ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.382.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 382/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 5. 2010 o dovoláních obviněných T. R. a J. B. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 2 To 44/2008, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 2/2007 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. R. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. 48 T 2/2007, byli obvinění T. R. a J. B. odsouzeni pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů). Odvolání obviněných T. R. a J. B. byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 2 To 44/2008, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obvinění T. R. a J. B. podali prostřednictvím obhájců v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci.
Obviněný T. R. napadl výrok o zamítnutí svého odvolání s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl neúplnost a nesprávnost skutkových zjištění a porušení práva na spravedlivý proces. Namítl, že soudy opřely výrok o jeho vině o výpovědi svědků, kteří ho sice usvědčovali v přípravném řízení, avšak v hlavním líčení změnili své výpovědi v jeho prospěch s tím, že v přípravném řízení vypovídali pod nátlakem policie. Obviněný T. R. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Obviněný J. B. napadl výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, přičemž odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. d), g), l) tr. ř. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. zahrnul námitky proti tomu, že Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením rozhodl ve veřejném zasedání konaném bez jeho přítomnosti, ačkoli se předem řádně omluvil, s ohledem na svůj zdravotní stav požádal o odročení a dal najevo, že se chce veřejného zasedání zúčastnit. Proti veřejnému zasedání uplatnil ještě další námitky potud, že z protokolu o veřejném zasedání nevyplývá, zda došlo k přibrání vyššího soudního úředníka, resp. protokolujícího úředníka. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spojil s námitkami proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o jeho vině, a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy. Kromě toho vyjádřil názor, že z popisu skutku uvedeného ve výroku o vině není patrný způsob, jímž se měl trestného činu dopustit. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnil v návaznosti na předcházející dovolací důvody. Obviněný J. B. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadené usnesení i předcházející vadné řízení a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného T. R. v celém rozsahu a dovolání obviněného J. B. z podstatné části byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že dovolání obviněného J. B., pokud se opírá o námitky odpovídající dovolacímu důvodu, je zjevně neopodstatněné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který nelze podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů, které jsou výslovně stanoveny v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Z jiného důvodu není možné dovolání podat.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. u obviněných T. R. a J. B.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z toho je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Právní posouzení skutku jako posouzení hmotně právní záleží v aplikaci hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Dovolacím důvodem nejsou s k u t k o v é námitky, jimiž dovolatel usiluje o jiné hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím také o změnu ve skutkových zjištěních soudů a o jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prezentuje. Dovolání nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Otázkou správnosti právního posouzení skutku se Nejvyšší soud zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nebere v úvahu námitky směřující proti skutkovým zjištěním soudů.
Jen zcela výjimečně může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním, a to s ohledem na nutnost dodržet principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces. Důvodem k takovému postupu může být pouze extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou vazbu na důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Brně, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Vrchní soud v Olomouci, spočíval ve dvou útocích týkajících se přepravy kokainu z Jižní Ameriky do Evropy.
Podstatou prvního útoku (bod 1 rozsudku) bylo to, že obviněný T. R. společně s obviněnými M. O. D. a R. D. od blíže nezjištěné doby do 24. 9. 2003 zorganizovali pro dodavatele kokainu z Jižní Ameriky, jejichž totožnost nebyla zjištěna, cestu patnácti kurýrů z České republiky a ze Slovenské republiky na ostrov Sint Maarten v Nizozemských Antilách, obvinění T. R. a R. D. kurýrům obstarali pod záminkou zajištění práce v cizině za vysokou částku dopravu osobními automobily do Nizozemska, dále leteckou dopravu z Amsterdamu na ostrov Sint Maarten, kde jim zajistili ubytování na dobu od 17. 9. 2003 do 24. 9. 2003 v hotelu v obci P. a kde kurýři čekali, poté dne 23. 9. 2003 ve večerních hodinách byly kurýrům předány balíčky s kokainem, které si kurýři ukryli ve svých zavazadlech, přičemž předání kokainu kurýrům zajistili L. Š., který byl již za tuto trestnou činnost odsouzen v Nizozemsku, a částečně obviněný R. D., kurýři byli instruováni, jak mají vypovídat pro případ zadržení policií, přičemž obviněný M. O. D. tlumočil ze španělštiny, kurýři byli zadrženi úředníky Celní inspekce Nizozemských Antil dne 24. 9. 2003 kolem 17.00 hodin a v jejich zavazadlech bylo nalezeno celkem 165,724 kg kokainu. Podle výroku o vině obvinění jako členové organizované skupiny působící ve více státech úmyslně neoprávněně zprostředkovali dovoz kokainu z ostrova Sint Maarten v Nizozemských Antilách do Nizozemska, přičemž tuto činnost organizovali v České republice, zejména v B. a P. společně s českým emigrantem P. V. a nizozemským občanem P. W. Součástí výroku o vině je i konstatování, že kokain je uveden jako omamná látka v příloze zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a je zařazen do seznamu I podle Jednotné úmluvy o omamných látkách.
Podstatou druhého útoku (bod 2 rozsudku) bylo to, že obvinění T. R., M. O. D., R. D. a J. B. společně od blíže nezjištěné doby do 30. 11. 2004 zorganizovali pro dodavatele kokainu z Jižní Ameriky, jejichž totožnost nebyla zjištěna, cestu dvou kurýrů ze Slovenské republiky do Venezuely na ostrov Isla de Margareta, obstarali jim dopravu osobním automobilem ze Slovenské republiky do Prahy, dále letecky do Amsterdamu a odtud letecky na venezuelské letiště Porlamar na ostrově Isla de Margareta, kde jim obviněný R. D. na pokyn obviněného T. R. zajistil ubytování v hotelu G. P. od 22. 11. 2004 do 30. 11. 2004, zde jim prostřednictvím nezjištěných osob obstarali kokain, který si kurýři naložili do zavazadel, dne 30. 11. 2004 byli kurýři zadrženi na letišti Porlamar a v jejich zavazadlech bylo nalezeno celkem 16 kg kokainu. Podle výroku o vině obvinění jako členové organizované skupiny působící ve více státech, zejména v České republice, Slovenské republice, Nizozemí a Venezuele, úmyslně neoprávněně zprostředkovali dovoz kokainu s vědomím, že se jedná o tuto látku. Ve výroku o vině je konstatováno, že kokain je uveden jako omamná látka v příloze zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a je zařazen do seznamu I podle Jednotné úmluvy o omamných látkách.
Obviněný T. R. neuplatnil žádné námitky, jimiž by tvrdil, že uvedená skutková zjištění nenaplňují znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. Pouze takto koncipované námitky by odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesouhlas obviněného se skutkovými zjištěními soudů a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Mimo rámec dovolacího důvodu jsou také námitky, jimiž obviněný J. B. polemizoval se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak soudy hodnotily důkazy.
Za dovolací důvod lze považovat námitku obviněného J. B., že z výroku o vině (bod 2 rozsudku) není patrný způsob, jakým se měl trestného činu dopustit. Tato námitka však je evidentně nepodložená. Lze připustit, že skutková část výroku o vině obsahuje poněkud obecnou formulaci, že obvinění „... zorganizovali ... cestu kurýrů M. M. a M. P. ... do Venezuely“, avšak zároveň je třeba poukázat na další část výroku o vině, v níž je uvedeno, že obvinění kurýrům „obstarali dopravu osobním automobilem ze Slovenské republiky do České republiky“. To se plně vztahuje na obviněného J. B., jehož úloha spočívala právě v sehnání dvou kurýrů a v zajištění jejich dopravy ze Slovenska do Prahy před jejich další cestou do Amsterdamu a do Venezuely. odrobnější zjištění, která konkretizují to, jak se obviněný J. B. angažoval v tomto stadiu celé akce, vyplývají z odůvodnění rozsudku. Tato zjištění současně ukazují na to, že obviněný J. B. byl i poté ve velmi úzkém a prakticky nepřetržitém kontaktu s obviněným T. R. a částečně také s obviněným R. D., že tyto kontakty se týkaly akce jako celku a že směřovaly i k situaci vyvolané zadržením kurýrů ve Venezuele. Zjištění uvedená ve výroku o vině jsou dostatečně konkrétní, aby bylo jasné, že dílčí jednání obviněného J. B. bylo součástí širšího komplexu společného jednání všech obviněných. Nejvyšší soud proto rozhodně nemohl dojít k závěru, že by ze skutkových zjištění týkajících se obviněného J. B. nevyplývalo spolupachatelství trestného činu. Dovolání obviněného je v tomto ohledu zjevně neopodstatněné.
Skutková zjištění uvedená ve výroku o vině ohledně obviněných T. R. a J. B. nevykazují žádný extrémní rozpor v poměru k provedeným důkazům. Naopak tato zjištění mají odpovídající obsahovou návaznost na provedené důkazy. Soudy zhodnotily důkazy logickým a přesvědčivě zdůvodněným způsobem. V tomto rámci jasně, přehledně, srozumitelně a ověřitelně vysvětlily svůj hodnotící postup, zaznamenaly i rozpory, které vyvstaly mezi některými důkazy, a překlenuly tyto rozpory plně akceptovatelnými úvahami. Soudy se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Zvlášť obezřetně soudy hodnotily výpovědi těch svědků z okruhu kurýrů zadržených na ostrově Sint Maarten, kteří v přípravném řízení usvědčovali obviněného T. R. z jednání uvedeného v bodě 1 rozsudku a v hlavním líčení své původní výpovědi podstatně změnili v jeho prospěch. Konkrétně jde o výpovědi svědků L. Š., J. K. a R. D. Pokud soudy založily svá skutková zjištění na výpovědích těchto svědků z přípravného řízení a považovaly změnu jejich výpovědí v hlavním líčení za nevěrohodnou, vysvětlily to způsobem plně slučitelným se zásadou volného hodnocení důkazů. Soudy především zdůraznily kontradiktornost výpovědí svědků v přípravném řízení, neboť jim byl přítomen mimo jiné i obhájce obviněného T.R. Dále soudy poukázaly na obsah výpovědí svědků z hlediska jejich obsáhlosti, detailnosti a logičnosti. Nakonec soudy přihlédly i k tomu, že nebylo nijak potvrzeno to, co svědkové uváděli jako důvod změny svých výpovědí, tj. nátlak policie. To, že se obvinění T. R. a J. B. neztotožňují s hodnocením důkazů, jak ho podaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí, a že nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem. Nejvyšší soud proto do skutkových zjištění soudů nijak nezasahoval.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. u obviněného J. B.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Namítaná nepřítomnost obviněného J. B. ve veřejném zasedání konaném dne 21. 10. 2008, v němž Vrchní soud v Olomouci rozhodl napadeným usnesením, neznamená porušení žádných ustanovení.
O konání veřejného zasedání byl obviněný J. B. řádně a včas vyrozuměn dne 7. 10. 2008. Podáním ze dne 20. 10. 2008 obviněný prostřednictvím obhájce požádal o odročení a uvedl, že se chce veřejného zasedání zúčastnit. Žádost odůvodnil tím, že uvedeného dne (20. 10. 2008) byl vyšetřen s podezřením na zánět trojklanného nervu a odeslán k provedení dalších odborných vyšetření, a dodal, že potvrzení následně předloží. K veřejnému zasedaní se obviněný nedostavil, neboť podle sdělení obhájce byl v nemocnici na vyšetření. Žádné potvrzení obviněný ani dodatečně nepředložil, zejména ne potvrzení, z něhož by vyplývalo, že jeho zdravotní stav mu objektivně bránil v tom, aby se k veřejnému zasedání dostavil.
Z hlediska ustanovení trestního řádu upravujících veřejné zasedání nemají omluva ani důvod nepřítomnosti obviněného žádný význam. Z ustanovení §234 odst. 1, 2 tr. ř., které upravuje přítomnost při veřejném zasedání obecně, nijak nevyplývá nutnost, aby obviněný byl veřejnému zasedání přítomen, tím méně pak nemožnost konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, pokud o něm byl řádně a včas vyrozuměn. Ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. speciálně upravuje přítomnost při veřejném zasedání v řízení u odvolacího soudu, přičemž stanoví, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání konat jen tehdy, jestliže výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Z toho je zřejmé, že jediným důvodem, pro který bylo vyloučeno konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, byl jeho případný pobyt ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody. Obviněný však byl na svobodě, takže vzhledem k ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. bylo možné konat veřejné zasedání bez ohledu na to, zda a jak se obviněný omluvil a co bylo důvodem jeho nepřítomnosti.
Konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nebylo ani zásahem do jeho ústavně zaručeného práva na projednání věci ve vlastní přítomnosti (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Uvedené právo neznamená, že obviněný nutně musí být přítomen u všech úkonů celého trestního stíhání. Obviněný byl přítomen hlavnímu líčení, v němž byl vyslechnut a měl reálnou možnost vyjádřit se ke skutkové i právní stránce věci, vyjádřit se k provedeným důkazům, uplatnit návrhy potřebné pro svou obhajobu atd. Byl tedy osobně přítomen tomu stadiu řízení, které má pro konečný výsledek základní význam. Jestliže kolizi veřejného zasedání o odvolání s lékařským vyšetřením, o jehož povaze a naléhavosti nic bližšího neuvedl a nedoložil, obviněný vyřešil tak, že dal přednost lékařskému vyšetření, sám se tím zbavil možnosti vystupovat osobně před odvolacím soudem. Znovu je třeba připomenout, že obviněný nijak nedoložil, že by jeho zdravotní stav vylučoval, aby se dostavil k veřejnému zasedání. Obviněný ostatně nijak nedoložil ani to, že by absolvované lékařské vyšetření nebylo možné provést jiného dne než právě v den konání veřejného zasedání. Obviněný namítl, že ve veřejném zasedání byl proveden významný důkaz, ke kterému neměl možnost se vyjádřit. Šlo o důkaz usnesením Inspekce ministra vnitra ze dne 29. 1. 2007, č. j. IN-1/11-TČ-2007, jímž policejní orgán inspekce postupem podle §159a odst. 1 tr. ř. odložil věc – podezření z trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. spáchaného policisty v souvislosti se zadržením L. Š. jako podezřelého podle §76 odst. 1 tr. ř. V posuzované věci mělo citované usnesení ten význam, že bylo podkladem pro hodnocení svědecké výpovědi L. Š., zvláště pak jeho tvrzení, že k výpovědi v přípravném řízení byl donucen nátlakem policistů. Je však třeba připomenout, že výpověď svědka L. Š. se vztahuje k transportu kokainu z ostrova Sint Maarten v září 2003, tedy k té části výroku o vině, která se obviněného J. B. vůbec netýká. Obviněného se týká ta část výroku o vině, v níž jde o transport kokainu z ostrova Isla de Margareta v listopadu 2004. Z hlediska výroku o vině obviněného J. B. nebyla výpověď svědka L. Š. nijak významná. Tím pádem nebyl pro posouzení věci obviněného J. B. významný ani důkaz citovaným usnesením Inspekce ministra vnitra. Lze jen dodat, že konáním veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nebyl dotčen celkový charakter procesu jako procesu spravedlivého.
V části opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dovolání obviněného J. B. zjevně neopodstatněné.
Pro úplnost je třeba dodat, že dovolacím důvodem nejsou námitky obviněného J. B. týkající se otázky přibrání vyššího soudního úředníka, resp. protokolujícího úředníka, a odpovídajícího zachycení této okolnosti v protokole o veřejném zasedání.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. u obviněného J. B.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v posuzované věci uplatnitelný ve variantě, která spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je zde vázán na jiný dovolací důvod. To znamená, že může být uplatněn jen ve spojení s jiným dovolacím důvodem, v daném případě s dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud je dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř., je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Stejně tak pokud některé uplatněné námitky nejsou dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř., nejsou dovolacím důvodem ani podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Závěrem
Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud odmítl dovolaní obou obviněných. Dovolání obviněného T. R. bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. Dovolání obviněného J. B. bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné.
K délce dovolacího řízení považuje Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že dovolání podali u Krajského soudu v Brně obviněný T. R. dne 9. 3. 2009 a obviněný J. B. dne 4. 3. 2009. Věc byla předložena Nejvyššímu soudu dne 6. 4. 2010. Je tedy zřejmé, že k průtahům nedošlo v řízení před Nejvyšším soudem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec