ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.367.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 367/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. května 2010 o dovolání obviněného T. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2009, sp. zn. 9 To 515/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 2 T 137/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 4. 9. 2009, sp. zn. 2 T 137/2009, byl obviněný T. B. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a byl odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený V. K. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 11. 2009, sp zn. 9 To 515/2009, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek ohledně obviněného T. B., a to pouze ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 2 tr. ř. při nezměněném výroku o vině a výroku o náhradě škody rozhodl tak, že obviněného T. B. odsoudil podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřicetipěti měsíců, pro jehož výkon ho podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 15 T 115/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2009, sp zn. 9 To 515/2009, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný nesouhlasí s právním posouzením skutku jako trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Poukázal na ustanovení §88 odst. 1 tr. zák., podle něhož se k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Namítl, že se trestného jednání zúčastnil pouze pasivně, poškozeného fyzicky nenapadl, ani mu nevyhrožoval a nezpůsobil mu žádné zranění. Obviněný je přesvědčen, že z provedeného dokazování nelze dovodit závěr, že by vůči poškozenému použil jakékoliv fyzické násilí, navíc bylo prokázáno, že poškozený utrpěl pouze lehčí zranění. Podle obviněného soud prvního stupně nesprávně posoudil stupeň společenské nebezpečnosti činu, neboť nepřihlížel ke všem okolnostem případu. Obviněný má za to, že skutek měl být správně posouzen podle základní skutkové podstaty trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák.
S ohledem na tyto skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2009, sp. zn. 9 To 515/2009, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že samotné naplnění okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby po stránce formální zpravidla automaticky znamená i naplnění těchto okolností po stránce materiální, pokud zde nejsou nějaké další okolnosti, které by snižovaly nebezpečnost činu pro společnost. Nalézací soud učinil skutková zjištění, vyjádřená ve skutkové větě rozsudku, že obviněný T. B. byl nejen jedním z aktérů, kteří se podíleli na týrání poškozeného, ale že se ho též aktivně zúčastnil, byť nikoliv nejvýznamněji. Podle nejvyšší státní zástupkyně žádné okolnosti nebrání aplikaci §235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. S rozhodnutím v neveřejném zasedání souhlasila i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného T. B. je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou skutkové, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod.
Trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. spáchá ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl a takový čin spáchá nejméně se dvěma osobami.
Ze skutkových zjištění soudů vyplývá (stručně řečeno), že obviněný spolu s dalšími osobami dne 16. 3. 2009 vyčkal na poškozeného V. K. a požadoval od něj finanční hotovost ve výši 3.000 Kč pod pohrůžkou fyzického násilí. Dále dne 19. 3. 2009, obviněný T. B. společně s dalšími osobami přinutil poškozeného V. K. k nastoupení do zavazadlového prostoru vozidla, odvezli jej na jiné místo, kde ho všichni včetně obviněného T. B. fyzicky napadali, donutili ho spolknout korunovou minci, ostříhali mu vlasy, přičemž po něm požadovali, aby jim druhého dne přinesl finanční částku 15.000 Kč, po té z místa činu odjeli a poškozeného V. K. tam zanechali.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný v dovolání uplatnil jen skutkové námitky, jimiž se dovolací soud nemohl zabývat. Judikatura Nejvyššího soudu České republiky vychází z názoru, že důvod dovolání podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudu, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Je zřejmé, že obviněný se těmito námitkami domáhá změny skutkových zjištění, přičemž teprve po změně skutkových zjištění by mělo dojít ke změně právního posouzení skutku. Takové námitky však nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř., neboť obviněný jimi napadá pouze správnost hodnocení důkazů a správnost zjištění skutkového stavu věci. Nejvyšší soud proto nepřihlížel k těm námitkám obviněného, jejichž cílem bylo docílit změny skutkového stavu věci.
Obviněný poukázal též na ustanovení §88 odst. 1 tr. zák., podle něhož se k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. V tomto případě jde o právně relevantní námitku z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby vyjadřují vyšší typový stupeň nebezpečnosti činu pro společnost vyjádřený tzv. kvalifikovanými skutkovými podstatami trestných činů. Zásada materiálního posuzování podmínek podle §88 odst. 1 tr. zák. platí pro všechny okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §88 odst. 1 tr. zák., přičemž při zkoumání, zda v konkrétním případě byla splněna materiální podmínka uvedená v §88 tr. zák. musí soud vycházet z komplexního hodnocení stupně nebezpečnosti činu pro společnost, a to z hledisek uvedených v §3 odst. 4 tr. zák. (srov. též č. 34/1976 Sb. rozh. tr.). Soudy z těchto hledisek vycházely (viz. str. 7 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu) a správně při kvalifikaci skutku vzaly v úvahu ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. Obviněný spáchal trestný čin ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., přičemž spolupachatelství předpokládá spáchání trestného činu společným jednáním a úmysl k tomu směřující. O společné jednání jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů uskuteční svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž je pak naplněn jen souhrnem těchto jednání, anebo jestliže jednání každého ze spolupachatelů je aspoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti články řetězu, směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně. Úmysl při spolupachatelství musí směřovat ke spáchání trestného činu společným jednáním (srov. rozh. č. 36/1973 Sb. rozh. tr.). Není proto podstatné, jakým způsobem a v jakém rozsahu obviněný T.B. sám fyzicky napadal poškozeného V. K. (podle skutkových zjištění se obviněný aktivně účastnil fyzického napadání poškozeného), nýbrž že spoluobvinění byli vedeni stejným úmyslem vylákat od poškozeného finanční obnos pod pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy, a že použili i fyzické násilí. Spoluobvinění tak společným jednáním bezesporu naplnili jak formální tak materiální znaky trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů zcela správně posoudily žalovaný skutek.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl dovolání obviněného T. B. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. května 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek