ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1546.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1546/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 1. 2010 o dovolání obviněného V. V. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 31. 7. 2009, sp. zn. 31 To 297/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 258/2008 takto:
Podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. V. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný V. V. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 31. 7. 2009, sp. zn. 31 To 297/2009, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 4 T 258/2008. Dovolání zaměřil proti výroku, jímž ho Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci uznal vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), a dále proti tomu, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ponechal v rozsudku Okresního soudu v Liberci beze změny výrok o vině trestnými činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. l tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. (bod 2) a dalším trestným činem vydírání podle §235 odst. l tr. zák. (body 4, 5). Obviněný namítl „nesprávné právní posouzení skutků”, takže měl evidentně na mysli důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř., i když na toto ustanovení výslovně neodkázal. Podstatou námitek obviněného bylo tvrzení, že skutky nespáchal. Obviněný projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak hodnotily důkazy. Provedené dokazování označil za nedostatečné a jednostranné a zároveň vytkl, že nebylo přihlédnuto k jeho návrhům na provedení dalších důkazů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů, které jsou výslovně stanoveny v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. O žádné jiné důvody nelze dovolání opírat. Z toho mimo jiné vyplývá požadavek, aby konkrétní námitky, které jsou uplatňovány proti rozhodnutí, odpovídaly svým obsahem deklarovanému zákonnému dovolacímu důvodu. Mezi dovolacími důvody stanovenými v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. není uveden žádný důvod, jehož prostřednictvím by bylo možné napadat skutková zjištění soudů.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je patrno, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolaní podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
Trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. spáchal obviněný podle zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci a předtím i podle zjištění Okresního soudu v Liberci (bod 1 rozsudku) tím, že dne 16. 12. 2007 mezi 2,00 hod. a 3,00 hod. v T. v bytě, obývaném společně s manželkou, s mačetou v ruce vyhrožoval P. M., které v tu dobu hlídala děti M. V., J. V. a T. V., mačetou se oháněl, sekal do stolu a křičel, aby všichni okamžitě opustili byt nebo je všechny zabije. Na rozdíl od Okresního soudu v Liberci neposoudil Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci skutek jako trestný čin spáchaný obviněným jako zvlášť nebezpečným recidivistou podle §41 odst. l tr. zák. (vzhledem k jeho potrestání ve věci Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 2 T 71/2001 mimo jiné pro tři pokusy trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. l tr. zák., §222 odst. l tr. zák.).
Trestné činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. l tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. spáchal obviněný podle zjištění Okresního soudu v Liberci (bod 2 rozsudku), s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, tím, že dne 4. 7. 2008 v 1,25 hod. v A. ul. v T. řídil osobní automobil zn. Škoda Favorit, a to po předchozím požití alkoholických nápojů s hladinou alkoholu v krvi nejméně 0,82 g/kg, kdy nebyl schopen vozidlo bezpečně ovládat a nebyl držitelem řidičského oprávnění skupiny B podle §81 zákona č. 361/2000 Sb.
Trestný čin vydírání podle §235 odst. l tr. zák. spáchal obviněný podle zjištění Okresního soudu v Liberci (body 4, 5 rozsudku), která v napadeném rozsudku akceptoval i Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, tím, že jednak dne 7. 8. 2008 kolem 22,00 hodin v obci B. K., okr. L., křičel na svou manželku H. V., aby mu okamžitě dala peníze na benzín, a když mu řekla, že peníze nemá, řval na ni, že ji zabije, sedl do auta, ve kterém byly děti M., J., a T., odjel, po patnácti minutách se vrátil a děti vyhodil na louce bez osobních věcí, jednak dne 8. 8. 2008 posílal výhrůžné SMS zprávy na mobilní telefon své manželky H. V. a opakovaně telefonicky vyhrožoval D. T. A., že zabije jeho, jeho rodinu, vezme partu chlapů a všechny je dobije, pokud mu neřekne, kde je jeho žena H. V.
Obviněný v dovolání neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění soudů nenaplňovala zákonné znaky trestných činů, kterými byl uznán vinným. Pouze takto koncipované dovolání by odpovídalo dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání v celém rozsahu výlučně jen na tom, že napadal skutková zjištění soudů a způsob, jímž soudy hodnotily důkazy, a opakoval svou obhajobu z původního řízení, že se skutků uvedených v napadené části výroku o vině nedopustil. Tímto pojetím dovolání se obviněný ocitl mimo meze dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ovšem jinak uplatnil námitky, které svým obsahem vůbec s uvedeným dovolacím důvodem nekorespondují.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to je odvodněno extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě rozhodně není žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Liberci a Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé. Skutková zjištění obou soudů mají jasnou návaznost na to, co bylo obsahem důkazů. Zjištění týkající se výhrůžek obviněného, které byly posouzeny jako vydírání, soudy založily na svědeckých výpovědích poškozených. Soudy si byly vědomy mimo jiné i toho, že v pozadí věci byly neurovnané vztahy mezi obviněným a jeho manželkou, a již proto hodnotily svědecké výpovědi poškozených velmi obezřetně. Pro posouzení věrohodnosti těchto výpovědí si soudy vytvořily potřebný podklad v tom, že zkoumaly soulad těchto výpovědí s jinými důkazy a objektivně zjištěnými okolnostmi. Zjištění týkající se řízení osobního automobilu obviněným soudy opřely o svědecké výpovědi policistů, kteří vozidlo kontrolovali. Své hodnotící úvahy soudy podrobně, přehledně, jasně a srozumitelně vyložily v odůvodnění rozsudků a v tomto rámci logicky vysvětlily, proč považují obhajobu obviněného za nevěrohodnou a vyvrácenou. Soudy se zabývaly i návrhy obviněného na doplnění důkazů, došly k závěru o jejich nadbytečnosti a proto jim nevyhověly. Soudy v žádném ohledu nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a zejména se nedopustily žádné deformace důkazů. To, že obviněný nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec