ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.352.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 352/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. dubna 2010 o dovolání obviněného V. D. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 8. 2009. sp. zn. 8 To 246/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 6 T 140/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 2. 2009, sp. zn. 6 To 140/2008, byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození J. P., V. Z. a JUDr. J. Š. odkázáni s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný V. D. odvolání proti výrokům o vině a trestu. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. 8 To 246/2009, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 8. 2009. sp. zn. 8 To 246/2009, obviněný V. D. podal prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný má za to, že úmysl odcizit části starších hrobových zařízení pojal spoluobviněný J. S., který svůj záměr i realizoval. Motivem jeho jednání údajně bylo vrácení finanční částky, kterou mu dlužil, což byl i důvod, proč se nacházel poblíž místa činu. Obviněný je přesvědčen, že z jeho výpovědi i z výpovědi obviněného J. S. vyplývá, že se neúčastnil páchání trestné činnosti, jakož i to, že se předem nedohodli na žádném společném jednání. Z provedeného dokazování je podle něj zřejmé, že obviněnému J. S. pomáhal pouze se sešlapáním starých plechů. Soud prvního stupně podle obviněného dospěl k nesprávným závěrům, že se společně s obviněným J. S. podílel na krádeži části hrobových zařízení. Vzhledem k těmto skutečnostem měla být podle něj aplikována zásada in dubio pro reo. Obviněný mimo jiné zpochybnil výpovědi dalších svědků, a to V. Š., V. H. a L. M. a namítl, že nebylo dostatečně zjištěno, v jaké míře se oba spolupachatelé podíleli na trestné činnosti. Vytknul odvolacímu soudu, že se nevypořádal s jeho námitkou proti výši uloženého trestu, který považuje s poukazem na osobní poměry a výměru dříve uložených trestů za nepřiměřeně přísný.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. 8 To 246/2009, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, a aby buď podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Plzeň-město nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem týkající se správné právní kvalifikace stíhaného skutku, nebo aby podle §265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu dovolací soud sám rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že námitky obviněného ve skutečnosti směřují výlučně proti hodnocení provedených důkazů, čímž obviněný napadl skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Nejvyšší státní zástupkyně neshledala ani žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry. Údajná nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., ani podle žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř., a současně navrhla, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, a nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice formálně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují a nejsou pod tento dovolací důvod podřaditelné.
Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl především nesprávné hodnocení důkazů tím, že zpochybnil výpovědi spoluobviněného J. S. a dalších svědků, že označil skutková zjištění za neúplná a nesprávná, a namítl, že z provedeného dokazování nelze učinit závěr o jeho vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Tímto se však domáhá změny právní kvalifikace teprve až v návaznosti na změnu hodnocení provedených důkazů. Obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom směru, že by skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů nenaplňoval znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti hodnocení důkazů. Dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Z hlediska zákonného vymezení důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je povinností Nejvyššího soudu zabývat se otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení za předpokladu, že obviněný v rámci tohoto důvodu dovolání uplatní právní námitky.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho je zřejmé, že tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je tedy skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z obsahu dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Nejvyšší soud však neshledal v řízení před soudem prvního stupně žádnou vadu, která by naplnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., a proto není dán ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je tedy vázáno na existenci vad, které naplňují dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že uplatněné námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. dubna 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek