ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1516.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1516/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 6. 1. 2010 o dovolání, které podal obviněný I. K. A. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2009, sp. zn. 7 To 250/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 220/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 15. 4. 2009, sp. zn. 17 T 220/2008, byl obviněný I. K. A. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen k trestu odnětí svobody na 14 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou na 30 měsíců. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Jako trestný čin posoudil Okresní soud ve Znojmě skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný jako provozovatel herny na čerpací stanici S. v katastrálním území obce M., okr. Z., podnikající jako fyzická osoba v době od 1. 4. 2006 nejméně do konce ledna 2007, kdy byla na hernu uvalena poškozenou obchodní společností S., a. s., se sídlem v B., ul. V., nucená správa, v rozporu se smlouvou, uzavřenou s touto společností dne 15. 3. 2006, neodvedl část finančních výnosů ze čtyř výherních hracích přístrojů v celkové výši 161.854,- Kč, jak bylo jeho povinností, ale použil je pro vlastní blíže nezjištěné účely, čímž poškozené společnosti způsobil škodu v uvedené výši.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2009, sp. zn. 7 To 250/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že za součást škody ve smyslu znaků trestného činu byla nesprávně považována částka 50.000,- Kč, kterou ve skutečnosti zpronevěřila jeho zaměstnankyně J. T. Dále vytkl, že soudy při stanovení výše škody nesprávně vycházely z výše vkladů, jak byla registrována počítadly hracích přístrojů, ačkoli tyto údaje nevyjadřovaly skutečný stav vložených peněz, a to vzhledem k takovému způsobu hry, kdy tatáž bankovka či mince byla opakovaně vhazována do hracího přístroje (tzv. prohazování). Obviněný tím zpochybňoval naplnění toho zákonného znaku trestného činu zpronevěry, který spočívá ve způsobení škody nikoliv nepatrné. Jinak obviněný uvedl, že chybí potřebný stupeň společenské nebezpečnosti, aby mohlo jít o trestný čin, a označil celou věc za obchodní závazkový vztah, který měl být řešen pouze prostředky civilního práva. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Výrok o vině obviněného je plně slučitelný s namítanou okolností, že částku 50.000,- Kč zpronevěřila J. T. jako zaměstnankyně obviněného, případně též M. K. jako další zaměstnanec. Soudy se s touto okolností vypořádaly tak, že ji označily z hlediska otázky viny obviněného za nerozhodnou, neboť jednak bylo věcí obviněného, aby si sám v této věci zajistil pořádek, a jednak byl výnos z hracích přístrojů i tak vždy dostatečný k tomu, aby obviněný mohl padesát procent jeho výše odvést obchodní společnosti S., a. s., a tím splnit svou smluvně převzatou povinnost vůči této společnosti. Obviněný zaměstnával J. T. a M. K. jen neformálně, tj. bez pracovní smlouvy, dohody o pracovní činnosti či dohody o provedení práce, mzdu jim vyplácel bez jakékoli evidence či potvrzení, neodváděl za ně pojistné na sociální zabezpečení apod. Tyto okolnosti ukazují na to, že obviněný sám přiznal svým zaměstnancům postavení, při němž nad nimi neměl potřebnou kontrolu. Z hlediska správnosti výroku o vině je podstatné, že částka, která měla být podle námitek obviněného zpronevěřena jeho zaměstnanci, evidentně nebyla zahrnuta do rozsahu škody ve výši 161.854,- Kč způsobené obchodní společnosti S., a. s., tím, že obviněný si ponechal z výnosu výherních hracích přístrojů uvedené společnosti těch padesát procent, které jí měl odvést. Jinak řečeno, výrok o vině rozhodně není konstruován tak, že by obviněný byl uznán vinným způsobením škody, která byla v příčinné souvislosti s namítaným jednáním jeho zaměstnanců. Pokud si zaměstnanci obviněného případně přisvojili namítanou částku 50.000,- Kč, učinili tak ke škodě obviněného, neboť zdrojem této částky bylo oněch padesát procent výnosu, které náležely obviněnému. Ostatně pokud obviněný uvedenou částku požadoval po zaměstnancích a dokonce si od nich nechal podepsat směnky, evidentně tím uplatňoval svou pohledávku, vystupoval sám jako věřitel a v žádném případě jako věřitele neprezentoval obchodní společnost S., a. s.
Namítaný způsob hry spočívající v tzv. prohazování téže bankovky či mince rovněž není důvodem k tomu, aby Nejvyšší soud jakkoli zasahoval do výroku o vině obviněného. Nelze pominout zjištění soudů, že to byl právě obviněný, kdo tento nekorektní způsob hry sám praktikoval. Jestliže obviněný v rámci hry vhodil bankovku či minci do výherního hracího přístroje, pak přístroj otevřel, vyňal z něho bankovku či minci vhozenou při předchozí hře a použil ji k další hře, je jasné, že tak činil s vědomím, že přístroj registruje a vykazuje vyšší stav přijatých peněz, než jaký se v přístroji fyzicky nachází, a také s vědomím, že jeho povinností je odvést obchodní společnosti S., a. s., padesát procent z výnosu vypočítaného podle registrovaného stavu přijatých peněz (po odečtení vyplacených výher). V této spojitosti je ovšem nutné zdůraznit, že podstatou popsaného postupu bylo to, že obviněný tím sám krátil částky, které správně měly být ve výherních hracích přístrojích přítomny v podobě vkladů do uskutečněných her, neboť uskutečňoval hry, za které fakticky nezaplatil příslušný vklad. Uvedený způsob hry byl podmíněn technickými možnostmi obviněného otevírat výherní hrací přístroje. Soudy považovaly význam popsaného způsobu hry z hlediska celkového výsledku hospodaření za zcela okrajový, což je závěr, který lze akceptovat. Obviněný se v dovolání snažil přisuzovat popsaný způsob hry také svým zaměstnancům J. T. a M. K. Z tohoto hlediska je významné zjištění, že tito zaměstnanci pracovali u obviněného od června 2006 do září 2006, tedy jen po velmi omezenou část celkové doby od 1. 4. 2006 do konce ledna 2007, po kterou obviněný neodváděl obchodní společnosti S., a. s., sjednanou část výnosů z jejích výherních hracích přístrojů. Z toho, že obviněný takto jednal před tím i poté, co u něho byli J. T. a M. K. zaměstnáni, soudy vyvodily, že jejich přítomnost neměla v poměru ke vzniku škody na straně obchodní společnosti S., a. s., žádný příčinný význam. Na tomto závěru není nic nelogického. Pokračovat v posuzovaném jednání obviněnému zabránila obchodní společnost S., a. s., teprve tím, že zavedla tzv. nucenou správu nad provozem výherních hracích přístrojů. Tím došlo k razantnímu obratu v hospodaření herny, což vytvořilo podklad i pro náhradu podstatné části způsobené škody (podle zjištění soudů byl dluh obviněného snížen na 98.674,- Kč). Namítaný pokles částek registrovaných výherními hracími přístroji jako vklady do hry po zavedení tzv. nucené správy není důvodem k tomu, aby zjištění výše způsobené škody bylo co do své správnosti zpochybňováno.
Stupeň nebezpečnosti posuzovaného činu pro společnost je rozhodně vyšší než nepatrný. Tím je splněna materiální podmínka trestnosti činu (§3 odst. 1, 2 tr. zák.). Nelze pominout, že obviněný zneužil toho, že mu obchodní společnost S., a. s., svěřila výherní hrací přístroje, a ponechával si z jejich výnosů i tu část, která náležela uvedené obchodní společnosti. Ze strany obviněného nešlo jen o nějaké ojedinělé či nahodilé jednání, ale od samého počátku o systematický postup, v němž obviněný soustavně a prakticky nepřetržitě pokračoval po dobu deseti měsíců. Škoda, kterou tím obviněný způsobil, více než šestinásobně překročila částku 25.000,- Kč jako spodní hranici škody nikoli malé (§89 odst. 11 tr. zák.). Obviněný od dalšího jednání neupustil sám z vlastního popudu, ale proto, že mu v tom zabránila poškozená obchodní společnost zavedením tzv. nucené správy nad provozem výherních hracích přístrojů. Náhrada podstatné části způsobené škody svědčí sice do určité míry ve prospěch obviněného, avšak zhodnotí-li se význam všech uvedených okolností, je evidentně vyloučeno uvažovat o tom, že by skutek nebyl trestným činem pro pouze nepatrný stupeň jeho nebezpečnosti pro společnost.
Posuzovaný případ nelze označit za nepřípustnou kriminalizaci obchodního závazkového vztahu mezi obviněným a obchodní společností S., a. s. Jednání obviněného nespočívalo v pouhém nesplnění závazku vyplývajícího z uzavřené smlouvy. Tím, že si přisvojoval tu část výnosu z provozu výherních hracích přístrojů, která náležela uvedené obchodní společnosti, obviněný výrazně vybočil z mezí soukromoprávního vztahu a jeho jednání tím zřetelně nabylo charakteru kriminálního činu. Odsouzení obviněného pro trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. proto není v žádném rozporu s požadavkem na to, aby trestní odpovědnost byla uplatňována jen tehdy, nepostačují-li k ochraně dotčených zájmů prostředky jiných právních odvětví.
Rozsudek Okresního soudu ve Znojmě není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a napadené usnesení Krajského soudu v Brně není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec