ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.337.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 337/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. května 2010 o dovolání obviněného F. T. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2008, sp. zn. 3 To 70/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 16/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2008, sp. zn. 4 T 16/2008, byl obviněný F. T. uznán vinným pokračujícím trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 2, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., spáchaném ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a za tento trestný čin byl odsouzen podle §148 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků. Pro výkon trestu byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2008, sp. zn. 3 To 70/2008, bylo podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítnuto.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný F. T. (dále jen „obviněný“) prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jaroslava Ortmana, CSc., včas dovolání, v němž sice neuvedl v rozporu s §265f odst. 1 tr. ř. důvody dovolání, avšak z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolání bylo podáno z důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. z odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Prostřednictvím obhájce Mgr. Víta Proška podal obviněný dne 14. 4. 2010 tzv. doplnění dovolání, které však bylo podáno po uplynutí zákonné lhůty k podání dovolání.
V dovolání, které obviněný podal prostřednictvím obhájce JUDr. Jaroslava Ortmana, CSc., obviněný především namítl, že usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2008, sp. zn. 3 To 70/2008, ve spojení s odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a dále, že jím bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání spočívající v nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný v dovolání argumentoval tím, že žalovaný skutek byl dovozen na základě odposlechů telekomunikačního provozu, které podle jeho názoru byly nezákonné, a tudíž procesně nepoužitelné. Za nezákonné považuje obviněný také usnesení o zahájení trestního stíhání, z něhož údajně nevyplývají okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit jeho zavinění. Podle názoru obviněného trestnou činnost spáchalo více pachatelů, kteří se navzájem neznali a s výjimkou jednoho pachatele, neznali ani jeho. Obviněný nesouhlasil s posouzením činu jako pokračujícího trestného činu. Hlavními pachateli trestné činnosti byli podle názoru obviněného poplatníci daně, přičemž jeho úkolem bylo pouze opatřovat faktury a předávat je spoluobviněnému R. S. Obviněný se proto domnívá, že jeho jednání mělo být posouzeno podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. jako pomoc k trestnému činu.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2008, sp. zn. 3 To 70/2008, a aby poté přikázal tomuto soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl. Současně požádal vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, aby byl odložen výkon rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání je zřejmě zjevně neopodstatněné a navrhla proto, aby dovolací soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. K námitkám obviněného, které směřují proti správnosti skutkových závěrů učiněných soudy, konstatovala, že takové námitky se zcela míjí nejen s dovolacím důvodem uvedeným v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale i s dalšími dovolacími důvody. Právně relevantními námitkami jsou pouze námitky týkající se posouzení jednání obviněného jako pokračujícího trestného činu spáchaného ve spolupachatelství. Jak vyplývá ze skutkových zjištění, učiněných soudy činnými dříve ve věci a popsaných zejména ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, obviněný (zjednodušeně řečeno) ve spolupráci s dalšími osobami opakovaně v letech 2004 až 2006 opatřoval fiktivní faktury, které předával spoluobviněnému R. S., jenž je (případně prostřednictvím spoluobviněného Č. M.) dále předával dalším spoluobviněným P. K. a L. N. (podnikatelům – fyzickým osobám) a Mgr. J. K., J. K., K. K. a Z. K. (jednatelům obchodních společností), kteří je v úmyslu zkrátit daň či vylákat výhodu na dani zahrnovali do svých daňových přiznání a dokládali jimi fiktivní náklady či plnění, čímž způsobili České republice škodu.
K námitkám obviněného je tak nutné především konstatovat, že obviněný se svým jednáním podílel na poměrně sofistikované trestné činnosti, jejíž podstatou bylo – opakovaně a ve spolupráci s více osobami – zajišťování fiktivních dokladů a snaha o zkrácení daně či vylákání výhody na ní. Obviněný se přitom páchání trestné činnosti neúčastnil jen časově omezenou dobu nebo částečnou ingerencí, která by mohla být kvalifikována jako pomoc k trestném činu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., ale dlouhodobě, souvisle a s vědomím všech dopadů, když opatřoval padělané listiny, specifikované podle požadavků jednotlivých daňových poplatníků, spoluobviněných, čímž se podílel na spáchání trestné činnosti (byť v části zůstala ve stadiu pokusu). V takovém případě není podle názoru nejvyšší státní zástupkyně namístě jeho jednání posoudit jen jako účast na trestném činu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., ale jako spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Za odpovídajícím neshledala ani označení jednotlivých daňových poplatníků jako pachatelů hlavních a obviněného jako vedlejšího pachatele, neboť jeho významný podíl na celém ději tomu neodpovídá. Na popsaný závěr nemá vliv ani skutečnost, že obviněný se osobně neznal se všemi osobami, které páchaly trestnou činnost, tedy spolupachateli.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného podané prostřednictvím jeho obhájce JUDr. Jaroslava Ortmana, CSc., je zjevně neopodstatněné. Tzv. doplněním dovolání, které bylo podáno po uplynutí zákonné lhůty podle §265e odst. 1, 2 tr. ř., se nezabýval.
Pokud jde o převážnou většinu námitek obviněného týkajících se dokazování a hodnocení důkazů, jde o námitky, které svým obsahem nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný výslovně ani neuvedl, ale jehož obsah dovolací soud dovodil ze slovního vyjádření důvodu v dovolání. Právními námitkami jsou pouze námitky týkající se spolupachatelství trestného činu a toho, že jednání obviněného bylo posouzeno jako pokračování v trestném činu. V tomto směru Nejvyšší soud vycházel z toho, že obviněný se opakovaně dopouštěl dílčích útoků vedených jednotným záměrem přispět svým dílem ke zkrácení daně či vylákání výhody na dani dalšími subjekty ve smyslu §148 odst. 1, 2, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. Obviněný totiž tímto způsobem opatřoval podle konkrétních požadavků spoluobviněných fiktivní faktury, které předával vždy stejnému spolupachateli, a to R. S. Tyto dílčí útoky spáchal v období let 2004 až 2006. Byly tak naplněny zákonné požadavky §89 odst. 3 tr. zák. upravující pokračování v trestném činu. Nerozhodná je také námitka obviněného o tom, že neznal všechny spolupachatele trestné činnosti, a že tito spolupachatelé neznali ani jeho, kromě spoluobviněného R. S.
Nejvyšší soud z těchto důvodů dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud neshledal žádné důvody k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. května 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek