ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.388.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 388/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 21. dubna 2010 v Brně, v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného R. R. , které podal proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2009, sp. zn. 3 To 207/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 T 223/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 31. 7. 2009, sp. zn. 3 To 207/2009, zrušil podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 2 T 223/2007, v celém rozsahu, když pouze formálně znění výroku o vině shledal nepřesným. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak sám ve věci rozhodl tak, že obviněného R. R. uznal vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), d) tr. zák. dílem dokonaným dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Podle §235 odst. 2 tr. zák. pak obviněnému uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, se zařazením pro jeho výkon podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložil obviněnému také trest propadnutí směnky vystavené dne 13. 8. 2007 Ing. A. G. O vině a trestu tak rozhodl odvolací soud stejně, jako soud I. stupně ve zrušeném rozsudku.
Uvedeného trestného činu se obviněný dopustil tím (stručně uvedeno), že dne 25. 8. 2007 v O.-H., v bytě nájemce Ing. A. G., jako osoba jednající za obchodní společnost REKIN, s. r. o., při jednání o vrácení ceny za převod členských práv v bytovém družstvu, když do bytu vstoupilo nejméně 10 dosud neustanovených mužů romského etnika, kteří obstoupili poškozeného Ing. A. G., dva z nich si k němu přisedli, vyhrožovali mu fyzickou likvidací, a jeden z nich jej udeřil pěstí do obličeje, počal obviněný R. R. požadovat po poškozeném vystavení směnky ve prospěch obchodní společnosti REKIN, s. r. o., na částku 600.000,- Kč, když s tím poškozený nesouhlasil, bylo mu ze strany mužů romského etnika vyhrožováno fyzickou likvidací, pokud nepřistoupí na požadavek obviněného R. R. a nepodepíše směnku, na což obviněný R. R. reagoval souhlasným pokyvováním hlavou, vzápětí jej stejný muž romského etnika, který jej předtím udeřil do obličeje, začal škrtit, v důsledku čehož se poškozený podvolil požadavkům obviněného R. R. a směnku vystavil na částku 586.000,- Kč, kterou však neuhradil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spatřuje obviněný v porušení ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání konaném o odvolání dne 31. 7. 2009. O tomto veřejném zasedání jej odvolací soud pouze vyrozumíval, ale protože nebyl zastižen v místě doručování, zásilku si ani následně nevyzvedl, protože se o jejím uložení nedozvěděl. Po vrácení nevyzvednuté zásilky ji odvolací soud vyhodnotil jako doručenou podle §64 odst. 2 tr. ř. a odvolání projednal v jeho nepřítomnosti podle §202 odst. 2 tr. ř. Podle názoru obviněného dal odvolací soud předem najevo, že nehodlá vyhovět námitkám v odvolání, a to tím, že jej k veřejnému zasedání nepředvolal, ale pouze jej o jeho konání vyrozumíval. Nepředvolání k veřejnému zasedání považuje za hrubý zásah do svého práva na obhajobu, když i v rámci veřejného zasedání může uvádět nové skutečnosti, vyjadřovat se k věci, a povinností soudu je vyjádřit se k návrhům, což v nepřítomnosti obviněného není možné. Protože u obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti konat, jen pokud výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává, podle obviněného tím zákonodárce zvýhodňuje tuto skupinu osob, a naopak diskriminuje osoby, které ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nejsou. Tento stav odvolací soudy zneužívají, pouhým vyrozumíváním o veřejném zasedání obchází taxativní výčet doručovaných zásilek bez možnosti doručení uložením a zkracují tím obviněné na jejich právech.
V rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný předně poukazuje na to, že jediným usvědčujícím důkazem, který byl soudem bezvýhradně akceptován, jsou výpovědi údajného poškozeného Ing. A. G., s kterými však nekoresponduje výpověď žádné jiné osoby vyslechnuté ve věci. Výpověď poškozeného tak stojí zcela osamoceně vůči dalším důkazům, které svědčí zcela v jeho prospěch. Orgánům činným v trestním řízení vytýká, že nezajistily provedení všech nezbytných úkonů, zejména ohledání místa činu a prověrku na místě, záznam kamerového systému v Shopping parku, jejichž provedením by bylo možno zjistit totožnost a pohyb osob, které se měly podílet na protiprávním jednání, resp. prověřit věrohodnost výpovědi poškozeného. Tímto postupem bylo zmařeno řádné zadokumentování věci, možnost prověření či vyvrácení jeho obhajoby. Přitom je obviněn pouze on, když se orgány činné v trestním řízení nevypořádaly s dalšími údajnými spolupachateli, a nelze jej proto uznat vinným trestným činem, kde je podmínkou spáchání s nejméně dalšími dvěma osobami.
V další části dovolání pak obviněný poukazuje zejména na výpovědi svědků P. P., G. S., části jejich výpovědi konfrontuje s výpovědí poškozeného, a na základě toho zpochybňuje pravdivost a věrohodnost výpovědi poškozeného. Namítá rovněž nedostatečné poučení svědků manželů K. u hlavního líčení, kdy byli poučeni podle §100 tr. ř. pouze ve vztahu k němu jako obviněnému, ale podle jeho názoru měli být z hlediska způsobení nebezpečí trestního stíhání poučeni i ve vztahu k dosud neustanoveným pachatelům, u nichž lze předpokládat, že se jedná o jejich rodinné příslušníky. Obecně obviněný také namítá, že usnesení o zahájení trestního stíhání v jeho trestní věci nesplňuje základní zákonné požadavky a bylo mu doručeno bez jeho předchozího výslechu jako podezřelého podle §76 odst. 3 tr. ř., za dodržení ustanovení §76 odst. 5 tr. ř.
Obviněný tak ve své věci shledává porušení zásady „in dubio pro reo“, zdůraznil, že pouhé podezření nepostačuje k odsouzení a poukázal v souvislosti s tím na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (A-146) a nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 910/07.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud po zrušení napadeného rozsudku jej zprostil obžaloby, případně věc vrátil, ale jinému soudu než Krajskému soudu v Ostravě. Současně navrhl, aby byl podle §265o odst. 1 tr. ř. odložen výkon dovoláním napadeného rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný byl vyrozumíván o konání veřejného zasedání na adresu, kterou u hlavního líčení za podmínek §55 odst. 1 písm. c) tr. ř. označil za účelem doručování. Pokud obviněný poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 11 Tdo 18/2007, poukázala státní zástupkyně na jeho závěr, že pouhé vyrozumění obviněného o konání veřejného zasedání by bylo možno považovat za zásah do práva na obhajobu pouze v případě, že odvolací soud hodlá v jeho průběhu provádět další dokazování. O takovou situaci se ale v tomto případě nejednalo a přítomnost obviněného tak nebyla nezbytná. Protože vyrozumění obviněného i fikce doručení byly v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu, nebylo postupem soudu obviněnému zabráněno v uplatnění jeho práva na obhajobu. Proto státní zástupkyně považuje námitky obviněného v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. za zjevně neopodstatněné.
K námitkám ohledně důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupkyně uvedla, že jsou v souladu se setrvalou obhajobou obviněného uplatněnou i v řízení o odvolání, ale nevyplývá z nich žádná konkrétní hmotně právní námitka. Dovolání je založeno pouze na úvahách týkajících se hodnocení provedených důkazů a nemůže tak být kvalifikovaným podnětem dovolacího přezkumu, protože dovolací soud není další odvolací instancí a nemůže proto přezkoumávat dosavadní postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Státní zástupkyně přitom neshledala ani podmínky výjimečného zásahu do skutkového stavu věci, přičemž již odvolací soud se s těmito námitkami obviněného logicky a přesvědčivě vypořádal. S jistou mírou tolerance státní zástupkyně za jedinou kvalifikovanou námitku považuje tvrzení obviněného, který na podkladě chybějící identifikace doposud nestíhaných osob (spolupachatelů) dovozuje nenaplnění kvalifikačního znaku „nejméně se dvěma osobami“ ve smyslu §235 odst. 2 písm. b) tr. zák. Netotožnění těchto osob, ale podle státní zástupkyně nemá vliv na naplnění tohoto znaku. Navrhla proto, aby bylo dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Jak vyplývá z výše citovaných námitek obviněného ohledně tohoto důvodu dovolání, jeho existenci nespatřuje v porušení příslušných ustanovení trestního řádu v souvislosti s jeho vyrozuměním o konání veřejného zasedání o jeho odvolání ale domáhá se toho, že měl být k veřejnému zasedání předvolán. Tím by došlo podle §64 odst. 4 písm. a) tr. ř. k vyloučení možnosti uložení doručované zásilky, které je naopak možné v případě pouze vyrozumění o jeho konání, a neuplatnila by se tak ani tzv. fikce doručení podle §64 odst. 2 tr. ř., podle které se poslední den lhůty deseti dnů od uložení, považuje za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování. Existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. tak obviněný spatřuje v samotném znění příslušných ustanovení trestního řádu, které považuje za diskriminační. Takováto námitka ale není způsobilá založit existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., jehož předpokladem je toliko porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání a nikoli subjektivní názor obviněného o tom, jak by měl zákon danou problematiku upravovat. Ohledně tohoto důvodu dovolání tak bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Na okraj lze uvést, že obviněný si byl velmi dobře vědom, že je proti němu vedeno trestní stíhání, a podal-li sám odvolání, také věděl, že u odvolacího soudu se bude konat jednání o tomto jeho odvolání. Předmětnou adresu přitom sám uvedl jako adresu pro doručování zásilek soudu, a tak musel očekávat, že právě na tuto adresu bude obesílán i soudem odvolacím. To zvlášť za situace, kdy podle rejstříku trestů se v minulosti již 5x zodpovídal za své jednání před soudem, má bohaté zkušenosti z průběhu trestního stíhání a také s doručováním zásilek. Pokud za této situace neprojevil dostatečnou obezřetnost, nestřežil svá práva a nevěnoval pozornost doručovaným zásilkám, je pouze jeho vinou, že se o konání veřejného zasedání nedověděl a sám se tak zbavil možnosti uplatnil svá práva ve veřejném zasedání. Pokud soud nepovažoval účast obviněného ve veřejném zasedání o odvolání za nutnou, byla účast obviněného na tomto zasedání jeho právem, a nelze jej proto k účasti nutit předvoláním. Navíc tvrzení obviněného, že se o uložení zásilky nedozvěděl, a tedy ve svém důsledku nevěděl ani o konání veřejného zasedání dne 31. 7. 2009, zpochybňují skutečnosti vyplývající z trestního spisu. Jednak, již jeden a půl měsíce (17. 6. 2009) před konáním veřejného zasedání podal obviněný u Ústavního soudu ČR ústavní stížnost (ve věci vyloučení soudců odvolacího soudu), ve které žádal o projednání věci mimo pořadí právě z toho důvodu, že odvolací soud již na den 31. 7. 2009 nařídil veřejné zasedání. Dále dne 29. 6. 2009 žádal obhájce obviněného z důvodu dovolené o přeložení termínu veřejného zasedání z 31. 7. 2009 na pozdější termín s tím, že obviněný nesouhlasí s jeho zastoupením jiným advokátem.
Další důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitky obviněného ale ani ohledně tohoto důvodu dovolání z podstatné části neodpovídají uvedeným požadavkům na jejich hmotně právní povahu. Obsáhlé námitky obviněného jsou zaměřeny zejména na zpochybnění věrohodnosti výpovědi poškozeného, jakož i proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů a proti úplnosti dokazování. V podstatě shodné námitky přitom obviněný uplatnil již v odvolání. Obviněný ale nesouhlasí ani s rozhodnutím odvolacího soudu a tytéž námitky uplatňuje i v dovolání, čímž staví Nejvyšší soud do role dalšího odvolacího soudu, která mu ale podle zákona zjevně nepřísluší. Dovolací soud přezkoumává napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně uvedených vad v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., mezi kterými nejsou vady spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci, resp. v hodnocení důkazů, či neúplnosti dokazování, jak namítá obviněný. Takovéto námitky nemůžou proto založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
Přitom obviněný ve své ryze skutkové argumentaci také interpretuje výpověď svědka P. P. v rozporu se skutečným obsahem jeho výpovědi, když tvrdí, že podle výpovědi P. P. se tento předem dohodl s poškozeným na schůzce na místě činu dne 25. 8. 2007. Z toho dovozuje nepravdivost výpovědi poškozeného, že netušil, že někdo do bytu přijde. Svědek P. P. totiž naopak potvrdil pravdivost této výpovědi poškozeného, když v hlavním líčení uvedl, že se chtěl s poškozeným sejít, tento mu však nebral telefon. Protože se dověděl od J. M., že bylo setkání domluveno na sobotu (25. 8. 2007), dohodl se s obviněným, že na tuto schůzku půjde místo něj.
Pod uplatněný důvod dovolání nespadá ani námitka obviněného ohledně nedostatků usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. Předně je nutno uvést, že obviněný pouze obecně namítá, že toto usnesení nesplňuje základní požadavky, a vůbec nekonkretizuje jaké vady v popisu skutku, nebo v odůvodnění usnesení spatřuje. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu, aby na základě nekonkrétní obecné námitky sám vyhledával, či zjišťoval, jakými vadami by namítané rozhodnutí mohlo trpět a jakou vadu mohl mít asi obviněný na mysli. Podstatné však je, že námitka proti usnesení o zahájení trestního stíhání se týká otázky samotné opodstatněnosti trestního stíhání a tedy jeho přípustnosti (též případně v souvislosti s promlčením trestního stíhání). Takovéto námitky lze v dovolání uplatňovat pouze prostřednictvím důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., který je dán tehdy, bylo-li proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Tento dovolací důvod, ale obviněný neuplatnil.
Ani v tomto případě není navíc argumentace obviněného v souladu se skutečností, když namítá, že mu usnesení o zahájení trestního stíhání bylo doručeno dne 26. 8. 2007, a to bez jeho předchozího výslechu jako podezřelého, který měl být proveden podle §76 odst. 3, 5 tr. ř. Na č. l. 32 tr. spisu je totiž protokol o výslechu R. R. jako podezřelého ze dne 26. 8. 2007, tj. ze dne kdy byl policejním orgánem zadržen.
Ve shodě s vyjádřením státní zástupkyně k dovolání, shledal Nejvyšší soud jako jedinou hmotně právní námitku, odpovídající důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., námitku obviněného, že jej nelze uznat vinným spácháním trestného činu nejméně se dvěma osobami podle §235 odst. 2 písm. b) tr. zák., když byl obviněn pouze on sám a o účasti těchto dalších osob na trestném činu nebylo žádným způsobem rozhodnuto. Tato námitka je ale zjevně neopodstatněná. Jak uvedla již státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání, na posouzení otázky, zda obviněný spáchal trestný čin za splnění této kvalifikované okolnosti, nemá vliv skutečnost, že žádná z těchto dalších osob nebyly ztotožněna. Podstatné je, že spáchání trestného činu v součinnosti s nejméně 10 dosud neustanovenými muži romského etnika je součástí popisu skutku.
Protože podstatná část námitek obviněného neodpovídá uplatněným důvodům dovolání a jediná hmotně právní námitka byla shledána zjevně neopodstatněnou, bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. dubna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš