ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1526.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1526/2010-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. prosince 2010 o dovolání obviněného J. K. , které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 8. 2010, sp. zn. 4 To 349/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 1 Nt 904/2010, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 8. 2010, sp. zn. 4 To 349/2010, a usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 22. 7. 2010, sp. zn. 1 Nt 904/2010.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Brno-venkov přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 22. 7. 2010, sp. zn. 1 Nt 904/2010, bylo obviněnému J. K. podle §99 odst. 1 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení psychiatrické ústavní formou. Stížnost obviněného J. K. proti tomuto usnesení byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 8. 2010, sp. zn. 4 To 349/2010, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.
Proti tomuto usnesení podal obviněný J. K. (dále jen „obviněný“) prostřednictvím obhájce včas dovolání, z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., které má obsahové náležitosti dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř. Dovoláním se domáhá toho, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 8. 2010, sp. zn. 4 To 349/2010, a aby tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný v dovolání namítl, že bylo soudem rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Poukázal na to, že soudy vycházely ze znaleckého posudku, který vypracovala MUDr. Zlata Pernicová, která byla také vyslechnuta u veřejného zasedání, při němž setrvala na závěrech svého znaleckého posudku. Znalecký posudek byl zpracován pro trestní řízení vedené Policií České republiky pod č. j. KRPB-31998-12/Tč-2009-060273-Ks, a to šest měsíců před tím, než soud rozhodoval o ochranném léčení. Obviněný namítl, že zákonná podmínka, že pobyt pachatele činu jinak trestného na svobodě je nebezpečný, musí být splněna v době rozhodování soudů o ochranném léčení. Dále musí být také zjištěn stupeň duševní poruchy pachatele činu jinak trestného, přičemž jen ojedinělé jednání nepříčetného pachatele nelze zpravidla považovat za postačující podklad pro závěr o nebezpečnosti jeho pobytu na svobodě. Obviněný dále namítl, že ani samotné doporučení lékařů o vhodnosti uložení ochranného léčení není dostatečným podkladem pro rozhodnutí soudu o této otázce. Obviněný se také ohradil proti zjištění soudu, že se neléčí u MUDr. V. S. a poukázal přitom na zprávu tohoto lékaře ze dne 26. 7. 2010, která prokazuje opak. V závěru dovolání namítl, že se soudy nevypořádaly se základními zásadami přiměřenosti při ukládání ochranného opatření ve smyslu nového trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž podal obviněný dovolání. Po přezkoumání shledal, že dovolání je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265j tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
Podle §99 odst. 1 tr. zákoníku soud uloží ochranné léčení v případě uvedeném v §40 odst. 2 a §47 odst. 1, nebo jestliže pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Podle §99 odst. 4 věta prvá tr. zákoníku podle povahy nemoci a léčebných možností soud uloží ochranné léčení ústavní nebo ambulantní.
Podle §36 tr. zákoníku trestními sankcemi jsou tresty a ochranná opatření. Podle §37 odst. 1 tr. zákoníku trestní sankce lze ukládat jen na základě trestního zákona. Podle §37 odst. 2 tr. zákoníku pachateli nelze uložit kruté a nepřiměřené trestní sankce. Výkonem trestní sankce nesmí být ponížena lidská důstojnost. Ustanovení §38 tr. zákoníku upravuje přiměřenost trestních sankcí. Podle odst. 1 tohoto ustanovení je nutno trestní sankce ukládat s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele. Podle §38 odst. 2 tr. zákoníku tam, kde postačí uložení trestní sankce méně postihující pachatele, nesmí být uložena trestní sankce pro pachatele citelnější. Podle §38 odst. 3 tr. zákoníku při ukládání trestních sankcí se přihlédne i k právem chráněným zájmům osob poškozených trestným činem.
Nejvyšší soud přisvědčil námitce obviněného, že soudy obou stupňů se vůbec nezabývaly otázkou přiměřenosti trestní sankce podle §38 tr. zákoníku. Z obsahu spisu vedeného u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 1 Nt 904/2010 ani nevyplývá, že byl proveden důkaz znaleckým posudkem MUDr. Z. P. , není v něm ani usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství Brno-venkov ze dne 13. 4. 2010, sp. zn. ZT 17/2010, kterým bylo trestní stíhání obviněného J. K. zastaveno podle §172 odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť obviněný nebyl v době činu pro nepříčetnost odpovědný. Tyto skutečnosti vyplývají pouze z návrhu státního zástupce na uložení ochranného léčení ze dne 11. 5. 2010, který byl podán u Okresního soudu Brno-venkov dne 19. 5. 2010. Pokud jde o zjištění stupně duševní poruchy obviněného, vycházel soud jen z výpovědi znalkyně MUDr. Zlaty Pernicové a dále lékařské zprávy MUDr. V. S. ze dne 26. 7. 2010. Nejvyšší soud obviněnému přisvědčil, že z této zprávy nevyplývá závěr o tom, že se obviněný neléčí, naopak z ní plyne, že obviněný dochází pravidelně na kontroly a že užívá pravidelně léky v tabletách.
Pokud jde o skutek, pro který byl obviněný stíhán, ten spočíval v rozesílání dopisů soudcům Městského a Krajského soudu v Brně, jimiž se dožadoval vulgární formou, aby byla znovu projednána věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 287/2008, a pokud by se tak nestalo vyhrožoval vyhozením do vzduchu veškerých soudních budov v České republice a Pražského hradu. Pokud jde o řízení, které předcházelo řízení o uložení ochranného léčení, je evidentní, že soudy obou stupňů si neučinily zákonný podklad pro rozhodnutí o ochranném léčení a nezkoumaly ani podmínky přiměřenosti ochranného opatření. Rozhodnutím soudů obou stupňů lze vytknout i formální pochybení spočívající v tom, že ve výroku soudu prvního stupně o uložení ochranného léčení nebyl uveden také odst. 4 §99 tr. zákoníku, o který se opírá forma ochranného léčení.
Podmínka pro uložení ústavního ochranném léčení podle §72 odst. 1 tr. zák., že pobyt pachatele činu jinak trestného na svobodě je nebezpečný, musí být splněna v době rozhodování soudu o ochranném léčení. Nestačí, že byla splněna v době zastavení trestního stíhání z důvodu uvedeného v §172 odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. rozh. č. 23/1979 Sb. rozh. tr.). Z trestního spisu Okresního soudu Brno-venkov vedeného pod sp. zn. 1 Nt 904/2010, vyplývá, že Okresní soud Brno-venkov rozhodl usnesením ze dne 22. 7. 2010, sp. zn. 1 Nt 904/2010, o uložení ochranného psychiatrického léčení ústavní formou, přičemž vycházel ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který byl vypracován dne 27. 1. 2010, a z něhož vyplynulo, že pobyt J. K. na svobodě by mohl být z psychiatrického hlediska nebezpečný. Z toho je zjevné, že Okresní soud Brno-venkov nehodnotil podmínku nebezpečnosti pobytu pachatele činu jinak trestného na svobodě v době, kdy rozhodoval o ochranném léčení.
Nejvyšší soud zjistil pochybení soudu prvního stupně také v tom, že při rozhodování o uložení ochranného léčení nezkoumal stupeň duševní poruchy pachatele činu jinak trestného, z trestního spisu dokonce ani nevyplývá, jakou duševní poruchou trpí obviněný J. K. Pro správné posouzení nebezpečnosti pobytu pachatele činu jinak trestného na svobodě není možno vyvozovat vždy jenom z jednání, které vykazuje v daném případě jinak znaky trestného činu, ale musí být zjišťován též stupeň duševní poruchy pachatele, z čehož lze dovodit pravděpodobnost možného opakování jednání jinak trestného. Jen ojedinělé jednání nepříčetného pachatele není v takových případech zpravidla možné považovat za postačující podklad pro právní závěr o nebezpečnosti jeho pobytu na svobodě (srov. rozh. č. 58/1968 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal dovolání obviněného důvodným, a proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Brno-venkov, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Při novém projednání a rozhodnutí věci soud prvního stupně znovu posoudí zákonné podmínky pro uložení ochranného léčení a jeho formy, přibere znalce k vypracování nového znaleckého posudku o aktuálním duševním stavu obviněného a poté zváží uložení ochranného léčení s přihlédnutím ke skutku, pro který byl obviněný stíhán, a současně vezme v úvahu zákonná kritéria přiměřenosti pro ukládání ochranných opatření zakotvená v §38 tr. zákoníku.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. prosince 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek