ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.324.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 324/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. května 2010 o dovolání obviněného V. D . proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 11 To 398/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 85/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 7. 2009, sp. zn. 2 T 85/2009, byl obviněný V. D. uznán vinným pod bodem 1) rozsudku trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a pod bodem 2) rozsudku trestným činem týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. a byl odsouzen podle §215 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání proti výrokům o vině a trestu. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 11 To 398/2009, podle §256 zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2009, sp zn. 11 To 398/2009, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je stručně uvedl, že bylo proti němu vedeno trestní stíhání, ačkoli bylo podle zákona nepřípustné, neboť o jeho trestném jednání bylo rozhodováno v minulosti a toto trestní stíhání bylo údajně zastaveno. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že soudy nižších stupňů nesprávně posoudily skutek pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně jako trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Namítl, že zranění poškozené J. D. nejsou podložena žádnými důkazy a že nebyla provedena žádná lékařská vyšetření, či znalecké posudky ke zraněním poškozené. Obviněný zpochybnil také věrohodnost výpovědi poškozené J. D. a tvrdí, že zranění jí byla způsobena v zaměstnání. Vytkl soudu prvního stupně, že nesprávně posoudil důkaz znaleckým posudkem znalkyně z odvětví klinické psychologie Mgr. Romany Hubnerové. Podle něj ze znaleckého posudku vyplývá, že poškozená J. D. trpí syndromem týrané osoby již od dětství v důsledku rodinných poměrů. Obviněný rovněž poukázal na to, že v současné době je u Okresního soudu v Příbrami vedeno řízení o odebrání nezletilých dětí z péče matky J. D., a je přesvědčen, že není schopna se starat o nezletilé děti. Obviněný též pouze stručně poukázal na údajné zásadní nesrovnalosti v čase a místě páchání trestného jednání, za které byl odsouzen. Pokud jde o skutek pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně namítl, že nebyl přesvědčivým způsobem objasněn ani původ zranění nezletilých dětí.
S ohledem na tyto skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 11 To 398/2009, a aby přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v jiném složení senátu.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. nebylo z dovolání obviněného ani z žádných materiálů obsažených v dozorovém spise zjištěno, že by proti obviněnému bylo v minulosti vedeno nějaké řízení pro jeho nevhodné či násilnické chování vůči manželce či dětem, a že by takové řízení bylo pravomocně zastaveno, a to ať řízení trestní či řízení přestupkové. Konstatovala, že obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. zjevně neopodstatněně.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že obviněný byl uznán vinným dvěma trestnými činy, a to jednak trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., jednak trestným činem týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., přičemž právní námitky uplatnil pouze vůči skutku právně kvalifikovanému jako trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. tím, že zpochybnil správnost právní kvalifikace skutku proto, že trestnost skutku není možné vztáhnout k celému období, které je mu kladeno za vinu od roku 2000, resp. od počátku roku 2000, neboť ustanovení §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. se stalo součástí zvláštní části trestního zákona až s účinností od 1. 6. 2004. Nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že podle ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. U pokračování v trestném činu, který tvoří jediný skutek, se za dobu spáchání činu považuje doba ukončení trestného činu, tedy okamžik, kdy byl ukončen poslední útok, a nikoliv doba dokonání trestného činu. Odvolací soud, který se již k uvedené problematice vyjadřoval, správně nepřisvědčil obdobným námitkám obviněného, které uplatnil již ve svém odvolání. K ostatním námitkám obviněného nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že nejde o relevantní právní námitky podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 psím. g) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného V. D. je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Obviněný v dovolání uvedl, že o jeho trestném jednání bylo rozhodováno v minulosti a toto trestní stíhání bylo údajně zastaveno. Ze sdělení jeho obhájkyně JUDr. Lenky Pytelové ze dne 17. 5. 2010 bylo zjištěno, že trestní věc, na kterou obviněný v dovolání odkazuje vedená pod sp. zn. ČTS: ORPB-252100K-2006, byla odložena podle ustanovení §159a odst. 1 tr. ř. Námitky obviněného v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. jsou zjevně neopodstatněné, neboť je zřejmé, že proti obviněnému nebylo vedeno dřívější trestní stíhání pro týž skutek, které skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno a toto rozhodnutí nebylo zrušeno [§11 odst. 1 písm. f) tr. ř.]. Nepřípustnost trestního stíhání, která je podmínkou pro naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. nevyplývá ani z jiných skutečností.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou skutkové, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod.
Nejvyšší soud České republiky shledal, že obviněný uplatnil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti způsobu hodnocení důkazů. Obviněný zpochybnil výpověď poškozené J. D., jakož i důkaz znaleckým posudkem z odvětví klinické psychologie a je přesvědčen, že nebyl přesvědčivě prokázán původ zranění poškozené J. D., ani nezletilých děti. Tímto však napadl soudy učiněná skutková zjištění, jimiž je dovolací soud vázán. V rámci řízení o dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva .
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný neuplatnil žádné námitky podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a relevantní námitka obviněného uplatněná v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je zjevně neopodstatněná. Z těchto důvodů Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl dovolání obviněného V. D. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. května 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek