ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.44.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 44/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 17. února 2010 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného N. K., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2009, sp. zn. 6 To 342/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 T 98/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 4 T 98/2008, byl obviněný N. K. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a byl odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 4 let a 6 měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Tímž rozsudkem byl k podmíněnému trestu odnětí svobody odsouzen také spoluobviněný J. M.
Proti citovanému rozsudku podal odvolání obviněný N. K. a státní zástupce v neprospěch tohoto obviněného. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 7. 2009, sp. zn. 6 To 342/2009, odvolání N. K. podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. K odvolání státního zástupce, který se domáhal posouzení jednání N. K. v souladu s obžalobou jako jednání zvlášť nebezpečného recidivisty podle §41 odst. 1 tr. zák., krajský soud podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně ohledně tohoto obviněného v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. pak nově rozhodl tak, že jej uznal na stejném skutkovém základě vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů jako zvlášť nebezpečného recidivistu podle §41 odst. 1 k §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Podle §187 odst. 2 tr. zák., za použití §42 odst. 1 tr. zák., jej pak odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 8 roků, se zařazením pro jeho výkon podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., tj. že v řízení neměl obhájce, až ho podle zákona mít měl, spatřuje obviněný v tom, že i když v každé fázi trestního stíhání obhájce měl, okresní soud odmítl jednat s jím zvoleným obhájcem JUDr. T. Štípkem. Soudu I. stupně vytýká, že pokud tohoto jím zvoleného obhájce považoval za vyloučeného z důvodu jeho předchozího výslechu v postavení svědka v této trestní věci, nestačilo aby jej jako obviněného pouze o tomto svém právním názoru vyrozuměl, ale bylo nutné pravomocně o vyloučení tohoto advokáta rozhodnout ve smyslu §37a tr. ř. V opačném případě byl tento advokát účinně zvolen jako obhájce a mělo s ním být takto jednáno. Okresní soud ale o vyloučení advokáta rozhodl až z podnětu jeho námitek v odvolání, když předtím konal hlavní líčení, a meritorně ve věci rozhodl přesto, že trval na obhajobě své osoby zvoleným obhájcem JUDr. T. Štípkem.
Nesprávné právní posouzení ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že ve vztahu k materiální podmínce nebyly naplněny všechny znaky zvlášť nebezpečné recidivy podle §41 odst. 1 tr. zák. Obviněný konstatoval, že formální podmínky zvlášť nebezpečné recidivy naplněny byly, když předtím spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák. Nesouhlasí ale s názorem odvolacího soudu, že pro posouzení materiální podmínky zvlášť nebezpečné recidivy je významné, že se tohoto vydírání dopustil vůči svědkovi, protože to jen vyjadřuje typovou společenskou nebezpečnost tohoto předchozího trestného činu. Obviněný nesouhlasí ani s argumentem odvolacího soudu, že znovu spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin „na úseku drog“, protože dříve spáchaný trestný čin vydírání formálně neměl nic společného s drogami. Jsou zde tak v jeho neprospěch posuzovaný další trestné činy spáchané s vydíráním ve vícečinném souběhu, které však do kategorie zvlášť závažných trestných činů zařadit nelze. Za zvlášť nebezpečného recidivistu může být ale pachatel označen jen ve vztahu k trestnému činu uvedenému v §41 odst. 2 tr. zák. Pro podstatné zvýšení stupně nebezpečnosti činu pro společnost, není významná jen zákonem uváděná doba uplynulá od posledního odsouzení, ale je důležité ve vzájemných souvislostech posoudit i význam a závažnost dalších kriterií, byť zákonem výslovně neuvedených. Takové kriterium ale nelze spatřovat v okolnostech, které jsou vyjádřeny již formálními znaky uvedenými v ustanovení §41 odst. 1 tr. zák., jak to v tomto případě učinil odvolací soud, když materiální znak shledal mj. v tom, že se předchozího trestného činu vydírání dopustil násilím či pohrůžkou násilí a vůči poškozenému jako svědkovi. Přitom nepřihlédl k způsobu jeho života v době mezi spácháním zvlášť závažných trestných činů, k intenzitě naplnění formálního znaku, když se jednalo o hraniční množství prodané a předané drogy pro naplnění trestného činu podle §187 odst. 2 tr. zák. ve větším rozsahu, ani k tomu, že byl v minulosti pouze jednou potrestán za zvlášť závažný úmyslný trestný čin, navíc typově odlišný a byl pouze jednou ve výkonu trestu odnětí svobody. Obviněný je proto toho názoru, že v daném případě s ohledem na typovou i konkrétní společenskou nebezpečnost dříve i nyní spáchaného zvlášť závažného úmyslného trestného činu, a okolnosti jejich spáchání, nebyla naplněna materiální podmínka zvlášť nebezpečné recidivy podle §41 odst. 1 tr. zák.
V závěru dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedl, že podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 11 Tdo 636/2002, sice pod tento důvod dovolání spadá i případ, kdy obviněný sice obhájce má, ale orgány činnými v trestním řízení nejsou plněny zákonné povinnosti vyplývající z této situace. Přesto v daném případě není namítaný dovolací důvod naplněn, i když se nalézací soud dopustil formálního pochybení, když nerozhodl o vyloučení obhájce JUDr. T. Štípka ihned poté, kdy si jej obviněný za obhájce zvolil. Pouhé neformální sdělení obviněnému o vyloučení tohoto advokáta bylo nedostačující. Na druhé straně byl ale tento advokát evidentně z obhajoby vyloučen, když podle §35 odst. 3 tr. ř. v trestním řízení nemůže být obhájcem advokát, který v něm vypovídal jako svědek. Protože vedle obviněným zvoleného obhájce JUDr. T. Štípka, sdělil dne 8. 4. 2009 obhájce Mgr. M. Ježek, že převzal obhajobu obviněného na základě plné moci udělené jeho matkou B. K., a tento obhájce jej u hlavního líčení také obhajoval, proti čemuž obviněný nevznesl žádné námitky, nedošlo z materiálního hlediska k porušení obhajovacích práv obviněného.
K námitkám obviněného v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že obviněný se drogové trestné činnosti začal dopouštět tři a půl roku od předchozího odsouzení za zvlášť závažný úmyslný trestný čin a necelé dva roky od podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Tyto skutečnosti společně s tím, že zvlášť závažnou trestnou činnost opakoval ještě před uplynutím poloviny zkušební doby podmíněného propuštění z výkonu trestu, podle státního zástupce nebezpečnost činu pro společnost podstatně zvyšují. Z hlediska závažnosti dříve spáchaného zvlášť závažného úmyslného trestného činu, lze podle názoru státního zástupce přihlédnout ke skutečnosti, že se nejednalo o ojedinělý exces, ale obviněný se jej dopustil ve vícečinném souběhu s jinými trestnými činy drogového charakteru, byť méně závažnými. Nesouhlasí ani se způsobem, jakým obviněný bagatelizuje závažnost nyní spáchané trestné činnosti, když nešlo o nějaké „hraniční“ množství drogy, když distribuoval zakázanou látku v množství asi 400 dávek drogy a získal majetkový prospěch ve výši desítek tisíc korun. I když se odvolací soud nezabýval některými dalšími hledisky při posuzování zvlášť nebezpečné recidivy, přesto výše uvedené okolnosti samy o sobě výrazně zvyšují stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, a to i pokud by další, odvolacím soudem nehodnocena hlediska (způsob života před znovu spácháním trestné činnosti, chování ve výkonu trestu), vyzněla pro dovolatele příznivě. Státní zástupce proto navrhl, aby bylo podané dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Protože obviněným uplatněné námitky odpovídají uplatněným důvodům dovolání, Nejvyšší soud z hlediska těchto námitek přezkoumal správnost postupu soudů a právního posouzení skutku, ale dovolání důvodným neshledal.
Obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, pokud obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Dovolatel si je vědom toho, že po celé trestní stíhání obhájce měl. Nicméně je toho názoru, že uvedený důvod dovolání je dán tím, že od oznámení výpovědi plné moci zvolenému obhájci JUDr. T. Mikulíkovi Hamelemu, Ph.D., nebyl obhajován zvoleným obhájcem JUDr. T. Štípkem, kterému udělil plnou moc, tento obhájce nebyl vyrozuměn o hlavním líčení, nezúčastnil se jej a o jeho vyloučení bylo soudem I. stupně rozhodnuto až na základě námitek v odvolání.
JUDr. T. Štípek, kterého si obviněný sám zvolil jako obhájce, a udělil mu plnou moc k obhajobě již na počátku trestního stíhání dne 3. 4. 2008, se účastnil úkonů přípravného řízení, ale bezprostředně po podání obžaloby u soudu, obviněnému sám plnou moc vypověděl dne 18. 6. 2008. Dne 19. 6. 2008 pak obviněný udělil plnou moc k obhajobě advokátovi JUDr. T. Mikulíkovi Hamelemu, Ph.D., který jej zastupoval v celém řízení před soudem I. stupně až do vyhlášení prvního rozsudku ze dne 21. 11. 2008 (zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2009, sp. zn. 6 To 83/2009), v jehož průběhu obviněný zprostil mlčenlivosti JUDr. T. Štípka a tento byl ve věci slyšen dne 21. 11. 2008 jako svědek. Dne 13. 2. 2009 pak obviněný udělil znovu plnou moc k obhajobě JUDr. T. Štípkovi, přičemž vypověděl plnou moc JUDr. T. Mikulíkovi Hamelemu, Ph.D.
Jak vyplývá z trestního spisu (č. l. 377), udělení plné moci zvolenému obhájci JUDr. T. Štípkovi, bylo soudu I. stupně oznámeno dne 17. 2. 2009. Protože tento advokát v předchozím stadiu trestního stíhání vypovídal ve věci jako svědek, soud I. stupně shledal u něj důvod vyloučení jako obhájce obviněného z obhajování, z důvodu uvedeného v ustanovení §35 odst. 3 tr. ř. Na toto zjištění ale soud I. stupně nereagoval rozhodnutím o vyloučení tohoto advokáta z obhajování podle §37a odst. 1 písm. a) tr. ř. (učinil tak až usnesením ze dne 12. 6. 2009), ale pouze neformálně obviněnému sdělil přípisem, že JUDr. T. Štípek je ve věci jako obhájce z uvedeného důvodu vyloučen (č. l. 394 tr. spisu). Dne 6. 4. 2009 pak obviněnému opatřením (č. l. 402 tr. spisu) soud I. stupně ustanovil jako obhájce JUDr. T. Mutinu, které pak následně dne 8. 4. 2009 zrušil, protože soudu byla doručena téhož dne plná moc k obhajobě obviněného, kterou dne 8. 4. 2009 udělila matka obviněného B. K. advokátovi Mgr. M. Ježkovi. Tento advokát pak jako obhájce obviněného byl přítomen u hlavního líčení a obviněný proti němu neuplatnil žádné námitky, ani nenamítal nepřítomnost obhájce JUDr. T. Štípka.
Nerespektování práva obviněného na zvoleného obhájce, může být skutečností naplňující důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 11 Tdo 636/2002). V daném případě si samotný obviněný sám zvolil obhájce JUDr. T. Štípka, u kterého ale existoval důvod vyloučení podle §35 odst. 3 tr. ř. Proto jej soud I. stupně nevyrozumíval o úkonech trestního řízení a naopak tak činil ve vztahu k obhájci zvolenému matkou obviněného. Za této situace nedošlo k porušení práva obviněného na obhajobu, která byla zajištěna řádně zvoleným obhájcem Mgr. M. Ježkem. Formální pochybení soudu I. stupně, spočívající v opomenutí včasného rozhodnutí o vyloučení JUDr. T. Štípka z obhajování, nemůže být proto důvodem existence důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., protože tomuto advokátovi ve výkonu práva obhájce bránila objektivní (zákonná) překážka. Obviněný byl navíc v průběhu namítané části trestního stíhání obhajován zvoleným obhájcem Mgr. M. Ježkem, proti kterému nevznesl žádné námitky.
Pokud jde o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný namítá nenaplnění materiální podmínky zvlášť nebezpečné recidivy podle §41 odst. 1 tr. zák. Podle tohoto zákonného ustanovení se za zvlášť nebezpečného recidivistu považuje pachatel, který znovu spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin, ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný úmyslný trestný čin potrestán, jestliže tato okolnost pro svou závažnost, zejména vzhledem k délce doby, která uplynula od posledního odsouzení, podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
Zákon tedy předně z hlediska významu nerozlišuje, zda pachatel znovu spáchal stejný nebo jiný zvlášť závažný úmyslný trestný čin, a proto nemůže obstát námitka obviněného, že předchozí trestný čin je typově odlišný od nyní posuzovaného jednání.
Odvolací soud, na rozdíl od soudu I. stupně, dospěl k názoru o naplnění materiální podmínky zvlášť nebezpečné recidivy, když poukázal na to, že obviněný znovu spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin ještě před uplynutím poloviny zkušební doby podmíněného propuštění z předchozího výkonu trestu, který mu byl mj. uložen za zvlášť závažný úmyslný trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák. Dále, že opětovně spáchal takový trestný čin na úseku drog, když drogová problematika byla motivací obviněného k spáchání předchozího zvlášť závažného úmyslného trestného činu vydírání. Odvolací soud přitom v podrobnostech poukázal na rozhodné okolnosti spáchání předchozího zvlášť závažného úmyslného trestného činu, k čemuž obviněný v dovolání namítá, že tento trestný čin vydírání neměl formálně nic společného s drogami a soud tak údajně v jeho neprospěch posuzuje jiné předchozí trestné činy spáchané s vydíráním ve vícečinném souběhu. Ani této námitce ale Nejvyšší soud nepřisvědčil, protože posouzení povahy dříve a nyní spáchaných trestných činů /podle §235 odst. 1, 2 písm. e) a §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák./, je součástí komplexního posuzování materiální podmínky zvlášť nebezpečné recidivy.
Předchozí trestný čin vydírání (bod č. 3 výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 3. 2004, sp. zn. 6 T 143/2003) obviněný spáchal dne 24. 4. 2003 v podstatě tím, že poškozeného M. U. škrtil, tahal jej za vlasy a přitom jej slovně napadal, že je udavač, že jej klidně zabije, opakovaně jej udeřil pěstí do obličeje a neustále opakoval, že má odvolat svou svědeckou výpověď, kterou učinil na policii. Tento skutek pouze zdánlivě nesouvisí s drogovou problematikou, protože výpověď kterou byl poškozený nucen odvolat, se týkala právě výroby a distribuce metamfetaminu (pervitinu) obviněným N. K. Správně proto odvolací soud tuto skutečnost zohlednil při posuzování existence materiální podmínky zvlášť nebezpečné recidivy.
Zákon přitom jako zvlášť významné kriterium v §41 odst. 1 tr. zák. výslovně zdůrazňuje zejména délku doby, která uplynula od posledního odsouzení, která v tomto případě byla necelých tři a půl roku. Přitom obviněný bezprostředně po předchozím odsouzení vykonával trest odnětí svobody v trvání čtyři a půl roku, z něhož byl podmíněně propuštěn dne 20. 10. 2005. Znovu tak spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin jen dva roky po podmíněném propuštění, a to navíc v době, kdy neuplynula ještě ani polovina zkušební doby podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Obviněný si tak nejen nevážil dobrodiní podmíněného propuštění, ale další závažnou trestnou činností prokázal, že jak hrozba výkonu celého uloženého trestu odnětí svobody, tak i bezprostřední jeho výkon v trvání dvou let a tří měsíců, se u něj zcela minuly výchovným účinkem.
Výše uvedené skutečnosti v podstatě konstatoval již soud I. stupně, včetně předchozího odsouzení obviněného i za jiné trestné činy na úseku toxikomanie s tím, že se jedná o skutečně závažnou trestnou činnost. Přesto však dospěl k závěru o nenaplnění materiální podmínky zvlášť nebezpečné recidivy, když poukázal na pouze jedno předchozí potrestání za zvlášť závažný úmyslný trestný čin, po počátečních potížích na vzorné chování obviněného ve výkonu předchozího trestu odnětí svobody, a na skutečnost, že se obviněný po podmíněném propuštění nedopustil ještě jiné trestné činnosti. Tyto okolnosti případu ale zjevně přecenil. Spáchání druhého zvlášť závažného úmyslného trestného činu jen dva roky po podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody za jiný předchozí takový trestný čin, a navíc ještě před uplynutím poloviny stanovené zkušební doby, nemůže nijak významně vykompenzovat nespáchání ještě případné další trestné činnosti. Samotný obviněný byl přitom již 3x odsouzen, z toho byl 1x potrestán, když byl ve výkonu trestu za první spáchaný zvlášť závažný úmyslný trestný čin souvisící s drogovou problematikou a další trestné činy přímo související s distribucí drog (pervitinu). V průběhu první poloviny výkonu trestu odnětí svobody, pak měl obviněný značně špatné chování, a následné vzorné chování je nutno posuzovat i z hlediska výrazně omezených možností pro páchání trestné činnosti, které odsouzení ve výkonu tohoto trestu mají.
Z hlediska intenzity naplnění formálních znaků znovu spáchaného zvlášť závažného úmyslného trestného činu je pak zjevně neopodstatněná námitka obviněného, že se jednalo pouze o hraniční množství prodané a předané drogy. Jak uvedl odvolací soud ve výroku o vině (ad I/1) rozsudku, obviněný N. K. prodal J. M. nejméně 20 g psychotropní látky metamfetamin (pervitin). Pro naplnění znaku ve větším rozsahu trestného činu podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., přitom postačí již 10 g této látky. Obviněný tak uvedený formální znak kvalifikované skutkové podstaty naplnil prodejem nejméně dvojnásobně většího množství pervitinu, které představuje asi 400 dávek po 50 mg. Tím také získal majetkový prospěch až 40.000,- Kč, což svědčí o tom, že distribuce této látky je pro obviněného významným zdrojem příjmu, kterým si hradí své životní potřeby.
Dříve spáchaný zvlášť závažný úmyslný trestný čin přitom jen souvisel s problematikou omamných a psychotropních látek a byl s jinými trestnými činy přímo této povahy jen v souběhu. Znovu spáchaný takovýto trestný čin byl již spáchán přímo v souvislosti s distribucí těchto látek a je také typově závažnější než čin předchozí, v čemž lze spatřovat gradaci v trestné činnosti obviněného a vysokou míru jeho rozhodnutí k této trestné činnosti. Obviněný je tak nepoučitelným pachatelem se sklony k opakovanému páchání trestných činů zvlášť závažné povahy, se zvýšenou pravděpodobností jejich dalšího páchání. Proto je v zájmu zvýšené ochrany společnosti, i výchovné působení na obviněného, použití ustanovení §41 odst. 1 tr. zák. v daném případě namístě.
Nejvyšší soud na základě uvedených důvodů zjistil, že odvolací soud správně rozhodl, že obviněný spáchal trestný čin podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. a dovoláním napadené rozhodnutí tak nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Protože ve věci nedošlo k naplnění důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) ani g) tr. ř., a námitky obviněného na kterých jejich existenci zakládal shledal Nejvyšší soud zjevně nepodstatnými, bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš