ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.27.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 27/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedaní dne 20. 1. 2010 dovolání obviněného F. K. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 5 To 591/2008, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 88/2007 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 5 To 591/2008, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2008, sp. zn. 4 T 88/2007.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §2651 odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2008, sp. zn. 4 T 88/2007, byl obviněný F. K. uznán vinným osminásobným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a trojnásobným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzen za tyto trestné činy a dále za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Blansku ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 1 T 33/2005, podle §250a odst. 3 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dva a půl roku, a podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na osmnáct měsíců, přičemž podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v citovaném trestním příkaze. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podkladem odsuzujícího výroku se stala v podstatě zjištění, podle nichž obviněný dne 24. 10. 1998 v B. při sjednávání pojistné smlouvy s IPB Pojišťovnou, a. s. (od 1. 1. 2003 ČSOB Pojišťovna, a. s.) a dne 24. 8. 2004 v B. při sjednávání tří pojistných smluv s ČSOB Pojišťovnou, a. s., zamlčel pro pojišťovnu důležitou skutečnost, že je registrován jako fotbalový hráč A. B. (od 3. 7. 2004 F. A. B. ), a popřel aktivní provozování kopané, ačkoli věděl, že o zrušení registrace nepožádal, že kopanou v době uzavíraní pojistných smluv provozuje a že tedy za nižší pojistné požívá vyšší pojistné ochrany (body I/A-1, 2 rozsudku), a dále při uplatnění práva na pojistné plnění, ke kterému ze strany obviněného došlo celkem v patnácti případech pojistných událostí v době od 4. 2. 1999 do 30. 3. 2005, znovu zamlčel a popřel uvedené skutečnosti, což vedlo k tomu, že ve formě pojistného plnění mu pojišťovna vyplatila částky, jejichž výše převyšovala o 255.376,- Kč to, na co by měl jinak nárok (body I/B-3 až 8, II/9 až 11 rozsudku).
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině i dalším výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 5 To 591/2008, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
K tomu, jak je v rozsudku Městského soudu v Brně konstruován výrok o vině, je třeba poznamenat, že pojmy „osminásobný trestný čin“ a „trojnásobný trestný čin“ v teorii a praxi trestního práva vyjadřují spáchání osmi trestných činů, resp. spáchání tří trestných činů. Aby citovaná dikce výroku o vině byla správná, muselo by jít o osm samostatných skutků (pokud jde o kvalifikaci podle §250a odst. 1 tr. zák.), resp. o tři samostatné skutky (pokud jde o kvalifikaci podle §250a odst. 1, 3 tr. zák.). Tzv. právní věta výroku o vině a také způsob, jakým byl výrok o vině odůvodněn, však odpovídají tomu, jako by Městský soud v Brně posoudil věc jako jeden pokračující trestný čin podle §250a odst. 1 tr. zák. a jako jeden pokračující trestný čin podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. Výrok o vině je tedy jednak sám o sobě a jednak ve vztahu k odůvodnění rozsudku natolik rozporný, že ani není jasné, kolika jakými trestnými činy byl obviněný ve skutečnosti uznán vinným. Krajský soud v Brně na tuto nejasnost rozsudku nijak nereagoval a jen s paušálním odkazem na odůvodnění rozsudku uvedl, že výrok o vině považuje za správný.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že jako registrovaný hráč nehrál kopanou od roku 1997. Zdůraznil, že svůj registrační průkaz hráče kopané vůbec neměl v držení a že tento průkaz měl v držení klub. Z toho vyvozoval nesprávnost výroku o vině a jeho rozpor s hmotným právem. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Městskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Z hlediska vztahu napadeného usnesení a podaného dovolání jsou významnými okolnostmi jednak to, zda obviněný byl v době uzavírání pojistných smluv, které se týkaly životního pojištění a úrazového pojištění, a v době uplatňování nároků na pojistné plnění z těchto smluv aktivním závodním hráčem fotbalového klubu a zda byl jako takový registrován Českomoravským fotbalovým svazem.
Obviněný byl u Českomoravského fotbalového svazu registrován od 6. 12. 1991 do 27. 9. 2006, kdy byla registrace zrušena na žádost obviněného. Význam samotné registrace Krajský soud v Brně zhodnotil v napadeném usnesení konstatováním, že „registrace ... by jen problematicky odůvodňovala naplnění subjektivní stránky trestného činu“. S tím lze souhlasit, avšak ve skutečnosti je namístě konstatovat, že samotná registrace by sotva mohla odůvodnit i naplnění objektivní stránky trestného činu. Jde totiž o to, že uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů ve smyslu znaků trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. se musí zásadně týkat takových okolností, které mají skutečný význam zejména pro správné posouzení tzv. pojistného rizika a tedy i pro stanovení podmínek, za nichž pojišťovna uzavře pojistnou smlouvu. Z tohoto hlediska vzato lze usoudit, že v posuzovaném případě holým faktem registrace nebylo tzv. pojistné riziko nijak zvyšováno ani snižováno a že v uvažovaném ohledu byla registrace indiferentní okolností.
Míra rizika vzniku pojistné události byla ovlivněna teprve tím, zda obviněný jako registrovaný hráč aktivně kopanou skutečně hrál. S tím ostatně koresponduje i formulace otázek, na které měl obviněný pojišťovně odpovědět při sjednávání pojistných smluv. Ve smlouvě, kterou obviněný podepsal dne 24. 10. 1998, otázka zněla: „Jaký sport provozujete neprofesionálně? V jakých soutěžích?“ Ve smlouvách, které obviněný podepsal dne 24. 8. 2004, otázka zněla: „Provozujete neprofesionálně nějaký druh sportu jako registrovaný sportovec? Pokud ano, uveďte jaký, příp. v jakých soutěžích.“ Ve smlouvě, kterou obviněný podepsal rovněž dne 24. 8. 2004, otázka zněla: „Provozujete nějaký druh sportu jako registrovaný nebo neregistrovaný sportovec? Pokud ano, uveďte jaký, v jakých soutěžích (případně uveďte, zda se jedná o nejvyšší republikové či zahraniční soutěže) a zda máte pro výkon tohoto sportu uzavřenou profesionální smlouvu.“ Z formulace citovaných otázek je jasné, že směřovaly primárně ke zjištění, zda obviněný sport skutečně provozuje, a že právě toto zjištění bylo z hlediska pojišťovny podstatné pro posouzení tzv. pojistného rizika a pro stanovení podmínek pojištění. Pokud na citované otázky obviněný odpověděl „ne” za okolností, kdy jako hráč byl sice formálně registrován u Českomoravského fotbalového svazu, avšak ve skutečnosti kopanou závodně nehrál, nelze přesvědčivě usuzovat na to, že jeho odpověď byla nepravdivým nebo hrubě zkresleným údajem, případně zamlčením podstatného údaje.
Otázka pojišťovny ve znění „Jste registrován u některé sportovní organizace? Pokud ano, u jaké?“ byla obsažena ve formulářích označených jako „Oznámení úrazu“ a později jako „Úraz pojištěného – oznámení pojistné události“. Obviněný na tuto otázku sice vždy odpověděl „ne“, avšak z hlediska znaků trestného činu lze takovou odpověď považovat za relevantní jen za předpokladu, že obviněný jako registrovaný hráč zároveň kopanou závodně skutečně hrál.
V otázce, do kdy obviněný hrál kopanou jako závodní hráč, lze vzhledem k výsledkům provedeného dokazování akceptovat nanejvýš zjištění, že obviněný hrál do 30. 6. 1999. Sám obviněný tvrdil, že hrál do roku 1997. Toto tvrzení v podstatě je v souladu s výpověďmi svědků J. B. (trenéra působícího v F. A. B. ) a E. Z. (dalšího činovníka F. A. B. ), přičemž svědek E. Z. věc vysvětlil i tím, že obviněný byl hráčem mužstva B, které bylo v té době zrušeno. Na uvedeném tvrzení není nic nevěrohodného, zvláště když se uváží, že v roce 1997 obviněnému bylo téměř 34 let a že v tomto věku závodní hráči obvykle již zanechávají aktivní činnosti. Tvrzení obviněného je ovšem třeba korigovat údaji vyplývajícími z jeho registrace u Českomoravského fotbalového svazu. Zde byl obviněný registrován jako hostující hráč jednak v klubu Sokol B. od 22. 7. 1997 do 29. 8. 1997, jednak v klubu Sokol V. od 29. 8. 1997 do 30. 6. 1998 a dále pak od 27. 7. 1998 do 30. 6. 1999. Pokud Městský soud v B. a Krajský soud v B. jako jediné logické vysvětlení těchto údajů přijaly závěr, že obviněný nadále byl aktivním závodním hráčem hostujícím v uvedených klubech, nemá Nejvyšší soud důvodu to jakkoli zpochybňovat. Nejvyšší soud ale musí – ve shodě s obsahem údajů Českomoravského fotbalového svazu – trvat na tom, že zjištění, podle něhož obviněný aktivně provozoval kopanou jako závodní hráč v klubech, v nichž hostoval, je limitováno datem 30. 6. 1999, tedy v podstatě koncem soutěžní sezóny 1998 – 1999. Obviněný již byl ve věku téměř 36 let, kdy ukončení závodní kariéry hráče kopané rozhodně není ničím neobvyklým. Pokud soudy vztáhly zjištění, že obviněný aktivně provozoval kopanou, i k době po 30. 6. 1999 a pokud operovaly s tímto zjištěním ve vztahu k pojistným smlouvám podepsaným obviněným dne 24. 8. 2004 a ve vztahu k pojistným událostem uplatněným obviněným v době od 4. 2. 1999 (bod I/B-3 rozsudku) do 30. 3. 2005 (bod II/11c rozsudku), neměly k tomu naprosto žádný podklad.
Jestliže podmínkou trestnosti jednání obviněného bylo nikoli to, že obviněný byl u Českomoravského fotbalového svazu formálně registrován jako hráč F. A. B. , nýbrž to, že jako závodní hráč aktivně provozoval kopanou, pak tato podmínka byla splněna jen v případě pojistné smlouvy, kterou obviněný podepsal dne 24. 10. 1998 (bod I/A-1 rozsudku). V ostatních případech (body I/A-2, I/B-3 až 8, II/9 – 11 rozsudku) uvedená podmínka nebyla splněna, takže v těchto případech nemůže právní posouzení skutků jako trestných činů pojistného podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. ani podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. obstát.
Rozsudek Městského soudu v Brně je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadené usnesení Krajského soudu v Brně je rozhodnutím, jímž byl nesprávně zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku a v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadené usnesení je tedy vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Brně, tak rozsudek Městského soudu v Brně jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nad rámec samotného rozhodnutí o dovolání pokládá Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se k délce dovolacího řízení. Obviněný podal dovolání u Městského soudu v Brně dne 4. 5. 2009. Věc byla předložena Nejvyššímu soudu až dne 11. 1. 2010. K průtahům tedy nedošlo v řízení před Nejvyšším soudem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec