ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1525.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1525/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. ledna 2010 o dovolání obviněného Z. Ch. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 3 To 653/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 1 T 813/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. Ch. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. 1 T 813/2004, byl obviněný Z. Ch. uznán vinným trestným činem nedovoleného překročení státní hranice podle §171a odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. spáchaným ve prospěch zločinného spolčení podle §88 odst. 2 tr. zák., a to pod body 17), 18), 19), 21), 22), 24), 25) rozsudku soudu prvního stupně a byl odsouzen podle §171a odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let.
Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání proti výrokům o vině a trestu. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 3 To 653/2008, kterým rozhodl také o odvoláních spoluobviněných a odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Hodoníně, která podal v neprospěch obviněných L. Č. a Z. G. , odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 3 To 653/2008, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný je přesvědčen, že soudy nižších stupňů dospěly k nesprávnému hmotně právnímu posouzení věci. Namítl, že soud prvního stupně zjistil neúplně skutkový stav věci a toto pochybení nenapravil ani soud odvolací. Předně uvedl, že v trestním řízení nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu a namítl, že soudy obou stupňů svým postupem porušily zásadu in dubio pro reo. Podle názoru obviněného právní závěry soudů obou stupňů nemají oporu v provedeném dokazování. Poukázal zejména na to, že žádné důkazy jej neusvědčují ze spáchání trestného činu a vytkl odvolacímu soudu, že nedoplnil dokazování o žádný důkaz, na jehož základě by bylo možno jej uznat vinným trestným činem nedovoleného překročení státní hranice podle §171a odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. spáchaným ve prospěch zločinného spolčení podle §88 odst. 2 tr. zák. Soudy obou stupňů údajně postupovaly v rozporu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 3 To 653/2008, a aby věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se písemně vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně, která uvedla, že námitky obviněného neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podstatou námitek jsou totiž výlučně výhrady skutkové povahy, které směřují proti rozsahu dokazování a způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, tedy proti správnosti skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, s nimiž se ztotožnil odvolací soud. Údajné pochybení v právním posouzení skutku je obviněným dovozováno pouze z nesprávnosti či neúplnosti zjištění skutkového stavu věci. Podle nejvyšší státní zástupkyně je evidentní, že vady vytýkané obviněným mají povahu skutkových vad. Obviněný se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu věci. Nejvyšší státní zástupkyně také zdůraznila, že není dán žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními, které učinily soudy po zhodnocení provedených důkazů, a právním posouzením věci. Soudy svá skutková zjištění opřely o konkrétní skutečnosti, které vyplývají z provedených důkazů. V posuzované věci se proto nejedná o případ, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají a kdy je nutno takové rozhodnutí považovat za rozhodnutí vydané v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a současně navrhla, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu věci tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav věci. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení.“ Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom směru, že by skutkový stav věci zjištěný soudy nižších stupňů nenaplňoval znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Naopak obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti hodnocení důkazů. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Za námitku skutkového charakteru je nutno považovat námitku obviněného, že skutková zjištění učiněná soudy jsou neúplná, že závěry soudů obou stupňů nemají oporu v provedeném dokazování, jakož i námitku obviněného, že provedené důkazy jsou nedostatečné a že odvolací soud pochybil, když nedoplnil dokazování. Obviněný se tedy dovoláním domáhá, aby na základě odlišného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Dovolací soud je však vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují.
Obviněný je také přesvědčen, že soudy nižších stupňů porušily zásadu in dubio pro reo, neboť skutková zjištění jsou údajně nedostatečná, a dodal, že na základě provedených důkazů nelze dojít k jednoznačnému závěru o jeho vině. Námitka porušení zásady in dubio pro reo je námitkou procesněprávní, přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami procesněprávního charakteru. Dovolání, které se opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, a nikoliv z hlediska procesních předpisů.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť uplatněné námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. ledna 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek