruženými osobami.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný pouze namítl, že nedošlo k odročení veřejného zasedání odvolacího soudu na pozdější termín a že proto obhájci nebyla poskytnuta dostatečná lhůta k přípravě obhajoby. Nejde tedy o situaci, že by obviněný neměl obhájce, ač ho podle zákona mít měl, neboť obhájce se veřejného zasedání zúčastnil. Takto formulovanou námitku podle nejvyšší státní zástupkyně nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. ani při jeho značně extenzívním výkladu a nelze ji podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod. K námitce týkající se spáchání trestného činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že za organizovanou skupinu se podle konstantní judikatury považuje sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jejichž činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho nebezpečnost pro společnost. Znaky organizované skupiny působící ve více státech naplňovala již součinnost obviněného V. C., D. K. a S. N. vyjádřená v tzv. skutkové větě, když S. N. obstaral heroin a plnil řídící a koordinační úlohu, obviněný V. C. zajistil kurýra a předal mu heroin a D. K. pak realizoval vlastní převoz heroinu do Dánského království a jeho předání další osobě. Tato skupina při tom působila na území dvou, resp. tří států. Pokud obviněný namítl, že S. N. nemusel být trestně odpovědný pro duševní poruchu nebo že čin spáchal za nepřípustné účasti policie, jde o tvrzení ryze spekulativní, která nemají žádnou oporu ve skutkových zjištěních. Za této situace se nejvyšší státní zástupkyni jeví irelevantní polemika dovolatele ohledně otázky, zda osoba, které byl v Dánském království heroin předán, byla „kupujícím“. Nelze podle ní reálně požadovat, aby v případech drogové kriminality byla v rozhodnutí českých soudů detailně popisována též struktura „drogových mafií“ působících na území cizích států. Ze skutkových zjištění nicméně vyplývá, že do trestné činnosti byla mimo výše uvedených osob, a to obviněného V. C., D. K. a S. N., zapojena též další skupina osob působících v Dánském království a že obviněný V. C. o této skutečnosti alespoň v hrubých rysech věděl. Protože v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu nebyly dány dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř., není důvodně uplatněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Tento dovolací důvod postihuje především situace, kdy došlo k porušení ustanovení o nutné obhajobě. Uvedený dovolací důvod nenaplní jakékoliv porušení práva na obhajobu, nýbrž pouze takové, které je ve svých důsledcích skutečně relevantní z hlediska meritorního rozhodnutí. Jestliže např. obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (viz. rozhodnutí č. 48/2003 Sb. rozh. tr.).
Obviněný namítl, že odvolací soud nevyhověl žádosti jeho zvoleného obhájce o změnu termínu konání veřejného zasedání, a je přesvědčen, že jeho obhájce neměl dostatečný časový prostor pro seznámení se se spisovým materiálem. Doba deseti dnů tak podle něj není dostatečná k přípravě obhajoby. Obviněný uvedl, že vypověděl plnou moc původnímu obhájci JUDr. J. C., o čemž byl Vrchní soud v Praze informován dne 27. 11. 2007. Vzhledem k tomu, že šlo o tzv. nutnou obhajobu podle §36 odst. 3 tr. ř., byl obviněný Vrchním soudem v Praze vyzván, aby si ve lhůtě do 7. 12. 2007 zvolil obhájce, jinak mu bude ustanoven soudem. Dne 7. 12. 2007 převzal obhajobu obviněného obhájce T. H., přičemž veřejné zasedání proběhlo dne 17. 12. 2007 za přítomnosti zmíněného obhájce.
Nejvyšší soud v souvislosti s touto námitkou obviněného poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 1996, sp. zn. III. ÚS 83/96, z něhož je zřejmé, že: \"z odpovědnosti obhajovaného za (včasnou) volbu obhájce nikterak nevyplývá povinnost obecného soudu přizpůsobovat režim řízení a jeho průběh představám a požadavkům obhájce (obžalovaného), byť by obžalobu převzal obhájce v sebekratší době; běh času potřebného k přípravě obhajoby (včetně využití práva na volbu obhájce) je totiž třeba zaměřit od soudu k obhájci a nikoli naopak, takže je věcí (profesní odpovědností) obhájce, převezme-li zastoupení \"na poslední chvíli\", jak se se svými zákonnými a etickými povinnostmi vypořádá; změnou v osobě zvoleného obhájce není proto obecný soud v průběhu řízení co do jeho režimu nikterak vázán.\"
Je tedy čistě věcí obviněného, kdy a za jakých okolností se rozhodne vypovědět plnou moc původnímu obhájci a zvolit si obhájce nového. Obviněný je plně odpovědný za volbu svého obhájce a pokud se rozhodl ke změně obhájce krátce před konáním veřejného zasedání, musel si být vědom i rizika ztížených podmínek, které měl nově zvolený obhájce pro přípravu na veřejné zasedání. Pro úplnost je třeba zmínit, že záleží i na obhájci, zda přijme obhajobu obviněného v době, kdy je již nařízeno veřejné zasedání u odvolacího soudu. Za těchto okolností nebylo povinností odvolacího soudu odročovat veřejné zasedání z důvodu zajištění obhajoby obviněného. Zvolený obhájce obviněného T. H. byl přítomen u veřejného zasedání a vykonával své povinnosti obhájce. Obviněný tedy měl obhájce, kterého podle zákona měl mít. Námitka obviněného je proto zjevně neopodstatněná.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. spáchá ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny, nebo ve větším rozsahu. Trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. spáchá ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
Obviněný namítl, že v popisu skutku pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně chybí vyjádření okolností, které by naplňovaly znak spáchání trestného činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, a to konkrétně popis provedení dělby úkolů mezi sdruženými osobami. Nejvyšší soud shledal, že námitka ohledně znaku spáchání trestného činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, je právní námitkou, kterou lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jde však o námitku zjevně neopodstatněnou.
Organizovanou skupinou se rozumí sdružení více osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost (srov. rozh. č. 53/1976 – II. a č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Skupina nemusí mít trvalejší charakter a tímto způsobem lze spáchat i jen ojedinělý, jednorázový trestný čin. Nevyžaduje se výslovné přijetí za člena skupiny nebo výslovné přistoupení ke skupině. Postačí, že se pachatel do skupiny fakticky včlenil a aktivně se na její činnosti podílel. Soudní praxe vyžaduje, aby šlo o sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob (srov. rozh. č. 45/1986 Sb. rozh. tr.).
Obviněný spáchal skutek pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně tím, že „za nezjištěných okolností v přesně nezjištěné době dohodl se S. N., v té době pobývajícím ve Slovenské republice, nelegální vývoz heroinu do Dánského království, a dne 28. února 2003 převzal od této osoby 2 kg heroinu, zajistil jako kurýra D. K., nar. 17. 10. 1967, jemuž stejného dne uvedené množství heroinu předal, dále ho instruoval ohledně cesty do Dánského království, na niž mu poskytl finanční prostředky a také telefonické spojení na S. N. s názvem města, kde má k předání heroinu dojít, následně D. K. dne 3. března 2003 odjel do Dánského království, kde se ubytoval ve zvoleném hotelu S. v K., odkud kontaktoval S. N. a také obviněného V. S. a po telefonické komunikaci s nimi předal nezjištěné osobě dovezený heroin a přijal od ní domluvenou finanční odměnu a následně dánská policie dne 5. března 2003 zatkla jak D. K., tak i Z. L., N. E., H. A. a později také B. I. a M. F., přičemž u Z. L. byla nalezena část předaného heroinu a další část byla nalezena v blízkosti místa zatčení Z. L. a N. E., přičemž heroin je uveden jako omamná látka v příloze č. 3 zákon č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů.“
Nejvyšší soud je v řízení o dovolání vázán skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů. Z výše popsaného skutkového děje je zřejmé, že obviněný svým jednáním naplnil znak skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., neboť se trestného činu dopustil nejméně s dvěma dalšími osobami a tato skupina osob působila na území minimálně dvou států, a to České republiky a Dánského království. Z popisu skutku je přitom zřejmé, že každý z pachatelů plnil konkrétní úkoly, které na sebe navazují, a že jejich trestná činnost byla koordinovaná. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů správně kvalifikovaly skutek pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a proto považuje námitku obviněného za zjevně neopodstatněnou.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho je zřejmé, že tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je tedy skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Nejvyšší soud však neshledal v rámci řízení před soudem prvního stupně žádnou vadu, která by naplnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), c) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., a proto není dán ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je tedy vázáno na existenci vad, které naplňují dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. již v řízení u soudu prvního stupně.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného V. C. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že dovolání bylo obviněným podáno prostřednictvím jeho obhájce dne 10. března 2008. Vzhledem k tomu, že trestní spis Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 50 T 6/2004, byl dlouhodobě zapůjčen Městskému soudu v Praze ke sp. zn. 41 T 8/2007, byl trestní spis Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 50 T 6/2004, předložen Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o dovolání obviněného V. C. až dne 16. prosince 2009.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. ledna 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek