ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.177.2010.1
7 Tdo 177/2010-I.
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. dubna 2010 o dovolání obviněného J. P. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 8 To 106/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 42/2009, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 8 To 106/2009.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný J. P. byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. 7 T 42/2009, uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., které podle zjištění soudu spáchal tím, že dne 17. 5. 2007 kolem 21.30 hod. v chatě na pozemku parc. č. 1642 v ulici B. B. v B. n. L. , okr. P., po předchozím požívání alkoholu, namířil upravovanou, od přesně nezjištěné doby kolem poloviny měsíce března až dubna 2007 ve shora uvedeném objektu bez řádného povolení přechovávanou samonabíjecí pistoli zn. BBM, model 315 Auto, ráže 8 mm, na levý spánek poškozeného Č. B. , poté ho přitáhl k sobě a hlaveň pistole mu přimáčkl k levému spánku a v úmyslu usmrtit vystřelil, přičemž poškozený v důsledku rozhmoždění mozku při zástřelu hlavy na místě zemřel.
Za tyto trestné činy byl obviněný J. P. odsouzen podle §219 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 roků. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. vysloven trest propadnutí věci, a to samonabíjecí pistole zn. BBM, model 315 Auto, ráže 8 mm, a podle §49 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel v trvání 30 měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 5. 2009, č. j. 4 T 110/2009-44, a z trestního příkazu Okresního soudu Praha-východ ze dne 23. 8. 2007, č. j. 2 T 211/2007-21, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. P. včas odvolání proti výrokům o vině a trestu, v němž navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil, a aby věc buď vrátil soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl nebo aby odvolací soud sám ve věci rozhodl rozsudkem, kterým by obviněného uznal vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. a aby mu uložil přiměřený souhrnný trest odnětí svobody se zařazením do věznice s ostrahou a dále aby mu uložil trest propadnutí věci a trest zákazu činnosti.
Vrchní soud v Praze projednal odvolání obviněného v neveřejném zasedání dne 27. 10. 2009 pod sp. zn. 8 To 106/2009, a rozhodl tak, že podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolání obviněného zamítl, neboť bylo podáno osobou neoprávněnou.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. P. prostřednictvím svého obhájce včas dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl, že odvolací soud v rozporu se zásadami trestního práva hmotného vyhodnotil trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. jako čin méně společensky nebezpečný, než trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. Namítl, že na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že nekompetentní legislativa a zákonodárci prosadili v období od 1. 9. 2006 do 31. 12. 2009 novelu trestního zákona, která umožňovala uložení výjimečného trestu za trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák., zatímco u trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. nikoliv. Dovolatel považuje takový stav za nezákonný, protože zákonodárce upřednostňoval pachatele trestných činů proti životu a zdraví před těmi, kteří jednali v úmyslu ublížit na zdraví. Pokud odvolací soud musel akceptovat naznačenou vůli zákonodárce, měl právě s přihlédnutím ke zmíněné nezákonnosti považovat obviněného za osobu oprávněnou podat odvolání ve svůj prospěch a měl ve věci nařídit veřejné zasedání a v něm projednat odvolání obviněného. Dále namítl, že z obsahu jeho odvolání ani protokolu o hlavním líčení nevyplývá sebemenší náznak toho, že by usiloval o uložení přísnějšího trestu, než který mu byl uložen rozsudkem soudu prvního stupně. Poukázal i na to, že nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. napravil deformaci starého trestního zákona a u trestného činu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, 3 tr. zák. stanovil trest odnětí svobody od 8 do 15 let.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný jen stručně uvedl, že napadeným rozhodnutím bylo v neveřejném zasedání rozhodnuto o rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takový postup.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. P. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedla, že tento dovolací důvod je nepřiléhavý, neboť soud druhého stupně věc meritorně vůbec nepřezkoumával a ani námitky uplatněné v dovolání neodpovídají tomuto dovolacímu důvodu. Další dovolací důvod uplatněný podle první alternativy ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. není opodstatněný. Podle nejvyšší státní zástupkyně soudům nepřísluší napravovat podle vlastní úvahy pochybení zákonodárců, byť by šlo (jako v tomto případě) o zcela zjevné pochybení. Pro posouzení, který z trestných činů je těžší, je rozhodující trestní sazba, kterou je pachatel ohrožen. Z obsahu odvolání obviněného je zcela nepochybné, že obviněný se domáhal toho, aby byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. místo trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. Z porovnání trestních sazeb zmíněných trestných činů vyplývá, že obviněný jako odvolatel se odvoláním skutečně domáhal toho, aby byl uznán vinným závažnějším trestným činem. Zamítnutí jeho odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. bylo proto zcela v souladu se zákonem.
Nejvyšší státní zástupkyně také poukázala na to, že odvolání v neprospěch obviněného, pokud jde o výrok o vině, je oprávněn podle §247 odst. 1 tr. ř. podat jen státní zástupce. Ve věci nebylo třeba nařizovat veřejné zasedání o odvolání, protože podle §263 odst. 1 písm. a) tr. ř. lze usnesení podle §253 odst. 1 tr. ř. vydat i v neveřejném zasedání. K věci ještě dodala, že obviněný J. P. byl v trestním řízení zastupován obhájcem, který měl při zachování nezbytné míry pozornosti dostatek možností korigovat formulaci odvolání, případně odvolání vzít po dohodě s obviněným zpět.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal, že dovolání je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 8 To 106/2009, zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolání obviněného J. P. , které podal proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. 7 T 42/2009, protože bylo podáno osobou neoprávněnou. Rozhodnutí odůvodnil tím, že obviněný J. P. se odvoláním proti výrokům o vině i trestu domáhal toho, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně nebo aby sám rozhodl rozsudkem, kterým by obviněného uznal vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. a aby mu uložil přiměřený souhrnný trest odnětí svobody se zařazením do věznice s ostrahou, a aby mu dále uložil trest propadnutí věci a trest zákazu činnosti. Takové odvolání posoudil jako odvolání podané v neprospěch obviněného, protože podle jeho názoru se jím obviněný domáhal, aby po zrušení rozsudku soudu prvního stupně byl uznán vinným přísněji trestným činem. Odvolací soud poukázal na to, že v neprospěch obviněného může podle §247 odst. 1 tr. ř. napadnout rozsudek soudu prvního stupně odvoláním jen státní zástupce. Při posouzení, který z trestných činů je přísněji trestný, vycházel z toho, že u trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. stanoví trestní zákon trest odnětí svobody na deset až patnáct let, zatímco u trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. je stanoven s účinností od 1. 9. 2006 trest odnětí svobody na deset až patnáct let nebo trest výjimečný.
Nejvyšší soud musí postupovat v řízení o dovolání v souladu s ústavními principy soudního řízení. Podle čl. 1 Ústavy České republiky je Česká republika svrchovaným, jednotným a demokratickým právním státem založeným na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle čl. 90 Ústavy České republiky jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochrany právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Nelze pominout, že prvořadou ochranu lidskému životu v ústavní rovině garantuje ustanovení čl. 6 Listiny základních práv a svobod a že tento stupeň ochrany lidského života vyplývá také z ustanovení čl. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Na to navazují ustanovení trestního zákona, který musí být vždy vykládán tak, aby vyjadřoval skutečnou prioritu ochrany lidského života bez ohledu na formální či doslovné znění jeho jednotlivých ustanovení.
Prioritou demokratického trestního práva je ochrana osobnosti člověka, jeho práv a svobod, a jeho důstojnosti. Základem každého skutečně právního státu jsou subjektivní práva občanů. Právní stát tím vyjadřuje určitý hodnotový systém. Systematika zvláštní části trestního zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je založena na takových chráněných hodnotách, které představují objekt trestného činu. Přestože systematika zvláštní části trestního zákona zůstala přes četné novelizace po roce 1989 bez podstatných změn, nelze přehlédnout, že v hlavě sedmé, která upravovala trestné činy proti životu a zdraví, byl na prvním místě uveden trestný čin vraždy podle §219 tr. zák. a teprve v dalších ustanoveních následovala úprava trestného činu ublížení na zdraví podle §222 tr. zák. Již z tohoto systematického uspořádání je zřejmé, že zákonodárce považoval život člověka za takový statek, který je hoden prvořadé ochrany. Trestný čin ublížení na zdraví podle §222 tr. zák., jehož zákonným znakem je úmyslné způsobení těžké újmy na zdraví, je méně závažným trestným činem z hlediska hodnot chráněných trestním zákonem ve srovnání s trestným činem vraždy podle §219 tr. zák.
Ustanovení §219 tr. zák. chrání lidský život. Objektem trestného činu ublížení na zdraví podle §222 tr. zák. je primárně lidské zdraví. Samotný lidský život je ustanovením §222 odst. 3 tr. zák. chráněn jen sekundárně, a to před útoky, které z hlediska úmyslu pachatele směřují proti lidskému zdraví, ale při nedbalostním zavinění pachatele dojde ke smrtelnému následku. Za tohoto stavu se trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. a trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. liší jen formou zavinění ve vztahu ke smrtelnému následku. Na jedné straně jde o trestný čin, který je definován úmyslným způsobením smrti, a na druhé straně jde o trestný čin, který je definován nedbalostním způsobením smrti. Z hlediska hodnotového systému, na němž je založen demokratický právní stát, a z hlediska hierarchie hodnot, kterým demokratický právní stát poskytuje ochranu, je nepřijatelný závěr, že trestný čin, jímž byla smrt způsobena úmyslně, je méně závažný než trestný čin, jímž byla smrt způsobena z nedbalosti.
Zákonodárce zasáhl do hodnotového uspořádání, v němž lidský život figuruje na prvním místě chráněných zájmů, novelou trestního zákona, kterou s účinností od 1. 9. 2006 zpřísnil postih trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 3 tr. zák. do té míry, že za něj připustil i výjimečný trest. Tím se čistě formálně vzato stal trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 3 tr. zák. přísněji trestným, než trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. Zákonodárce tak zavedl úpravu, při které je nedbalostní způsobení smrti formálně závažnější než úmyslné usmrcení. Má-li soud dostát svému poslání vymezenému v Ústavě a má-li respektovat hodnotový systém demokratického právního státu, nemůže o tuto úpravu opřít závěr, že obviněný není osobou oprávněnou podat odvolání, kterým se dožaduje změny právního posouzení skutku z trestného činu, jímž je smrt způsobena úmyslně, na trestný čin, jímž je smrt způsobena z nedbalosti. Z hlediska hodnotového nazírání a etického přístupu k právnímu posouzení konkrétního skutku je úmyslné usmrcení vždy závažnější, než způsobení smrti z nedbalosti. Na tom nemůže nic změnit ani ustanovení, jímž zákonodárce připustil i uložení výjimečného trestu za nedbalostní způsobení smrti, zvláště když v posuzovaném případě v důsledku zákazu reformationis in peius vůbec nepřicházelo v úvahu, aby tato část ustanovení §222 odst. 3 tr. zák. byla aplikována a aby obviněnému byl z podnětu jeho odvolání uložen výjimečný trest. Jestliže se obviněný v odvolání domáhal změny právního posouzení skutku z trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. na trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák., je zřejmé, že tím sledoval takovou změnu, která ve skutečnosti vyznívala v jeho prospěch, a nikoli v jeho neprospěch.
Nejvyšší soud shledal důvodnou námitku dovolatele, že Vrchní soud v Praze jako soud odvolací nepostupoval správně, když zamítl odvolání obviněného podle §253 odst. 1 tr. ř. jako odvolání podané osobou neoprávněnou. Byl tedy naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě, spočívající v tom, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, jen vzhledem k tomu, že u trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. byl uveden kromě trestu odnětí svobody na deset až patnáct let také výjimečný trest.
Nejvyšší soud proto po přezkoumání usnesení napadeného dovoláním zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 8 To 106/2009, dále zrušil podle §265k odst. 2 tr. ř. také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. poté přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vrchní soud v Praze znovu rozhodne o odvolání, které obviněný J. P. podal proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. 7 T 412/2009, přičemž bude obviněného J. P. považovat za osobu oprávněnou napadnout rozsudek pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká /§246 odst. 1 písm. b) tr. ř./.
Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává k žádosti obviněného o osvobození od soudního poplatku z dovolání, že podání dovolání v trestním řízení není podrobeno soudnímu poplatku.
Poučení: Proti usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. dubna 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek