ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.153.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 153/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 2. 2010 o dovolání obviněného A. M. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2009, sp. zn. 5 To 274/2009, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 115/2008 takto:
Podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 4. 2009, sp. zn. 2 T 115/2008, byl obviněný A. M. uznán vinným pokusem trestného činu úvěrového podvodu podle §8 odst. l tr. zák., §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), pokusem trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §8 odst. l tr. zák., §176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a pokusem trestného činu poškozování cizích práv podle §8 odst. l tr. zák., §209 odst. l písm. a) tr. zák. a odsouzen podle §250b odst. 4 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Písku ze dne 12. 11. 2007, sp. zn. 5 T 198/2007, a další obsahově navazující rozhodnutí.
O odvolání obviněného, podaném proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2009, sp. zn. 5 To 274/2009. Podle §258 odst. l písm. e), odst. 2 tr. ř. byl v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 zrušen výrok o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle §250b odst. 4 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Písku ze dne 12. 11. 2007, sp. zn. 5 T 198/2007, a další obsahově navazující rozhodnutí.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze. Napadl výrok o trestu a způsobu jeho výkonu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Uplatněnými námitkami se snažil prosadit názor, že uložený trest je nepřiměřeně přísný. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který lze podat pouze z důvodů stanovených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Z jiných důvodů nepřichází podání tohoto mimořádného opravného prostředku v úvahu.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Pod tento dovolací důvod není možné zahrnout námitky, které se týkají přiměřenosti trestu. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku toho, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o uložení trestu napadat z hmotně právních pozic zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a evidentně to ani nebylo namístě, protože uložený trest je přípustným druhem trestu a jeho výměra spadá do rámce zákonné trestní sazby stanovené na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným.
Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem. Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. h) tr. ř. je speciálním dovolacím důvodem jen ve vztahu k výroku o uložení trestu. Z tohoto vzájemného poměru obou dovolacích důvodů vyplývá, že má-li být z hmotně právního důvodu napaden samotný výrok o uložení trestu, může se tak stát jen s použitím dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. h) tr. ř., jímž ovšem není nepřiměřenost trestu.
To, že nepřiměřenost trestu není dovolacím důvodem, souvisí již se samotnou povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě těch nejzávažnějších vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k jejich běžnému přezkumu třetí instancí. Otázka přiměřenosti trestu, tj. otázka souladu výroku o uložení trestu s hledisky stanovenými v §31 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a s účelem trestu vymezeným v §23 odst. l tr. zák., sice je otázkou aplikace hmotného práva, avšak přesto nespadá ani pod tu variantu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Připustit opačný výklad, který by nepřiměřenost uloženého trestu akceptoval jako „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., by bylo v jasném rozporu s logikou vzájemného poměru obou dovolacích důvodů a navíc by odnímalo obsahu ustanovení §265b odst. l písm. h) tr. ř. jakýkoli význam. Toto ustanovení by se stalo nadbytečným, nefunkčním a v podstatě i bezpředmětným, protože uložení nepřípustného druhu trestu a uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by vždy zároveň bylo „jiným nesprávným hmotně právním posouzením“ podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. (K tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.)
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu, aniž z jeho podnětu přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek a předcházející řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec