ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.440.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 440/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 2. června 2010 o dovolání obviněné H. D. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 3 To 714/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 7/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné H. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 26. 6. 2009, sp. zn. 1 T 7/2009, byla obviněná uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a byla odsouzena podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva a půl roku, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozené společnosti MEJON, s. r. o., - Hřebčín Murhof, se sídlem v Jesenci č. 85, částku 199.584,- Kč, poškozené Z. S. částku 394.899,- Kč, poškozené K. S. částku 33.500,- Kč, poškozenému V. T. částku 160.140,- Kč, a poškozené J. C. částku 50.000,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené Z. S. a J. C. odkázány se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání proti všem výrokům. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 3 To 714/2009, zamítl odvolání obviněné podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 3 To 714/2009, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Obviněná namítla absenci subjektivní stránky trestného činu, jímž byla uznána vinnou s tím, že v době půjček byla údajně schopna je splácet, a že nejednala s úmyslem nevrátit půjčené peníze. Vytkla soudu prvního stupně, že zamítl důkaz výslechem svědka MVDr. M. Podle obviněné neměl být předmětný trestný čin posouzen jako trestný čin pokračující. Argumentovala tím, že pro takové posouzení nebyla dána především blízká časová souvislost mezi jednotlivými dílčími útoky. Obviněná je přesvědčena, že ani výše škody nebyla prokázána přesvědčivým způsobem. Tvrdí, že byla odsouzena mimo jiné i k náhradě škody, přestože nárok na náhradu škody zanikl započtením vzájemných pohledávek. Obviněná je přesvědčena, že pokud by soud prvního stupně vycházel z prokázané výše škody a neshledal by v jejím jednání pokračující trestný čin, přicházelo by v úvahu posouzení skutku podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Podle obviněné soud prvního stupně neprovedl dostatečná skutková zjištění především proto, že nevyslechl všechny potřebné svědky. Obviněná také namítla, že jí byl uložen přísný nepodmíněný trest odnětí svobody a tvrdí, že mělo být aplikováno ustanovení §31 tr. ř. (správně podle tr. zák.) a že podmíněný trest by lépe splnil svůj účel.
Obviněná z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 3 To 714/2009, a aby věc vrátil k dalšímu řízení, případně sám rozhodl o zproštění obžaloby nebo o zmírnění trestu.
Nejvyšší státní zástupkyně se do dne projednání k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Obviněná uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud však zjistil, že převážnou část námitek obviněné nelze podřadit pod tento dovolací důvod. Právně relevantní námitky pak shledal jako zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Pokud obviněná namítla nedostatečný rozsah dokazování, nedostatečná skutková zjištění a především nesprávné zjištění výše způsobené škody, napadla tím skutkové závěry soudů nižších stupňů, jimiž je v řízení o dovolání Nejvyšší soud České republiky vázán. Obviněná tedy učinila obsahem svých dovolacích námitek z části skutkové námitky, které směřují proti rozsahu dokazování a proti hodnocení důkazů. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Pokud obviněná tvrdí, že byla odsouzena mimo jiné i k náhradě škody, která údajně zanikla započtením vzájemné pohledávky, je nutné uvést, že tato skutečnost nevyplývá z dosavadního průběhu trestního řízení a ani obviněná v řízení tuto skutečnost nedoložila žádným prokazatelným způsobem.
Z hlediska zákonného vymezení důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je povinností Nejvyššího soudu zabývat se otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení za předpokladu, že obviněný v rámci tohoto důvodu dovolání uplatní právní námitky. Za námitky právního charakteru podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je proto potřeba považovat námitku absence subjektivní stránky trestného činu, jakož i námitku nesprávného posouzení skutku jako pokračujícího trestného činu.
Při posouzení důvodnosti relevantních námitek obviněné v řízení o dovolání, je však nutné vycházet ze skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy nižších stupňů.
Ze skutkových zjištění vyjádřených v tzv. skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně přitom vyplývá (stručně řečeno), že obviněná ve snaze získat finanční prostředky pro svůj prospěch při vědomí si své insolventnosti vylákala z řady poškozených finanční částky různých výší, čímž v důsledku způsobila značnou škodu přesahující částku 500.000,- Kč.
Trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. spáchá ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
Z popisu skutku vyplývá, že obviněná naplnila všechny znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., tedy včetně namítané subjektivní stránky uvedeného trestného činu. Je totiž patrné, že obviněná si musela být vědoma své finanční situace, především toho, že není schopna splácet již stávající pohledávky. Za této situace přesvědčila poškozené, že disponuje dostatečným majetkem, a že bude schopna vypůjčené finanční částky splácet, což neodpovídalo skutečnosti. Tímto jednáním obviněná úmyslně zatajila podstatné skutečnosti, které byly rozhodující pro rozhodnutí poškozených a uvedla poškozené v omyl, kterého pak využila k vylákání finančních prostředků od poškozených. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitka obviněné týkající se absence subjektivní stránky je zjevně neopodstatněná.
Obviněná zároveň nesouhlasila s posouzením jejího jednání jako pokračujícího trestného činu. Podle §89 odst. 3 tr. zák. se pokračováním v trestnému činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nelze souhlasit s námitkou obviněné, že nebyla dána blízká časová souvislost mezi jednotlivými dílčími útoky. Časovou souvislost nelze přesně ohraničit nějakou maximální lhůtou, nicméně je zjevné, že obviněná páchala řadu dílčích útoků po dobu zhruba tří let, přičemž s ohledem na dobu potřebnou ke spáchání jednoho dílčího útoku a na jejich celkový počet, je bezesporu naplněna i podmínka blízké časové souvislosti.
Obviněná především namítla, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, protože v době, kdy si peníze vypůjčovala, byla údajně schopna půjčky splácet a měla určité příjmy, z nichž chtěla půjčky uhradit. Soudy obou stupňů učinily správný závěr, že subjektivní stránka trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. byla naplněna. Již ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že obviněná si byla vědoma toho, že je insolventní, svou skutečnou finanční situaci zatajovala, předstírala, že disponuje dostatečnými finančními prostředky či jiným majetkem, i to, že na její majetek byla vedena řada exekucí. O skutečné finanční situaci svědčí důkazy podstatným obsahem spisů, které soud prvního stupně uvedl v odůvodnění rozsudku. Na základě provedených důkazů učinil závěr, že obviněná byla nucena tzv. vytloukat klín klínem (viz č. l. 1212 spisu). Na základě důkazů provedených před soudem prvního stupně se odvolací soud vypořádal s touto námitkou a nepřisvědčil obhajobě obviněné. K těmto správným závěrům Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že obviněná zvolila obhajobu obvyklou u všech podvodníků o dostatku finančních prostředků v době uzavření smluv o půjčkách peněz. Pokud ještě v dovolání namítá, že byla schopna platit, vzniká zcela logicky otázka, proč obviněná neplatila, když měla údajně již od roku 2005 dostatek prostředků a přesto způsobila trestným činem značnou škodu, kterou dosud poškozeným zcela nenahradila.
Nejvyšší soud nepřisvědčil ani námitce obviněné, kterou uplatnila v souvislosti s výrokem o náhradě škody, ve vztahu k poškozeným Z. S. a K. S. Pokud jde o poškozenou Z. S., obviněná namítla, že poškozená škodu řádně neprokázala či „škoda zanikla“ a dále, že částky (není uvedeno v jaké výši) nikdy nepřevzala. Poškozené Z. S. údajně dlužila jen 170.000,- Kč, avšak podle názoru obviněné pohledávka poškozené Z. S. zanikla započtením vzájemných pohledávek, což měla poškozená potvrdit ve své svědecké výpovědi. Obdobně namítla, že došlo k zániku pohledávky poškozené K. S. započtením vzájemných pohledávek, což měla tato poškozená potvrdit u hlavního líčení před soudem prvního stupně. Stejně tak dovolací soud nemohl přisvědčit námitce obviněné, že nešlo o pokračující trestný čin a že vzhledem k výši škody by přicházelo v úvahu posouzení skutku jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Touto námitkou se dostatečně zabýval odvolací soud, na jehož právní názor dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Obdobné námitky proti výroku o náhradě škody obviněná uplatnila v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud dostatečně vypořádal ve svém rozhodnutí, když uvedl, že okresní soud rozhodoval v návaznosti na skutková zjištění popsaná ve výroku o vině, rozhodoval na podkladě řádných a včasných návrhů jednotlivých poškozených, a proto odvolací soud neshledal pochybení ve výrocích k náhradě škody (srov. č. l. 1273 spisu). Dovolací soud k námitkám obviněné jen dodává, že jde primárně o námitky skutkové, které svým obsahem nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K námitkám obviněné směřujícím proti výroku o trestu s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že námitky proti výroku o trestu lze v dovolání úspěšně uplatňovat jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Obviněná v dovolání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jehož rámci se nelze zabývat námitkami proti výroku o trestu. Za „jiné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Námitku nepřiměřené přísnosti trestu nelze podřadit pod žádný z taxativně vymezených důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. a tudíž ji nelze uplatnit ani v řízení o dovolání.
Obviněná zároveň uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněná uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Nejvyšší soud však neshledal v rámci řízení před soudem prvního stupně žádnou vadu, která by naplnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., a proto není dán ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je tedy vázáno na existenci vad podřaditelných pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. již v řízení u soudu prvního stupně.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněné H. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. června 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek